Piťo už momentálně za mřížemi aktivně spolupracuje s rukou zákona. V minulosti tomu ale bylo jinak.
Skupina piťovců byla kdysi označována za nejmilitantnejší mafiánský gang na Slovensku. Oblečení značek Thor Steinar či Alpha Industries, černé Mercedesy a pistole značky SIG Sauer byly jejich jasnými poznávacími znameními.
Začátek konce piťovců spojovaných s vraždou studenta Daniela Tupého přišel v roce 2011, kdy byla během největšího zásahu v policejní historii Slovenska zajištěna větší část jejich skupiny.
- Proč se musel Ondrejčák oddělit od gangu sýkorovců;
- proč byli označováni za nejmilitantnejší skupinu;
- odkud se Piťo znal se zavražděným advokátem Ernestem Valkem a proč chtěl informace o případu prozradit pouze Danielovi Lipšicovi;
- proč byli piťovci jistý čas téměř nedotknutelní;
- o největším policejním zásahu na Slovensku;
- o rozpadu piťovců a Ondrejčákovi, který se rozhodl udávat;
- dojmy režiséra Teodora Kuhna ze soudního jednání s Ondrejčákem – v čem spatřuje podobnost mezi Ondrejčákem a Černákem a Ficem či Mečiarem.
Po smrti známého mafiánského bosse Miroslava Sýkory se jeho skupiny ujal muž nízkého vzrůstu, který ale oplýval inteligencí a strategickým myšlením. Šlo o Roberta Lališe přezdívaného Kýbl. Do jeho mafiánského seskupení sýkorovců v určité době patřil i Juraj „Piťo“ Ondrejčák. Přezdívku Piťo údajně získal po otci.
Sýkora navštěvoval dvě odlišné vysoké školy, přičemž studium na obou po čase ukončil. Jurajovi Ondrejčákovi se ale podařilo získat vysokoškolské vzdělání II. stupně v oboru právo (Vysoká škola Danubius ve městě Sládkovičovo). Rigorózní práci (pro získání titulu JUDr.), jejíž téma bylo úkladná vražda, ale nakonec nedokončil. V roce 2011 ho totiž zatkli.
Mafián Reichel: Když jsem vešel do místnosti, gangsteři mu řezali hlavu
28. července 2019 v 14:48
Policejní eskorta, která před soud dovezla část skupiny piťovců (17. listopad 2011)
Vlastnili větší zbraňový arzenál než jakákoliv jiná mafiánská skupina
Piťovi se ve skupině sýkorovců dařilo, ale jeho časté problémy s disciplínou nakonec vedly k vyhoštění. Do dnešního dne se někteří diví tomu, že po určitých neshodách (Ondrejčák údajně provedl loupež bez Kýblova schválení) s Kýblem či dalším členem sýkorovců, Peterem Čongrádym, dovolili Piťovi svobodně odejít. Mnozí jiní by totiž po podobných událostech skončili jednoduše pod zemí.
Krátce po odchodu začal navíc Ondrejčák spolu se svým blízkým spolupracovníkem Mikulášem Polónym pracovat na samostatném byznysu. Vůdci sýkorek Lališovi to ale nevadilo. Ba právě naopak, v určitém směru se skupinou piťovců operující zejména v částech bratislavské Lamače dokonce spolupracoval
Do jeho gangu dále patřil například Matej Šalaga alias Gaťa (Piťovova pravá ruka – poznali se na vojenské akademii v Liptovském Mikuláši) či Miroslav Abraham.
Róbert Lališ navzdory svému výraznému postavení patřil mezi zločince, kteří se drželi v pozadí a veřejnost o něm dlouhou dobu vůbec nic nevěděla. Ondrejčák byl ale se svou partou úplným opakem. Členové skupiny měli mnohé společné a viditelné rysy.
Byli výrazní jednotným oblečením (maskáče, oblečení značek Thor Steinar či Alpha Industries) a jízdou ve stejných autech (Mercedes G). Dále mělo jít o pistole značky SIG Sauer a nože značky Lasky. Vzhledem k tomu, že byli opravdu dobře vyzbrojení, piťovce svého času označovali za nejmilitantnejší mafiánskou skupinu na Slovensku. Tímto pojmenováním je jako první označil bývalý prezident Policejního sboru Jaroslav Spišiak
Mercedes-Benz (třída G)
Ondrejčák měl zájem na objasnění vraždy Ernesta Valka
V rámci své ilegální činnosti se piťovci soustředili na distribuci drog, které kupovali od Albánců, taktéž měli prsty v prostituci. Největší zdroje příjmu ale přicházely od úspěšných podnikatelů. Ty Ondrejčák a jeho skupina dokázali chránit před různými nežádoucími vlivy, a tedy před vydíráním.
