Gucci, Guwop, the Trap God. Ať už je nazýván jakkoli, jeho nebezpečná cesta vedla přes drogy, zbraně a tvrdý rap.
„13. září 2013. Policie mi sice odebrala pistoli, ale nedalo by se říct, že bych zrovna nebyl ozbrojen. Mé studio bylo osázeno zbraněmi. Glocky, MAC-10, poloautomatické zbraně se stovkami nábojů. Všechny byly venku, připravené k akci. Byl jsem v módu Tony Montana. Netušil jsem, kdy se to stane, kdo to bude nebo co ho k tomu přinutí, ale věděl jsem, že se stane něco špatného a stane se to brzy.“
„Rozhlédl jsem se kolem dokola. Brick Factory, moje studio. Spíš, než místo, kde se vyrábí hudba, ale připomínalo zbrojovku. Už nějakou dobu tam nebyla zábava. Lidé začali odpadávat jako mouchy, dokud jsem tu nezbyl jenom já. Úplně sám. Všichni se báli. Nebáli se toho, co se mi děje, ale báli se mě. Báli se mi zavolat. Báli se mě vidět.“
„Paranoidní blázen. Šel jsem zkontrolovat průmyslovou kameru, jestli se venku něco neděje. Nic. Parkoviště prázdné, brána zabezpečená. Jestli mi to přineslo aspoň na chvíli klid, tak ten brzy vymizel, jen co jsem se podíval mimo monitor. Seděl jsem u toho pořád. Bylo mi jasné, že mé dny jsou zúčtovány.“
Tohle je překlad úvodu knihy The Autobiography of Gucci Mane, která se na pulty obchodů dostala v září loňského roku. Radric Davis, tedy Gucci Mane, za sebou nemá úplně běžnou kariéru. Jeho bouřlivá cesta zažila kromě 12 studiových alb, 72 mixtapů a 32 singlů také kvůli divokému životnímu stylu mnoho vzestupů, pádů a zase dalších nadějných vzestupů, přičemž v současnosti to vypadá, jako by se už Guwop nechtěl svých úspěchů jen tak vzdát.
Povede se mu hudební happy end? Je Gucci nejlepší raper všech dob? A co je vlastně jeho pověstná trap music?
Rok 2001, Atlanta. Tehdy ještě neznámý jednadvacetiletý producent Zaytoven sedí ve svém studiu, které měl v domě svých rodičů. Přišel za ním jeho kamarád a přivedl spolu také dva další mladíky – Radrica a jeho mladšího synovce, který chtěl začít rapovat a sháněl zasvěcené beatmakery. Jenže když si zkoušel rapovat, absolutně netrefoval beat a ztrácel rytmus.
Radric se mu v tom proto snažil pomoct, a když Zaytoven uslyšel, s jakým citem frázuje, ucítil talent a velkou příležitost. Jak popsal pro Fader, vyměnili si s Guccim číslo a spojili síly. „Všechno to do sebe zapadalo. Měli jsme tu správnou chemii,“ vzpomíná na začátky Ziggy.
Vítejte v Zóně 6
Atlanta byla rodištěm velkých hudebních hvězd. Ať už se jedná o OutKast, Mastodon, Ushera, T.I. nebo Jermaine Dupriho, Atlanta ukázala světu ojedinělý zvuk, módu i městský slang, který do té doby neznal. A také Gucciho, který – tehdy jako drogový dealer – po odpykání první vězeňského trestu v roce 2001 vydal své historicky první album La Flare.
Málokdo si dnes vzpomene na legendární bars „Bitch, I'm Gucci Mane, I'm the crack selling man – I get muscles in my hand from that fork in the pan.“ v písni Muscles N My Hand. Album v sobě mělo sílu a na jeho popud chtěl Gucciho poznat i Young Jeezy. Ten Young Jeezy, se kterým pak měl největší beef své kariéry a který změnil jeho život.
