Unesl ji jako 10letou a roky znásilňoval jen 15 km od Slovenska. Natascha dnes vlastní dům, kde ji únosce zneužíval

Z domu její matky Brigitte Sirny unikly záběry, na kterých malá Natascha pózuje s rtěnkou na rtech, jezdeckými botami na nohách, bičem v ruce a odhalenými genitáliemi. Tyto fotky policie našla v domě její matky, která v úvodu vyšetřování patřila mezi hlavní podezřelé, ale nikdy nebyla ze zosnování únosu obviněna, informuje Daily Mail.

Svou čest se dokonce rozhodla bránit u soudu, když jeden z členů komise vyšetřující policejní postup v hledání nezvěstného děvčátka Ludwig Adamovich konstatoval, že „období, kdy byla Kampusch uvězněna, pro ni mohlo být lepší než to, co zažila předtím“.

Na matku dívky v roce 2008 zaútočil i bývalý soudce Martin Wabl, který ji dokonce obvinil, že Brigitte Sirny nejenže o únosu věděla, ale celý ho s Přiklopilem vymyslela, píše Daily Mail.

Nic takového však nikdy nebylo prokázáno. Samotná Natascha ve své knize vyslovila lítost nad takovými obviněními. „Vynořily se všechny tyto rozrušující falešné teorie, že jsem si únos naplánovala sama a že moje matka měla vztah s únoscem,“ rozčilovala se.

Embed from Getty Images

Svědkyně, podle které Přiklopil nekonal sám

Wolfgang Přiklopil se rozhodl svůj ďábelský plán o malé nedotčené panně zrealizovat 2. března roku 1998. Do dnešních dnů neznámo, na základě čehož mu do oka padla právě kráčející Natascha Kampusch, ale možná mu až tak nezáleželo na tom jak oběť vypadá nebo jak se chová.

V takovém mladém věku věděl, že s potřebným psychickým a fyzickým nátlakem z děvčátka bude umět vychovat přesně takovou ženu, po jaké vždy toužil, a tak popadl Nataschu a vhodil ji do dodávky.

„Jakou velikost bot nosíš?“ Zeptal se jí jako první věc. Když ji večer zamykal v místnosti pod garáží, poprosila ho, jestli by ji mohl zachumlat do přikrývky, přečíst pohádku a dát jí pusu na dobrou noc. A Přiklopil s úsměvem na tváři splnil vše, co si přála.

Únos se sice odehrál ráno, ale za bílého dne ve vídeňské čtvrti Donaustadt, kde se semelou stovky tisíc lidí. Je to koneckonců největší městský obvod. Celý únos však neměl žádného svědka kromě malého 12letého děvčátka, uvádí The Independent.

Za celou dobu trvání vyšetřování se nepodařilo najít nikoho jiného než 12letou Ischtar Akcan, která na vlastní oči viděla, jak Přiklopil vhazuje Kampusch do zadní části dodávky, jenže její svědectví se v jednom bodě výrazně odlišuje od závěrů policejního vyšetřování.

Vyšetřování ukázalo, že Wolfgang Přiklopil jednal sám. Sám předělal svou garáž na žalář, sám se v ten osudný den vydal na předměstí Vídně a sám unesl Nataschu Kampusch. Ischtar Akcan však podle svých slov na vlastní oči viděla, jak Přiklopil holčičku vkládá do auta, ale dodávku neřídil on sám. Prý na místě řidiče seděl druhý muž, jehož přítomnost na místě činu se nikdy dokázat nepodařilo.

Přiklopilův nejlepší kamarád, který lhal policii 

V tomto bodě se vraťme k nejlepšímu kamarádovi Přiklopila, o kterém byla řeč výše. Ernst Holzapfel se s ním znal několik let, skamarádili se jako technici ve firmě Siemens a zanedlouho si založili vlastní byznys, v němž měli přibližně stejné podíly.

Holzapfel po útěku Kampusch z věznění policii řekl, že o unesené holčičce nikdy neslyšel, i když vícekrát dům Přiklopila navštívil. Jak se ukázalo později v roce 2009, Holzapfel o své nevědomosti lhal, uvádí NZ Herald.

