Peter Jackson nás v případě očekávaného dokumentu vůbec nezklamal.
Po zhlédnutí první upoutávky na dokument They Shall Not Grow Old jsem nepochyboval o tom, že půjde o vysoce nadprůměrný náhled na první světovou válku. Popravdě jsem ale nečekal, že mě Peter Jackson svým projektem až tak ohromí.
Samotné kolorizování archivních záběrů a doplnění hlasů vojáků už prostřednictvím trailerů dodávalo dokumentární snímku pořádný kus autentičnosti. V kombinaci s komentáři veteránů, kteří v dané době opravdu bojovali, tvůrci dokázali (téměř) nemožné. Oživili 100 let starou válku a vzali nás o celé jedno století zpět.
Díky They Shall Not Grow Old už nikdy nebudeš na první světovou válku nahlížet jako na tu méně známější či méně hrozivější ze světových válek. Určitě sis i dosud uvědomoval, že šlo o obdobně hrozivý konflikt, ale právě zmíněný dokument ti dovolí nahlédnout za oponu a cítit odhodlání, napětí i strach se všemi přítomnými účastníky.
V první části nám filmaři ukázali nadšení mladých Britů, kteří po vyhlášení války Německu s radostí vstoupili do armády. Přestože byla pro vstup do armády určená věková hranice 19 let, mnozí nebojácní (a snad i naivní) chlapci se spoustou ideálů vedoucím důstojníkům lhali, aby mohli bok po boku bojovat za svou vlast.
Někteří prostě chtěli zaměnit svůj stereotypní život za něco smysluplného či vzrušujícího, ale většinu zelenáčů mělo podle výpovědí komentátorů dokumentu motivovat právě vlastenectví.
V jisté části dokument přejde od černobílých záběrů ke kolorizovanému představení a tehdy jsme na sto procent vrženi do hlavního dění. Přicházíme na frontu, čistíme si knoflíky na uniformě a snažíme se dodržovat přísně stanovená pravidla. V této chvíli jsme již jedni z nich. Jedni z řady vojáků bojujících v první světové válce.
Okolo nás jsou slyšet výbuchy dělostřelectva, ale díky našim novým kolegům z jednotky dokážeme většinou potlačit strach. Naučili jsme se žít v nehostinných podmínkách a občas se nám zdá, že válka není ani tak nebezpečná, jako spíše fyzicky náročná a velmi nekomfortní. O jakési kvalitní hygieně nemůže být řeč.
Občas sice někoho zasáhne kulka a Němci nás trochu podusí yperitem, ale jinak celou situaci vcelku zvládáme. Po přechodu do ofenzivy a vykročení k nepřátelským liniím však začne jít do tuhého a vojáci zleva i zprava padají k zemi. V té chvíli si konečně uvědomíme, že válka rovná se smrt.
Zabíjíme, abychom nebyli zabiti, a postupně si zvykáme na to, že lidé kolem nás prostě umírají. Zjišťujeme i to, že němečtí bojovníci jsou častokrát podobně mladí jako my a někteří ze zajatců dokonce umí anglicky. Většinou k nám nechovají žádnou zášť a podobně to vidíme i my.
Nechápeme, proč tato válka vůbec vznikla. Děláme jen to, co se nám řekne, a celá situace se zdá být bezpředmětná. Ať už vyhraje kterákoliv strana, toužíme po tom, aby byl již konec.
A když o 11. hodině 11. listopadu 1918 utichly zbraně, nepřišly žádné oslavy či jiné projevy velkých emocí. Mnozí z nás se totiž cítili ztraceni či nadbytečně a podobně na nás nahlížela i společnost.
A ano, přesně takto They Shall Not Grow Old na diváka působí. Vtáhne ho a nepustí až do konce. Upřímně nemohu najít na celém představení jedinou chybu, a proto mohu s čistým svědomím dokumentu udělit deset bodů z deseti.
Peteru Jacksonovi skládám obrovskou poctu za to, že 4leté období mezi lety 1914 až 1918 dokázal plnohodnotně přenést do 21. století formou poutavého příběhu přímo z děsivých bojů v zákopech.
Je pravda, že archivní záběry jsou téměř neustále komentovány očitými svědky a jejich výpovědi si musí divák na plnohodnotný zážitek představit v hlavě, a proto se vyžaduje jakési zapojení do procesu imaginace.
Nicméně pokud se již během prvních minut rozhodneš vrátit do daleké minulosti, s výsledkem budeš stejně spokojený jako já. V opačném případě si z hodnocení odeber jeden či dva body dolů.
