Ozark je stále pořádně drsná a temná studie o přežití

Čtvrtá série drsného seriálu Ozark dorazila na Netflix v pátek 21. ledna. Tvůrci ji ale rozdělili na dvě části, proto se zatím můžeš podívat jen na prvních sedm dílů. Nehledě na to musel všechny milovníky krvavých a napínavých příběhů o gangsterech a mafiánech návrat starých známých postav jednoduše potěšit, i když nám tvůrci nabídli zatím jen kousek koláče. 

Rozhodně se máš na co těšit. Málokterý seriál je tak precizní a ucelený po celou dobu od pilotního dílu. Pokud i ty už od roku 2017 v napětí čekáš, jak nakonec dopadne zahrávání si rodiny Byrdových s osudem a jejich chození po tom nejtenčím ledě, po zhlédnutí první poloviny závěrečné série si budeš před televizí nervózně okousávat nehty ještě víc.

Nenávist a odpor

Marty (Jason Bateman, zároveň i režisér celé série) spolu s Wendy (Laura Linney) jsou ukázkovými bojovníky, které nedokáže nic zlomit a každý problém je naopak zocelí a dokáží na něj najít rafinovaně a dostatečně rychle adekvátní odpověď. Přestože už párkrát měli namále, svou mazaností vždy dokázali přežít a ochránit svou rodinu.

Dokáží to ovšem i tentokrát? Poté, co se 14letý Jonah (Skylar Gaertner) dozvídá, že se jeho matka postarala o „úklid“ strýce Bena, začíná to v kruhu nejbližších pořádně skřípat. Wendy, která jde přes mrtvoly, se jako postava změnila od začátku asi nejvíc ze všech, avšak jednoznačně k horšímu. V divákovi až vře z toho, jak je záludná, a nejraději by jí sám do očí vykřičel, že je bezcharakterní bestie. 

Její fatální činy se ale začínají vracet jako bumerang. Syn ji začíná nenávidět a cítí vůči ní odpor, protože udělala něco neodpustitelného a neomluvitelného. U Martyho ztrácí důvěru nebezpečnými a děsivými plány, které překvapí dokonce i Charlotte, ze všech stojící nejvíc na její straně. Právě pošramocený vztah matky a syna je však v prvních dílech nejpropracovanější a nejdůvěryhodnější.

Zrada přichází zevnitř

Jak podotkne na začátku série jedna nejmenovaná postava, zrada přichází většinou zevnitř a od lidí, od kterých bys to nejméně čekal. Jonahovo rebelování v hněvu vůči matce — ale postupně vůči celé rodině — má stále hrozivější důsledky. Avšak právě jeho chování a motivace divák chápe snad nejvíce a dokáže s ním tedy plně soucítit, držet mu palce. Jonah se stává jednou z nejvýraznějších postav série, udává tempo a jeho příběh nás nesmírně baví.

Zajímavým „přerodem“ si prošla i velkohubá, trochu naivní, ale zároveň docela mazaná Ruth (hraje ji fantastická Julia Garner), která postupně přišla o rodinu a ráda by konečně vypadla z prokletého Ozarku. Je si ale dobře vědoma toho, že si s sebou bude muset vzít svoji brokovnici a kopec broků do zálohy. 

V každém případě, zatímco v prvních sériích byla vysloveně iritující a otravnou postavou a chovala se často nelogicky, ve finální sérii zraje a mění se v tu snad nejsympatičtější. Dokážeme se s ní okamžitě ztotožnit. Navíc se doslova bojíme, aby se jí a jejím blízkým už nic špatného nestalo, protože si toho vytrpěla až příliš.

Nepodceňuj nové postavy

Marty si drží koherentně, systematicky vlastní tvář i chladnou hlavu, stále se chová pragmaticky a racionálně, je skutečnou hlavou rodiny s posledním slovem. A, i když se to možná lidem kolem nelíbí, uvědomí si, že řešení, se kterými přichází, jsou ta nejlepší a nejrozumnější. I on toho však začíná mít plné zuby a chtěl by z šíleného, ​​násilného kolotoče ven.

Katalyzátorem nových problémů a mnohočetných komplikací jsou v nejnovější sérii nové postavy, hlavně charismatický Javi (Alfonso Herrera), synovec Omara Navarra. Jde z něj už na první pohled strach. Víš, že kdybys byl na místě Byrdových, nechtěl bys ho rozzlobit nebo jen malinko rozrušit. Je chladný a nekompromisní a rozhodně ho není radno podceňovat. 

Totéž platí i pro otravné soukromé očko, které se chodí soustavně vyptávat na zmizelou Helen Pierce. Jeho sledování nejzásadnějších postav a nevinné vyptávání se na správných místech může být později pořádně nebezpečné – pro postavy v jeho hledáčku i pro něj. Nové postavy přinášejí potřebný nový vítr a nás to mimořádně baví sledovat a zároveň si domýšlet, jak by to s nimi asi mohlo nakonec dopadnout.

Ukázková deprese

To, co se Ozarku daří ze všeho nejvíc, je udržení pořádně depresivní atmosféry, která v divákovi vyvolává až úzkostné stavy. Neklid je cítit i ve čtvrté sérii už od prvních vteřin a je skutečně neuvěřitelné, že se jen stupňuje, a po šokujícím a pořádně temném závěru zůstává v žaludku diváka pořádný balvan a milion ne zrovna nejkrásnějších a nejpříjemnějších myšlenek.

Naše dojmy jsou proto i přes tíživou atmosféru a téma maximálně pozitivní. I proto, že Ozark začíná kvalitativně připomínat o něco komplexnější a zábavnější seriál Breaking Bad. A to je snad ten nejlepší kompliment, jaký může seriál podobného typu dostat. Oproti předchozí třetí sérii je tato ještě napínavější, drsnější a autentičtější.  

Ozark je vskutku dokonalou studií rozmanitých charakterů v nehostinných podmínkách s brilantním scénářem a ještě brilantnější dramaturgií, proto se už nemůžeme dočkat druhé poloviny série a očekávaného finále. V něm tvůrci nepochybně ještě vytáhnou nějaká esa z rukávu a překvapí.