Tuto pětidílnou minisérii na HBO GO si rozhodně nenech ujít.
Pokud si chceš trochu odpočinout od průměrných a levných „netflixovek“ a máš chuť na něco opravdu prvotřídního, večer postav na čaj, přikryj se dekou, zapni si HBO GO a nech se unášet polárními vodami. Necelých pět hodin ti uběhne tak rychle, že se ani nestačíš vzpamatovat.
Čeká tě pořádně krvavá a drsná plavba lodí napříč až děsivě prázdnou arktickou pustinou s pořádnými zvířaty na palubě. Pětidílná minisérie The North Water v režii osmačtyřicetiletého Andrewa Haigha je adaptací knihy britského spisovatele Iana McGuira.
Nic pro slabé povahy
Vypráví příběh zasazený do Velké Británie během padesátých let 19. století, kdy se z barů vyháněli povaleči velkou tvrdou holí ve tvaru baseballové pálky a kdy v tmavých a špinavých uličkách navždy mizeli opilci pro pár drobných. Co je ovšem to nejdůležitější?
Kapitán Brownlee (Stephen Graham) dává dohromady posádku lidí na výpravu do Arktidy s cílem získat množství velrybího tuku a tuleních kožešin (ano, čeká tě několik skutečně krvavých scén, ve kterých se zabíjejí zvířata).
Mezi členy je i bývalý vojenský chirurg Patrick Sumner (Jack O’Connell), který se přihlásí jako lodní lékař, nebo tajemný harpunář Henry Drax (Colin Farrell), se kterým si není radno zahrávat. Dokáže totiž člověku jen tak pro potěšení podříznout hrdlo či rozdrtit hlavu kamenem. Nemluvě o tom, co dělá s bezbrannými tuleni.
Introvertní intelektuál versus chladnokrevný zabiják
Každý z nich má jiný pohled na život a vyrůstal v jiných podmínkách. Zatímco Sumner je plachý a introvertní intelektuál čítající v kajutě Homéra, Drax je bezohledný a zlověstný primitiv, brutální zabiják bez jakýchkoli morálních či etických zásad.
Mají tedy diametrálně odlišnou minulost i povahu, a i když se zpočátku vzájemně respektují, respektive tolerují, brzy mezi nimi dochází ke skutečnému konfliktu, který může mít fatální následky pro celou loď. Jak to ale skončí, už se raději podívej sám, stojí to za to.
Zapomeň na dohladka oholeného Colina Farrella s pekáčem buchet na břiše a všechny jeho role, ve kterých ztvárnil téměř nesmrtelného pistolníka a hrdinu. Tady ho s dlouhými mastnými vlasy, hustými vousy, velkým pupkem a žlutočernými zuby téměř nepoznáš. Předvádí ovšem jeden ze svých nejlepších výkonů.
Úchvatný vizuál a ponurá atmosféra
The North Water tě vtáhne už od prvních minut úchvatným vizuálem a také důkladně budovanou ponurou atmosférou, ze které tě bude nejednou pořádně mrazit po celém těle. Pohledy na ledové útesy si budeš chtít zarámovat do obývacího pokoje a kamerové obraty Nicolase Bolduca ve stylu Benoîta Debieho ti zase způsobí pořádnou závrať.
No a detaily na zoufalé tváře mrznoucích zlomených mužů snažících se přežít ti připomenou, jak se máš na tom gauči zabalený v dece dobře. Už v první části je ve vzduchu cítit jakési neviditelné zlo, což vyvolává, velmi zdařile, u diváka nejistotu a neklid.
Později se tvůrcům pomocí precizní režie a skvěle propracované psychologické linie daří autenticky zobrazit bezmoc posádky a její stavy a nálady ve vypjatých situacích, kdy jde skutečně do tuhého a člověk začne mít ty nejtemnější myšlenky.
Ztotožnit se s hlavní postavou lékaře Sumnera není vůbec komplikované. Největší zásluhu má na tom přesvědčivý herecký výkon skvělého Jacka O’Connella.
Ocitá se na místě, kde vlastně nechce být, a zastupuje sice „dobro“ a pokorného sympaťáka se smyslem pro spravedlnost, ale kruté podmínky v nehostinné divočině změní brzy i jeho.
Ukázková „jednohubka“
Minisérie The North Water je do velké míry nihilistickou polemikou o světě, lidech a bytí. Je o moci, podvodech, životních cílech, utrpení a vyrovnávání se s traumaty nebo o vůli přežít. Nejde sice o „snadné“ koukání, ale žádný seriál se k současnému sychravému počasí nehodí víc.
Připomíná povedený seriál s podobnou tématikou The Terror (2018—2019) či Revenanta (2015) v režii Alejandra Gonzáleze Iñárritua, přičemž kvalitativně zůstává někde mezi nimi. The North Water je ukázková „jednohubka“, na kterou se díky bezútěšné a depresivní atmosféře pravděpodobně už nebudeš chtít podívat znovu, ale budeš na ni vzpomínat v dobrém.
Bez ohledu na množství výše uvedených superlativů seriálu chybí lepší, emotivnější ukončení. Zatímco očekávané finále by mělo u diváka nejvíce rezonovat, tady se jaksi ztrácí vedle jiných scén z dřívějších dílů, které diváka zasáhnou více.
Režisér a scénárista Andrew Haigh mohl zároveň citlivěji pracovat s flashbacky, které místy působí zbytečně zmateně. Žádaly by si důslednější dramaturgii. Přesto je minisérie The North Water nepochybně výborným dramatem a dáváme jí osm bodů z deseti.
