Ověřili jsme údajně 4 nejhorší bary podle recenzí v Brně. Jeden zavřela hygiena

Po vypití zlatého moku jsme pochopitelně museli jít prozkoumat i toalety. V době našeho příjezdu byly čisté, upravené, a nechyběl na nich toaletní papír ani mýdlo. Celkově šlo o podnik pro starší ročníky a štamgasty, který v posledních letech vylepšili, a tak nepůsobil předpotopním dojmem.

Jak by řekl klasik, not great, not terrible. Nicméně náročnější zákazníci, kteří chtějí sedět v modernějším prostředí s usměvavou obsluhou a kvalitním pivem, by si určitě měli najít něco jiného.

Pivnicä Futro

Při procházce po Palackého třídě se na jedné z budov tyčil nápis Pivnicä Futro — název naší další pivní zastávky. I když bylo už něco po 20. hodině, nacházeli se uvnitř pouze dva lidé — barman, který popíjel pivo se zákazníkem držícím v ruce cigaretu. Měli jsme dojem, že se na nás dívali s nevyslovenou otázkou: „Co tu vlastně děláte?“ Ani po hodině strávené v baru nepřišla žádná nová návštěva. Podnik s názvem odkazujícím podle idnes.cz na pervitin (futro) se zřejmě plní až v pozdních nočních hodinách.

Mladý barman po našem příchodu do podniku bleskově ukončil konverzaci s kamarádem a zeptal se, co si dáme. Byl milý, komunikativní a víceméně mu nemáme co vyčítat. Možná pouze to, že zákazník v uzavřeném podniku kouřil a barmanovi to vůbec nevadilo. Kdyby to dělali všichni, z prostorů baru bychom odešli pořádně vyuzení.

Z několika dostupných piv jsme si vybrali Rychtář Fojt 10°, za který jsme zaplatili 33 korun. Ze všech pěti barů, které jsme navštívili, šlo o jednoznačně nejhorší pivo. Těžko říci, zda bychom měli hledat chybu v nesprávném skladování nebo nečistotě výčepního zařízení, ale železná pachuť, kterou jsme měli z Fojtu v ústech, byla prostě odporná.

Prostory samotné ale nevypadaly vůbec špatně. Podobných podzemních podniků je v Brně i ve zbytku země spousta a mají osobité kouzlo. Za drobnou vadu na kráse můžeme považovat pár pavučin na stropech. Ale nebylo jich zas tolik, abychom se nad tím pohoršovali.

Kritiku si však určitě zaslouží toalety. To, že byly posprejované, bychom ještě nějak přežili, ale abychom na nich místo mýdla našli pouze utržený držák, je trochu přes čáru. Snad nejsme příliš nároční, pokud chceme po vykonání potřeby dodržovat zásady hygieny a umýt si ruce mýdlem.

Restaurace u Primů

Vstup do podniku Restaurace u Primů částečně zakrývaly stromy a jiná zeleň, které z relativně obyčejné terasy dělaly příjemné místo k posezení. Zájemce by ale mohli snadno odradit posprejované zdi. Cestou přes terasu jsme narazili na menší skupinu zákazníků, ale uvnitř bylo ve večerních hodinách přes víkend zcela liduprázdno. 

Prostory nám připomínaly restaurace ve vesnicích určené k hromadnému stravování, kde se člověk levně nají. Připravené příbory nasvědčovaly, že naše dojmy byly správné. U baru jsme si během objednávání piva všimli, že „meníčko“ zákazníka vyjde na zhruba 115 korun.

Obsluha působila příjemně, ale Krušovice 10° nestály vůbec za nic. Chutnaly tak, jako kdyby je ředili vodou. Vyšly nás však jen na 28 korun, takže jsme od nich nemohli čekat žádný zázrak.

Můžeme zato pochválit toalety. Z těch, které jsme o víkendu navštívili, byly jednoznačně nejčistší. Kromě levného menu nás ovšem Restaurace u Primů ničím nezaujala (a jídlo při výběru ani nehodnotíme) a na rozdíl od již jmenovaných podniků neměla vůbec žádné kouzlo.

Pokud někdo bydlí v jejím okolí (Minská — Žabovřesky) a občas si sem odskočí na levné menu, je to pochopitelné. Na dobré pivo si ale určitě zajdi jinam, centrum se nachází jen asi 10 minut MHD. Kvalitní zlatý mok navíc v Brně najdeš i mimo centrum.

Mýdlo

Budova před vstupem do kultovního podzemního baru byla od začátku na konec označená místními sprejery. Mýdlo bylo prvním barem, kde jsme se již před vstupem cítili celkem nekomfortně. Velké naděje nám předem nedávaly ani fotografie z Google Maps, kde můžeš vidět muže bez trička stojícího na barovém pultu nebo dalšího pána, který se rozhodl ustlat si na kulečníkovém stole. Výstavu dalších opilých lidí bys našel na facebookové stránce podniku. 

Když jsme přišli do podniku, byl poměrně prázdný, a tak k nám ihned ochotně přistoupil barman. Objednali jsme si Kamenickou 10°, která nás stála 38 korun. Šlo o první a poslední pivo z pěti barů v článku, které chutnalo poměrně dobře. Touto větou bohužel jakékoliv kladné hodnocení končí. 

Prostory baru vypadaly skutečně otřesně. Poničená podlaha a stěna se spadanou omítkou mohou mít sice pro štamgasty osobitou atmosféru, ale běžné zákazníky zřejmě většinou odradí. V minulosti však na tom byl bar mnohem hůř, kvůli čemuž ho v roce 2018 uzavřela hygiena, informoval zpravodajský portál Brněnská drbna.

„Znečištění všech prostor provozovny, stopy po dlouhodobě zanedbaném úklidu, poškození stěn a plísně na stěnách byly jen částí toho, co bylo na provozu proti požadavkům legislativy,“ uvedli tehdy hygienici.

Na druhé straně pokud přijde někdo do Mýdla s cílem pořádně se vypít nebo se „dorazit“, tak takové „detaily“ zřejmě příliš neřeší. Místní osazenstvo vypadalo, že jejich cílem určitě nebylo zajít pouze „na jedno“, přičemž někteří přišli do podniku už silně opilí. Bar začal už několik minut poté, co se zaplnil, zapáchat cigaretovým a marihuanovým kouřem. Všichni se skutečně dobře bavili, a to tak, že jsme u stolu neslyšeli jeden druhého.

Třešničkou na dortu byla prohlídka toalet. Ty se pyšnily posprejovaným záchodem a rozbitým pisoárem. Pro již vyjmenované důvody nemůžeme Mýdlo hodnotit více než dvěma body. Pokud jsou ti ale pochuti undergroundové bary, kde je důležitá zejména skupinová soudržnost a zábava, klidně můžeš dát Mýdlu šanci. Je vidět, že bar žije vlastní kulturou, která tě buď chytí nebo znechutí. U nás to byla možnost číslo dvě.

V každém případě je závěrem potřeba zdůraznit, že se v Brně téměř jistě nacházejí i horší podniky. Pravděpodobně však jde o málo známé bary, které nemají na Zomato žádné hodnocení, protože pivaři s přístupem na internet, kteří zároveň znají Zomato, je ani nenavštívili.