10 zajímavostí o Larsu von Trierovi: na natáčení chodil nahý a Nicole Kidman chtěl svázat a zbičovat

„Možná je to tím, že jsem se ženami nikdy nedokázal příliš mluvit, ale když pro mě pracují, mají smlouvu a musí poslouchat a dělat to, co řeknu,“ prohlásil Lars von Trier pro VICE.

O Larsově chování na place kolují i další bizarní historky. Reportér Guardianu Xan Brooks se režiséra zeptal na to, zda je pravda, že se svlékl před Nicole Kidman při natáčení filmu Dogville z roku 2003. „Je to pravděpodobné. Ale Nicole byla i pak ochotna se mnou natáčet, takže ji to nemohlo příliš šokovat,“ uvedl na svou obranu. Na natáčení s Larsem přistoupila i přesto, že jí Björk zaslala dopis, ve kterém napsala, že jí Lars „zničil duši“.

V interview pro ABC Radio National Nicole Kidman řekla, že ji chtěl režisér svázat a zbičovat, stál před ní nahý a pak, když se večer opil, se choval násilně. Kvůli jeho chování chtěla asi třikrát odejít z natáčení, ale nakonec se jí podařilo vydržet. Navzdory všemu řekla, že jsou velmi dobrými přáteli.

Problémy s režisérem však neměly pouze ženy. Paul Bettany, který hrál ve filmu Dogville s Nicole Kidman, film podle vlastních slov kvůli špatným zážitkům z natáčení raději nikdy neviděl. Při práci na filmu neměli herci žádné zkoušky a režisér s nimi prakticky nekomunikoval. Podle Bettanyho je Lars von Trier skvělý režisér, ale vůbec se nezajímá o názor herců.

Stacy Martin z filmu Nymfomanka se naopak postavila na jeho obranu. Řekla, že Lars určitě není misogyn a nikdy ji nenutil do ničeho, čím by narušil její komfortní zónu, prohlásila pro The Guardian. Režisér podle jejího názoru ženy naopak miluje a k ní se podle jejích slov choval „klidně, jemně a citlivě“.

Charlotte Gainsbourg, další herečka z Nymfomanky, řekla, že práce s Larsem bývá trochu bolestivá, ale užívá si ji. Zároveň je ráda, že ji vedl a „držel za ruku“, protože ví, že nad sebou při natáčení občas ztrácí kontrolu.

Podpořil ho i Stellan Skarsgård, který si zjevně na Larsovu povahu zvykl, protože s ním pracoval na množství filmů. „Největším nepřítelem každého herce je strach. A s Larsem žádný nemáte. Není žádná příprava, najednou prostě začne natáčet,“ uvedl. Rozumí ovšem tomu, že takový systém nemusí vyhovovat každému umělci. Příkladem je i Paul Bettany, který si na přesně stejnou věc stěžoval.

Masový vrah Breivik se mohl inspirovat jeho filmem

Larsovo legendární drama Dogville je třetím nejoblíbenějším filmem (po 300 a Gladiátor) norského masového vraha Anderse Breivika (později přejmenovaného na Fjotolfa Hansena). Aniž bychom byli příliš specifičtí, můžeme říci, že se v něm nachází scéna, kterou se mohl Breivik inspirovat.

I samotný režisér tvrdí, že v Breivikově vražedném běsnění na ostrově Utøya viděl potenciální „repliku své filmové scény“. „Kdyby mi někdo řekl, že kvůli mému filmu bude zabito sedmdesát šest lidí (ve skutečnosti jich bylo sedmdesát sedm — pozn. red.), nenatočil bych ho,“ uvedl pro americký měsíčník GQ.

Toto téma rozebíral i v interview s dánskými novinami Politiken. „Cítím se strašně špatně při pomyšlení na to, že Dogville, který je v mých očích jedním z mých nejúspěšnějších filmů, mohl být pro něj jakýmsi scénářem. Je to hrozné,“ cituje jeho slova Radio Times. Pro případ, že to tak opravdu bylo, se Lars von Trier za natočení filmu omluvil.