Wolfgang Přiklopil se v rámci policejního vyšetřování zmizení děvčátka stal objektem zájmu policie. Nevytipovali si ho však jako žádného podezřelého, jen mu vyšetřovatelé přišli zkontrolovat bílou dodávku, která byla jednou ze 776 prověřených vozidel odpovídajícím přibližnému popisu svědkyně Ischtar Akcan.

Policisté tak otevřeli dveře auta, kde sedělo zoufalé holčička, ale nenašli jakékoliv stopy, a tak jim postačilo Přiklopilovo alibi o tom, jak dodávku používal na převoz materiálu během rekonstrukce svého domu. Netušili ani to, že i v tomto bodě výpovědi mluví pravdu, protože v dodávce převážel materiál na předělávku garáže, v níž v téže chvíli seděla unesená Natascha, vysvětluje Daily Mail.

Tolikrát zmiňovaná garáž nevypadala jako středověký žalář. Přiklopil chtěl ze své nedotčené dívenky vychovat poslušnou nevěstu, nechtěl ji zabít. „Byla jsem jako egyptský faraon konzervovaná zaživa,“ popsala Natascha pocity, které zažívala pod garáží. Vstup do tajné kobky únosce promyšleně ukryl za kredenc, takže jakákoliv návštěva domu by si nikdy nevšimla ničeho podezřelého, uvádí The Independent.

Takovou jistotu měl Přiklopil i proto, že v místnosti nebyla žádná okna, stěny byly zpevněny a zvukotěsné, a samotný vstup měl dveře, jakoby šlo o bankovní trezor. Dovnitř se vcházelo přes betonové dveře, jejichž nepropustnost Přiklopil zajistil ocelí, a tak Natascha neměla šanci utéct. Její denní režim se přitom v průběhu měsíců pomalu měnil.

V kalhotkách před domem, ze kterého nemohla utéct

Zatímco jí únosce nemohl důvěřovat, rozhodl se ji zdeptat. První měsíce strávila zavřená v kobce, kde většinu času nesvítilo světlo, a tak se jí nevyhýbaly psychické problémy. Až postupem času si získávala větší důvěru, díky čemuž mohla vycházet ven a provádět domácí práce, o čemž Přiklopil vždy snil. Nechtěl jen nevěstu, se kterou si založí rodinu, ale hlavně společnici a služku, která se postará o něj i o dům, píše The New York Times.

Natascha o sobě řekla, že v prvních měsících zkrátka vypnula svůj mozek a snažila se přizpůsobit nové situaci. Únosce jí vysvětlil, že je egyptský Bůh, který ji obdarovává, a proto se do této situace opravdu vžívala. „Když mě koupal, představovala jsem si, že jsem v lázních,“ vysvětlovala svůj způsob akceptace situace.

Většinu času přesto trávila v miniaturním prostoru o rozloze pěti metrů čtverečních. Přiklopil ji týral, jak psychicky, tak fyzicky, ale zároveň ji zásoboval knihami, časopisy či televizním vysíláním, aby se vzdělávala a její mysl neochabla.

I tento promyšlený způsob zneužívání jen podtrhuje to, jak nemocný musel být Přiklopil, který se rozhodl hrát si na Boha a z uneseného děvčátka opravdu vyformovat ženu podle svých představ jako z plastelíny.

V postupujících letech se Wolfgang a Natascha sbližovali a ze strany únosce se v ni prohlubovala důvěra. Stále více jí dovoloval trávit čas v domě bez větších starostí, sousedé ji dokonce občas viděli na zahradě a pravidelně myla i auto svého únosce.

Nikdy se však nepokusila o vážný útěk. Veřejnost si to nevěděla vysvětlit, protože Přiklopil ji vícekrát za osm let trvající věznění vzal na nákupy do obchodů nebo jednou dokonce na lyžovačku, objasňuje The New York Times.

Ona sama měla na tyto pochybnosti jasnou odpověď. „Jedna z nejhorších situací mého věznění byla tehdy, když mě strčil před vchodové dveře jen v kalhotkách, napůl vyhladovělou, pokrytou modřinami a s ostříhanými vlasy a řekl, abych se klidně rozběhla pryč a uvidíme, jak daleko se dostanu,“ popisovala, objasňuje The Mirror.

