Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Již půl století uběhlo ode dne, kdy člověk, který si říkal Dan Cooper, unesl letadlo, a když dostal výkupné, zmizel beze stopy.
Pachatel už je nejspíš mrtvý. Přesto jeho případ fascinuje svět a vyvolává řadu otázek. Psalo se 24. listopadu 1971, den před velkým svátkem Díkuvzdání. Den, kdy se členové rodin z celých Spojených států amerických vracely do svých rodných domů, aby poděkovaly za hojnost, zdraví a lásku, které se jim v životě dostává. Většina lidí se dostala ke svým rodinám bez komplikací. Pasažéři letu 305 společnosti Northwest Orient z Portlandu do Seattlu na cestě domů prožili chvíle ryzí hrůzy.
Vše začalo na letišti v Portlandu v Oregonu, kde si krom ostatních cestujících koupil místo na palubě i muž, který si říkal Dan Cooper. Za letenku zaplatil hotově a vydal se přes tehdy velmi laxní bezpečnostní letištní kontroly ve svém černém obleku, nepromokavém plášti, bílé košili a černé kravatě s perleťovou sponou na palubu Boeingu 727. Cestoval nalehko. S sebou měl Dan jenom papírovou tašku a černý cestovní kufřík. Kufřík, který mu měl přinést bohatství.
Do letadla se přes letištní ochranku dostal bez sebemenších komplikací. První část plánu tedy vyšla. Nezbývalo, než přejít k jeho druhé části a zase se o kousek přiblížit k vysněnému jmění. Tajemný elegán s perleťovou sponou si objednává bourbon se sodou a čeká, než mu jej obsluha přinese. Snad, aby se uvolnil, ale podle pozdějšího popisu vyšetřujících i svědků spíš jen proto, že na něj měl chuť. Když mu kukuřičnou pálenku letuška Florence Schaffner podávala, Dan jí dal výměnou popsaný papírek. Florence jen poděkovala a papírek zastrčila do kapsy. Určitě to je jen telefonní číslo, mohlo ji tehdy projít hlavou. Dan se však s poděkováním nesmířil a rychle svůj vzkaz vysvětlil.
Nevyřešeným únosem letadla se inspirovali i tvůrci seriálu Loki. Podle tvůrců letadlo unesl právě tento severský bůh neplechy. Když dostal to, co chtěl, odcestoval na Asgard.
„Možná byste si to měla prohlédnout pozorně,“ řekl letušce Dan. Ukázal na svůj kufřík a dodal jen: „Mám bombu.“ Na papírku kromě toho Florence vyzval, ať si sedne k němu a vyslechne jeho požadavky. Ještě naposledy se Florence pokusila podržet iluzi špatného vtipu a když si vedle Dana přisedla, vyzvala jej, aby kufřík otevřel. V tu chvíli bylo jasné, že se o vtip rozhodně nejedná. Neuspořádané klubíčko drátů a válečky s trhavinou vytrhly Florence z předsvátečního letu do drsné reality.
Tučné výkupné a čtyři padáky
Přidej se do klubu Refresher+ již od 125 Kč 25 Kč
Co se dozvíš po odemknutí?
Jak únosce z letadla unikl
Jaké konspirační teorie o únosu letadla vznikly
Proč podle některých únosce zemřel při seskoku z letadla
Proč se někteří lidé falešně vydávali za únosce Dana Coopera
Co policii řekl údajný svědek, který prý pachatele znal
Po tom, co si letuška vedle nebezpečného pasažéra sedla, dostala za úkol vzkázat patřičným orgánům jeho požadavky. 200 tisíc amerických dolarů ve dvacetidolarových bankovkách, dva páry padáků a na daném místě připravené natankované vozidlo. „Není to legrace, pokud se o něco pokusíte, jsem připraven odvést svou práci,“ vzkázal Cooper.
Podle Crime Museum Dan Cooper výslovně zažádal o padáky civilní, ne armádní, a to kvůli manuální pojistce, kterou civilní padáky disponují. Muzeum také uvádí, že menší bankovky sice při přepravě mohly představovat větší komplikace (byly těžší a objemnější než ty velké), ale při běžném nákupu byly méně podezřelé.
FBI začala jeho požadavky plnit. Padáky mu sehnala skrz parašutistickou školu a dvacetidolarovky nacpala do batohu. Všechny si je před tím pečlivě nafotila, aby bylo později možné je vyhledat a únosce letadla vystopovat. Po tom, co posádku kontaktovala, že je vše připraveno, svolil Cooper k přistání na letišti v Seattlu. Pilotovi přitom nařídil, aby letadlo „zaparkoval“ v ústraní a nechal na palubě zhasnout, aby předešel riziku, že jej zastřelí snipeři. Plán i nadále vycházel skvěle.
Zdroj: FBI
A vycházel i na letišti, kde letušce Tině Mucklow předal výkupné a padáky zaměstnanec aerolinky zadními dveřmi letadla, odkud později Dan také pustil 36 cestujících a Florence, u které celý svůj únos začal. Druhá letuška Tina, technik a dva piloti zůstali na palubě. Po chvíli letadlo odstartovalo znovu.
