Portrét legendární punkové zpěvačky.
„Ježíš zemřel za něčí hříchy, ale ne za ty moje,“ manifestuje Patti Smith nové hnutí, které v 70. letech určovalo pohled většiny mladých lidí z dělnické třídy na svět. Punk. Ručně vyrobené oblečení, touha vystoupit z davu a skrytá zlomená srdce, která však netrpí nešťastnou láskou, ale pohledem na rozevřené společenské nůžky, na jejichž jedné straně si lidé užívají horeček sobotní noci a na druhé zní rytmické bouchání kovů ve fabrikách. Pokud tedy mají takové štěstí a o nějakou práci vůbec zavadí.
Označit Patti Smith za matku punku by ale byla spíše novinářská zkratka, která se ve dvou slovech sice snaží onálepkovat básnířku, která mladé generaci pomohla se najít a ženám ukázala, že nemusí respektovat muži nastavené ideály krásy. I přesto, že její jméno možná dnes nerezonuje tolik, jako jména jiných interpretů, její vliv je neopomenutelný. Vliv na svět, na společnost, na ženy. K tomu se však ještě dostaneme. Abychom pochopili její přínos v celé míře, musíme se nejdřív zaměřit na 70. léta, ve kterých fungovala, i na to, jak vyrůstala.
Všichni nejsou jeden a budoucnost je ztracena
V šedesátých letech minulého století se svět nacházel hluboko ve studené válce. Válka ve Vietnamu znamenala jednak mnoho zmařených životů vojáků na obou stranách a jednak celou zemi objímající zoufalství z toho, jestli si Strýček Sam vyžádá i tvého syna, manžela, přítele nebo otce. Bez tmy není světlo, bez lží pravda a bez války nemůže být láska. Vzniklo proto hnutí Hippies, které bojovalo proti konfliktům a obětem na životech. Všichni lidé byli jeden a všichni hráli svá představení míru v kulise psychedelik a barevné hudby, linoucí se z kytary Jimiho Hendrixe.
Jak jsme ale již říkali výše, není světlo bez tmy a ani reakce na hnutí Hippies na sebe nenechala dlouho čekat. Jeho idealismus, jednota a atmosféra byla neúnosná pro skupinku lidí ve Spojených státech i Velké Británii. Psychedelické výlety, rozevlátá estetika byla příliš komplikovaná a plná naděje. Falešné naděje. „Nečeká mě žádná budoucnost,“ křičí Johnny Rotten v písni Sex Pistols a vystihuje vše, co mladou generaci trápilo. Žádné peníze, žádná budoucnost, žádná naděje. Každý den stejná práce, stejné opovržení společností. Jediná šance, jak se z koloběhu vymanit, je žít rychle a zemřít mlád.
