A šlo o změnu k lepšímu?
Před několika dny skončila po osmi letech vysílání televizní Game of Thrones. V roce 2011 se dokonce i po zmařené první verzi pilotního dílu (která stála HBO podle samotných tvůrců 10 miliónů dolarů) začal točit seriál, o kterém je po osmi letech vysílání zcela bezpečně možné říct, že změnil svět.
Game of Thrones navždy změnila fantasy žánr, tak jak ho do té doby televizní diváci znali, hluboce ovlivnila populární kulturu a její vnímání pro celou jednu generaci, která se seriálem de facto vyrostla a také změnila televizi jako takovou – to, jak se na ni díváme, co v ní vidíme a jak to ovlivňuje naše reálné životy.
Žádná televizní série nevyhrála za dobu svého vysílání tolik Emmy (televizní obdoba Oscarů), žádná nebyla tolik sledovaná (poslední sérii podle HBO sledovalo v průměru na díl 44 miliónů diváků) a žádná neukázala v televizi a v takové podobě věci jako Game of Thrones. Je snadné zapomenout na to, že seriál zpopularizoval do mainstreamové televize věci, které dnes považujeme za její běžnou součást – explicitní zobrazení sexu a brutální násilí (které však nebyly samoúčelné) a technické provedení scén, které nemělo do té doby v televizi obdoby.
Obrovský boom v natáčení velkorozpočtových televizních seriálů zažehla právě Hra o trůny. S trochou nadsázky se dá říct, že v současné době chce každá televize či streamovací médium svoji „Hru o trůny“. Reakce Netflixu byla televizní adaptace historického, výpravného eposu Marco Polo, který byl však pro nízkou sledovanost zrušen, na což Netflix okamžitě zareagoval koupením práv na televizní adaptaci The Witcher, který by se měl začít vysílat na konci roku 2019.
Amazon také neusíná na vavřínech a na začátku roku oznámil koupi televizních práv na natáčení seriálového Pána prstenů, který by se měl odehrávat tisíc let před událostmi z filmů. Podle dostupných informací plánuje Amazon dlouhodobý projekt, který počítá s několika sériemi velkým rozpočtem. Samotné HBO by mělo dokonce už v létě začít natáčet prequel Game of Thrones, z čehož jasně vyplývá, že si velké televizní produkce uvědomují poptávku, která po shows typu Game of Thrones existuje.
Co ale udělalo právě z Game of Thrones skutečného krále či snad královnu televizních seriálů?
Trůn televizní zábavy
Když si pročtete recenze prvních sérií Game of Thrones, nehledě na to, zdali je psali fanoušci či kritici, najdete v nich téměř totožné věci. Produkce, která připomíná hollywoodský film, což umožňuje zobrazovat vizuálně úchvatné (nikoliv nutně megalomansky epické) záběry, výborně napsaný scénář, který nechává vyniknout jednotlivé charaktery a podmanivý svět.
Prvních několik sérií, na kterých je vidět rukopis knižní předlohy George R. R. Martina, patrně nejvíc umožnily Game of Thrones představit autorův fiktivní svět, do kterého se zamiloval celý reálný svět. Show zachovávala postupné a poctivé budování tohoto světa skrze optiku a jednání postav, což mělo ve výsledku stejný efekt, jaký byl docílen u televizních adaptací jiných známých světů, jako je například Harry Potter či Pán prstenů.
To, na čem Martin svůj svět postavil, bylo několik aspektů, které během let popsali různí akademici filmových studií i popkulturní novináři. Jedním z nich je inteligentní propojení hned několika uměleckých žánrů a kulturních směrů. V Martinově světě se od počátku seriálu propojily nadpřirozené prvky fantasy jako draci, magie, proroctví a mytologie, s prvky historického (středověkého) realismu.
Ten zasazuje postavy do světa a společnosti, jež čerpá svoji inspiraci z reálného historického období v evropských dějinách. Jedním z dalších aspektů je například gotika, potažmo gotický román, literární žánr z 18. století, ve kterém je často pomoci historických alegorií a temného, nadpřirozeného, až hororového způsobu vyprávění dosahována reflexe soudobé společnosti.
Sám Martin se v průběhu let netajil tím, že mapa Westeros je de facto mapou Velké Británie, že některé události, jako například Red Wedding, jsou silně inspirovány reálnými historickými událostmi. Už do samotného názvu „Game of Thrones“ byla pak vepsána idea komplexní hry o politickou dominanci. Namísto konfliktů „hodných“ s těmi „zlými“ Martin představil politické konflikty, které jsou realistické a podobné současným mezinárodním vztahům a geopolitice.
