Předávkování, vraždy, sebevraždy, letecká neštěstí, kuriozity, nevysvětlitelná úmrtí. Těmto hudebníkům se stal život na hraně osudným.
Rokenrol je někdy jako vášnivý a zběsilý tanec nad propastí. Když si nedáš pozor a uklouzneš, můžeš přijít o všechno. Mnozí už uklouzli, ale měli někoho, kdo je zachytil, případně se naučili kroky nazpaměť a koncertují dodnes i po desítkách prohýřených let na hraně. Jiní to štěstí neměli a spadli do neznáma. Jak dlouho padali a jak je ta propast hluboká, nám už neřeknou. I tak je to jedno. Jsou nenávratně pryč. Otis Redding, Jimi Hendrix, Janis Joplin, John Lennon, Elvis Presley, Kurt Cobain a mnoho dalších nám už na pódiu živě nezahraje.
Je šílené, že už od počátků rokenrolu se nad hudebníky hrajícími tyto energické rytmy, které vždy zvednou ze židle a dostanou do varu, vznáší jakýsi záhadný mrak. Občas z něj jemně zaprší, jindy přichází na řadu hotová bouře. Přečti si deset kuriózních příběhů osobností, které odešly předčasně a prohrály boj s vlastními nedořešenými problémy nebo jen byly v nesprávný čase na nesprávném místě s nesprávnými lidmi.
10. Buddy Holly (7. 9. 1936 – 3. 2. 1959)
„Doufám, že vaše letadlo spadne,“ řekl hudebník Waylon Jennings svému kolegovi Charlesi Hardinovi Holleymu. Bylo to těsně předtím, než zpěvák známý zejména jako Buddy Holly nastoupil do soukromého letadla jedné mrazivé noci spolu s dalšími dvěma hudebníky, aby se dostal do Severní Dakoty, což bylo další místo v rámci koncertního turné. Mělo jít jen o nevinný, ačkoli dost drsný vtip, ale Jennigs jakoby v tu chvíli zaklel všechny, kteří do letadla nasedli. Havarovalo hodinu po půlnoci blízko letiště Mason City v Clear Lake v Iowě. Nikdo nepřežil.
Jak píše Michele Primi ve své knize Prokletí rokenrolu, Jennings jako Hollyho spoluhráč nakonec soukromým letadlem neletěl, i když měl původně být pasažérem také. Jelikož se do něj vešli jen tři lidé, přenechal své místo Big Booperovi, který měl právě horečku a cesta v autobuse bez topení by mu asi neudělala nejlépe. Jennings svou mrazivou poznámkou, která ho musela pronásledovat pravděpodobně až do smrti, reagoval na Hollyho vtip, že v autobuse dostane zápal plic.
Buddy Holly patřil mezi nejzásadnější průkopníky rokenrolu spolu s Little Richardem, Chuckem Berrym nebo Elvisem Presleym. Jeho hudba ovlivnila i legendární The Beatles či Rolling Stones. Nešťastný den havárie označil později, v roce 1971, zpěvák Don McLean ve skladbě American Pie za „den, kdy zemřela hudba“.
9. Jim Morrison (8. 12. 1943 – 3. 7. 1971)
Charismatický rebel, vizionář, buřič i věčný básník s nezaměnitelným hlasem, neustále se snažící měnit svět. Podařilo se mu to právě hudbou. Frontman slavného kvarteta z Los Angeles The Doors vyrůstal v konzervativní rodině, ale v šedesátých letech během éry hippies patřil k největším propagátorům volnomyšlenkářství, přičemž tehdy samozřejmě tvrdě kritizoval kulminující válku ve Vietnamu.
V jednom ze svých prvních rozhovorů v roce 1967 řekl: „Zajímá mě každá revolta, nepořádek, chaos. Venkovní svoboda je způsob, jak dosáhnout svobody vnitřní.“ Autor nestárnoucích hitů jako Light My Fire, Hello I Love You nebo Riders On The Storm však opustil svět mnohem dříve, než by se patřilo, přičemž dosud není jisté, co se osudné noci 3. července 1971, kdy zemřel, stalo. Byl nalezen bez známek života v zamčené koupelně v zakrvácené vaně se dvěma červenými skvrnami na prsou.