Anders Breivik ovšem, pokud se filmem opravdu inspiroval, podle režiséra vůbec nepochopil jeho pointu. Cílem bylo prý prozkoumat, zda lidé dokáží přijmout protagonistu, který provede obdobně hrozivý čin pomsty. V žádném případě nechtěl něco takového obhajovat.

Novým filmům se raději vyhýbá

Ve filmech Larse von Triera téměř jistě neuvidíš inspiraci novodobou filmovou tvorbou. Pro Politiken řekl, že od doby, kdy začal natáčet, nechce vidět žádné filmové novinky. Děsí ho totiž možnost, že by se mu náhodou líbily. Něco takového nás u Larse vůbec nepřekvapuje. Sám totiž řekl, že ho straší cokoliv kromě natáčení vlastních filmů. I ty však dávají zabrat jeho psychice.

Jednou z mála filmových výjimek, ke které se přiznal, je Matrix od sesterského dua Lilly a Lany Wachowských. Legendární akční sci–fi se Larsovi opravdu líbilo, ale zároveň byl nešťastný, že ve své tvorbě nebude moci využívat zpomalené bojové scény. Režisér si, zdá se, originality svých filmů nadevše cení, a tak nechtěl po Matrixu opakovat.

Poslední celovečerní film?

Lars von Trier tvrdí, že ho trápí obsedantně–kompulzivní porucha, v jejímž důsledku se nedokáže dlouho zdržovat na place. Myslí si proto, že už nikdy více nenatočí další celovečerní film a zřejmě od něj uvidíme jen krátkometrážní projekty. Jako důvod uvádí, že natáčení celovečerních filmů ho vyčerpává a stresuje. Seknout s filmařinou ale plánoval už dříve a přesto se k ní neustále vrací. Můžeme tedy jeho prohlášení věřit? Více zřejmě ukáže čas.

Pokud by to ovšem tentokrát myslel vážně, jeho posledním filmem by byl psychologický thriller Jack staví dům (The House That Jack Built) o sériovém vrahovi, který své vraždy považuje za jistou formu zvráceného umění. 

Na otázku reportéra, zda si udělal před natáčením průzkum o sériových vrazích, odpověděl způsobem jemu vlastním. „Něco o psychopatech vím. Sám jsem nikdy nikoho nezabil, ale pokud to udělám, bude to pravděpodobně novinář,“ cituje ho The Guardian. V rozhovoru z března 2021 pro AzeMedia řekl, že v současnosti píše scénář k seriálu Kingdom. Na případném celovečerním filmu ale zatím nepracuje. Možná nás ale jednoho dne překvapí.

Doporučeno

Kontroverzní režisér Nymfomanky se vrací s dalším šokujícím filmem. Diváci kvůli brutálním scénám odcházeli ze sálu 16. května 2018 v 23:40

Zničené duševní zdraví

Lars von Trier sám sebe označuje za velkého hypochondra, který se obává všeho, co nemůže kontrolovat. Trápí ho deprese, úzkosti a má problémy s alkoholem. Pro VICE řekl, že se u něj duševní potíže vyskytují již od dětství. Ve škole míval klaustrofobické pocity ze stísněných prostor, v noci usínal se strachem, že zemře, a když se vrátil druhý den mezi spolužáky, zažíval šikanu.

Při rozhovorech s režisérem si mnozí reportéři všimli, že se mu třesou ruce. Z toho vznikla teorie o tom, že Lars von Trier trpí i Parkinsonovou chorobou. Jeho mluvčí pro AP uvedl, že třes způsobují léky, které užívá na chronickou úzkost. Režisér však tvrdí, že jde o dlouholeté užívání antidepresiv, případně třes rukou způsobuje chybějící alkohol. Lars se totiž čas od času pokouší abstinovat.

