Mýty o bisexualitě přetrvávají a mají vážné důsledky pro duševní zdraví bisexuálních lidí. Jaká je pravda a proč je čas přestat bisexualitu vymazávat?
Ačkoli bisexuální lidé tvoří významnou část LGBTQ+ komunity, bývají často přehlíženi nebo zpochybňováni. Někteří považují bisexualitu za pouhou „fázi“, pro jiné je synonymem pro nerozhodnost nebo promiskuitu. Obě tyto představy jsou mylné.
Právě tyto přetrvávající mýty bisexuálním lidem ubližují a není výjimečné, že jsou také důvodem, proč o své orientaci nechtějí mluvit nahlas a cítí se přehlíženi. Vedou také k vnitřnímu zpochybňování vlastní identity, ke stigmatizaci v rodinách i uvnitř queer komunity.
- O pěti nejčastějších mýtech spojených s bisexualitou
- Jak bifobie negativně ovlivňuje queer lidi
- O zobrazování bisexuálních lidí v popkultuře
Mýtus 1: „Bisexualita neexistuje“
Špatně. Značná část LGBTQ+ lidí se identifikuje jako bisexuální. Říkat, že jejich orientace neexistuje, znamená upírat jim jejich vlastní identitu. Toto nepochopení přetrvává jak v heteronormativní společnosti, tak v některých případech bohužel i mezi LGBTQ+ lidmi.
Nejčastěji se s tímto narativem potýkají bisexuální muži. Veřejnost či popkultura má totiž tendenci vnímat je jako „zmatené gaye“ nebo jim podsouvat, že se bojí plně přiznat, že jsou gayové. Vzpomeň si třeba na to, jak Carrie ze Sex and the City randila s bisexuálem. „Nejsem si ani jistá, jestli bisexualita vůbec existuje. Myslím, že je to jen přestupní stanice na cestě do Gaytownu,“ popsala svůj názor na bisexualitu. Ale o tom víc za chvíli.
Jde o hluboce zakořeněný stereotyp, který neodpovídá realitě ani vědeckým poznatkům. Jedna z klíčových studií, která tento mýtus vyvrací, byla publikována v časopise Archives of Sexual Behavior. Vědecký tým v ní pracoval se třemi skupinami mužů – heterosexuálními, homosexuálními a bisexuálními. Mužům byly promítány různé erotické klipy a během sledování byla měřena míra vzrušení. Výsledek? Bisexuální muži vykazovali podobně vysoké vzrušení vůči oběma pohlavím.
Mýtus 2: „Bisexualita je jen přechodná fáze“
Omyl. Představa, že je bisexualita pouze přechodné období experimentování nebo zmatení, které předchází „skutečnému“ odhalení sexuální orientace, je mylná. Vědecký výzkum dlouhodobě ukazuje, že bisexualita není pouhý experiment nebo dočasné období nejistoty.
Například psycholožka Lisa Diamond sledovala po dobu 10 let skupinu žen s různými sexuálními identitami a zjistila, že většina těch, které se identifikovaly jako bisexuální, si svou orientaci zachovala i v průběhu let. Změnu směrem k výhradně heterosexuální nebo homosexuální identitě zaznamenala jen malá část účastnic (pouze osm procent).
Tento výzkum potvrzuje, že bisexualita není „zastávka“ na cestě k jiné orientaci, ale trvalá a platná forma sexuální identity. Přitažlivost k více než jednomu pohlaví není známkou zmatení, ale ukázkou toho, že je lidská sexualita spektrum.
Mýtus 3: „Bisexuální lidé jsou promiskuitní“
Ne. Neexistují vědecké důkazy, že by bisexuální lidé byli méně věrní nebo méně schopni budovat dlouhodobé vztahy než lidé jiné orientace. Mýtus o „nevěrných bisexuálech*bisexuálkách“ je produktem nepochopení a stigmatizace. Skutečná data ukazují, že věrnost je otázkou osobních hodnot, nikoliv sexuální orientace.
Podle psycholožky Lisy Diamond „má ve skutečnosti velké množství bisexuálních jedinců šťastné, monogamní vztahy se svými partnery*partnerkami.“ Její dlouhodobá studie například ukázala, že po 10 letech bylo 89 procent žen, které se identifikovaly jako bisexuální, ve stabilních a monogamních vztazích. Tento výsledek jednoznačně vyvrací předsudek, že bisexualita automaticky znamená neschopnost věrnosti nebo závazku.
Mýtus č. 4: „Bisexuální lidé jsou přitahováni k mužům a ženám stejně“
Někteří bisexuální lidé skutečně pociťují přitažlivost k různým genderovým identitám zhruba 50/50. Většina má ale přitažlivost nejrůzněji rozloženou. Někoho víc přitahují ženy, někoho spíš muži, nebo třeba nebinární lidé. Například někdo může být bisexuální, ale většinově cítit přitažlivost k ženám a jen občas k nebinárním lidem. Nebo může být romanticky přitahován ke všem genderům, ale sexuálně jen k některým.
Není to žádné přesné půl na půl. Zmíněný stereotypní model ignoruje existenci dalších genderových identit a fakt, že je sexualita mnohem rozmanitější.
Zásadní otázka: Myslíš si, že něco tak komplexního jako přitažlivost lze přesně změřit a vyjádřit v procentech?
