Navštívili jsme nejdepresivnější město v Evropě. Odhalili tu pedofila, který zavíral děti ve sklepě

Jen kousek od důležitého letiště v Belgii, kam denně proudí desítky lowcostových letů, včetně těch z Prahy, se nachází dvousettisícové město Charleroi. I když to na letišti jen hýří cestovním ruchem, město stojící opodál v tichosti řeší masivní existenční problémy.

V posledních dekádách se setkává s velkou porcí nezaměstnanosti, kriminality a chudoby. Svým zevnějškem se pozvolna přetváří v město duchů, návštěvníci ho ne nadarmo označují jako jedno z nejdepresivnějších míst v Evropě.

Prokletí se Charleroi jakoby nemohlo nijak zbavit, ale podle místních se to poslední roky snaží alespoň pozvolna měnit. Nahlédli jsme do města, které vám svou ospalostí nedá spát.

Nejdepresivnější ospalost?

Kolébka belgického komiksu a těžebního průmyslu se probouzí do dalšího rána. Další ráno, kdy mnoho místních opouští město, aby odjelo do padesát kilometrů vzdáleného Bruselu za prací. Zůstávají ti, kteří práci nemají, nebo ti, jež se snaží život v z části malebném městě obnovit. Co se tady stalo a proč je tolik budov vybydlených? Právě tady začíná náš příběh.

Původně nizozemské město si vydobylo svou belgickou identitu během velké národní revoluce roku 1830. Leželo na úrodném údolí, což zajistilo jeho budoucí prosperitu založenou na těžbě uhlí, zpracování skla a hutnictví. Přestěhovat se do Charleroi lákalo zájemce z celé Evropy, kteří chtěli pracovat v tomto tehdy mimořádně prosperujícím průmyslu. 

Po skončení druhé světové války ve městě žilo 233 tisíc obyvatel toužících po práci a Charleroi bylo srdcem těžebního průmyslu. Jenže pak přišla neodvratná krize v průmyslové sféře a koncem sedmdesátých let se všechny tyto aktivity drasticky snížily. Výhodné zaměstnanecké poměry byly fuč. 

Město zůstalo obklopeno postindustriální krajinou a opuštěnými továrnami a bývalí zaměstnanci jej v tisícovkách opouštěli. Začaly problémy, ze kterých se Charleroi dosud nedostalo.

Svědčí o tom i pohled, který se nám naskytl po vystoupení na místním autobusovém nádraží. Na první pohled by se mohlo zdát jako běžné středně velké evropské industriální město, ale už po pár krocích mimo výchozí oblast nás obklopily šedivé ulice plné prázdných domů, lidí bez domova, zápachu, všudypřítomného graffiti a místních, kteří na cizince pohlíží jako na zjevení.

Přidejme si postapokalyptické prázdno v některých nedávno (nebo možná naopak dávno) zavřených restaurací, které mají přes zaprášené sklo evidentně netknutý interiér, ale navenek je očividné, že se tady tradičních belgických hranolků rozhodně nedočkáme. 

Prokletí jménem Charleroi

Lidé se tu dlouhodobě potýkají s vysokou mírou nezaměstnanosti. Se svými 20 procenty patří Charleroi mezi města s největším počtem obyvatel bez práce. Jen pro zajímavost – v Plzni, která se co do počtu obyvatel a přibližně také rozlohy Charleroi rovná, má 2,3 procenta nezaměstnanosti.

To samozřejmě přitahuje kriminalitu. Procházet některými uličkami po půlnoci by se nemuselo vyplatit, což také radí uživatelé na internetu. Od 90. let, kdy byl tento stav bezesporu nejhorší, je město bezpečnější, ale stále to tu rozhodně na příjemnou procházku při měsíčku nevypadá. 

Podle webové stránky numbeo.com je úroveň trestné činnosti velmi vysoká, kradou se tu auta, množí útoky na chodce, neubývají problémy s drogově závislými, kteří si přepadáváním vydělávají na dávku. Žít v takto depresivním prostředí si vybírá svou daň.

Před jedenácti lety otiskl nizozemský deník Volkskrant článek, ve kterém označuje Charleroi jako nejošklivější město na světě – ještě více než belgický Lutych nebo ruský Nikel. Zaslouží si to? Nezaslouží, ale je těžké si to nemyslet.

Vtipně na to poukazuje i vlákno na Redditu, kde uživatelé hledali nejdepresivnější místo v Belgii. „PS: Bonusové body za to, pokud to nebude v Charleroi,“ dodává se v úvodním příspěvku. Jeden místní na internetu označil jako nejkrásnější budovu nádraží, protože tam je aspoň jistota, že návštěvník může rychle z města odjet. 

„Charleroi chybí zejména pýcha a kolektivní vůle něco měnit,“ postěžoval si pro prestižní plátek The Wall Street Journal Antonie Tanzilli, který ve městě dělá radního. „Nejsme turistické město v tradičním slova smyslu, ale kulturní život je v Charleroi velmi bohatý.“   

Netvor Marc Dutroux

Na celkové auře Charleroi nepřidává ani odporný zločin, který v jednom z domů spáchal pedofil a sériový vrah Marc Dutroux. Případ otřásl celou Belgií a spoluobčané města jeho hořký příběh velmi těžce snášejí.

Dnes dvaašedesátiletý muž si odpykává svůj trest ve vězení. Sedí tu na doživotí. V roce 1995 totiž unesl, mučil a sexuálně zneužíval šest dívek, z nichž nejmladší bylo pouhých osm let.