Adam Kajumi: Mé nehodě se každý smál, ale nikdo nepomohl. Někteří youtubeři jsou na tom psychicky bídně (Rozhovor)

Ve škole jsem se setkával se šikanou u jiných lidí. Chodil jsem na gymnázium, kam o rok níž chodila jedna holčina. Byla taková zvláštní a bylo vidět, že má nějaký problém. Bydlela kousek ode mě, a tak jsem se s ní skamarádil. Zajímalo mě, co se vlastně děje, proč do ní lidi takhle naráží.

Ukázalo se, že ji doma máma denně fyzicky napadala. Chtěl jsem se s ní bavit víc, abych jí dodal sebejistotu. Bylo jí tehdy sedmnáct, a tak jsem říkal, že až bude plnoletá, tak se odstěhuje a všechno to skončí. Lidi ve škole pokračovali v narážkách na ni. Že je divná, že je tlustá a má barevný vlasy. Před spolužákama jsem ji bránil, nechápal jsem, co jim udělala. Všichni jsme nějak divní. Za to jsem taky schytával narážky.

Tato holka, vlivem těchto všech situací ve škole a v rodině, potom skočila pod vlak.

To je hrozné. Jak tě tento příběh ovlivnil?

Zanechal ve mně vnitřní naštvání, tohle nebylo potřeba. Místo toho, aby jí někdo pomohl, tak se jí smáli. Utvrdilo se to ve mně do té míry, že jsem si řekl, že až budu mít možnost něco změnit nebo lidi posunout dál v tomto způsobu myšlení, tak to udělám. Proto jsem takový, jaký dnes jsem.

Co se týče šikany, jsou lidi k odlišnostem víc tolerantní?

Nemyslím si. Je tu furt strašně moc špatných vzorů. Když si vezmeš mladého člověka, dostane telefon, internet a co je vidět nejvíc? Negativní věci, které se dějí ve světě. Špatní lidi, kteří dělají špatné věci, jsou vidět víc, protože se na to lidi dívají ze zvědavosti. To je u mladých obrovský problém. Počátek ale vždycky vychází z rodiny, z výchovy. Pokud má dítě špatnou výchovu, tak tomu nepomůže nic.

Obraťme list. Jak vypadá tvůj běžný den?

Vstanu okolo osmé/deváté ráno a dělám svou práci, která není na internetu. Podnikám v jiném oboru, který mě živí především. Nechci o tom moc mluvit. Dělám do telefonů, počítačů, prostě elektroniky a různých jejích úprav. Odpoledne mám schůzky a pak, když je hezky, jdu točit videa.

Jezdím po Praze, vyberu si nějaké místo, kde natočím video na YouTube. Mám rozepsaných čtyři sta nápadů. Přemýšlím, jak to poskládat, aby to mělo hlavu a patu. A k večeru, když se stmívá, tak začíná livestream na Tik Toku, který trvá dvě až tři hodiny. Pak si jdu lehnout nebo si zahrát nějakou hru. Hraju Counter-Strike na Twitchi.

Kdo tvoří tvůj tým?

Mám člověka, který za mě odepisuje na e-maily, když nemám čas, kameramana a střihače Robina a paní účetní. Jinak si organizaci a marketing dělám sám.

Ty máš teď přítelkyni, jak dlouho jste spolu?

Jsme spolu od února. Poznali jsme se tak, že máme společnou kamarádku z Brna, které jsem napsal, že za ní přijedu a něco spolu podnikneme a že by bylo fajn, kdyby vzala svou kamarádku. Vyměnili jsme si Instagramy a seznámili se blíž.

Moje budoucí přítelkyně pak odletěla na dovolenou, a když z ní přiletěla do Vídně, tak jsem ji čekal na letišti. Strávili jsme spolu den a pak jeli do Brna a já domů. Víkend nato jsme do Vídně jeli znova, strávili spolu víkend a už všechno bylo jasné.

Slyšel jsem tvou skladbu Emoji. Jaké je tvoje nejoblíbenější emoji?

Mně se líbí ten s těma srdíčkama ve vočích, je takový pozitivní.

O čem ten track je, kdybys ho měl popsat?

Touhle písničkou jsem chtěl předat jednoduché motto: aby lidi nebrali ten virtuální svět tak strašně serious. Žádný člověk, který vystupuje na internetu, není real, prostě není. A pokud je, tak není vidět, protože normální lidi tam nemají šanci na úspěch.