Z dnešního pohledu by se toto album vlastně dalo zařadit do žánru jakéhosi oldschoolového trapu. Guccimu se tvorba hudby zalíbila a začal se Zaytovenem spolupracovat, brzy nato vytvořil label LaFlame Entertainment a udělal přelomový hit Black Tee, což byla vlastně reakce na Dem Franchize Boyz a jejich „I slang in my white tee, I bang in my white tee“ rýmy. Dostal deal u Tommy Boy Records a jeho cesta při přípravách na album Trap House nakročila správným směrem. Očekávalo se tvrdé, kredibilní album.
Trap House z dnešního pohledu není záležitostí pro každého. To, co ale v sobě mělo navíc, je právě Gucciho dravost a hlavně důvěryhodnost, která je v rapu naprosto neodmyslitelná. Repetitivní části některých písní obrací ve svůj prospěch a zaobaluje je charismatickou flow, kterou si drží po celou kariéru. Kromě skladeb Trap House, Icy, Black Tee nebo Go Head jde ale o generičtější rapy, které v podstatě nepřinesly nic zásadně nového. Až na...
Beef, který vyústil ve střelbu
Válka mezi hlavními průkopníky trapu, Gucci Manem a Young Jeezym, přinesla jeden z nedůležitějších momentů v historii jižanského rapu. Poté, co na konci roku 2004 společně nahráli výbornou skladbu Icy, se rozhořela hádka o to, komu patří její úspěch. Jeezy ji totiž chtěl na své debutovce Let's Get It: Thug Motivation 101, ale Guwop si track už předtím přidal na Trap House. „Ani mi za tu spolupráci nezaplatil,“ nechal se později slyšet naštvaný Jeezy.
Tato záležitost ho natolik rozohnila, že nahrál diss Stay Strapped a nabídl 10 tisíc dolarů tomu, kdo ukradne jeho rivalovi zlatý řetěz. O krádež se několik mužů vzápětí skutečně pokusilo při ozbrojeném vloupání do Gucciho domu, ale ten včas popadl pistoli a svůj majetek ubránil. Muži začali utíkat, jednoho z nich postřelil.
„Niggas talking all tough, steady hiding and shit.
Even his own mama know, Radric Davis a bitch!
To be honest nigga - there's nothing Gucci about you.
You pussy, nigga everything's coochie about you.“
(Young Jeezy – Stay Strapped)
Když pak zasažený muž, Pookie Loc, zapsaný pod Jeezyho labelem, vyběhl na ulici, jeho krvácivá zranění byla příliš vážná. Na následky postřelení umírá. Gucci Mane se druhý den rozhodl sám přihlásit na policii. Byl zatčen.
„Chci aby všichni věděli, že nejsem vrah. Byl jsem naštvaný, měl jsem trochu strach, ale musel jsem to udělat. Nejsem špatný člověk, mám výčitky za vše, co se stalo,“ vyjádřil se o incidentu z vězení. Po devíti měsících byl propuštěn, protože soud uznal, že střílel v sebeobraně. Z obou stran vzniklo ještě několik diss tracků a technicky vzato beef dodnes nebyl ukončen.
Malý slovník atlantský
Zatímco Gucci Mane se s Jeezym považují za skutečné otce trapu, jeho vznik může odkazovat do mnohem hlubších rovin. Už v srpnu 2003 vydává atlantský rodák T.I. své druhé album, které nazývá Trap Musik. Podle jeho slov to byl právě on, kdo po sobě použil tato dvě slova. Na stejnojmenné skladbě pak rapuje o tom, co pro něj trap vlastně znamená.
This a trap,
this ain't no album,
this ain't no game,
this a trap (trap muzik).
(T.I. – Trap Muzik)
Trap pro T.I. neznamená jenom další subžánr rapu nebo pouhou frázi. Jde o regulérní životní styl, což ve svých textech dává jasně najevo. Ale ani T.I. nebyl ten, kdo doopravdy, jako první, začal rapoval o věcech, která jsou této tématice blízká. Vlastně se slovo trap začalo už podle databáze Genius.com objevovat mnohem dříve.
