Kdo by věřil cáru papíru? Kdo by obviňoval malé dítě z vraždy? Nikomu se to nezdálo pravděpodobné.
Vražda je neodpustitelný čin. S tímto slovem si spojujeme slova jako anomálie, nelidskost, šílenost – je to nepřirozená smrt úmyslně provedena lidskou rukou. Když vraždu spáchá malé dítě, je to o to hrozivější.
Mezi takové případy můžeme bezpochyby zařadit i hrozivý příběh Mary Bell, který se stal ve Spojeném království.
Mary Bell
Hrozivé dětství jako předzvěst katastrofy
Teprve 11letá dívka spáchala dva ohavné zločiny, které splňují rysy sériového vraha. Mary se narodila v roce 1957 v Newcastlu do chudé rodiny. Žila v části Scotswood, místě pracující nižší vrstvy, kde znal každý každého, ale každý se staral hlavně sám o sebe. Jakýsi „městský venkov“. Mary Bell tedy vyrůstala v prostředí, kde nebylo důležité žít důstojný život, ale hlavně přežít.
Mary vyrůstala v nefungující rodině. Byla zneužívána v domácnosti, zanedbávána, byla terčem fyzických a psychických útoků. Její otec se živil pravděpodobně zločinem a matka Betty byla prostitutka, která se specializovala na bizarní a násilné sexuální praktiky.
Navíc měla značné problémy s alkoholem. Možná právě násilné sklony spojené se zvráceným potěšením byly příkladem pro Mary, která usmrtila dva chlapce.
Představa, že je dítě přítomno při různorodých násilných sexuálních praktikách, je hrozivá. Betty byla dokonce několikrát nahlášena, že se pokusila svou dceru Mary zabít. Údajně se Mary kvůli týrání v domácnosti snažila předávkovat léky, což se jí nepodařilo.
Chladnokrevná vražda uškrcením
25. května 1968, den před jejími 11. narozeninami, Mary zavraždila Martina Browna. V opuštěném domě se našlo tělo čtyřletého chlapce, na tváři měl krev a sliny. Nejprve se zdálo, že Martin zemřel nešťastnou náhodou. Až později se zjistilo, že byl chladnokrevně udušen.
Když tato informace vyplula na povrch, vzbudilo to obrovské veřejné pohoršení. Začal se hledat vrah ohavného zločinu. Nikoho však nenapadlo, že vraždu mohla spáchat pouze 11letá dívka – nemohla mít přece sílu na to, aby někoho uškrtila holýma rukama.
17 December 1968. Mary Bell, aged 11, was sentenced to life in detention at Newcastle Assizes for the manslaughter of two boys: Martin Brown (aged 4) and Brian Howe (aged 3). The case attracted huge publicity. pic.twitter.com/jGF3n625Ji
— Prof.Frank McDonough (@FXMC1957) 17. prosince 2018
Mary se zřejmě její čin zalíbil a chtěla na to upozornit. Rozhodla se totiž zajít do místní školky společně se svou kamarádkou Normou Bell (mají stejné příjmení, ale nebyly příbuzné). Řádily, rozbily majetek, ničily příslušenství.
Úmyslně zanechaly stopy, které jasně poukazovaly na vraždu Martina Browna – ve školce se našly písemné poznámky o vraždě. Policie to však nebrala vážně. Jsou to přece děti a nedokáží pochopit vážnost situace. Dívky policisté už dál neřešili a nikoho nenapadlo, že byly papíry jasný důkaz chladnokrevné vraždy.
Děti nikdo nebral vážně
Kdo by věřil cáru papíru? Kdo by obviňoval malé dítě z vraždy? Nikomu se to nezdálo jako pravděpodobné. Byl to ale důkaz, že má Mary sklony k zabíjení. Zanechala jasný vzkaz tak, jak to dělá sériový vrah.
Vraždu malého chlapce nikdo neobjasnil a Mary nikdo nepodezříval. O více než dva měsíce později proto začala opět vraždit. A opět chladnokrevně.
Její další obětí byl znovu výrazně mladší, tříletý Brian Howe. Tentokrát, s naprostou jistotou, jí pomáhala i Norma. 31. července 1968 dívky unesly Briana a v pusté oblasti Scotswoodu, kde žily, chlapce zavraždily. Uškrtily ho. Jak přesně se vražda odehrála, není jasné. Výpovědi Mary a Normy se lišily.
Brian Howe a Martin Brown
Podle jejich pozdějších popisů je ale jasné, že tělo nezohavily hned po vraždě. Po uškrcení chlapce se Mary k tělu Briana později vrátila (tak, jak to běžně dělají sérioví vrazi – připomínají si, co udělali, a chtějí ten moment „prožít ještě jednou“). Mary do jeho těla vyryla písmeno „M“ nůžkami, které si přinesla s sebou. Zohavila mu také pohlavní orgán a ostříhala mu vlasy.
Není však zcela jisté, zda tam byla Mary sama a zda to vůbec udělala ona. Je totiž evidentní, že na těle bylo nejdříve vyryto písmeno „N“, které bylo předělané na „M“.
Norma Bell
Zpočátku se svůj čin nesnažily zamaskovat. Když byly opětovně vyslýchány, chovaly se podivně, usmívaly se a vymýšlely si historky. Normu přitom viděly s Brianem v den jeho smrti.
Mary v jednom z jejích vymyšlených příběhů zmiňovala i 8letého chlapce, který měl v ruce nůžky. To byl bod zlomu, detail o nůžkách znali jen vyšetřovatelé a vrah. Od té doby dívky házely vinu jedna na druhou.
Mary porodila dceru v den, kdy spáchala první vraždu
Norma byla nakonec klíčovou osobou při řešení vražd. Pokud by nespolupracovala s policií, pravděpodobně by se vraždy neobjasnily.
Mary i Norma byly obviněny ze zabití, Norma byla nakonec osvobozena. Mary strávila 12 let ve vězení, resp. nápravném zařízení. Psychiatři její chování označili jako „klasické příznaky psychopatie“. Propustili ji, když jí bylo 23 let. Za několik let otěhotněla a dítě, holčička, se jí narodila přesně v ten samý den, kdy provedla první vraždu – 25. května.
Dcera nevěděla o minulosti své matky až do roku 1998. Mary Bell tehdy vypátrali novináři. Podle zákona mohla její dcera žít v anonymitě pouze do dovršení 18 let života. Mary si však na nejvyšším soudu vysoudila, aby se anonymita prodloužila, a ten jí vyhověl.
V Británii šlo o nevídanou věc, proto se od té doby nazývá prodloužení anonymity také „Příkaz Mary Bell“. Jak dnes žije Mary Bell s rodinou, není jasné.