I u sebe mám tu realitu trochu přitaženou za vlasy. Názory, které prezentuju, s těma souhlasím. Ale jsem daleko víc nahypovanej, jak v reálném životě. Kdybych tady skákal 24/7 po okolí, tak jsem za blázna. 

Skrz příběh toho klipu jsem chtěl říct, že láska je venku – v realitě. Telefon není láska. Mně se několikrát v životě stalo, že vznikly problémy třeba v chatu. Když se s někým bavíš, tak máš nějakej tón v hlasu.

Když třeba napíšeš větu „to je super“, tak to může znamenat, že je něco super, že se mi to líbí – nebo taky „hmm, to je super, blbečku“. A právě proto už nepoužívám sociální sítě na nic,než na zábavu. Když je nějaký problém, vždycky trvám na tom, abychom si to řekli z očí do očí. Pokud je člověk rozumný, tak se vždycky sejde.

Plánuješ to s hudební kariérou posunout nějak dál? Vydat album?

Já nejsem zpěvák, nenarodil jsem se s talentem od Boha, abych dělal písničky jak Justin Bieber nebo Ariana Grande. Ale hudba mě baví. Začal jsem chodit čtyřikrát týdně na zpěv, aby se to zlepšovalo. Třeba jednou bych možná mohl uplatnit hudební kariéru, ale není to žádné moje hlavní gró.

Jak si vysvětluješ ten trend, že youtubeři dělají kromě videí i hudbu?

Písnička má nadhodnotu. Píseň Emoji vznikla i kvůli tomu, aby se na TikToku používaly emoji. Youtubeři to dělají úplně z toho stejného důvodu, když někdo udělá písničku a chce být spojený s nábytkem, tak udělá písničku o křeslu. Téměř nikdo z nich nezpívá. Ten důvod, proč je lidi sledují, je v tom, že mají nějaké osobní kouzlo.

Vnímá nějak TikTok jako společnost českou komunitu?

Vnímá. Český trh pro ně ale není tak zajímavej. Tenkrát, když jsem začínal, tak to mělo ještě jiného majitele a já s nimi velmi úzce komunikoval. Tím, že jsem v ČR stvořil trend toho hezkýho americkýho kluka, o kterém jsem mluvil na začátku, tak jsem je oslovil, abych s nimi mohl spolupracovat, zařídili mi nějaký měsíční plat a mohl se tomu věnovat naplno.

Oni řekli, že ne, že nedělají takovéhle věci. Pak jsem se začal stávat známějším, tak jsem se dohodli na způsobu spolupráce za to, že jsem tvořil deset videí denně. To byl strašný hell, bylo toho moc, ale bavilo mě to. Teď už to má jiný majitel a už to s něma takhle nefunguje.

Jakou posloucháš hudbu, kdybychom se k ní ještě měli vrátit?

Ze všeho nejvíc miluju autotunovej pop. Takže teď, když vyšla písnička Earth od Lil Dickyho, to je přesně moje. Když je u toho hezká myšlenka, do které se můžu vcítit… hudba je o především o vciťování se. 

Orientuješ se v českém rapu? S kým bys chtěl mít featuring?

Mám jednoho známého československého rapera, který mi už dlouho nabízí spolupráci. Jednou bych si taky chtěl zkusit i něco seriózního. Jsem dneska v takovém hypu, že

se okolo mě tvoří různé názory.

Tady bych se někdy možná mohl ukázat víc jako normální Adam, ale nevím, jestli je to opravdu žádoucí. Občas rád přispěju něčím, co mohou lidé doma nebo ve školách řešit, ať není zase nuda.

Videoklip k Všechno je ALRIGHT má 1,5 milionu zhlédnutí, ale taky 144 tisíc dislajků. Proč myslíš, že to tak je?

Je to úplně jednoduché. Já jsem na sociálních sítích vyrostl hrozně rychle. To je nezpochybnitelné. Ani ne rok a mělo to stovky tisíc. Někteří lidi pro to museli makat i sedm let. A přišel mladý kluk, který měl vizi a nabídl něco, co je aktuálně víc trendy. Má to všechno, co to má mít, aby to dalo velká čísla.

Není tam nic osobního, lidem je to jedno. Někdo jim řekne, ať dají dislajk a oni ho dají. 

Když práce člověka baví, tak mu hodně zasáhne do osobního života, propojí se. Jaké jsou tvé zájmy, když se chceš odreagovat?