Natascha tehdy neudělala ani jeden krok a on ji strhl zpět dovnitř. „Vidíš, svět tě i tak nechce. Tvoje místo je tady a jedině tady,“ vysmál se jí do obličeje Přiklopil.

V začátcích jí namluvil, že dveře i stěny její kobky pod garáží jsou zabezpečeny výbušninami, takže pokud by se v jeho nepřítomnosti pokusila uprchnout, zemřela by. Stejně jí vyhrožoval, že pokud ji vezme na nákupy a ona se na sebe pokusí strhnout pozornost, zabije ji. Nikdy proto nenašla odvahu, a podle vlastních slov ani vhodný moment na to, aby utekla, když spolu byli mimo dům.

Útěk ve věku 18 let však zřejmě nebyl náhodný. Ve své knize popisuje, jak se jí ve 12letech zjevila vize sebe ve věku 18 let. „Dostanu tě odtud, slibuji ti. Nyní si příliš malá. Ale když až ti bude 18 let, přemohu únosce a vysvobodím tě z tvého vězení,“ řekla jí prý její starší verze a ona se touto iluzí nakonec opravdu řídila, vysvětluje The Guardian.

Hlučný vysavač, který jí zachránil život

Osmileté trápení, které spíše připomínalo nekonečnost, nadobro skončilo až 23. srpna roku 2006. Ani ten den se nijak výrazně nelišil od tisíce jiných dní ve společnosti svého únosce, avšak Natascha v sobě našla dostatek odvahy a hlavně vhodnou chvíli na to, aby konečně zanechala své trýznění v minulosti.

Přiklopil ji poslal ven před dům mýt auto. Měla ho nejenže důkladně vyčistit zvenčí, ale i zevnitř, a tak měla v rukou vysavač, jehož zvuk přehlušil jakýkoliv rozhovor. Taková maličkost zajistila Natasche Kampusch volnost. Jejímu únosci zazvonil mobilní telefon, ale protože rozhovor neslyšel kvůli vysavači, musel zajít zpět do domu. Více Natascha nepotřebovala, popisuje Daily Mail.

Nechala vysavač zapnutý a utekla na ulici, kde oslovila několik kolemjdoucích s prosbou o pomoc, ale nikdo ji nebral vážně. Štěstí se na ni obrátilo až ve chvíli, kdy zazvonila na dveře starší sousedky, v té době 71leté Inge, a řekla jen jedinou větu: „Jsem Natascha Kampusch.“ Důchodkyně zavolala policii a v jednu odpoledne už čekala na příchod policejní hlídky. Od té doby nabraly události rychlý spád.

Pár sekund na rozhodnutí o sebevraždě

Wolfgang Přiklopil měl jen několik sekund na rozhodnutí, jak naložit se svým životem, když zjistil, že vysavač zůstal zapnutý, ale Natascha zmizela. Od začátku jí říkával, že pokud uteče, tak se zabije. A své slovo dodržel. Opět však vstupuje do hry jeho nejlepší kamarád Ernst Holzapfel. Ten byl posledním člověkem, který Přiklopila viděl živého.

Přiklopil po útěku své nevěsty od domu, se kterou se dříve skutečně plánoval oženit, chtěl získat díky svým předkům české občanství a začít nový život za hranicemi, zavolal Holzapfelovi a zpanikařil. Setkali se ve vídeňském nákupním centru, kde mu Přiklopil vyprávěl příběh o tom, jak unesl malou pannu a chtěl z ní vymodelovat dokonalou ženu. Holzapfel však policistům vyprávěl trochu odlišnou verzi, uvádí NZ Herald.

Oba muži se několik hodin vozili po Vídni, ale když nastal čas rozloučit se, Holzapfel zřejmě nevěděl, že se loučí naposledy. Wolfgang Přiklopil spáchal sebevraždu skokem pod vlak u stanice Praterstern, kde ho ve stejný den našli policisté s téměř useknutou hlavou. Tělo převezli do márnice, ale v márnici se o pár hodin později ocitla nečekaná návštěva.

