Romantické drama Disobedience od oscarového Sebastiána Lelia přináší herecký koncert ústředních představitelek.
Sebastián Lelio si teprve nedávno odnesl svého prvního Oscara za drama A Fantastic Woman a už tu máme jeho novinku – romantické drama Disobedience.
V něm nám představí úspěšnou fotografku Ronit (Rachel Weisz). Poté, co její otec, uznávaný rabín, zemře, se Ronit vrací do ortodoxní židovské komunity, z níž kdysi odešla.
Vztahy mezi jejími členy a Ronit jsou chladné a nikdo ji nevítá s otevřenou náručí. V minulosti se totiž zamilovala do krásné Esti (Rachel McAdams), a to se v podobně striktních náboženských komunitách neodpouští.
Je to však právě opětovné setkání těchto žen, což znovu způsobí vášnivý výbuch citů. Má to však háček: Esti je vdaná za mladého Dovida (Alessandro Nivola), který má převzít funkci Ronitina otce.
Disobedience je mimořádně kvalitním dramatem, v němž režisér zkoumá hned několik různých zajímavých témat. V první řadě je tu motiv nenaplněné lásky a nemožnost jejího dosažení ve striktních podmínkách náboženské komunity, kde se klade důraz na poslušnost a život v souladu s předepsanými pravidly.
Svoboda se většinou káže jen ve slovech, ale jakmile se někdo opravdu svobodně rozhoduje (tak jako Ronit), okamžitě je mu dáno na vědomí jeho „provinění“. Esti je následně postavena před volbu: bude následovat své city za cenu, že ztratí manžela, přáteel a možná i práci?
Nebo bude do konce života předstírat, že je jinou osobou a odsoudí se k nešťastnému životu v manželství bez lásky? Abychom toho neměli málo, tak nám Lelio servíruje i jistou kritiku podobně horlivých náboženských společenství, které člověku odpírají individualitu, možnost volby a uměle potlačují něco, co se nedá potlačit.
Nebudu přehánět, když napíšu, že snímek je hereckým koncertem. Nejvíce samozřejmě záři ústřední dvojice Weisz/McAdams. Jejich společné scény jsou opravdu plné vášně, je z nich cítit výbuch dlouho utlačovaného citu a díky vynikajícím hereckým výkonům jsou tyto momenty absolutně uvěřitelné a emocionální.
Nečekejte však žádnou prvoplánovou erotiku, Lelio si nahými těly nepotřebuje vypomáhat. Obě herečky ze sebe daly všechno a jejich vzájemná touha je až fyzicky hmatatelná. Alessandro Nivola také výrazně vyčnívá a v příběhu hraje klíčovou roli.
Jeho rozpolcený muž, rozkročený mezi upřímnou vírou a štěstím své ženy, je skutečně zajímavou postavou, ačkoliv je trochu ve stínu hlavních hrdinek. Na těchto třech hercích/postavách však celý film stojí a padá.
Musím také pochválit kvalitní scénář a velmi dobře zachycenou atmosféru ortodoxního židovského společenství a jeho pravidel. Disobedience je zkrátka kvalitním a silným dramatem, které by nemělo ujít žádnému milovníkovi nezávislých děl.
Pokud vám nevadí důsledné a pomalé tempo a při filmu chcete i pohnout mozkem, je snímek vhodnou volbou. Herecké výkony jsou uhrančivé a nad nadnesenými tématy a dilematy budete ještě dlouho uvažovat. 8/10
