Cesta na zápas v Chile skončila více než dvouměsíčním čekáním na záchranu.
Jeden z nejsmutnějších případů moderního kanibalismu se začal odehrávat 12. října 1972 v Montevideu, hlavním městě Uruguaye, kdy do letadla Air Force nastoupil ragbyový tým Old Christians. Mířili na zápas do Santiaga, hlavního města Chile.
Nikdy tam ale nedorazili a byli nuceni prožít několikatýdenní utrpení a hrůzu zažírající se až do morku kostí. Vše začalo hned několik hodin po odletu, kdy byl kvůli nepřízni počasí nucen pilot jejich letadla neplánovaně přistát ve městě Mendoza v Argentině.
Po odletu v následující den se počasí příliš neumoudřilo. A přestože kapitán Julio Cesar Ferradas měl za sebou tisíce nalétaných hodin, včetně 29 přeletů nad Andami, divokost bouře ho tentokrát překvapila, jak popisuje magazín History.
Při pokusu přeletět přes pohoří letadlo zavadilo špičkou pravého křídla o vrcholek hory, jehož úlomek poničil i ocas letadla. Když se následně oddělilo i levé křídlo od trupu, narazilo letadlo v rychlosti 349 km/h do horského svahu.
Při dopadu zahynulo 12 ze 45 cestujících a zraněním způsobeným dopadem podlehlo hned druhý den dalších šest. Zbývajících 27 přeživších tehdy ještě nečekalo, že se setkají s peklem na Zemi. Nejenže mnozí z nich utrpěli vážná zranění, ale také nebyli absolutně vůbec vybaveni na extrémní mrazy panující ve vyšších polohách And, kam dopadli.
Postrádali oblečení a obuv, které by je ochránily před ledovým větrem, a tak museli rychle přemýšlet, co dělat. Dva studenti prvního ročníku lékařské školy začali přeživším poskytovat improvizovanou zdravotní péči. Z trosek letadla vytvářeli provizorní dlahy a z pásů škrtidla. Z protisluneční clony z kabiny letadla si pak všichni vyrobili provizorní sluneční brýle, které je chránily před ostrou září slunce vysoko v Andách.
Tenké proužky zmrazeného masa jsme položili stranou na kus plechu. Každý z nás snědl svůj kousek
Bohužel pro ně jejich zářivě bílé letadlo dopadlo do zasněžených výšin hory, a tak vyslané pátrací skupiny měly jen minimální šanci je spatřit. Nakonec bylo pátrání osm dní od nehody odvoláno úplně, jak se skupina dozvěděla z malého tranzistorového rádia, které měla k dispozici z letadla.
Nando Parrado (vlevo) a Canessa s Chilským pastevcem Sergio Catalanem
Zůstali tak tváří tvář extrémnímu počasí a jejich osud byl jen v jejich rukách. Se ztenčujícími se příděly potravin, absencí jakékoli zvěře či poživatelných rostlin rostlo jejich zoufalství. Po dlouhých týdnech přežívání se s pochmurnou náladou kolektivně dohodli, že nezbývá, než začít pojídat mrtvoly svých přátel, které byly dostatečně zakonzervované v mrazu.
„Nikdy nezapomenu na první řez, který přišel devět dní po havárii,“ napsal Roberto Canessa, přeživší letecké havárie, ve své knize I Had to Survive. „Tenké proužky zmrazeného masa jsme položili stranou na kus plechu. Každý z nás snědl svůj kousek. Všichni jsme se k tomu po čase rozhodli. A když už jsme to jednou udělali, nedalo se to vrátit. Dali jsme sbohem své nevinnosti.“
Co se dozvíš po odemknutí?
- Proč se přeživší rozhodli konzumovat těla svých přátel;
- jaká událost, kterou Canessa označil za horší než sám pád, ještě nastala;
- jak se nakonec vyhladovělí sportovci rozhodli vyřešit svoji situaci;
- kdo je nakonec zachránil;
- kolik jich přežilo;
- jak se vyrovnali rodiny obětí s tím, že jejich těla snědli vlastní kamarádi;
- jak se se zprávou vyrovnali sami přeživší a jejich rodiny.