Já miluju auta. Za minulý rok jsem najezdil 140 tisíc kilometrů. Do budoucna bych se klidně mohl stát řidičem rallye, je to jeden z dětských snů. Chodíme s kamarády driftovat na jedno opuštěné letiště. Když mám depku, špatný den, tak vezmu hezké auto a jedeme mimo silnice.

Jaké jsou tvé vztahy s ostatními influencery?

Jsou lidi, se kterýma spolupracuji, je ale hodně lidí, co jsem nepoznal a do té doby, co je nepoznám, tak nevím, co si o nich mám myslet.

Tvoří zvláštní content na internetu, ale mně je jasný, že každý obsah má nějaký smysl. Chtěl bych poznat kluky z ViralBrothers, ti jsou mi sympatičtí.

Co si myslíš o reakčních kanálech?

To je prostě bulvár. Oni žijou z toho, že na to lidi koukaj, píšou komentáře a to zvyšuje algoritmy. Nedostanou žádnou pořádnou spolupráci, takže musí žít z YouTube. Kritika je v pořádku, ale jakmile se mezi lidmi začne tvořit nějaká nenávist, tak to silně odsuzuju. Vlivem negativních událostí, co jsem zažil, už nechci vidět, jak si lidi nadávají. Samozřejmě všichni ale nejsou stejní.

Na čem jako muser vyděláváš peníze?

Je to stejné jako u kohokoli jiného. Jsi veřejně známá osobnost, můžeš svůj prostor uplatnit pro reklamu. Není to můj hlavní zdroj obživy, ale živit se tím dá, pokud je člověk chytrý.

Znám ale obory, kde se dá vydělat daleko víc peněz než třeba na internetu, ale je to zábava. Můj cíl je dospět k tomu, abych vytvořil brand, který bude odlišný a bude mě živit do budoucna. Možná se to podaří, možná půjdu jiným směrem.

A kdybys nedělal tohle, tak by ses živil dál v tom elektronickém oboru?

Ano, dělal bych to víc naplno. Můj první byznys byl, když jsem opravoval iPhony. Já jsem vždycky skupoval rozbité iPhony, nakupoval součástky a pak opravoval za míň peněz než konkurence. Jezdil jsem i jako řidič Taxify, to taky moc lidí neví.

Kolik bereš za jeden post na Instagramu?

Moje cena se odvíjí od toho, kolik práce musím s příspěvkem strávit. Tabulková hodnota je 15 tisíc korun, ale standardně bývá jiná. Na svých sociálních sítích prezentuju pouze věci mně blízké, ne úplně každou blbost jako někteří. Proto nemám své sociální sítě zaspamované převážně reklamou.

A budeš mít svoji vlastní figurku?

Já přemýšlel tři roky zpátky, že by existovala figurína v mojí životní velikosti, 1:1. Tak jsem pátral, díval se, kdo to vyrábí, a když jsem se podíval na náklady, tak to bylo v řádech desítek až stovek tisíc, aby to nějak vypadalo. Jestli bude nějaká figurka, to zatím nevím.

Už jsme se o tom bavili, setkáváš se s mnoha hejty na internetu. Proč si myslíš, že to tak je?

Jsem na scéně nový a mám šílená čísla. Když udělám akci, přijde tisíc lidí. Když udělají akci ti, co mě haní, přijde pár lidí. Už to trošku přerostlo, lidí, kteří mě poznávají na ulici, je fakt hodně a někteří v sobě mají v sobě závist.

Čteš si komentáře pod videi?

Moc ne, ale u Všechno je ALRIGHT jsem udělal speciální challenge, kdy na to lidi různě odpovídali. Normálně si je nečtu a od začátku jsem k tomu takto přistupoval. Veřejný feedback už znám, vím, jak na to reagují a jak na to koukají firmy. Jsem flegmatik, když mi někdo něco řekne, tak se usměju a jdu dál, když mě někdo pochválí, tak se taky usměju a jdu dál. Jsem skromný a moc nepotřebuji. 

Jaká je nejhorší věc, kterou ti kdo napsal?

To si nevzpomenu, ale nejhorší je, když někdo útočí na moji rodinu. Už od školy přemýšlím, proč jsou lidi takoví. Podle mě je to nějaká osobní nespokojenost, nějaký komplex.

