Jeden z nejohavnějších experimentů, který vedl až k sebevraždě. Identická trojčata byla roky zneužívána, výsledek ale neznáme

Vedení Louise Wise tvrdilo, že trojčata zkoumali v rámci obyčejné studie o adoptivním rodičovství. Argumentovali zejména tím, že umístit všechny tři chlapce by bylo prakticky nemožné, na což jeden z otců vykřikl, že on by si klidně adoptoval trojčata společně. Tehdy už ale bylo pozdě.

Pravda nakonec vyplula na povrch. V roce 1995 o studii identických trojčat i dvojčat našel několik zmínek investigativní reportér Lawrence Wright, který o ní publikoval článek v magazínu New Yorker. Všiml si data narození trojčat z experimentu — 12. července 1961 v New York City — což přesně sedělo na Bobbyho, Eddyho a Davida. Spustila se tak lavina obvinění, nadávek a tragédií.

Sex, drogy a sebevražda

Zatímco rodiče trojčat hromovali nad senzační reportáží o sociálním experimentu prováděném přímo na adoptivních trojčatech, Bobby, Eddy a David neměli zpočátku čas zabývat se tím, zda byli nebo nebyli v kolébkách odděleni.

Svět jim ležel u nohou, a tak se v New York City rychle usídlili v nejprestižnějších klubech, kde se s nimi chtěl každý setkat, potřást jim rukou, zatančit si nebo dokonce skončit v jednom hotelovém pokoji.

Všichni tři bratři se v televizních show rádi chlubili tím, že se jim líbí stejné ženy. Považovali to za něco, co je spojuje. Měli zájem o starší a zkušenější partnerky, které je potom na parketu „odchytávaly“ nejvíce a nejčastěji.

V New Yorku se nakonec nastěhovali do vlastního bytu. Jak ho v dokumentu popsala jedna jejich rodinná známá, vypadal jako příbytek běžného mladého nezadaného muže krát tři. Ze společného bydlení vedla jejich cesta k založení restaurace Triplets. Okamžitě se stala hitem. Z hlasitých klubů, kde tekl alkohol proudem a drogy se povalovaly po stolech, tak chlapci přešli do gastronomického byznysu, kde se museli ohánět, vysvětluje Bustle.

Díky popularitě ale neměla restaurace jakýkoliv problém s obsazeností a stoly byly obsazené den co den. Jedinou komplikací byl fakt, že návštěvníci se do restaurace přišli najíst zejména v naději, že v ní potkají slavná trojčata, budou se s nimi moci vyfotit a vyprávět o tom přátelům.

Vysoké nároky zákazníků i správy celé restaurace od účtů, přes kuchyni až po obsluhu dávalo trojčatům zabrat. Sice za první rok překročily jejich tržby 1 milion dolarů, ale jejich dobré vztahy se postupně začaly zadrhávat. Co zpočátku vypadalo jako idylické spojení tří identických bratrů, se postupně proměňovalo na neustálé neshody.

V tomto bodě se Bobby rozhodl ze společného sourozeneckého byznysu odejít. Už nedokázal tolerovat návyky, rozhodnutí a to, jak se jeho bratři chovají. V minulosti se přitom Bobby dostal do problémů se zákonem, když u soudu přiznal vinu v souvislosti s případem vraždy ženy během loupeže v roce 1978. Na veřejnosti pak tvrdil, že nikomu v životě neublížil a svou výpovědí a přiznáním ve skutečnosti chránil kamarády.

Na těchto prvních vážných konfliktech se množství odborníků snažilo ukázat, jaký vliv má na osobnost trojčat výchova a vrozené vlastnosti. To, že měli rádi stejné cigarety, ženy a zápasení totiž neznamenalo, že dokáží společně řešit skutečné problémy, píše New York Post.

Tehdy se společný život trojčat nadobro rozpadl. Když Bobby z byznysu odešel, zůstali v něm jen Eddy a David. Zatímco David se staral o chod kuchyně a management restaurace, Eddy měl odpovědnost za obsluhu a zábavu.

Komplikovanější úkoly ale nedokázali zvládat stejně. Na povrch se začaly prodírat psychické problémy, kterými bratři trpěli v teenagerském věku.

Jak uvádí Metro, když se z důvodu manické deprese musel Eddy vrátit na psychiatrii, protože v pubertě ho tam rodiče poslali, když ho už nedokázali zvládat, rozhodl se spáchat sebevraždu. Eddy stále více projevoval znaky bipolární poruchy.

Jednoho dne se tak do restaurace nedostavil. Znepokojený David volal z práce své manželce, aby zkontrolovala, zda parkuje Eddyho auto stále před domem. Eddy s Davidem si totiž pořídili domy naproti sobě. Když ale vešla Davidova manželka do domu, našla tam už jen Eddyho mrtvé tělo. 

Zbývající bratři v jednom z rozhovorů pro New York Post řekli, že si výzkumníci museli jejich psychologických problémů všimnout. „Ti, kteří nás studovali, museli vidět, že tam byl problém. A mohli nám pomoci. To je věc, která mě štve nejvíc. Mohli nám pomoci... a neudělali to,“ konstatoval David.

