Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Kliknutím na tlačítko tě přesměrujeme na news.refresher.cz
Refresher Česko
Otevřít v aplikaci Refresher
Stáhnout
X
9. září 2018 2:40
Čas čtení 0:00
Soňa M.

Tichý holokaust aneb temné období guatemalské občanské války, o kterém nikdo nemluví

ZAJÍMAVOSTI
Uložit Uložené

200 tisíc mrtvých, strach a týrání. Vzpomínky na roky krutého násilí stále přežívají.

„Ve vesnici blízko Izabalu žil jeden muž, který se vůbec nebál. Byl ve svém domě, když nedaleko explodovala bomba. Shazovali bomby jeho směrem. Jedna z nich dopadla přímo na jeho dům, zasáhla mu nohu a odtrhla mu ji. Okamžitě zemřel,“ říká Diego Rivera Santiago ve videu pro Institut vizuální historie a vzdělávání.

Vzpomíná na to, jak utekl před bombami do lesa: „Bylo velmi těžké opustit svou zem a svůj dům. Protože dům, který jsem si postavil, byl nádherný a nový. Žil jsem v něm jen jeden rok, od  roku 1980 do 1981. Tehdy jsem odešel a opustil ho. Vojsko ho vypálilo a my jsme žili v nylonových stanech.“

Diego si stejně jako desetitisíce dalších lidí pamatuje nejkrutější období občanské války v Guatemale přezdívané také tichý holokaust, protože se o něm téměř vůbec nemluví. Guatemala jednak nepatří mezi země v centru zájmu Evropy a jednak samotní Mayové nechtějí vzpomínat na události před téměř čtyřiceti let. 

Temné období guatemalských dějin

V osmdesátých letech guatemalský represivní režim spáchal genocidu na svém vlastním obyvatelstvu, zejména na indiánských kmenech Mayů. V letech 1981 - 1983 z mapy středoamerického státu zmizelo 440 mayských vesnic, některé zdroje však uvádějí až přes 600 obcí.

Tichý holokaust aneb temné období guatemalské občanské války, o kterém nikdo nemluví
Zdroj: Wikimedia/Trocaire / CAFCA archive

Během konfliktu zahynulo více než 200 tisíc lidí, provládní síly vraždily, unášely, znásilňovaly a nutily lidi odejít ze svých usedlostí, aby měly kde vybudovat vodní elektrárny, rozlehlé farmy a doly.

„Začali jsme utíkat. Moje sestra mě prý nesla. Moje máma zase nesla mého malého bratříčka. Sestra mnohokrát spadla, když mě nesla na zádech. To si pamatuji, stejně jako si pamatuji, že když jsme běželi, vypadli nám nějaké tortilly. Spadly z útesu a já se už nepamatuji, zda jsme se po ně vrátili po několika dnech, nebo v ten samý den, protože jsme měli hlad. Už byly plesnivé. Také jsme jedli tamales, které již nebyly dobré,“ říká Rosa Maria Tec CAC, které během genocidy zahynula matka i mladší bratr. 

Občanská válka však trvala mnohem déle než „období genocidy“ – šestatřicet let, od roku 1960 do roku 1996. Během tohoto období ze země utekly statisíce obyvatel, především do Mexika a Spojených států amerických.

Neutuchající násilí způsobilo masivní odliv inteligence, mezi kterou byli i lékaři a učitelé. Děti, které zůstaly v zemi, tak měly bídně možnosti, jak se vzdělat.

„Měl jsem jedenáct let, když jsem se stal svědkem masakru. Byl jsem druhák ve škole a po vraždění jsme všichni utekli, ale neměli jsme co jíst celý týden. Naše životy se zastavily. Dalšího vzdělání jsem už nedosáhl a stal se ze mě sedlák bez půdy. Kdyby se to nestalo, mohl jsem být učitelem nebo zdravotníkem. Po masakru skončil život, jaký jsme dosud vedli. Moji rodiče měli na statku krávy, kuřata a koně. Ztratili jsme všechno. Armáda zničila všechno, co jsme měli a nechala nás s duševními problémy a v chudobě,“ řekl pro portál The Conversation jeden z bývalých guatemalských studentů, který zažil masakr v obci Cocop v roce 1981, při níž zabili téměř 90 civilistů. Podobných incidentů se v zemi odehrálo více než 620.

Ztráta kulturní identity

Mayové tak zůstali bez majetku a vzdělání, ale negativní dopad genocidy měl ještě jeden rozměr –téměř úplně se vytratila jejich kultura, zvyky a moudrosti, které se do té doby tradovaly z generace na generaci.

„Prarodiče nám vyprávěli o tom, jak komunikovali nebo začínali pracovat. Díky nim jsem věděla, jak dokázali mluvit se sluncem, měsícem a hvězdami, zemí, řekami a deštěm. Ale možná proto, že náš světonázor byl často kriminalizován nebo proto, že jsme se báli, nás neučili o naší kultuře. Existovala sice skupina, která se tomu věnovala, ale většina z těchto mladých lidí beze stopy zmizela,“ říká na videu Rosalina Tuyuc Velasques, která také přežila guatemalskou genocidu.

