Byli proti očkování, nakonec změnili názor. Zjišťovali jsme, proč se někteří Češi nechali očkovat, i když dříve byli proti

Z výzkumu vyplývá, že větší ochotu nechat se očkovat vykazují lidé, kteří se znají s někým, kdo prošel nákazou koronavirem, ať už se s ním potkali, nebo ne. Významně vyšší zájem očkování je mezi lidmi, kteří znali někoho, kdo na Covid-19 zemřel. 

Velkou roli hraje podle výzkumu také důvěra v expertní struktury spjaté s očkováním, tedy vědce a zdravotníky. Mezi lidmi, kteří jim důvěřují, se uplatní informace o společenské i individuální prospěšnosti očkování a mezi lidmi s nedůvěrou v tyto experty naopak informace o vedlejších účincích.

Ze studie vyplývá, že největší zájem o očkování zdarma projevují lidé starší 55 let, s věkem lidí ochota klesá. Nejvyšší zájem o očkování je mezi vysokoškoláky. Mezi respondenty s maturitou je míra ochoty v čase podobná, u lidí bez maturity naopak poklesla. Muži se sice epidemie obávají méně než ženy, ochota k očkování je u nich ale vyšší, i mezi dospělými nad 55 let by se nechalo naočkovat o více než 10 procentních bodů více mužů než žen.

Rozhoduje také příjem domácnosti. Na začátku epidemie by se nechalo očkovat více než 65 % lidí z nadstandardně a vysokopříjmových domácností, v domácnostech žijících pod hranicí chudoby je to kolem 40 %. Podle autorů výzkumu došlo u respondentů žijících v chudobě k poklesu zájmu o očkování také proto, že mají nižší důvěru ve schopnost vlády řešit epidemii a ekonomické dopady s ní spojené.

Jak motivovat nerozhodnuté? 

Výzkumy se zabývají také lidmi, kteří s očkováním stále váhají. Podle výzkumné organizace PAQ Research by byla největší motivací pro nerozhodnuté možnost vybrat si vakcínu. To by pozitivně motivovalo až třicet procent nerozhodnutých respondentů. Dvacet procent lidí by motivovalo, kdyby vláda nesla náklady vedlejších účinků, například stoprocentně hradila nemocenskou. Osmnáct procent by motivovala finanční odměna, sedmnáct potom snadná dostupnost místa k očkování přímo v jejich obci nebo to, že by se k očkování nemuseli předem registrovat. 

Proč lidé změnili názor? Restrikce, diskriminace, ale i strach o blízké

REFRESHER se svých čtenářů zeptal, zda a proč se právě oni rozhodli změnit svůj názor a nechat se očkovat, i když nejdříve byli proti. Nejčastějším důvodem, který se často opakoval, byla opatření vlády, kterou někteří označili za diskriminační a jako omezování svobod. 

Velká spousta dotázaných navíc uvedla, že názor na očkování nezměnila, ale nechá se očkovat, aby mohla „normálně žít a měla klid“.

Mezi důvody se ale objevilo i to, že pravidelné testování se nedá finančně zvládat. Jeden z dotazovaných například uvedl, že kvůli tomu, že si musel testy platit sám, nezvládal spolu s tím financovat ubytování na koleji.

Někteří se nechají naočkovat kvůli tomu, že měli těžký průběh nemoci, chtějí ochránit blízké osoby nebo obecně zamezit šíření covidu. Respondenti také uvedli, že čekali na to, jak budou vakcíny fungovat. Nyní se rozhodli pro očkování, protože vedlejší účinky očkování jsou minimální. 

Společnost je rozdělená. Jak z toho ven? 

Společnost je ohledně názoru na očkování rozpolcená. Kdo schvaluje očkování, je „zaslepená ovce“, kdo je proti vakcinaci, je dezinformátor a antivaxxer. Podle psychiatra Cyrila Höschla jde v tomto případě o boj emocí s racionálním kritickým přístupem. 

„Je to nekonečná debata mezi  mezi individualistickým přístupem, který klade důraz na osobní svobodu a na práva jednotlivce, a mezi kolektivistickým přístupem, který chápe zdraví jako společně sdílenou komoditu, o kterou musíme svorně pečovat, což je právě třeba ochota dát se očkovat,“ řekl v rozhovoru pro Český rozhlas.

Množství konfliktů rozšířily podle psychologů také chaotické kroky vlády nebo protichůdné informace odborníků a s nimi související nejistota, která hradbu mezi oběma skupinami zvětšuje. Podle Pavla Krále, vedoucího katedry klinické psychologie, nejde o střet názorů, jako spíše střet idejí.

„O názorech můžeme diskutovat a hledat společná východiska. O idejích se ale nediskutuje, historicky se pro ně vraždí. Pokud se diskuze o covidu dostává na úroveň ideovou, je zde velká šance, že se lidé nedohodnou,“ řekl pro server Finmag.cz

Podle Krále jsme navíc kvůli izolaci způsobené například lockdowny měli méně možností střetávat se s odlišnými názory a ztratili dovednost vyjít s někým, kdo odlišný názor má. „Pokud jsme přes rok byli doma, nemusí jít hned o názorové vzdálení, ale jen o to, že jsme netrénovali tuto schopnost spolu vyjít. Jde o to znovu získat dovednost vycházet s lidmi jinými, než jsme my sami,“ doplnil v rozhovoru. 

Při diskuzi s někým, kdo má opačný názor na očkování, si zkrátka musíme uvědomit, že nic není černobílé. Lidé by se neměli uchylovat k nálepkování a urážkám, ale naopak se snažit být empatičtí a porozumět názoru druhého. „Neumíme komunikovat, to platí obecně. Často v diskuzi na sítích napadáme ostatní už ve druhé větě, a to je prostě špatně,“ říká pro Finmag.cz psycholožka Zuzana Masopustová.

Podle ní je dobré snažit se alespoň základně porozumět strachu, který ten druhý zažívá. Nefunguje to podle ní ve chvíli, kdy má protějšek potřebu o svém názoru přesvědčovat. „Pokud vyjádříme alespoň pro část jeho důvodů upřímné pochopení, může se diskuze zklidnit. U lidí s vyhraněným názorem však ani pak ke zklidnění diskuze dojít nemusí,“ dodává.