Protože nebyla provedena pitva, o jeho smrti se může dodnes jen polemizovat. Spisovatel Michele Primi ale píše, že příčinou mohlo být buď to, že si omylem vzal heroin své přítelkyně Pamely Courson (zemřela na předávkování v roce 1974) a předávkoval se, nebo že se v důsledku dýchacích potíží zhoršujících se vždy po pití alkoholu udusil zvratky.
8. Sid Vicious (10. 5. 1957 – 2. 2. 1979)
Vlastním jménem John Simon Ritchie byl drzý, výstřední a zuřivý punkáč, baskytarista britských Sex Pistols. Navíc ukázkový flegmatik žijící jen pro daný moment. Když mu během koncertu zlomili nos, pouze si olízl stékající krev a s úsměvem hrál dál. Pro někoho byl šílencem, pro jiného géniem. Pokud se ovšem někdo do puntíku řídil populárním punkovým heslem „No Future“, byl to právě Vicious. Neustále totiž dělal vše pro to, aby se zničil, přičemž stahoval ke dnu i ostatní. Nedělalo mu problém urážet dav fanoušků či si žiletkou řezat na hruď různé nápisy.
Během turné v roce 1978 prohlásil, že zemře dříve, než dosáhne 25 let, a do té doby si bude žít přesně tak, jak se mu zachce. Jelikož měl matku narkomanku a otec rodinu opustil, předpoklad, že z něj nebude právě vzorný slušný britský džentlmen, byl dost vysoký. Netrvalo tedy dlouho a hudebník řešil vlastní problémy s drogami a alkoholem.
Na své cestě životem našel podobně ztracenou duši Nancy Spungen. Ta nejenže strávila většinu svého života na psychiatrické klinice, ale později dělala i prostitutku, aby si vydělala na heroin. O jejich zamilovaném, ale absolutně destruktivním vztahu vznikl i film Sid a Nancy (1986). Baskytaristu ztvárnil Gary Oldman. Konec jejich vztahu měl trpkou příchuť, jelikož Viciouse zatkli a uvěznili za její vraždu, přičemž Brit si na incident v drogovém opojení vůbec nevzpomínal. I když skončil za mřížemi, dostal se ven na kauci a pokusil se o sebevraždu.
Po temném období a několika dalších pokusech se úspěšně dostal z léčení, na oslavu čehož mu jeho nová přítelkyně uspořádala uvítací party. Podle spisovatele Primiho se mu právě ta stala osudnou. Jak píše v knize Prokletí rokenrolu, protože tam byl obklopen samými narkomany, opět podlehl pokušení a předávkoval se heroinem.
7. Ian Curtis (15. 7. 1956 – 18. 5. 1980)
Skupina Joy Division se chystala vyrazit v roce 1980 na turné po Americe; mohlo jít o přelomový úspěch. Její frontman, 23letý Ian Curtis, se ale oběsil u sebe doma na šňůře na prádlo. Našla ho jeho manželka Deborah. Co ho k tomu vedlo? Neunesl slávu? Bál se jí? Neunesl rozpadající se manželství? Na to by nejlépe uměl odpovědět asi jen on sám. Když si ovšem přečteš pár textů tohoto nadaného Brita, hned pochopíš, že byl výrazně melancholická, citlivá a úzkostlivá duše.
Navíc trpěl epilepsií a depresemi. Proslavil ho specifický projev. Na pódiu předváděl trhavé pohyby a záškuby, jakoby měl právě záchvat. V kombinaci s jeho hlubokým, nízko položeným hlasem šlo automaticky o koncertní zážitek, na jaký se nezapomíná. O příběhu Curtise vznikl i hraný film Control v režii Antona Corbijna.
Slavná postpunková kapela Joy Division sice vydala pouze dvě alba, Unknown Pleasures (1979) a Closer (1980), ale stihla ovlivnit mnoho tehdejších i současných kapel. Právě Curtis byl autorem těch nejsilnějších, dodnes populárních skladeb jako Disorder, She’s Lost Control, Love Will Tear Us Apart nebo Isolation.