Mýtus 5: „Pokud někdo nikdy neměl sex s osobou opačného pohlaví, není ‚skutečný*á‘ bisexuál*ka“
Sexuální orientace není závislá na tom, s kým jsi měl*a nebo neměl*a sex. Člověk může být bisexuální, i když je celý život v jednom vztahu, nebo dokonce nikdy sex neměl. Stejně jako heterosexuální nebo homosexuální lidé vědí, kým jsou, i když ještě neměli žádnou sexuální zkušenost, i bisexuální lidé si svou orientaci uvědomují bez ohledu na konkrétní činy.
To, koho miluješ, k jakým lidem cítíš přitažlivost, je podstatou sexuální orientace. Bisexualita není definována zkušeností, ale vnitřním prožíváním přitažlivosti.
Proč jsou tyto mýty škodlivé
Bisexuální lidé čelí nejen stereotypům zvenčí, ale i vnitřnímu zpochybňování vlastní identity. Mýty o bisexualitě se mohou objevovat i uvnitř samotné LGBTQ+ komunity, což u bisexuálních lidí může vytvářet pocit, že vlastně nikam nepatří a že nejsou „dostatečně“ queer.
Tato dvojitá marginalizace, jak ze strany většinové společnosti, tak i queer lidí, pak může vést k sociální izolaci a k tomu, že se bisexuální lidé cítí neviditelní a nechtění.
Jedním z nejškodlivějších důsledků mýtů je „bi erasure“ neboli vymazávání bisexuality z veřejného diskurzu, statistik i popkultury. Může se projevovat třeba chybějícím pojmenováním, což je viditelné zejména v médiích, kdy se postavy s bisexuální orientací málokdy oficiálně označí jako bisexuální.
Studie potvrzují, že bisexuálové*bisexuálky častěji trpí depresí, úzkostí a nízkým sebevědomím než gayové, lesby nebo heterosexuálové*heterosexuálky. Tento jev je dán takzvaným „minority stresem“ (stresem menšinové identity), který je zesilován, když je bisexuální komunita dezinterpretovaná a zneviditelněná.
Reprezentace bisexuality v seriálech a filmech
Nezisková organizace GLAAD upozorňuje, že i když bisexuální lidé tvoří podle výzkumů (například Gallup) většinu LGBTQ+ komunity (až 58 procent), v médiích to zdaleka neodpovídá realitě.
To nás přivádí zpět k Sex and the City. Epizoda Boy, Girl, Boy, Girl… ze 3. řady je dnes často označována za učebnicový příklad bifobie v popkultuře. Můžeš na ní velmi dobře vidět, jak byla (a mnohdy stále je) bisexuální identita bagatelizována, a to i v pořadech, které se snaží tvářit jako „sexuálně progresivní“.
Postava Carrie popírá existenci bisexuality. Tvrzení, že bisexualita je „fáze“, „zmatení“ nebo „zástěrka“ pro homosexualitu, patří mezi nejběžnější formy bifobie. A právě skrze populární média jako Sex and the City se tento mýtus v minulosti zakořenil v širokém povědomí. Charlotte zase tvrdí, že by si dotyčný měl „vybrat stranu a zůstat tam“. Což je další variace na představu, že sexualita je binární (buď A, nebo B), bez prostoru pro spektrum.
Ano, doba se sice změnila a dnes se o takových scénách mluví více kriticky. To ale nic nemění na tom, že starší generace vyrůstala ve stínu toho, že je bisexualita něco negativního.
Podle výzkumu GLAAD, který se zaměřil na zastoupení LGBTQ+ postav v seriálech za rok 2023 a 2024, vyplývá, že z 468 postav bylo pouhých 113 postav označeno za bisexuální. Znepokojivé je, že bisexuální muži stále zůstávají mediálně výrazně neviditelní. Většina sledovaných postav se ale ani neidentifikuje slovy jako „bisexuální“ nebo „pansexuální“, čímž dochází ke ztrátě výslovného zastoupení a ztížení coming outu pro reálné diváctvo.
Není náhoda, že některé z nejupřímnějších a nejlépe napsaných příběhů o bisexualitě v televizi pocházejí od tvůrcovstva a herců*hereček, kteří jsou sami bisexuální. Když se bisexuální lidé podílejí na tvorbě scénářů a postavy získávají přirozený hlas.
Jde třeba o tvorbu režisérky a scénáristky Desiree Akhavan, která proměnila své vlastní zkušenosti s bifobií v upřímný a nekompromisní seriál The Bisexual. Nebo o roli Stephanie Beatriz v Brooklyn Nine-Nine. Nesmíme zapomenout ani na postavu Darryla Whitefeathera ze seriálu Crazy Ex-Girlfriend, který svoji identitu vyloženě pojmenovává a téma bisexuality je klíčové pro jeho charakterovou linku.
Je čas opustit stereotypy a podpořit bisexuální osoby
Je očividné, že mýty spojené s bisexualitou nepřinášejí nic dobrého. Nejde o pouhá slova nebo nadsázku, ale o hluboce zakořeněné představy, které ovlivňují značnou část populace. Přispívají k tomu, že se bisexuální lidé cítí neviditelní. Jsou také důvodem, proč ve společnosti vznikají bariéry v místech, kde by měla být přítomná pouze otevřenost a pochopení.
Bisexualita není nová. Bisexuálové*bisexuálky se jenom tak ze dne na den nezjevili*y. Byli*y tu odjakživa. Je na čase, abychom si přestali plést bisexualitu s fází nebo nerozhodností a začali si navzájem naslouchat.