„Společnost předstírala, že ho nenávidí, ale Ondrejčák mi jednou prozradil, že nejeden oligarcha má zájem o jeho služby, dokonce i ti ze všech tří (hlavních) finančních skupin,“ tvrdí známý investigativní novinář Tom Nicholson, který stojí za bestsellerem Gorila.
Dnes již zesnulý bývalý federální generální prokurátor a pozdější prominentní advokát Ernest Valko byl mimo jiné znám i tím, že se znal se samotným Ondrejčákem. S ním se seznámil na tréninku karate, kde Valko vystupoval jako vedoucí skupiny mladých cvičenců. Tehdy měl být ale Ondrejčák stále „čistý“. Poté, co se Piťo dal na dráhu mafiána, se s ním ale údajně Valko přestal setkávat.
8. listopadu 2010 po vraždě Ernesta Valka měl zájem na objasnění případu i Juraj Ondrejčák. Ten se kvůli poskytnutí informací týkajících se případu, chtěl dokonce setkat s bývalým ministrem vnitra Danielem Lipšicem. K rozhovoru mezi nimi však nikdy nedošlo.
Lipšic se totiž odmítal dávat do debaty s jakýmkoliv příslušníkem organizovaného zločinu. Na druhé straně ale Piťo odmítal mluvit s kýmkoliv jiným, než s ministrem vnitra. Na výslechu před policisty právě z tohoto důvodu nic neprozradil. Bál se prý, že kvůli korupci v policii by se jeho informace mohly dostat do nesprávných rukou
Daniel Lipšic před vyjádřením o zadržení piťovců (15. listopad 2011)
Fyzické útoky a vraždění podnikatelů
Při obecném respektu, jakým zejména v Bratislavě piťovci ve svém pozdějším období disponovali, se v roce 2004 nebáli dokonce přímo v podniku zaútočit na jeho majitele. Nešlo přitom o žádnou neznámou osobu, ale o podnikatele a současného předsedu Křesťanskodemokratického hnutí (KDH) Alojze Hlínu.
Za útokem stál bývalý policista a příslušník piťovců Matej Baričiak alias Bari. Důvod k rozmlácení baru a zranění majitele byl přitom více než malicherný. Příslušníky piťovců totiž údajně den před útokem odmítli obsloužit. Hlína v případě s obviněným Baričiákem musel na spravedlnost čekat dlouhé 3 roky. Nakonec ale soud obžalovaného přeci jen odsoudil.
Další událost, kdy piťovci veřejným způsobem propagovali svou agresivitu a sílu, se odehrála ve známém bratislavském Irish pubu. 9. července 1999 se někdejší obviněný 22letý Mikuláš Polóny údajně postaral o smrt dvojice lidí. První náboje se zavrtaly do těla podnikatele Jana Štena, který měl v baru jednat o výpalném. Druhým usmrceným byl Tomáš Arnold, který byl zabit nešťastnou náhodou.
Polóny měl z místa činu uprchnout a druhý den na to se přihlásit na policii, před kterou předstoupil s alibi od Karla Patasyho, dalšího příslušníka piťovců. Polóny měl být podle výpovědi jeho kamaráda v čase dvojité vraždy v jiné části města, kde společně trávili čas s dvojicí dívek.
Soudní proces se v různých formách natahoval až do června 2008, kdy byl Polóny v případě dvojité vraždy prohlášen za nevinného. Ještě v roce 2005 došlo k vraždě 21letého studenta Daniela Tupého, v rámci níž byli obviněni členové piťovců. Tentokrát už ale poskytoval alibi Polóny. Ten tvrdil, že jeden z obžalovaných (David V.) byl v době vraždy studenta v baru Boston.
Co se dozvíš po odemknutí?
- Jakým způsobem si piťovci zajišťovali dočasnou beztrestnost;
- co měl s piťovci společného prominentní advokát podnikatele Bašternáka;
- jak proběhl největší policejní zásah v historii Slovenska;
- jaké tresty dostali jednotliví členové gangu;
- jak vnímá režisér Ostrým nožem osobu Ondrejčáka a čím si získal jeho sympatie.
