I přes světovou popularitu se český sitcom nikdy nezařadil mezi své zahraniční konkurenty.
Pohodlně se usaď a přikovej se k obrazovce na hodiny a hodiny. Čeká tě kanonáda vtipů, umělého smíchu i neuvěřitelných příběhů všedních dní. Je zajímavé, jaké místo si ve světě televize žánr situační komedie získal.
O to překvapivější pak je, jak seriály z 80., 90. i 00. let nadále ovládají obrazovky i streamovací platformy a jak se k nim jako diváci neustále vracíme, když zrovna nevíme, co si pustit.
Formát patří k jedněm z nejvděčnějších. Funguje mezi diváky, kteří nepotřebují u televize nutně sedět, a mohou se během vysílání věnovat úklidu, vaření nebo plnění domácích úkolů. A milují ho i samotní filmaři.
Jedná se totiž o poměrně nízkonákladové projekty (samozřejmě pokud se zrovna nebavíme o Přátelích, kde se honoráře hlavní šestky na konci seriálu pohybovaly v astronomických sférách).
Ušetřit se při natáčení dá skoro na všem. A z toho, jak známo, mají producenti radost. Prostředí je dost často neměnné a omezené jen na jednotky studiových lokalit – obrazy v exteriérech dokážeš v každém seriálu spočítat na prstech jedné ruky.
Vedle toho se často využívá stejného nasvícení a tří kamer, které točí celek a polocelky jednotlivých postav. V seriálu většinou není žádná hluboká psychologická linka, pročež není třeba dotáčet tolik detailních záběrů.
Formát situační komedie se objevil už ve 20. letech 20. století v rozhlase, televize ho vzala za svůj o 30 let později. Mezi první americké sitcomy patří seriál I Love Lucy z roku 1951.
I přesto, že seriály před živým publikem jsou oblíbené především ve Spojených státech a Velké Británii, odkud také pochází ty nejoblíbenější z nich, i v české a československé produkci se objevovaly kousky, které rozhodně stojí za to zhlédnout. Pojďme se teď společně projít historií českého sitcomu.
První pokusy v 50. letech
Komediální seriály s úspěchem tkvícím v situačním humoru u nás začaly se zpožděním přibližně dvaceti let od Západu. Za první český sitcom se považovuje Taková normální rodinka režiséra Jaroslava Dudka, která zde žánru položila základy. Setkáváme se v ní s poněkud šílenou rodinkou, která ale dokonale zachycuje situace, jež řeší každý.
Na její úspěch se snažili navázat různí tvůrci, mezi které patří i Patrik Hartl, který zfilmoval volné filmové pokračování, i Dušan Klein, který přišel z další řadou, avšak zasazenou do prostředí 21. století.
Natočení seriálu skončilo poté, co jeho tvůrci odmítli dílo přenést do politické roviny. Raubíři zde se měli stát pionýry a postavy se účastnit schůzí strany. Tehdejší redakce jej označily za buržoázní zábavu a seriál skončil.
Přidej se do klubu Refresher+ již od 125 Kč 25 Kč
125 Kč 25 Kč
Máš již předplatné?
Přihlásit se
Dočíst článek
Poslat sms
Pošli SMS na 90211 s textem CLANEK 102433 a dočti tento článek.
Cena SMS za otevření článků je 89 Kč s DPH.
Jak to funguje?Po odemčení získáš
Přístup k prémiovým článkům
Přístup k benefitům
Např.:
Lístok ZDARMA na linke Bratislava – Viedeň/Schwechat
, 30 % zľava na ročné predplatné Rejoy
nebo 20 % sleva na nákup v The Streets
Zobrazit všechny (9)
Od seriálů ze studiového prostředí se pak v 70. letech vzdálil sitcom Byli jednou dva písaři režiséra Jana Roháče s Miroslavem Horníčkem a Jiřím Sovákem v hlavních rolích. Mezi hlavní motivy patří hlavně promyšlené dialogy, které vůči sobě dva pařížští písaři před důchodem vedou.
Čím je však seriál skutečně unikátní je fakt, že položil jeden ze základních kamenů české improvizace. Představitelé hlavních rolí si totiž měli jen přečíst, o čem se budou jejich postavy bavit a následně si celé scény lovit ze svých pat hereckých mistrů.
Pokusy o zastavení rozjetého vlaku v letech 90.