Předvoj

Proč se však guatemalské vlády rozhodly konat takovou donebevolající nespravedlnost a proč se rozhodly utlačovat právě mayské obyvatelstvo? Jak vlastně došlo k šestatřicetiletému občanskému konfliktu, který měl na svědomí tolik úmrtí?

Na to, abychom dokázali na tyto otázky uspokojivě odpovědět, se musíme ponořit hlouběji do historie, do devatenáctého století, kdy se Guatemala osamostatnila vystoupením ze Středoamerické federativní republiky, v níž dosud byla i s dnešním Hondurasem, El Salvadorem, Nikaraguou a Kostarikou.

Vliv v regionu si chtěly získat a upevnit zejména Spojené státy americké, pro které Střední Amerika představovala objekt obchodních zájmů. V zemích operoval potravinářský gigant United fruit company, který měl například na Kubě pod palcem výrobu třtinového cukru.

Tichý holokaust aneb temné období guatemalské občanské války, o kterém nikdo nemluví
Zdroj: Wikimedia/United Fruit Company

V Guatemale to bylo především pěstování banánů. Ze státu se tak časem stala typická banánová republika i se všemi negativy, které toto pojmenování přináší, a z United fruit company největší zaměstnavatel v zemi, jehož moc sahala i do jiných odvětví. Společnost vlastnila například železnice. Běžné obyvatelstvo nemělo téměř žádnou půdu, o chodu země rozhodovaly zejména korporace ze Spojených států amerických.

Šílenství v akci

Proti takovému systému se lidé po čase začali bouřit a v polovině minulého století si zvolili levičáka Jacobo Árbenz Guzmána, který měl s oligarchy podporovanými USA zatočit a uskutečnit reformu, díky které by velkou část půdy znárodnili.

Tichý holokaust aneb temné období guatemalské občanské války, o kterém nikdo nemluví
Zdroj: Wikimedia/Guatemalská vláda

Guatemala však po čase začala svým směrováním světu připomínat kubánský scénář. V ostrovní karibské zemi totiž také došlo k znárodnění půdy a k vytlačení amerických gigantů jako byla United fruit company.

Američané se tedy báli, aby se i Guatemala, podobně jako Castrova Kuba, nedala na cestu komunismu podporovaného Sovětským svazem a rozhodli se proti snahám o reformy tvrdě zakročit, aby v regionu nezískal vliv jejich červený nepřítel číslo jedna.

Nakonec USA zakročily a provedly státní převrat. Rozhodnutí znělo: Podpořit kohokoliv, kdo bude dostatečný antikomunista. Puč se však nelíbil především chudým lidem, kteří viděli v Jacobo Árbenzi Guzmánovi zachránce a čekali, že díky jeho vládě budou mít v Guatemale lepší podmínky pro život. Proto vytvořili partyzánské skupiny, pomocí kterých se snažili bojovat proti vojenskému režimu a začalo šestatřicetileté období války.

Přesto si příslušníky geril nesmíme představovat jako nevinné lidi, k velkému zlu došlo na obou stranách. Svědčí o tom například vražda velvyslance Spojených států amerických v roce 1968. Johna Gordona Meina zabili partyzáni v Guatemala City.

Postupem času se armáda začala stále více zaměřovat na mayské obyvatelstvo Guatemaly. Události eskalovaly v osmdesátých letech, kdy armáda už neskrývala, že cíleně zasahuje proti Mayům, které režim vinil z napomáhání partyzánům.

Tichý holokaust aneb temné období guatemalské občanské války, o kterém nikdo nemluví
Zdroj: Wikimedia/JGarzon/USAID

Na počátku osmdesátých let se k moci dostal José Efraín Ríos Montt. Ten dovedl nenávist vůči původnímu obyvatelstvu do extrému a během jeho vlády bylo zabito 10 tisíc lidí. Dalších 100 tisíc uprchlo ze země.

Diktátor dokonce přikázal svým vojskům, aby znásilňovali příslušnice původního obyvatelstva. Maye pokládal za něco méně než lidí. Malé děti jeho příznivci házeli do studní, nenarozené plody vyřezávali z těl matek a dětem odsekávali hlavy.

Tichý holokaust aneb temné období guatemalské občanské války, o kterém nikdo nemluví
Zdroj: Wikimedia/Firetreo

Mír bez klidu

Konflikt však nakonec pozvolna utichl a v roce 1997 proběhla mírová operace. Josého Efraina Ríose Montta obvinili jako vůbec prvního člověka z regionu ze spáchání genocidy. Mayské obyvatelstvo se však z obrovské křivdy ani dosud zcela nevzpamatovalo.

Guatemala stále zůstává jednou z nejnásilnější zemí mimo aktivní válečné zóny. Děti z této středoamerické země spolu s dětmi z Hondurasu a El Salvadoru dodnes představují velký problém – stávají se z nich dětští migranti a často se i za cenu života vydají na vlastní pěst do Spojených států amerických.

Tichý holokaust aneb temné období guatemalské občanské války, o kterém nikdo nemluví
Zdroj: Flickr/longislandwins
Domů
Sdílet
Diskuse