6. John Bonham (31. 5. 1948 – 28. 9. 1980)
Bubeník hardrockové bandy Led Zeppelin z Londýna, která navždy změnila pravidla hry. Během své éry byl považován za nejlepšího bubeníka na světě. Jeho často netradiční a nepravidelné rytmy znějící banálně a jednoduše nadělaly množství šedin všem, kteří se je později chtěli jako náruživí samouci naučit. Dokázal vytvořit skvělý groove — i proto, že ve svém stylu hraní hodně čerpal z jazzu. Jeho výdrž na pódiu byla ohromující, jeho sóla na bicí během skladby Moby Dick otevírala fanouškům ústa dokořán.
Někdy mu nedělalo problém odložit paličky a bouchat do soupravy jen holýma rukama a celou ji klidně zakrvácet. Z jeho hry bylo cítit život, radost, pulzující energii. I on však měl své démony. A nebylo jich málo. Holdoval alkoholu — podle slov spoluhráčů, přátel a známých pil často až do bezvědomí. Nejen náhodou ho přezdívali The Beast.
Přidej se do klubu Refresher+ již od 125 Kč 25 Kč
125 Kč 25 Kč
Máš již předplatné?
Přihlásit se
Dočíst článek
Poslat sms
Pošli SMS na 90211 s textem CLANEK 101570 a dočti tento článek.
Cena SMS za otevření článků je 89 Kč s DPH.
Jak to funguje?Po odemčení získáš
Přístup k prémiovým článkům
Přístup k benefitům
Např.:
100 % zľava na lístok na linke Bratislava – Viedeň/Schwechat
, 30 % zľava na ročné predplatné Rejoy
nebo 20 % sleva na nákup v The Streets
Zobrazit všechny (9)
Během koncertního turné v německém Norimberku 27. června byl tak na mol, že dokonce zkolaboval na koncertě již po třetí písničce, přičemž se výrazně trápil už od začátku show a rytmicky zaostával za kytaristou Jimmym Pagem, zejména při jeho sólech. Jak píše Ultimate Classic Rock, o tři měsíce později, v září 1980, Bonham zemřel po tom, co se udusil vlastními zvratky. Podle slov koronera mohl vypít zhruba čtyřicet panáků vodky.
5. Euronymous (22. 3. 1968 – 10. 8. 1993)
Koketování s okultismem, vyhledávání co nejtemnějších zážitků a hazardování se životem může dopadnout velmi špatně. Black metalová kapela Mayhem o tom ví své. V devadesátých letech způsobila v Norsku rozruch svými excesy, nejvíce podpalováním kostelů. Satanismus, obrácené kříže, pomalované obličeje (takzvaný corpse paint) a ódy na smrt k nim neodmyslitelně patřily. Kytarista Øystein Aarseth, přezdívaný Euronymous, a zpěvák Per Yngve Ohlin, přezdívaný Dead, byli jako bratři.
Druhý jmenovaný mluvil o smrti tak často, že se ji rozhodl okusit. Nečekaně si tak 8. dubna 1991 v odlehlém domě v lesích kousek za Oslem podřezal žíly a následně vpálil do hlavy ještě ránu jistoty. Když ho Euronymous našel, místo toho, aby zavolal policii, udělal absurdní a nečekanou věc — vyfotil si zpěvákovu mrtvolu, což později pobouřilo i ostatní členy kapely.
Tato událost ale jako kdyby předznamenala další kuriózní smrt. Nový člen kapely Varg Vikernes byl pořádně záhadným podivínem s ještě zvláštnějšími názory a přístupem k životu (byl dokonce spojován s neonacismem a později i s terorismem). V rozhovoru pro Bergens Tidende v roce 1993 řekl: „Naším cílem je šířit strach a zlo.“
Po konfliktu a neshodách s Euronymousem se Vikernes rozhodl, že ujede 500 kilometrů autem k němu domů, aby věci vyřešil „po starém“. Dopadlo to tak, že Euronymousovi způsobil neskutečných 23 bodných ran, přičemž řekl, že jednal v sebeobraně. Odsoudili ho na 21 let vězení, rozsudek přijal u soudu s děsivým ďábelským úsměvem na tváři.
4. Jeff Buckley (13. 11. 1966 – 29. 5. 1997)
Jeho úsměv a romantické balady s krásnými, procítění kytarovými sóly dostávaly ženy do kolen. Věčný romantik a velký sympaťák s úžasným hlasem zdědil hudební nadání po svém otci, známém folkovém zpěvákovi Timovi Buckleym. Ten skončil nechvalně, stejně jako mnoho jeho slavných kolegů. Neúmyslně se předávkoval heroinem v 28 letech.