Natascha Kampusch zatím vypovídala na policejní stanici. Identifikovali ji na základě jizvy na těle, vzorku DNA, ale i pasu, který policisté našli v kobce, kde žila. Ve věku 10 let ho měla u sebe, neboť těsně před únosem se vrátila z výletu v Maďarsku, píše The Guardian.

Na policejní stanici ji zasáhla i zpráva o tom, že se Přiklopil zabil. Kampusch se před policisty zhroutila, plakala a vzlykala, což oni nedokázali pochopit, ale ona je dokonce poprosila, aby ji potají zavezli do márnice, kde se se svým únoscem chtěla rozloučit.

„Měla jsem jen jednoho člověka, se kterým jsem si byla dlouhá léta blízká. Záleželo na něm moje přežití a musela jsem se s ním smířit. Není možné jen tak někoho, s kým jsem přežila osm a půl roku svého života, vymazat z paměti.

Strávila jsem s ním téměř tak dlouhou dobu, jako předtím s mojí rodinou,“ vysvětlovala po letech svou reakci na Přiklopilovu smrt, objasňuje The Mirror. Dodnes přitom navštěvuje terapii u psychologa a trpí posttraumatickou stresovou poruchou.

Měl v únosu prsty nejlepší kamarád?

Zvláštní postavou v celém příběhu je však stále nejlepší kamarád Ernst Holzapfel. Když ho po smrti Přiklopila policisté vyslýchali, celou dobu tvrdil, že mu únosce o holčičce uvězněné ve svém domě neřekl. Prý se mu nepřiznal ani v ten osudný den, kdy se vozili po Vídni a Přiklopil za několik desítek minut skočil pod vlak.

Teprve v roce 2009 se přišlo na to, že Holzapfel lhal a Přiklopil se mu přiznal. „Chci přiznat, že jsem schválně, v souvislosti s tím, co se stalo 23. srpna 2006, neřekl pravdu, protože jsem se bál, že vyšetřovatelé by mě nesprávně spojili s únosem,“ kál se Holzapfel po letech. „Řekl mi: ,Budeš mě nenávidět, jsem násilník a únosce '“.

Zajímavě vyznívá i to, že mezi Holzapfelem a Nataschou Kampusch proběhlo po jejím útěku množství telefonátů, vysvětluje NZ Herald.

Holzapfelovi bylo přitom krátce po sebevraždě Přiklopila umožněno vejít do domu, kde Nataschu věznil, a odnést si z něj několik věcí. On tvrdil, že si prý odnesl jen nářadí, ale spekulovat se hned začalo o tom, zda neodnesl věci, které by ho s únosem spojovaly. V každém případě, nic takového Holzapfelovi nikdy nebylo prokázáno, a tak tyto dohady zůstávají pouze v rovině spekulací.

Dům, kde ji týral, dnes patří jí 

Natascha Kampusch se se svou tragickou minulostí vyrovnává dodnes. Na adresu Přiklopila se však vždy vyjadřovala zcela citlivě. „Stále více ho lituji – je to ubohá duše,“ popsala ho jednou pro BBC, ale odmítla, že by trpěla Stockholmským syndromem. V soudním vyrovnání přitom získala Přiklopilův dům, kde ji osm let věznil. I v posledních letech ho pravidelně navštěvovala, ale nebydlela v něm, jak občas tvrdil bulvár.

„Už se nezlobím, když sem přicházím. Spíše se těším,“ popsala v jednom rozhovoru, kde ji novinář doprovázel přímo v domě. „Je prázdný už 10 let. Lidé občas přijdou a nechají zde svíčky pro duši únosce. Dům samotný mě nemůže zranit, pouze vzpomínky na to, co se tu stalo, to dokážou,“ konstatovala Natascha Kampusch na margo domu, kde ji Přiklopil osm let týral a věznil, vysvětlila pro The Mirror.

Dnes patří jedině jí a díky tomu se prý smířila s minulostí. Kobku, kde ji únosce zamykal, nechala zaplnit betonem, a zvažovala, že nemovitost prodá. Nechtěla však, aby z ní budoucí majitel udělal památník na to, s čím se už léta snaží vypořádat.