Zkusili jsme vyvrátit starý mýtus, že v Česku prostě ženy nerapují. K situaci se nám vyjádřily i samy interpretky.
V Česku nejsou žádné raperky. Občas se nám stane, když se podíváme do hitparád, trendujících videí nebo zavítáme do klubů, že můžeme mít takový pocit. Ženských rapujících hlasů nad hladinou pomyslné hranice mezi českým mainstreamem a hudebními hloubkami s tajnými zákoutími, je opravdu jako šafránu. Nám to ale nedalo, a s takovým tvrzením jsme se nespokojili.
Může tě překvapit, že problematiku českých raperek neprobírá jenom banda otevřených a zainteresovaných fanoušků tuzemských vod, zkoumat ji napadlo i akademiky, kteří se nebojí oprášit nejeden archiv, a napsat o ní, hlavně, co se genderového hlediska týče, klidně bakalářskou, diplomovou či dokonce dizertační práci. My situaci sledujeme poměrně nevědecky, zato máme ale spoustu hodin naposlouchaných materiálů a povědomí o tom, kdo odkud vykoukl.
Navíc jsme se nechtěli spokojit s tvrzením, které tu nad českým hip-hopem visí jako stín už celé roky. Máme tu tedy nějaké zvučné ženské jméno? Která odvážná interpretka otevřela v Česku hip-hopu dveře? A koho si můžeme poslechnout dnes? Pojďme se na to podívat.
Počátky
Každý trochu sofistikovanější posluchač tuzemského hip-hopu poslední doby ví, že grime do Česka přinesl Smack, samotný rap k nám ale nakoukl už skrze hlas jiné kapely. A i když se naše první zmínka o ženách za mikrofonem nebude týkat úplně rapování, je stoprocentně nutné zmínit, že rap a hip-hop do Česka „přitáhli“ Manželé.
Alexandr „Lesík“ Hajdovský a Mirek Gärtner, tuto ikonickou dvojici z dobových fotek známe. Neméně důležitými součástmi jejich kapely, vzniknuvší v roce 1982, byly však i jejich polovičky Mirka Hajdovská a Veronika „Aranka“ Gärtnerová. Ženy na prvním projektu Manželé I. obstarávaly, podle magazínu Bigbít, perkuse a vokály, mohli bychom tedy tvrdit, že disponují prvními ženskými hlasy v první české hip-hopové kapele vůbec.
Za raperky je ale považovat nemůžeme. Nicméně tato původní sestava v projektu Jižák z roku 1984, která je považována za první českou rapovou nahrávku, se ještě nafoukla. Na albu jsou za rapery označeni pouze frontman Lesík a Mirek Gärtner, ženy pouze jako vokalistky. Manželská sestava tehdy byla ještě posílena. K Hajdovským a Gärtnerovým se připojil bubeník Ivan Pavlů a jeho manželka, klavíristka Eva. Směle tedy můžeme tvrdit, že když byl hip-hop u nás v plenkách, asistovaly mu kromě mužů i ženy.
Nicméně, pokud chceme mluvit o pramatce českého lyricismu na instrumentálním podkladu, sáhneme do stejných zeměpisných šířek a délek, avšak pouze o dům dál. V pražských zákoutích narazíme na kapelu WWW a Lelu.
Lenka „Lela“ Geislerová, sestra hereček Anny a Ester, promluvila do rapové subkultury nejen jako frontmanka We Want Words, ale také jako hlas kapely Coltcha, na jejíž odkaz často narážíme v textech kapely PSH. Na její přednes by se mohly pět ódy; tak charakteristický rapový přednes a něžný hlas, který je navíc na beatu velice vkusný, se u nás od té doby neobjevil. Poslední velká sloka Lely se objevila právě na albu Rap 'n' Roll od Pennerů v tracku Nemám rád.
Přelom tisíciletí
V roce 1996 odchází z nejvíc mainstreamové rapové kapely Česka Chaozzu její DJ, Smog. Nevyhovuje mu spolupráce se všímavými hudebními společnostmi, které registrují vzrůst rapové popularity, a prakticky na protest zakládá s Radkem Bangou, Gipsym, kapelu Syndrom Snopp. Ta se však v roce 1999 skoro rozpadne, když Gipsy podepíše smlouvu s BMG.
Následně se v roce 2000 se dá dohromady s Christosem, který dříve s SS spolupracoval, a vytvoří Paranormalz Kru, v níž mimo Frangose vystupuje i raperka Tchybo. Jejím nejznámějším výstupem se jeví sloka na tracku Osudová z alba Syndrom Snopp 3.0 z roku 2003. Zde však naráží na nějakou dobu český ženský hip-hop na hluché místo, a nová zajímavá jména se na povrchu objevují až s rozvojem internetu. Se vznikem Bandzone a užíváním ICQ.