Já jsem byl možná taky takový, když jsem byl mladší. Já se k lidem nechoval ani dobře ani špatně – mně byli ukradení. A asi možná, kdyby byla moje rodina špatná, tak budu taky takový. Štvalo mě, že se ostatní smějí, chodí s kamarády, že se mají líp než já. Když tohle někdo zažívá celý život, tak si to vybíjí jinde.

Co si myslíš o lidech, kteří ti říkají, že jsi gay?

Já nevím, co na to říct, jak to člověk může tušit, vědět, nebo si to prostě myslet? Ale když chce… Jen je zvláštní, že gay má přítelkyni, to nebejvá tak častý. To můžu vědět jen já a koneckonců je to úplně jedno, LGBT komunitu aktivně podporuju, znám hodně lidí z této skupiny. Ať už jsou to gayové nebo transsexuálové. Kdybych byl gay, tak co? Kde je smysl takovéhle urážky?

Co na tvou tvorbu říkají rodiče?

Jsou rádi, že něco dělám, že procházím obdobím seberealizace a nesedím doma. K hejtům mají nepochopení a mamka mi i říkala, abych byl trochu opatrnější.

Převádí se ten hejt i na ulici, do reality?

Zaregistroval jsem to několikrát, ale nikdy to nebylo tak, že by člověk přišel a řekl mi některé věci do očí. Jednou se mi dokonce stalo, že jsem potkal skupinu kluků, kteří taky tvoří na internetu, ale nemají moc dosahy a snažili se mi nadávat, aby to pak mohli sdílet na internetu.

To asi bude mít ještě nějakou dohru, tohle není legální. Řeší to mamka, nevím, jak bude postupovat.

To video jsem viděl. Šel jsi do nějakého podniku a oni ti tam nadávali…

…šel jsem to podniku a oni si to natáčeli. Je to ubohé.

Víš, co jsou to za lidi?

Kamarádi mi to pak psali a já je neznám, nerozumím tomu. Boostovat se na někom, kdo je trendy tímto způsobem, je prostě trapný.

Já ti teď nějaké přečtu nějaké komentáře a zkus mi říct, co si o nich myslíš:

„king of cringe“: Tak jo. (smích)

„Kajumi je jenom nagelovaný debil“: To je přesně to, o čem mluvím. Nemá to hlavu ani patu. Kde je ta pointa? Zaprvé gel nepoužívám, kdybychom chtěli zacházet do detailů, a jestli jsem debil – to není argument. Takoví lidi většinou nemají profilovku ani vyplněné jméno. Pokud by člověk napsal věcné argumenty, budu to brát vážně. Ale to jsem ještě neviděl.

„Prosím, paní Kajumiová... Zakažte vašemu synovi přístup na internet. Dejte mu přes tu jeho napudrovanou hubu. Buďte upřímná a řekněte mu, že je to sračka. Berte antikoncepci, jenom pro případ, že by se to mělo stát znova.“: Tohle je ten typický komentář, je to pod každým videem s každým rodičem. Nemůžeš říct něčí mámě, aby brala antikoncepci. Podobný komentář jsme s mámou četli a říkala, že ty lidi jsou šílení.

„Nerýmuje se to, nedává to smysl, to ti psala Mína, ne?“: Jak už jsem říkal – zatím nejsem zpěvák, ale uvidíme, kam vítr foukne… Je to zábava: jestli on je hudebník, nemusí to cenit, já zas nemusím cenit jeho tvorbu.

„Já už na to fakt seru. Tahle generace bude solidně v hajzlu, když vyrůstá na těhlech píčovinách. Jdu si radši pustit Green Day.“: Podle mě to napsal člověk, který je starší. Nevím, kde je problém, někomu se líbí Tokio Hotel, někomu Green Day, jinému Linkin Park…

Myslíš, že je YouTube umění?

Co dělá umělce umělcem? Je to specifický talent. Když se podíváme na české umělce, není jich mnoho, kteří by zpívali na světové úrovni. Co teda dělají? Mají nějaké kouzlo osobnosti. Lidi skrz muziku motivují, baví, mají něco, co ostatní ne.

YouTube je novodobé umění dnešní doby, myslím, že by se to tak mělo brát. Jsou tam ale i divný lidi, s divným contentem, ale u některých by se mohlo přistupovat víc umělecky.

Co říkáš na své TikTok konkurenty – například nejsledovanějšího Ondyho Mikulu?

