Koronavirus si nevybírá podle věku.
„Nikdy jsem si nemyslel, že dostanu koronavirus. Je mi 24 let, nemám žádné předchozí zdravotní potíže, ani diabetes, ani astma – jsem jen trochu při těl, nic víc!“ řekl Faiz Ilyas, mladý Brit, kterého onemocnění COVID-19 připoutalo k lůžku.
Zatímco se do světa šíří informace, že virus postihuje zejména staré lidi, Faiz je jeden z těch mladých, kteří chtějí svým příběhem upozornit na vážnost situace. Koronavirus nesmíme brát na lehkou váhu, připomíná v článku pro VICE.
Nakazil se doma, jako první šel do nemocnice jeho otec
Mladík přijel 15. března domů, protože mu volala máma. Jeho otci bylo špatně, hůře se udělalo za noc i Faizovi. Měl horečku a přestal jíst. K rodině přijela záchranka, ale zdravotníci do nemocnice vzali jen otce. Faiz ještě nebyl v kritickém stavu.
Otce testovali na koronavirus a když mu po třech dnech přišly negativní výsledky, poslali ho do domácí léčby. V té době ale už 24letý mladík zápasil s dušností. Měl nepříjemnou pachuť v ústech, nedokázal jíst, neustále krkal a kromě toho vyplivoval i krev. Žil jen na ovocných šťávách, nic výživnějšího nedokázal spolknout.
„Začalo to být opravdu strašidelné, když jsem začal mít halucinace. Cítil jsem tlak na mém těle, jako by mě něco stlačovalo z každé strany,“ popsal své symptomy.
Nakonec skončil v nemocnici, stále se ale příliš neobával. Je přece mladý, jeho otce také propustili po pár dnech, pomyslel si. Měl ale nízkou hodnotu kyslíku a z rentgenových snímků se ukázalo, že má v plicích vodu. Začali mu selhávat i arterie, někteří zdravotníci mu je v nemocnici nedokázali nahmatat. Převezli ho proto na jednotku intenzivní péče a udělali mu test na koronavirus. Výsledek: pozitivní.
I’m a Healthy 24-Year-Old. Coronavirus Landed Me in Intensive Care https://t.co/kv3XfK4buT pic.twitter.com/Ldip8r9n40
— VICE UK (@VICEUK) April 23, 2020
Byl prvním pacientem s koronavirem na JIP.
Jeden z lékařů mu potvrdil, že byl prvním pacientem s koronavirem na JIP v nemocnici. Strávil tam pět dní, napojili jej na plicní ventilátor. „Dali mi takový malý ovladač s tlačítkem na přivolání dvou sester, které byly za mě zodpovědné 24/7. Ale i když jsem to tlačítko stiskl, měl jsem strach, protože pokud by se něco pokazilo, trvalo by jim 20 minut obléci si ochranné oblečení,“ řekl. Lékaři i zdravotní sestry kolem něj nosili roušky, rukavice, zakryté měli i celé tělo a nechyběla síťka na vlasech a ochranné brýle.
Nakonec ale noční můra skončila. Domů se mohl vrátit 30. března. Doma je už tři týdny, stále se však ze svého pobytu na JIP vzpamatovává. Vrátila se mu chuť k jídlu, ačkoliv občas se ještě při domácích pracích či dokonce sprchování zadýchá. Vrátil se i do své práce: dělá taxikáře. Tentokrát se ale chrání, nosí ochranné oblečení a pravidelně si dezinfikuje ruce.
Podle jeho slov je především vděčný za skvělou péči ze strany lékařů a sester. Během první noci si myslel, že zemře. Požádal proto sestry, které se o něj staraly, aby u něj chvíli zůstaly. A ony opravdu zůstaly: držely ho za ruce a stály při něm. „Riskovaly své životy už jen tím, že se mnou zůstaly,“ dodal.