Říkali jí Anděl smrti.
Elizabeth Wettlaufer patří mezi nejznámější sériové vražedkyně v tomto století. Na svědomí má osm vražd. Vysokými dávkami inzulínu zabíjela seniory, o které se starala v několika zařízeních, nejdéle pracovala v domově pro důchodce Caressant Care v Ontariu v Kanadě.
Nikoho nenapadlo kontrolovat, proč pacienti umírali a kdyby to i dělali, předávkování inzulínem podle Globalnews se velmi těžko dokazuje. Její případ otřásl Kanadou a poukázal na to, že pečovatelský systém má závažné problémy. Je možné, že není jediná, kdo takto zabíjel pacienty.
Vraždění jí procházelo téměř deset let bez povšimnutí a nikdy by ji nebyli dopadli, kdyby se sama nepřiznala.
Anděl smrti
Nemůžeme mluvit o eutanazii, protože její pacienti si smrt nepřáli. Elizabeth byla přesvědčena o tom, že zabíjet jí káže Bůh. Zabíjela tehdy, když ji přemohl ohromný hněv, který považovala za znamení. Právě její víra, kterou dostala do vínku od svých rodičů, z ní vytvořila nestabilní osobnost, které jedinou úlevu přinášelo to, když někomu mohla vzít život.
Pochází z křesťanské rodiny a víra byla pro ni vždy velmi důležitá. Když během dospívání zjistila, že je lesba, vrhla se do života víry ještě více a své pocity potlačila. Její život je temným příběhem o bigotní výchově, sebezapření, potlačované sexualitě a vražedných sklonech – kterým by možná odborníci mohli pomoci, pokud by o tom věděli včas.
O rodině a výchově
Elizabeth se narodila v křesťanské rodině, věnovala se biblickému studiím a získala diplom z religionistiky. Později prošla školením jako zdravotní sestra a po získání certifikátu začala pracovat v nemocnici, později v starobinci.
Rodiče, především otec, jí vštěpovali křesťanské hodnoty. Velkou zkouškou víry bylo zjištění, že se jí líbí dívky. Snažila se to popírat, dokonce absolvovala zpovědi, modlitby a prošla i procesem léčby. Před vlastní identitou utíkala ke svému sboru, podle podcastu Serial Killers jí výchova a potlačování toho, kým ve skutečnosti je, zabránily v rozvoji osobnosti. Vybudovala si několik duševních problémů, diagnostikovali jí poruchu osobnosti a úzkostné stavy.
Přesto ji kolegové a známí popisovali jako veselou a přátelskou zdravotní sestru, kterou její práce naplňovala. Nejšťastnější byla, když měla noční směny. Tehdy se o celé oddělení starala sama, na starosti měla i sklad léků. Pocit moci ji bavil, ale čas od času ji přepadl nezvladatelný hněv.
Před hněvem i sebou samou utíkala ke skleničce, neštítila se ani narkotik a dalších léků. Provdala se za muže, jejich manželství po 10 letech ztroskotalo, když se mu přiznala se svou orientací. Rozvod považovala za osobní selhání a právě ten mohl být spouštěčem při první vraždě.
Vždy, když někoho zavraždila, pocítila úlevu. Alespoň tak to ve vyšetřování popisovala podle Washington Post. V průběhu let vystřídala několik zaměstnavatelů, ale až sedm ze svých osmi obětí zabila v Caressant Care. Při vyhazovu stále nikdo netušil, že mají co dočinění se sériovou vražedkyní.
Osm seniorů, které Elizabeth usmrtila mezi lety 2007 a 2016
Jejími oběťmi byli senioři ve věku 75–96 let, mnozí z nich stále dostatečně vitální, přestože potřebovali nepřetržitou pomoc. Scházeli se s rodinami, zajímali se o svět a nemluvili o tom, že by chtěli zemřít. Všechny zabila Elizabeth stejným způsobem.
Své pacienty zabíjela vysokými dávkami inzulínu
Elizabeth na to šla promyšleně. Věděla, že inzulín nekontrolují tak jako narkotika, přičemž správná dávka může zabít. Kromě toho, že občas smrt po vysoké dávce inzulínu přijde až po několika dnech, je také velmi těžké ho vystopovat při pitvě.