Výskyt slova „trap“ v rapových textech (zdroj: Genius)
Tehdy mohlo mít i svůj původní význam, který nezasahuje do drogových struktur, ale důkazem může být album America Has a Problem od Kilo Aliho, jenž se tímto projektem stal v roce 1991 jakýmsi opravdovým zakladatelem atlantského pouličního rapu.
„Předtím než byl T.I., předtím, než Jeezy nebo Future, předtím, než vznikla trap music, Kilo Ali inspiroval všechny tyhle děti v Atlantě, aby dělaly gangsterskou hudbu,“ prozradil čtyřicetiletý DJ Drama, který u těchto momentů také stál.
Úplný význam pak trapu udala (opět) atlantská hiphopová grupa Goodie Mob. Ve své skladbě Thought Process z roku 1995 rapuje: „When I was out in the trap or when I was goin', through one of our episodes, only God knows.“
Co je to trap? Trap v překladu znamená past a toto slovo v americkém argotu označuje oblast v Atlantě, kde se prodávají drogy. Lidé, kteří kšeftují s drogami, jsou totiž ztraceni v klubku neustálého prodávání a užívání zakázaných substancí, násilí, špinavých peněz a vytahování pistolí, protože přežít v trapu znamená znovu prodávat drogy, případně je jako závislý znovu užívat a ponořovat se hlouběji do pasti tohoto „systému“.
Specifičnost trapového zvuku pochází z osmdesátkové mašiny Roland TR-808, generující silně charakteristický zvuk hajtek a basů. O tu se začali už v 90. letech opírat atlantští producenti a její pravé obrození pak přišlo právě s T.I. a následně pak také s Waka Flocka Flamem, Three 6 Mafií a právě Gucci Manem.
Gucciho album Trap House odkazuje na atlantská drogová doupata zasmrádlá čerstvě uvařeným crackem. Trap house je totiž dům, nacházející se „in the projects“, tedy v ghettu, kde se vaří drogy a z těchto domů, ve kterých to nonstop proudí drsným životem, pochází i tvrdý rap okřídlený každodenními zkušenostmi atlantských raperů.
#FreeGucci
Radricovo posilující jméno vyústilo v komerční úspěch. Zlaté album The State vs. Radric Davis přišlo s nezapomenutelnými hity – počínaje klasickým Classical intrem přes Lemonade, hitparádoidní Spotlight, výborné The Movie konče remixem Wasted. Pro mnohé kritiky zůstává toto album Guccim nepřekonané. Sám raper si ho však příliš neužil, protože v době releasu byl opět ve vězení.
V roce 2011 ho soud posílá do psychiatrické léčebny, na což Gucci po propuštění reaguje slavným vytetováním zmrzliny na pravou stranu obličeje. V té době nebyly kérky v těchto místech vůbec běžné, fanoušci proto byli šokováni. Podle Gucciho to má být reprezentováním toho, jak si on žije svůj život. „Jsem cool (dvojsmysl, znamená to i chladný, pozn. red.) jako zmrzlina. Když mě vidíš, musíš zařvat brrr,“ řekl. Kromě symboliky odkazující na jeho zmrzlinový chain šlo také o skvělý marketingový trik: lidé si ho najednou začali pamatovat stále více.
Jeho sláva dále rostla, ale chování se nezměnilo. V lednu 2011, s čerstvým tetováním na obličeji, totiž pozval náhodnou ženu na snídani a nechal ji nastoupit do auta. Raper jí pak za jízdy nabídl 150 dolarů za to, když s ním pojede na hotel a vyspí se s ním, což žena odmítla. Za to ji Gucci vyhodil z jedoucího auta. O pár měsíců později kvůli tomu opět skončil v policejní cele. Brzy přišel rok 2013, pro Radrica rok velmi klíčový, ve kterém přišly problémy se smlouvami u nahrávacích společností a zároveň také blížící se psychické zhroucení.