Jeff patřil mezi nejnadějnější umělce devadesátých let, ale žil jen o dva roky déle než jeho otec. Na svém jediném albu Grace z roku 1994 v titulní skladbě zpívá: „Tady je měsíc, ptá se, zda může zůstat, dost dlouho na to, aby mě mraky odnesly pryč. Přišel můj čas, nebojím se zemřít. Můj slábnoucí hlas zpívá o lásce.“ Další skladba na albu s podobným vyzněním nesla název Last Goodbye, tedy poslední sbohem. I on patřil mezi ty, kteří se potřebovali vyzpívat ze svých úzkostí, ale nikdo mu úplně neviděl do hlavy.
Jeho texty byly víceznačné a daly se interpretovat všelijak. Po tom, co byl Buckley frustrovaný z toho, že se mu po úspěšné nahrávce nedaří vytvořit další album, se odstěhoval do Memphisu v Tennessee, kde měl přijít na jiné myšlenky, což se podařilo. Právě tam ale strávil i své poslední dny, přičemž ten, který se mu stal osudným, je zahalen rouškou tajemství.
Večer 29. května 1997 se zpěvák vydal s kamarádem Keithem Fotim k řece Tennessee. Zatímco Buckley se rozhodl si zaplavat, Foti zůstal na břehu spolu s kytarou a přenosným rádiem. Když šel po chvíli Foti Buckleyho zkontrolovat, nenašel ho. Záhadně zmizel. Přivolal policii a záchranáře, avšak ani po rozsáhlém hledání nebylo po zpěvákovi ani stopy. Mrtvé tělo Jeffa Buckleyho nakonec našli až šest dní po jeho zmizení, přičemž pitva potvrdila, že zemřel při náhodném utonutí a neměl v krvi žádné drogy ani alkohol.
3. Dimebag Darrell (20. 8. 1966 – 8. 12. 2004)
Přestože byl vždy spíše ve stínu zpěváka Phila Anselma, se kterým se dlouhá léta dělil jako kytarista o jedno pódium v dnes už legendární heavymetalové, respektive thrashmetalové kapele Pantera, právě on byl autorem těch nejlepších a nejkrásnějších riffů, melodií a sól. Jeho virtuozita ohromovala a inspirovala několik kolegů a jeho hudba okamžitě rozhýbala lidí v davu.
A i když to byl on, kdo v roce 1981 spolu s bubeníkem — bratrem Vinniem Paulem — založil Panteru a později s ní zažil ty nejúspěšnější léta kariéry, začátkem nového tisíciletí se kapela po přetrvávajících neshodách rozpadla. Skřípat to začalo již po vzrůstající slávě a úspěšných albech Cowboys from Hell (1990) či Vulgar Display of Power (1992), kdy se Anselmo předávkoval heroinem a skoro zemřel. Problémem však později byly i sólové projekty. Darell si spolu s bratrem nakonec založil novou kapelu Damageplan.
Darell ale ještě netušil, že právě rozpad Pantery přinutí válečného veterána Nathana Gala trpícího paranoidní schizofrenií k hrozivému činu. Jak píše Loudwire, Gale přišel 8. prosince 2004 na koncert do klubu Alrosa Villa v Columbusu, hlavním městě Ohia, a dostal se se zbraní až na pódium, kde zrovna hráli Damageplan.
Třemi výstřely do hlavy okamžitě usmrtil Darella, což rozpoutalo absolutní chaos. Gale stihl zastřelit ještě další tři lidi, přičemž zranil dalších patnáct. Důvodem útoku podle matky vraha prý bylo, že byl Gale posedlý Panterou a myslel si, že mu kapela ukradla jeho vlastní texty. Veterána zneškodnil a zabil až jeden ze zasahujících policistů James Niggmeyer.