Když se v létě 2017 konalo vyšetřování zaměřené na systémové selhání, sama Elizabeth přiznala, že by se jí nedařilo roky zabíjet, kdyby někdo kontroloval inzulín. „Nikdo se nás nikdy nezeptal, proč v jistém období používáme mnohem více inzulínu než jindy,“ řekla právníkům Elizabeth, cituje CBC.
Vícekrát se obávala, že ji chytí, zejména tehdy, když její oběti nezemřeli dříve, než jí skončila noční služba. Vícekrát se stalo, že její oběť nezemřela. Buď proto, že potíže zachytily včas jiné sestry a vyřešili je, nebo prostě neodhadla dávku. Podle podcastu Serial Killers měla jedna z pacientek již zkušenosti s hyperglykémií a proto svévolně vynechala léky. Vyšší dávka inzulínu jí tak neublížila, nahradila jí běžné léky.
Když jí už ani vraždy nepřinášely úlevu, opět se vrátila k drogám a alkoholu. Dokonce se opakovaně pokusila i o sebevraždu. Navštěvovala psychiatra, diagnostikovali jí poruchu osobnosti a brala léky. Podle CBC si závažnost svých činů uvědomila až ve vězení, kde jí léky vysadily.
Nejzvláštnější na tom je, že přesto, že Elizabeth několikrát upozorňovali na chyby, nadále o ní mluvili jako o skvělé zdravotní sestře. Podle Washington Post ji z první práce vyhodili, protože ukradla léky na úzkost a pracovala pod jejich vlivem, pak se nechala zaměstnat v Caressant Care.
Odtud ji po letech vyhodili až když jednou podala inzulín nesprávnému pacientovi. Velmi rychle si ale našla práci v jiném starobinci. Všichni přehlíželi její chyby a také zjevné psychické obtíže a závislost.
Přiznala se sama, jinak by na to vlastně nikdy nepřišli
Ve skutečnosti se Elizabeth přiznala vícekrát: své přítelkyni, mladíkovi v domově důchodců, dokonce i svému pastorovi a jeho manželce. Jejich reakce byly zvláštní; řekli jí, že s tím má přestat. Je možné, že jí ani nevěřili. Věděl o tom i právník a někdo z anonymních setkání lidí závislých na omamných látkách. Nikdo z nich neupozornil policii nebo alespoň její zaměstnavatele, aby si dávali větší pozor.
V roce 2016 nastoupila na léčení v centru pro závislé a pro lidi s duševními nemocemi, tam se přiznal někomu, kdo kdysi také pracoval v Caressant Care. Tato osoba jí dala ultimátum: buď se přizná sama, nebo zavolá policii. Elizabeth se díky tomuto povzbuzení přiznala k vraždám na policii sama.
Elizabeth nakonec odsoudili 26. června 2017 na osm doživotí s možností podmínečného propuštění po 25 letech. Uznali ji vinnou z osmi vražd prvního stupně, čtyř pokusů o vraždu a dvou útoků na tělesnou integritu (podobné závažnému ublížení na zdraví).
Její případ poukázal na selhání systému
Po Elizabethině přiznání se vedlo dvouleté vyšetřování, během kterého se hledaly „díry v systému“. Tisíce stran dokumentů a desítky vyslechnutí vyústily do dokumentu s 91 doporučeními na zlepšení zdravotní péče v zemi. Mezi klíčové problémy patřil nedostatek zdravotních sester, přepracovaný personál a nedostatečná kontrola nad léčivy a výkonem práce.
Chyběly i psychotesty nebo jiný způsob ověřování toho, z jakého pozadí pocházejí zaměstnanci. Elizabeth ve velké míře přispěla k tomuto vyšetřování, ale potrvá roky, než se změny aplikují v praxi. Bude to také stát velmi mnoho peněz a vyžaduje to i vůli politiků, píše CBC.
Příběh Elizabeth Wettlaufer zpracovali i v seriálu Inside the Mind of a Serial Killer (druhá série, osmá epizoda).