V tomto bodě se vracíme zpět na začátek tohoto článku. Neustálý nápor návykového fialového nápoje leanu a každodenní stres mu zdravotně ubližují a jedinou možností, jak se z této pasti dostat, je odejít na léčení. To se ale nepovede, protože 13. září 2013 je zatčen policií za držení zbraní a drog a vypadá to zatím nejhůře, jak může. Policisté mu vyhrožují až dvacetiletým vězeňským trestem.
Radric sice sedí za mřížemi, přesto stíhá vydat neuvěřitelných 33 projektů. Mají sice pramalou finanční návratnost, ale to vůbec nevadí. Jde hlavně o to, aby udržoval svoje jméno ve hře. Pro mnohé je záhadou, jak to člověk bez mobilního telefonu může v oranžových teplácích zpoza chladných mříží zvládat. Odpověď je jednoduchá: může za to jeho extrémní pracovitost. Audio stop jeho rapu vzniklo za dobu na svobodě tolik, že nebyl velký problém z nich navybírat ty nejlepší a postupně je vydávat na internet. O to se staral Gucciho prostředník Sean Paine. „Jsem s ním ve spojení každý den. Komunikujeme přes e-mail a také si telefonujeme. Vždycky mi zavolá, já mu do sluchátka pouštím tracky a on si vybírá, co chce na CD,“ vysvětluje pro Pigeons and Planes.
Jeho raperští kolegové ho také nenechávají na vážkách a ve svých barech rapují hesla „Free Gucci“ a podobné. Gucci Mane se najednou stal hrdinou se smolným osudem a byl slavnější, než kdy dříve.
Money on my mind, I got money on my brain,
money in my pants, I got money I call change –
20, 50, 100, 500 millions made...
Big hunna Thugga, screamin' free that Gucci Mane
(Young Thug – Check)
Vzájemná důvěra Seana a uvězněného rapera byla natolik silná, že Gucci Mane, ač nikde nevystupující v klipu, vydává jeden projekt za druhým, a to ani nemusí opustit zdi vězení. Zlom pak nastává ve chvíli, kdy je Guwop v roce 2016 propuštěn.
Všichni se dívají
Gucci v útrobách státní věznice sílil a jeho rap zrál natolik, že šel okamžitě po propuštění nahrávat. Několik dní nato vznikl jeden z jeho nejúspěšnějších projektů – Everybody Looking. Aby album vzplanulo do takové podoby, jako nakonec vzplanulo, nestačilo jenom posílit břišní svaly a bicepsy, nechat narůst vousy, nasadit průhledné brýle a bílý outfit. Tím opravdovým důvodem je jeho naprosto jiný náhled na svět.
Gucci přichází k uvědomění si svých chyb, je plný energie a pozitivity. Bez leanu, zbraní a kariéry na hraně. Prostě užívající si té pravé podstaty života. Fanoušci jsou překvapeni a někteří z nich dokonce přichází s tezí, že nejde o pravého Gucciho, ale o vládou a tajnými službami vytvořený klon a že jejich trapový bůh by se nikdy takto nechoval.
Obyčejný trapový bůh možná ne, ale to není případ Gucci Manea. Střízlivý a šťastný vypráví o svých zážitcích a snaží se motivovat ostatní k tomu, aby se nestali jím před několika lety. Je tohle trapový happy end? Těžko říct, ale nejspíš ano. Gucci Mane už zažil tolik vzestupů a pádů, že by se spousty jiných raperů za tu dobu už znova nezvedla. Dnes to však vypadá, že je se svými více než čtyřmi tisíci hodinami skladeb na Spotify skutečným králem současného trapu, ale hlavně je také konečně doopravdy „free“. Brrr!