Svět, v němž mají jednotlivé státní či politické útvary svoje zájmy a politiky, které chtějí prosazovat a které hledají prostředky, jak těchto svých cílů dosáhnout. Nejčastěji na úkor někoho jiného. Právě toto stojí v srdci oné „inteligence“, kterou velká část sérií Game of Thrones divákům představila a kterou jí nadchla. Svět, ve kterém není nic jisté, ve kterém je pravda mnohem komplikovanější, než bychom si kdy chtěli a mohli představit, ve kterém je vše zdánlivé.
Právě to umožnilo v televizní zábavě dosud netušený rozkvět fanfikce, v níž si jednotlivé skupiny fanoušků vymýšlely vlastní teorie, vlastní verze a interpretace událostí. Každá velká, populární sága s tímto motivem pracuje a Game of Thrones tento potenciál využilo dokonale.
Ráj teorií a interpretací
Během let vzniklo bezpočet teorií, které vysvětlovaly a interpretovaly události, které nám byly nejprve v knižní předloze a poté televizní adaptaci předloženy ke zkoumání. Je zbytečné je zde všechny zmiňovat, ale je fascinující si uvědomit, jak široký záběr tyto teorie a také interpretace postav, elementů příběhu a světa samotného, zabíraly.
Sarah Baker a Amanda Rutherford například ve svém akademickém článku „Game of Thrones and the hidden apocalypse“ předkládají několik velmi přesvědčivých důkazů, které tvrdí, že Game of Thrones převypravují některé události, které jsou popsány v Bibli.
Ve Game of Thrones jsou velmi silným aspektem proroctví a vize, které, jak sám Martin upozorňuje, jsou často velmi problematické. Mýtus spasitele se objevuje hned několikrát – v případě Jona Snowa je alegorie s Ježíšem téměř perfektní, kdy je Jon Snow nejprve zrazen svými druhy, aby byl poté po několika dnech znovu vzkříšen.
Obzvláště poslední série, které pracují s motivem apokalypsy obsažené ve zlověstně znějící předpovědi „Winter is coming“, která předznamenává návrat zimy nikoliv jako ročního období, ale jako času a doby, ve které existence lidstva končí, jsou nápadně podobné symbolice ve Zjevení Janovo.
Jak již bylo řečeno, gotická literatura ve své době fungovala jako nástroj k vyjádření dobových problémů a strachů, které sužují lidské společenství. Vztah mezi populární kulturou a společností u vizuálních děl, jako jsou seriály, zkoumala ve své práci Dr. Manjana Milkoreit z Purdue University. Ta ve svém článku Popkulturní mobilizace dochází k závěru, že příběhy vyprávěné v Game of Thrones odrážejí vzájemný vztah mezi společností, politikou a popkulturou.
Jednoduše řečeno, v Game of Thrones se během vysílání odrážely politické problémy současné společnosti (ať už se jednalo o zastoupení žen ve společnost, rozložení bohatství ve společnosti či globální oteplování) a zároveň show jejich vnímání ve společnosti ovlivňovala.
Právě problematika globálního oteplování a nebezpečí nezvratných klimatických změn identifikovala Milkoreit po analýze recenzí, článků a fanouškovských teorií jako nejčastěji zmiňovaný motiv u apokylapsy spojené s White Walkers. Game of Thrones tak díky svému vlivu a dosahu zásadně promlouvá do současných politických debat a reflektuje postoje jejich účastníků.
Konec dobrý, všechno dobré?
Poslední série Game of Thrones měla přinést tolik očekávané a slibované vyvrcholení pravděpodobně nejkomplexnějšího světa, který byl kdy v dějinách televize vytvořen. Někteří fanoušci i komentátoři přijímali postupný odklon od strhujícího politického dramatu k vizuálnímu eposu s pochopením už před lety, avšak drtivá část dosud vnímá poslední (a částečně také předposlední) sérii jako zradu. Zradu na všech principech, na kterých byla show postavená. Lidé chtějí to, co chtěli i v roce 2011 – inteligentní a chytře napsaný konec příběhu, kterého se bohužel nedočkali.
Nechci se zde zastávat tvůrců, avšak pravděpodobně nikdo v dějinách televize nestál před tak složitým úkolem jako David Benioff a Daniel Weiss. Dnes je zřejmé, že v něm oba, i přes dobré úmysly, selhali. Jestli nás Hra o trůny něco naučila, tak je to fakt, že dobré úmysly dláždí cestu ke strašným věcem a že žádný dobrý skutek nezůstane nepotrestán.
Svoji roli ani nehraje tolik ukončení jednotlivých arků postav, tvůrci nenesou zodpovědnost za očekávání a představy fanoušků, jako spíš způsoby, které k nim vedly. Poslední série ztratila logické uspořádání příběhu, jehož nelítostného génia fanoušci milovali. Ztratila, až na některé světlé výjimky, svůj důvtip, inteligenci, úroveň a eleganci. Úplné finále se pak jeví spíš už jako sitcomové uzavření podobné Přátelům či How I Met Your Mother, jehož jediným cílem je uspokojit fanoušky. Takový konec nechtěl ale vůbec nikdo.
