Já jsem byl navigace, Ego motor, Anys palivo. Rytmus vysvětluje, jak vznikalo nové album Kontrafaktu (Reportáž)

Nemusím mu přitakávat, některé tracky přejdu mlčením, i když si dává záležet, aby mi vysvětlil pozadí skladeb. 

„Je to sofistikované, ale bojím se, že to není pro tvého běžného fanouška, který nemá specifické nároky, chce slyšet nakládajícího Rytmuse a spekulujícího Ega,“ říkám úplně na závěr.

Bez jakéhokoli zbytečného natahování a recenzování je výsledná myšlenka jednoznačná, album Kontrafaktu vzniká v momentě, kdy už by členové skupiny vůbec nemuseli dělat hudbu. Zatímco na Real Newz ještě dávali najevo, že jako rapeři přinášejí hudbu s cílem ukázat progres, dnes nikam nespěchají, jen potvrzují, že nemá smysl závodit s nimi, pokud jde o čísla nebo hudební přínos.

Abychom však zbytečně nevyzrazovali podrobnosti, podíváme se hlavně na doprovodné události, které s projektem KF jako Rolls přicházejí. Jeho důležitost pro zbytek pomyslné scény deklaruje už jen skutečnost, že jde o projekt pocházející od nejdéle působící slovenské rapové skupiny vůbec.

Rytmus jako výkonný producent alba

Pokud interpret řekne, že je výkonným producentem svého alba, většinou je to jednoduchý fakt, jelikož je sám sobě pánem a celý projekt si poskládal na míru sám. Jiné je to v případě, kdy je interpret v pozici, kdy zasahuje do práce někoho jiného. Na KF jako Rolls si tento úkol vzal na starost právě Rytmus. Tvrdí, že to přišlo přirozeně, když si od Anyse a Ega vyžádal důvěru při konkrétních změnách.

Já jsem byl navigace, Ego motor, Anys palivo...

„Bylo to spíše tak, že jsem chlapce požádal, aby mi věřili, že mám v hlavě vizi a koncept. Říkal jsem jim, aby mě v tom zkusili podpořit,“ vysvětluje Rytmus, jak se zhostil netradičního úkolu. Na albu už slyšíme výsledek a umíme odečítat, kde by bez Rytmusovy intervence zněl Ego jinak, kde by si více uletěl a kde by chtěl opět ukázat, jak se posunul ve studování hudby. 

Na první pohled tedy Rytmus držel svého rapového bratra u země, ale spíše konceptuálně než umělecky. „Vize, se kterou jsem do toho šel, byla, aby byl výsledek dominantní. Já jsem byl navigace, Ego motor, Anys palivo.“

Album si musíš poslechnout vícekrát, abys v něm našel každý důležitý detail ukrytý v textech, ale také v hudbě. Nikdy nevíš, co přijde jako další. Zorientovat se v tom, co je refrén, co je bridge, jak se rapeři střídají a jak ohýbají beat, dá opravdu zabrat. 

„Když si to lidé poslechnou vícekrát, detaily se jim slijí do celku. Na albu jsme shrnuli všechna naše alba z naší dnešní perspektivy. Jsme tři chlapci, kteří nonstop drilují skills, jdou na rap přes muzikálnost a mají chuť zvedat úroveň hudby,“ dodává Rytmus s tím, že dlouholetí fanoušci se určitě dokážou v projektu zorientovat.

Beaty od zahraničních producentů a klipy, které mohou dobýt svět

Kontrafakt bude i nadále dělat velké klipy, i když se o rentabilitě dá jen těžko mluvit. Do velké míry je dokáží zafinancovat sponzoři, i dnes ovšem ještě rapeři z Piešťan do svých vizuálních děl investují. Zda se to vyplatí, je sporné, faktem však zůstává, že klip Reklama na rap za několik stovek tisíc korun neopustil první příčky v trendech na Youtube a jde si pro milion views za pár dní. A to i přesto, že fanoušci mohli poslouchat skladbu v předstihu na Spotify.

Nevkusní rapeři, kteří točí klipy jako na páse, to vidí jinak, ale bez investování to nelze dělat na úrovni.