S depresemi a úzkostmi bojuje prakticky celý život. V roce 2007 podlehl depresi natolik, že nedokázal vstát z postele a normálně fungovat. Nakonec se ale dva roky nato pustil do natáčení Antikrista (Antichrist), které považoval za jakousi „rebelii vůči svému mentálnímu stavu“, vyjádřil se pro VICE.

„Když jsem psal scénář, nebyl jsem si příliš vědom, co dělám, ale scenáristika mě vždy bavila a jedna z věcí, které musíš dělat, když máš depresi, je najít si něco, při čem se uvolníš a pocítíš drobnou radost ze života,“ popsal proces tvorby Antikrista pro Independent. Film vypráví příběh o muži a ženě, kteří přišli o syna. Cílem Larse von Triera bylo natočit film o úzkosti, v jehož hrdinech mohl vidět odraz sebe sama.

Když je opilý, „píše mu to“

S jeho celoživotními psychickými potížemi se pojí i popíjení alkoholu. Na festivalu v Cannes v roce 2018 se Lars nacházel ve fázi, kdy osm měsíců abstinoval. Přiznal se ale, že alkoholickému démonovi znovu podlehl. „Je těžké být v Cannes a nepít,“ nechal se slyšet pro The Guardian.

Alkohol podle vlastních slov pije i při natáčení. Nedělá to ovšem proto, aby se nakopl, ale aby překonal silné ataky úzkosti. „Když mám skutečně velký záchvat úzkosti, je to jediná věc, která mi pomůže. Když cítíte takovou úroveň úzkosti, uděláte vše pro to, abyste ji potlačili,“ tvrdí Lars von Trier s tím, že někdy mu to pomůže, jindy ne.

S alkoholem si spojuje i zábavu, a to zejména při natáčení Melancholie z roku 2011. „Byli jsme opravdu opilí. Byl to fantastický zážitek. Všichni jsme byli tak opilí,“ zavzpomínal si.

Alkohol a drogy považuje i za pomocníka při psaní scénářů. Scénář k Dogville napsal v opilosti za dvanáct dní, zatímco práce ve střízlivém stavu na Nymfomance (ostatní scénáře prý napsal opilý) mu trvala rok a půl, prozradil v rozhovoru pro dánské noviny Politiken, který přeložil IndieWire. Bez alkoholu a kokainu by podle vlastních slov nevytěžil ze své kreativity maximum, což by ho mrzelo. Ve skutečnosti se bojí, že by bez nich přestal natáčet dobré filmy.

Komplikovaný postoj k víře

I když byl Larsův nevlastní otec Ulf Trier Žid, jako malý chlapec vyrůstal v ateistickém prostředí. V jeho posledním filmu Jack staví dům se sice objevuje koncept Božího trestu a pekla, ale samotný režisér v peklo nevěří.

„Je to pro mě velmi složité, rád bych byl zbožný, pokoušel jsem se o to,“ řekl Lars von Trier, který svádí s vírou boj. Při tématu náboženství umí být stejně ostrý jako při všem ostatním. Osobně se domnívá, že Bůh neexistuje, ale kdyby byl, považoval by ho za zloducha odpovědného za množství zla.

Nerozumí ani tomu, že by se mu měli lidé klanět. „Chápu, proč se některým králům na zemi mohl zamlouvat pohled na lidi, kteří se před ním plazí, ale pokud je tento chlapík tak skvělý, pak by ho nemělo zajímat, jestli se před ním sklání, nebo zda si v noci hraji se svým ptákem,“ zamyslel se Lars.

Takový postoj si ale podle všeho vypěstoval až postupem času. V interview z roku 1999 totiž ještě tvrdil, že se považuje za katolíka. Na katolickou víru přitom údajně přestoupil až ve třiceti třech letech, když zjistil, že jeho biologický otec nebyl Žid. V rozhovorech z posledních let se však prohlašuje za ateistu a rád zdůrazňuje, že není věřící. K tomu, aby byl lepším člověkem, ho prý motivuje právě ateismus.