Nechvalně známá leopoldovské vzpoura si vyžádala tvrdý zásah, při kterém bylo zraněno několik desítek lidí. Podívali jsme se, jak v realitě vypadaly okolnosti zachyceny v novém filmu Amnestie.
V lednu 1990 se tehdejší prezident České a Slovenské federativní republiky (ČSFR) Václav Havel rozhodl udělit vězňům poměrně širokou amnestii. Po svobodě ale kromě trestanců odsouzených na několik let toužili i nebezpeční vrahové, sexuální delikventi či zloději, kterých byly ve věznici v Leopoldově stovky. Úvodem je třeba říci, že leopoldovská věznice je v bývalé pevnosti.
Když ale vězni zjistili, že se na nich amnestie nevztahují, rozpoutali v prostorách věznice horoucí peklo, při němž zničili majetek za desítky milionů tehdejších korun a téměř zaživa upálili dalších 150 spoluvězňů. Zásah z konce března 1990 se ale postaral o zajištění pořádku. Takto probíhala největší vzpoura vězňů v bývalém Československu.
Bývalý ředitel věznice Oto Lobodáš, v nějž měli trestanci výjimečnou důvěru a vyšetřovatel vzpoury Peter Vačok se pro REFRESHER shodli, že vzpoura mohla být zastavena už na jejím počátku. V tomto směru však podle nich nebyla z jistých míst projevena dostatečná vůle.
- Jaké kriminálníky dostala na svobodu amnestie Václava Havla
- O příčinách vzpoury a jejím výsledku z pohledu bývalého ředitele věznice a vyšetřovatele trestanců
- Čím vším se vězňové vyzbrojili a jak probíhal jejich odpor
- Jak vypadal zásah speciálních jednotek
- Jaké tresty čekaly vzbouřence
Z propuštěných vězňů se stali mafiáni i sériový vrah
Po pádu komunismu a následném zvolení prezidentem vydal Václav Havel širokou amnestii. Ze zhruba 31 000 vězňů se vztahovala na 23 260 trestanců. Z některých z nich se časem vyklubaly hrozivé kriminální živly jako pozdější sériový vrah Jozef Slovák, bratislavský mafián Vladimír Daniš alias Tuti nebo někdejší šéf východoslovenské mafie Róbert Holub.
„Havlovy amnestie stály hromadu utrpení, lidských životů a škod na majetku. I kdyby se tehdy vypustili jen takoví drobní zloději, ve vězení se trestancům otevřou různé obzory, a je vysoká pravděpodobnost, že i drobní kriminálníci po příchodu na svobodu také okusí násilné delikty. Buď proto, aby měli z čeho žít, nebo aby rozšířili svoji zločineckou specializaci. Dnes už je jasné, že amnestie Havla byly velkou politickou chybou. Je už sice pozdě plakat, ale politici a národ by se z toho měli jednou provždy poučit. Dělat chyby není totiž určitě tak špatné, jako je znovu opakovat,“ míní bývalý kriminalista Matej Snopko.
Podle Teraz.sk se v leopoldovské věznici tehdy nacházelo přibližně 2 500 vězňů, z nich propustili asi 600. Většina těch, co zůstali, ale patřila do třetí nejtěžší nápravně výchovné skupiny. Mezi nimi bylo více než 200 vrahů, 170 sexuálních delikventů a přibližně 690 zlodějů (loupež / krádež velkého rozsahu). Havlovy amnestie byly poměrně široké, ale nejhorší trestanci spadali pod paragraf 41 a tedy v jejich případě šlo o obzvláště nebezpečnou recidivu. Těch se, pochopitelně, amnestie netýkaly. Jistou dobu si ale mysleli, že se z vězení dostanou i oni.
Co se dozvíš po odemknutí?
- Zda se vrazi dostali na svobodu
- Jak vězni vyhnali dozorce a zabarikádovali se v části věznice
- Jak dlouho vzpoura trvala a co vzbouřenci žádali od státu
- Proč chtěli vzbouřenci upálit 150 spoluvězňů
- Jak vypadal zásah bezpečnostních složek a proč svlékali vězně do naha
- Jak se vzpouře podle tehdejšího ředitele a vyšetřovatele dalo předejít