Neznám ho osobně. Je to takový zvláštní zvláštní kluk, který začal jedna ku jedný dělat to, co jsem dělal já. Nebylo nic zvláštního, dělalo to hodně lidí na TikToku. Zničehonic se stalo, že vlivem týdne u něj přibyly statisíce lidí. To je divný, takový trošku nereálný.

Projížděl jsem jeho videa a koukal jsem, že mají nízkou aktivitu, já mám 20krát vyšší. Tak jsem začal žít v tom, že ten člověk si to prostě nakoupil. Jde to na každé sociální síti, i na TikToku a dělá to spousta influencerů, aby jejich veřejná prezentace byla zajímavější. 

On má dnes přes milion, aktivita mu trochu vzrostla, protože tam má lidi ze zahraničí. Tvoří videa tak, aby zaujala tu nejmladší cílovku – sedm, osm let. Má to postavené jiným způsobem a minimálně třetina ze sledujících nakoupena není a tvoří něco, co tady nikdo jiný netvoří.

A to je taky umění?

To je taky umění, určitě. Já chápu, že dospělý člověk to nemůže brát seriózně. Ale to se nemá brát seriózně. je to zábava.

Chci se zeptat na tvou autonehodu. Proč někteří youtubeři říkali, že jsi ji způsobil ty, aniž by si to nějak ověřili?

To se asi zeptej jich. Na YouTube to vnímají děti, které si přečtou titulek u videa KAJUMI ZPŮSOBIL DOPRAVNÍ NEHODU a rázem mají jasno. Pravda je taková, že okolo té nehody, když se stala, jezdily spousty lidí. Nepočítám to, že nikdo nezastavil a nezeptal se, jestli jsme v pohodě. Trochu se tam zranil kamarád, ale nikdo nepřišel, jestli jsme v pohodě.

Já se šel hned po nehodě podívat do autobusu, jestli se někomu něco nestalo. Nikdo z těch lidí nic neudělal. Asi ze třetího auta, které stálo na semaforech, se ozvalo „haha, Kajumi, tys naboural!“. Ti lidi místo pomoci vytáhli telefon, aby si to natočili a hodili na Story. Já to pak viděl, oni mě tam označovali.

Pak jsme tam dvě hodiny vyšetřovali, neměli jsme v tom jasno. Řidič autobusu mě obviňoval, ale já jsem mohl udělat chybu. Nebyl jsem si jistý.

Pak z toho vyšlo najevo, že to nebyla tvoje chyba. Co bylo dál?

Já o tom původně nechtěl veřejně mluvit, ale když vznikala tady ta storiečka, tak mi bylo jasné, že dřív nebo později o tom někdo bude dělat videa. Proto jsem rovnou na rovinu udělal video a řekl, jak to bylo. Udělal se odhad škody a já si budu muset vybrat, jestli ho nechám opravit, nebo ho prodám jako havarované a koupím si nové.

Myslíš, že se influencerstvím dokážeš uživit i za 10 let?

Záleží na tom, jak to uchopíš. Je tady Leoš Mareš, který je tu dvacet let, furt je zajímavý, dobrý a tvoří a je to nejdražší influencer u nás. To je moje odpověď. Záleží, jestli budu chtít být influencer.

Až budu mít rodinu, tak bych nechtěl, aby moje děti dělaly to, co já. Je to moc nebezpečné. Chtěl bych, aby moje děti nebyly takhle vidět.

Proč?

Nechci aby byly součástí toho, že je někdo veřejně haní a měly z toho nějaké psychické problémy, což velmi často lidi z YouTubu mají. Jsou na tom psychicky bídně. Je to hodně těžký, zvlášť když ještě k tomu musí člověk chodit do školy a každý den poslouchat lidi okolo. Influenceři jsou snadným terčem, protože děti je řeší mezi sebou.

Neřeší politiku, malíře a tolik zpěváky, ale hlavně influencery. Dneska je sen být youtuber. Na tom není nic špatného, doba se vyvíjí, ale je potřeba výchovou říct, co patří na internet.

Jaké máš plány do budoucna?

Pokračovat v tom, co dělám, a aby mě nezměnila negativita společnosti. Vyzkoušet si nové věci a poznávat nové lidi. Jednou bych chtěl natočit s Robinem českou verzi Rychle a zběsile.

Nemáme rozpočet pět miliard, ale chtěli bychom natočil něco podobného, sehnat sponzory, kteří by do toho šli, a udělat film, který by šel do kin. Je to vzdálená budoucnost, ale bylo by to hezký.