Česká televizní zábava se později klonila spíše ke slovnímu humoru. Populárními se staly komické dvojice, které převáděly více či méně kvalitní vtipy a anekdoty. Možná právě cenzura způsobila, že jsme v produkci kvalitní situační komedie tak trošku zakrněli a od trendů ze světa jsme se vzdálili na tři vlaky daleko.
Ve chvíli, kdy světové obrazovky plnily snímky, které již začaly experimentovat například s kulturními odkazy a postupně si okolo sebe vytvářely čím dál větší kult, tuzemská tvorba zůstala v humoru postaveném hlavně na stereotypizaci.
Výkřikem do sitcomové tmy se stal seriál TV Nova Nováci Vladimíra Drhy a Jiřího Adamce , který vycházel z tradičního formátu, který byl ovšem v západních zemích rozvinutější, pročež se dalo vybrat i mezi kvalitnějšími počiny, které se teď řadí mezi klasiky.
Období temna se pokusil rozzářit již výše zmíněný režisér Takové normální rodinky Jaroslav Dudek, který v roce 1996 natočil seriál Hospoda, který v podstatě opsal všechny principy televizního humoru a definici klasického sitcomu. Snad proto Hospoda, během jejíchž natáčecích dnů se vypila vždy maximálně tři piva, stala o poznání úspěšnější.
Jedná se o jediný seriál Novy, který se točil pouze v jedné místnosti. Tehdy se jednalo o velkou výzvu, protože o to důležitějšími se staly dialogy jednotlivých postav. A právě ty se staly nejsilnější stránkou seriálu. Možná právě proto, že se oprostily od touhy udělat si legraci z jakékoliv skupiny lidí a představovaly jen drobné konverzace mezi partou kamarádů.
Záblesk v podobě Comebacku
Chytit rozjeté světové seriály a pochopit, že humor (aspoň v televizi) nevzniká z pocitu kvality, ale z důkladného promýšlení vtipů, se nedařilo ani po roce 2000. Filmaři se navíc do tvorby klasického formátu vtip–smích nepouštěli, protože si české kousky diváky jednoduše nezískaly.
Vidle do motoru rezavého kolotoče měl české situační komedii hodit Comeback, který byl unikátní především rozsáhlým týmem scenáristů, mezi něž se zařadili scenáristé bloggeři, textaři i spisovatelé. Na tvorbě seriálu se podílel například Xindl X nebo Petra Soukupová. Tým vedl americký scenárista John Vorhaus, který do příběhu vnesl část originality a seriál tak nenapodoboval již existující koncepty.
Comeback mohl český sitcom posunout, později ale začal sám sebe vykrádat, z absurdních situací se staly absurnější a česká scéna se vrátila zpět do svého pádu přebírání jiných konceptů, které často skončily skoro dřív, než začaly. Příklady zapomenutých seriálů mohou být díla Helena nebo PanMáma.
Veřejnoprávní televize zachraňuje humor
Situační komedie se nakonec zmátořila a zakotvila v České televizi. I přesto, že se vždy nejednalo o snímky úspěšné a často balancovaly na hranici sitcomu a jiných komediálních žánrů, posunuly úroveň české komedie směrem k o poznání lepšímu standardu.
A je jedno, zda se bavíme o seriálu Kosmo, Čtvrté hvězdě, Dabing Street nebo novějším Mostu a Zkáze Dejvického divadla. Zmíněné seriály zde vsadily na větší originalitu a jako by si uvědomovaly svou roli na obrazovkách.
První zmíněný byl i mezi kritiky povážován za vrchol českého sitcomu a zdálo se, že se blýská na lepší časy.
Přesun na internet a nová naděje
V současnosti se sitcomy z televizních produkcí přesunuly na internet a vypadá to, že jim prostředí s tlakem na rozpočet a potřebou vysoké profesionality scenáristů a herců svědčí. Otázkou je, jestli se tak děje kvůli tomu, že je internet svobodnější a odvážnější než televize, nebo faktem, že se používá stále více.
Na streamovacích platformách zaujaly seriály Vyšehrad, Lajna nebo třeba sKORO NA mizině, které se opět nebojí experimentů, střílení do vlastních řad a scénáře, kterému jejich tvůrci rozumí.
V obecné rovině ale český sitcom ani přes pokusy nedostal takového věhlasu, jako jeho zahraniční sourozenci. Otázkou je, jestli někdy dokáže dohnat kvalitativní rozdíly, i přesto, že se od 90. let významně posunul. A také jestli situační komedie vůbec může být stále tak úspěšná, jako byla v době svého zrodu a na začátku tisíciletí.