„Jsem v mindsetu, že kdybych chtěl do klipů investovat ještě více peněz, rozdrtím Evropu. Celé je to o dobré skladbě a pochopení sebe sama. Musíš vědět a cítit, co se ti hodí,“ vysvětluje Rytmus. Roli hrají sebejistota, image, ale i schopnost realizovat své představy po finanční stránce. Ne, pár tisíc korun na letenky do Dubaje nikomu úspěch nezaručí. „Pokud nemáš dobrou představu a tým, vznikne polotovar.“

Své ambice Rytmus neskrývá, projevilo se to i na hudebních produkcích. Do slovenského rapu přichází trend kupování si licencí na hudební produkce ze zahraničí. „Oslovili jsme přes 300 zahraničních producentů, protože úrovně produkcí, kterou jsme chtěli, nebylo možné dosáhnout spoluprací pouze se slovenskými a českými beatmakery,“ vysvětluje Rytmus.

Obrátili se proto na známé online markety jako Soundbetter nebo Beatstars, některé oslovili také přímo. Beaty jim buď udělali na míru, nebo si koupili již hotový beat z archivu producenta. 

Ve skutečnosti jde pro samotné producenty, kteří jsou dlouhá léta v pozadí, o velké zadostiučinění. S rapery, kteří zainvestují do jejich hudby, mají automaticky smlouvu o díle, ze které vyplývají práva a povinnosti obou stran. Možností je několik: buď si může licenci zakoupit i jiný interpret nebo má interpret exkluzivní právo na manipulaci se skladbou. Také je možné nastavit vyplácení na základě procenta zisků ze streamovacích služeb nebo jednorázově. 

„Cenově se produkce pohybují ve čtyřmístných částkách v eurech. U každé hudby je uveden skutečný producent, nejde proto o žádné vykrádání. Na každou produkci máme minimálně 7stránkovou smlouvu s právy a povinnostmi obou stran,“ vysvětluje Rytmus. 

Jedná se o zahraniční trend, který se velmi rychle uchytí i u nás, když interpreti objeví jeho kouzlo. Důležité je, že funguje i opačně a minimálně pár domácích producentů již díky těmto platformám expanduje na jiné trhy.

„Tyto platiny a poloplatiny...“

Nové album Kontrafaktu si za první noc koupilo přibližně 4 500 fanoušků, jde tedy o rekordní prodej za krátký, několikahodinový interval. Rytmus ale dlouhodobě upozorňuje, že by se nerad srovnával v krátkodobém horizontu, protože rekordy tohoto typu nejsou skutečným odrazem reality.

Někomu může vyjít zajímavý marketing, jinému dobrý singl, který veřejnost přesvědčí. V konečném důsledku je to dnes v případě Kontrafaktu o 20leté práci. Ukázali tak, že i když dohromady vydali více než deset sólových a skupinových projektů, fanoušci jim stále věří. V tomto kontextu Rytmus kritizuje způsob, jakým se lokální rapeři dlouhodobě srovnávají. V posledních letech je totiž trendem fotit si na instagramový profil platinové desky. 

Nárok na platinu má dnes interpret, který svým projektem vydělá alespoň 20 tisíc eur (půl milionu korun) před zdaněním. Pokud tedy průměrné CD stojí kolem tří set, stačí jich prodat přibližně 1 600. Navíc kromě cédéček se do obratu počítají i balíčky, jejichž součástí je i audio nosič. Pokud tedy interpret prodává CD společně s mikinou například za 1 000 Kč, platinu získá již za přibližně 500 kusů. 

„Tyto platiny a poloplatiny jsou přesně pro ty typy raperů, kteří nechtějí zveřejnit čísla, protože dnes máš platinu za prodané čepice, ponožky plus CD v tom. Zdá se mi to dost trapné ve srovnání s dobou, kdy byla platinová deska za 10 tisíc prodaných CD. Měřítkem úspěchu tedy nikdy nebudou platinové desky, ale počet prodaných cédéček,“ uzavírá Rytmus, který má na kontě i projekty s prodeji více než 40 tisíc sólo kusů fyzických nosičů.