2. Layne Staley (22. 4. 1967 – 5. 4. 2002)
Jedna z nejzásadnějších osobností populární grungové scény ze Seattlu, frontman kapely Alice In Chains a Mad Season. Jeho poznávacími znaky byly sluneční brýle, hořící cigareta v ruce, kožená bunda, potrhané modré rifle, flegmatický projev a neskutečně silný hlas s nezaměnitelnou barvou beroucí dech. Jeho texty se zařezávaly pod kůži, vyvolávaly mrazení či jindy přímo trhaly srdce posluchačů. Bolestivé i drsné balady v temných tónech o utrpení, závislosti, sebevražedných myšlenkách a frustraci ze života oslovily celou generaci.
O Staleyho životě snad nejvíce vypovídají skladby jako Down In the Hole, Rotten Apple, Dirt, Junkhead, Sea of Sorrow nebo Love, Hate, Love. I když s drogami bojoval celý život, nakonec se mu staly osudnými. Čekal ho pomalý a krutý pád na dno. Poslední roky se stále více izoloval od okolního světa a podle známých vypadal k nepoznání. „Když se Layne ukázal ve studiu, nepoznal jsem ho. Vypadal jako 80letý muž. Neměl žádné zuby. Byl jsem z toho šokovaný,“ vzpomínal na jedno z posledních setkání se zpěvákem hudební producent Bryan Carlstrom.
Poslední, s kým se Stanley před smrtí viděl, byl původní baskytarista Alice In Chains Mike Starr. Jak píše Michele Primi ve své knize Prokletí rokenrolu, Starr uvedl pro televizi VH1, že během návštěvy u Staleyho viděl, v jakém hrozném stavu je, ale zpěvák mu prý nedovolil zavolat záchranku. Po tom, co se pohádali, ho zase Staley zoufale prosil, aby s ním zůstal a neodcházel. Starr přesto odešel. Zpěváka našla až policie dva týdny od tohoto momentu, 19. 4. 2002, bez známek života.
Duane Fish, mluvčí místního policejního oddělení v Seattlu, podle New York Times konkretizoval, že Staleyho našli mrtvého na gauči se zjevnými známkami užívání drog spolu s několika pomůckami včetně heroinových jehel či trubiček na šňupání.
1. Chris Cornell (20. 7. 1974 – 18. 5. 2017)
V květnu 2017 šokovala hudební svět zpráva, že ve věku 52 let zemřel frontman kapel Soundgarden a Audioslave Chris Cornell. I když mnoho novinářů okamžitě poctivě googlilo, zda náhodou nejde o hoax (falešné zprávy o úmrtí různých osobností dnes již nejsou ničím výjimečným), bohužel se ukázalo, že jde o pravdu.
Nikdo nechápal, co se stalo, jak a proč. Byl až příliš mladý, neměl vážnou nemoc a nešlo ani o žádnou tragickou havárii či jiné neštěstí. Ve vzduchu viselo mnoho nezodpovězených otázek, přičemž odpovědi zajímaly i zpěvákovi nejbližší, protože jen pár hodin před smrtí odehrál koncert ve vyprodaném Fox Theatre. Brzy vyšlo najevo, že i když měl Cornell v těle sedativa, léky proti úzkosti a další typy různých jiných léků, důvodem smrti byla sebevražda oběšením. Stalo se tak v hotelu MGM Grand v Detroitu.
Přestože Cornell měl podobně jako několik rockových hvězd a jeho kolegů problém s drogami a prošel si několika léčeními, podle jeho ženy Vicky by z tohoto světa nikdy neodešel dobrovolně. O zpěvákově vztahu s jeho dětmi řekla: „Naše rodina pro něj byla vším. Jakmile sešel z pódia, byl otcem, byl to obyčejný otec,“ dodala pro ABC News.
Doktor Richard Cote, předseda katedry patologie lékařské fakulty Leonarda M. Millera, který provedl nezávislou analýzu pitvy Chrise Cornella, pro ABC News řekl, že dva léky nalezené v jeho těle v době smrti mohly mít za následek zhoršený úsudek a motorické funkce. Podle Cornellovy manželky právě poté, co začal užívat předepsané léky na pomoc se spánkem, často zapomínal a měl i opožděnou řeč.
Podle CBS News rodina Cornellových v roce 2018 dokonce zažalovala zpěvákova lékaře Roberta Koblina za to, že mu předepsal lék k léčbě úzkosti lorazepam, který prý vedl k nevyrovnanému chování před smrtí v Detroitu. Obě strany později uzavřely dohodu o důvěrném narovnání sporů.
