Komediální seriál se ve svém závěru stal kritikou naší společnosti.
Začátek letošního roku ovládl na obrazovkách českých diváků seriál Most! Osmidílná komediální minisérie z dílny režiséra Jana Prušinovského a scénáristy Petra Kolečka se trefila do černého. Její děj se odehrával ve vyloučené lokalitě Mostu a částečně i na nechvalně proslulém romském sídlišti Chanov.
Po dobu osmi týdnů se před nadšeným českým publikem rozehrával bizarní příběh, v němž ztvárnil hlavní roli nepracující xenofob Luděk se svojí transgender sestrou Dášou. Kolem nich vystupovaly nejrůznější bizarní postavy od falešného faráře přes rasistického hospodského po „domestikovaného“ Roma Františka. Každý z nich si nesl své předsudky, slabosti a strachy. Navzájem se osočovali vulgárními nadávkami, napadali se slovně i fyzicky a upadali ve velké lásky. Diváci za obrazovkami mezi nimi mohli snadno poznat sami sebe. Most! totiž není jen seriál, ale diagnóza našeho národa.
Poslední díl uzavřel celou sérii s minimem vtipů a na konci mnohým zřejmě zůstala spíše pokleslá nálada a myšlenky. Tvůrci si s námi totiž skvěle pohráli. Vtáhli nás úvodními epizodami, které byly humorné, odlehčené a trefně si střílely z předsudků. Postupně ale srandy ubývalo a začalo docházet k vážným situacím, které byl důkazem toho, že rasismus, homofobie a nenávist obecně nejsou až tak úplně směšná témata. A že to nejsou jen témata seriálu, ale otázky, které trápí už dlouhá léta naši společnost. Zkuste se zamyslet, zda nemáte v okolí své Luďany, Čočkiny nebo Edy.
Most! udělal to, co se žádnému českému seriálu předtím nepodařilo. V době, kdy je to nejvíce potřebné, nás dokázal spojit, a ještě upozornil na tabuizovaná témata, o kterých bychom se společně odmítali bavit, pokud by nebyla zabalena do roušky seriálové legrace. Až závěr seriálu ukazuje, že tady opravdu nešlo jen o srandu, ale o daleko vzletnější myšlenky, které dokázal předestřít i lidem, jimž je xenofobie blízká. Forma byla skvělá, stejně tak jako zvolení herci.
Martin Hoffman v roli Luďana předvedl úchvatný výkon a z jeho přednesu byl téměř až cítit pivní opar a zatuchlý zápach domova postrádajícího ženskou ruku. Skvěle se ukázali i Erika Stárková v roli Dáši, nebo Zdeněk Godla jako Franta. Ani ostatní postavy nezaostávaly, staly se zapamatovatelnými a svých rolí se ujali s nadšením. Snad jen krom Tondovi přítelkyně všichni obstáli herecky a amatérismus některých z nich byl spíše plusem.
Za ocenění stojí v první řadě scénář, ale stranou nesmíme dávat ani kameru. Petr Koblovský nasnímal scény dynamicky a jelikož byly okořeněny o výborně zvolené písničky moderního i staršího charakteru, dostali jsme výborný mix, který si zamilovala podstatná část národa. K samotnému obsahu děje nemám výčitek. Střídala se jedna hláška za druhou, které ovšem nebyly vycucané z prstu, ale skvěle se hodily a nikdy nezaznělo nic vyloženě trapného. A to se v českých počinech jen tak nevidí.
Byla to hlavně legrace, ale po týdnech strávených ve společnosti Luďana a spol. divákovi zůstanou v hlavě především události poslední epizody. Tvůrci si nás dovedli přesně tam, kam chtěli, a to skvělou formou. V produkci České televizi vznikl budoucí kult, výjimečná série, která skvěle vystihla ducha doby a udělala si z něj legraci. Něco takového jsme tu neměli minimálně jednu dekádu a zřejmě dlouho mít nebudeme. Seriálu uděluji známku 9/10.