Ubližovali si tak, až upadali do bezvědomí

Psychické problémy se staly jedním z nejdiskutovanějších témat, když na povrch vyšly první podrobnosti o experimentu na lidech, jehož byla trojčata součástí. Stáli za ním dva prominentní newyorští psychiatři Peter Neubauer a Viola Bernard.

Krátce po druhé světové válce dostali nápad, že by mohli jednou provždy rozlousknout otázku vrozených a naučených vlastností lidí.

Mezi psychiatry existovalo množství rozdílných hypotéz o tom, do jaké míry ovlivňuje člověka výchova a nakolik zase dědičné znaky, píše The Conversation. Jedna skupina tvrdila, že na vrozených vlastnostech téměř nezáleží a formuje ho rodina ve které žije. Druhá skupina zase věřila, že ať chce ze sebe člověk jakkoli odstranit dědičné znaky, a to i bez svého vědomí, není to možné.

Neubauer a Bernard se proto obrátili na jednu z nejvýznamnějších neziskových organizací ve Spojených státech amerických Jewish Board of Family and Children’s Services, která se zabývá sociálními službami a psychickým zdravím.

S požehnáním nejvýše postavených zástupců této organizace zašli do agentury Louise Wise Services zprostředkující osvojení, aby zjistili, zda mají k dispozici dvojčata a trojčata. Tyto děti chtěli krátce po narození oddělit a následně zkoumat.

Experiment začal sourozencům dávat smysl, když si uvědomili, v jakých rodinách skončili. Jednoho si adoptovala rodina z nižší pracující vrstvy, druhého rodina ze střední vrstvy a třetího zase rodina z vyšší vrstvy. Výzkumníci vytvořili tyto kategorie, aby porovnávali vývoj jejich inteligence a empatie. A tak děti začali navštěvovat a testovat pravidelně.

Oddělili je po šesti měsících společného života. To jim mělo ublížit natolik, že si miminka v kolébkách začala sama ubližovat. Nedokázala se totiž vypořádat s tím, že u sebe nemají sourozence, píše The Guardian. 

V 60. až 80. letech minulého století tak tito psychiatři nechali po narození oddělit několik tuctů identických trojčat a zejména dvojčat, informuje Michigan Daily.

I když se dodnes vede obrovská polemika o vlivu vrozených vlastností a vývoje s rozdílným prostředím na osobnost dítěte, zatím nelze říci ani to, na co přišel Neubauer ve své studii. Před svou smrtí totiž nechal celý výzkum utajit. 

Za více než 10 let, během nichž posílal své výzkumníky na návštěvy k trojčatům a dvojčatům, museli psychiatři shromáždit rozsáhlé množství materiálů, uvádí Monterey Herald. Na veřejnost se ale dostaly jen nepříliš důležité zápisky.

David a Bobby říkali, že na návštěvy obvykle přicházela žena s mužem. Trojčata nechávali hádat obrazce či symboly, kreslit nebo popisovat, a to, co dělali, si nahrávali na kameru nebo diktafon. Jak uvádí The Telegraph, takové oddělování dvojčat a trojčat pro vědecké účely oficiálně skončilo v roce 1980, kdy vláda postup zakázala, protože veřejnost se začala bouřit z důvodu nehumánního zacházení s experimentováním na lidech. 

Děsivá pravda vyjde najevo až v roce 2065

Výsledek experimentu dosud neznáme. Peter Neubaeur se obával, že společnost nebude na výsledky připravena, a tak ji nikdy nezveřejnil.

Objevují se ale i názory, že ji ani nedokončil, protože experiment potřebné závěry nepřinesl. Zemřel v roce 2008 a před svou smrtí svěřil studii do archivu univerzity Yale, píše The New York Times. Ujistil se, aby zůstala neveřejná až do roku 2065, přičemž není známo, proč si vybral právě tento rok, píše Yale Daily News.

Mezitím se pod tlakem více účastníků výzkumu univerzita rozhodla její část zveřejnit. Dostupných je 10 tisíc stran textů, jenže drtivá většina z nich je natolik cenzurovaná, že ztrácí jakýkoliv význam. Odtajnit celou studii se zatím nepodařilo nikomu, a to ani samotným trojčatům s právníky, uvádí USA Today.

Podle dosud známých informací se mělo experimentu zúčastnit 5 až 21 identických trojic dětí. Není jasné, zda Neubauer zkoumal pouze to, jak se děti vyvinou, pokud je umístí do rodin z rozdílných sociálním vrstev. Je možné že ve skutečnosti sledoval zejména mentální poruchy a psychické problémy dětí, protože experiment částečně financoval i americký Národní institut mentálního zdraví.

Trojčata Bobby, Eddy a David vypátrali v době největší slávy svou biologickou matku žijící v New York City. Na více společných setkáních zjistili, že neměla jednoduchý život, měla sklony k alkoholismu a také ona měla různé psychické problémy.

Jak říká Michele Mordkoff, je možné, že Neubauer se možná zaměřoval na to, do jaké míry může být psychická porucha dědičná, pokud podmínky sourozenců upravíme tím nejextrémnějším způsobem.

Ať už je to jakkoli, na dokument Three Identical Strangers si na Netflixu rozhodně najdi čas. Za méně než dvě hodiny si vychutnáš neuvěřitelný příběh o náhodě, ale ohromí tě i to, jak bezcitně vědci dokázali rozdělit děti, které by jinak žily spolu.