Naposledy jej viděli krátce po osmé
Když se Boeing 727 odlepil z letiště v Seattlu, nařídil Dan pilotům, aby klapky letadla nastavili na 15° a snížili výšku na 3000 metrů. Letadlo nyní směřovalo do Rena v Nevadě, kde mělo načerpat další palivo. Na místo ale dorazilo už bez Dana. Na jeho přání totiž posádka nenatlakovala palubu, což usnadňovalo otevření dveří a následný seskok zadním vchodem. Dan Cooper, později mylně překřtěný na D. B. Cooper zmizel beze stopy kdesi nad státem Washington. Místo, kde přistál a jestli svůj parašutistický kousek přežil, ale zůstává velkou neznámou.
FBI později vyslechla celou posádku, která organizaci poskytla téměř totožné informace. Cooper byl milý a vstřícný, stejně tak ale věcný. Vyskočil nejspíš mezi osmou a devátou hodinou, protože tehdy posádka zaznamenala změnu tlaku v kabině. Popis osoby únosce se také shodoval. Na místě FBI našla také Cooperovu kravatu, avšak jejího majitele nenašla.
Po tom, co k únosu došlo, musela bezpečnost na amerických letištích projít zásadní supervizí. Na letiště se nainstalovaly detektory kovu a kontroly se zpřísnily. I samotné Boeingy 727 prošly upgradem, který znemožňuje za letu otevřít zadní dveře. Vyskočit z letadla podobným způsobem jako Dan Cooper se tedy stalo daleko obtížnějším.
Stovky agentů pak prohledávalo okolí Cooperova údajného dopadu. Nepodařilo se jim však najít ani padák, ani tělo a dokonce ani výkupné. Na pátrání se podílela i americká média, která zveřejnila sériová čísla bankovek s příslibem odměny tomu, kdo alespoň část z nich odevzdá bezpečnostní službě. Za jednu dvacetidolarovou bankovku mohli lidé získat i 1000 dolarů. Přestože se mnoho lidí (možná za vidinou odměny) pokusilo při vyšetřování pomoci, FBI se na Danielovi na stopu nedostala.
Únos se nikdy nepodařilo objasnit
V průběhu let se americké bezpečnostní složky pokusily Dana Coopera vypátrat a několikrát se mu zdánlivě přiblížily. Nejvíce nejspíš v momentě, kdy malý chlapec roku 1980 našel během dovolené s otcem přibližně 5 000 dolarů z původního výkupného. To přivedlo FBI na myšlenku, že Dan seskok nepřežil, protože kdyby ano, proč by své nově nabrané bohatství takto zahodil?
Případ se pak pokusila organizace prošetřit znovu v roce 2007, kdy vyšly najevo některé nové skutečnosti. Třeba to, že agenti FBI neúmyslně dali Cooperovi nefunkční maketu, kterou mohl použít při seskoku. Na palubě totiž napodobeninu padáku nikdo nenašel. Organizace proto později přestala pracovat s verzí, že byl Dan cvičený parašutista, protože by si podobné boty jistě všiml a vzhledem k tomu, že během jeho seskoku nebylo počasí příznivé, nejspíš by se do kaskadérského kousku ani nepustil. Nové závěry tedy tvrdily, že Cooper svůj plán neměl dostatečně promyšlený.
Během vyšetřování se objevilo více než tisíc podezřelých osob. Mezi nejznámější podezřelé patří únosce Richard McCoy nebo masový vrah John List. Někteří podezřelí se snažili „ukrást Cooperovi slávu“ tak, že údajně skutečný příběh prodali do bulvárních plátků. Většinou se dostali do vazby, ale vina se jim nikdy neprokázala.
Později se objevovaly různé konspirační teorie, obzvlášť po tom, co byl v roce 2013 zavražděn Earl Cossey, majitel parašutistické školy, který Cooperovi padáky poskytl. Nikdy se ale nepodařilo skutečnou totožnost údajného Daniela Coopera odhalit a v roce 2016 FBI případ jediného neobjasněného únosu letadla nadobro uzavřela. „Někde mezi Seattlem a Renem, krátce po 20:00, provedl únosce neuvěřitelné: Vyskočil ze zadní části letadla s padákem a výkupným. Piloti bezpečně přistáli, ale Cooper zmizel v noci a jeho konečný osud zůstává dodnes záhadou,“ píše organizace na svých stránkách.
V roce 2011 se na veřejnost dostala informace, že existuje svědek, který pachatele znal a FBI měl tehdy sdělit, že je únosce, který sám sebe pojmenoval jako Dan Cooper už deset let po smrti. Pokud by byl legendární únosce přeci jen stále naživu, muselo by mu být už ke stovce. A i když nejspíš již dávno zemřel, jedná se o jednu z největších záhad amerického leteckého pirátství.
