Zuzana Roháčová nám popsala vítěznou cestu českého filmu Dcera a trochu poodhalila zákulisí fungování Akademie.
Český krátkometrážní animovaný film Dcera je naším největším želízkem v boji o Oscara za poslední dobu. Sbírá jedno ocenění za druhým a na svém kontě jich má v současnosti již 40. Zatím poslední, jubilejní ocenění, přebrali tvůrci na festivalu nezávislých filmů Sundance Film Festival, kde Dcera získala cenu poroty pro krátký film za animaci.
U té příležitosti jsme se spojili s producentkou filmu Zuzanou Roháčovou, která byla zrovna na cestě zpět do Prahy. Prozradila nám, proč má podle ní Dcera takový úspěch u odborných porot, zhodnotila jaké šance má v oscarovém klání a nabídla nám zajímavý vhled do zákulisí fungování Akademie.
Za pár dní let spolu s režisérkou Dariou Kashcheevou opět odlétají do Los Angeles, kde se bude Dcera už 9. února ucházet o Oscara. Nám nezbývá než držet palce!
Váš snímek Dcera na festivalu Sundance získal cenu poroty pro krátký film za animaci. Je to další z celé řady ocenění. Považujete ho krom nominace na Oscara za zatím nejprestižnější cenu?
Vlastně se jedná o jubilejní 40. cenu pro náš film. Nedá se říci, že by se kromě nominace na Oscara jednalo o nejprestižnější cenu, jelikož např. výhra v Annecy je pro animátory něco jako Oscar v animaci. Ale s ohledem na to, že Sundance patří mezi nejuznávanější festivaly na světě a v USA je brán jako největší festival nezávislého filmu vůbec, dá se mluvit o obrovském úspěchu.
Čtyřicet cen je opravdu hodně. Jak si vysvětlujete, že se Dcera líbila tolika odborným porotám? Dostáváte k tomu nějakou zpětnou vazbu?
Zpětnou vazbu dostáváme neustále. Ať už je to od kolegů režisérů, kteří jsou s námi v soutěžních kategoriích, nebo se na nás obrací programátoři festivalů, ředitelé festivalů, dramaturgové a samozřejmě i samotní diváci. Rozhovor vždy probíhá stejně... Říkají, že film viděli, že nemohli věřit vlastním očím, že jim zanechal v srdci stopy. Hlavně ženy, které jsou již matky ho prožívají opravdu s velkou intenzitou a poté o něm vypráví s takovým nadšením, že se jim lesknou slzy v očích.
Film používá univerzální jazyk, kterému rozumí jak děti, tak dospělí. Každý divák si v něm najde to své. Buď se na něj dívá z perspektivy dítěte, které kdysi prožilo podobné situace, nebo z perspektivy rodiče, které tento film donutí se zamyslet, zda se v určitý moment nechovají jako otec ve filmu.
