Hlavní město chce docílit toho, aby se majitelům vyplatil klasický pronájem více, než ten krátkodobý.
Airbnb některým sice pomáhá objevovat jiné kouty zeměkoule, místním však v zásadě nepřináší nic moc pozitivního. V Praze pak tato platforma, spolu s obecným nedostatkem dostupných bytů v metropoli, způsobila, že se majitelům vyplatí zprostředkovávat právě krátkodobé pronájmy místo těch dlouhodobých. Ti nejaktivnější si mohou vydělat i dvakrát více.
To má za následek dražší nájmy i pro ty dlouhodobé zájemce. Lidé, kteří tu chtějí bydlet a pracovat, mají poměrně špatnou pozici při hledání nového pronájmu, ale i koupě bytu.
Vadí to i těm, kteří už bydlení mají, tedy těm, kteří s dotčeným bytem např. sousedí. Vadí jim totiž mnohdy nepřizpůsobivé a hlučné chování turistů, kteří jsou často na dovolené a ruší pracující sousedy, nebo dělají nepořádek ve společných prostorách.
Služba je trnem v oku i městu, potažmo státu, a to z důvodu daňových úniků. Kontrola tohoto byznysu je totiž složitá. Praha proto vyráží do boje a po vzoru jiných evropských měst začne zhoršovat této službě podmínky k jejím stále rostoucím tendencím.
„Vlastníkům Airbnb bytů se musí tento byznys přestat vyplácet. Chceme, aby pro ně bylo výhodnější své nemovitosti raději nabízet běžným nájemníkům. Proto hodláme zvýšit poplatek, který se musí za každého ubytovaného turistu přes Airbnb městu odvádět,“ řekla pro Hospodářské noviny možná budoucí radní Hana Marvanová.
Pokud by tento nápad, který podporují i ostatní členové nového vedení Prahy, nebyl dostatečně účinný, město by se nebránilo úplné změně zákona. V takové případě by vedení chtělo Airbnb pronájmy omezit jen na konkrétní počet dní v roce – např. šedesát.
Zatím chce Praha bojovat jinými prostředky. Chce navýšit tzv. rekreační poplatek. Ten momentálně činí 15 korun za den a osobu, ale v současnosti projednávaná novela zákona má tuto částku navýšit v roce 2020 až na 21 korun, rok poté na 50 korun.
Omezení zavedly v minulosti i jiné metropole. Do boje s Airbnb se pustili už např. v Berlíně, Paříži, New Yorku, Amsterdamu nebo Barceloně. Praha kvůli této službě údajně tratí na 100 milionů korun ročně.
