Technicky nejnáročnější byly klipy Ektora a Kontrafaktu. S rapery je to hodně o diplomacii, říká režisér videoklipů Rublev

Co byl první hudební klip, který jsi natočil?

Bylo to v roce 2018, bylo to pro Fosco Almu a track se jmenuje Euforie. Ten klip YouTube smazal, protože to bylo trochu erotický, ale na YouTube už to bylo moc. Teď k tomu mají přístup už jenom lidi s odkazem.

Co považuješ za nejdůležitější bod ve své kariéře?

Asi úplně na začátku moment jak jsem se dostal k rapový scéně. To se stalo tak, že jsem napsal zprávu Jakubovi Stelzrovi, který vlastní Blakkwood records, jestli bych mohl přijít na natáčení. Bez téhle jedné zprávy bychom se dneska asi nepotkali. Napsal jsem mu, že mám za sebou nějaký fotky a že bych rád přišel něco nafotit nebo natočit. On napsal ať přijdu a já jsem tam natočil behind the scenes video. Díky tomuhle momentu se to asi reálně dostalo až sem.

Jak potom pokračovala tvoje cesta do rapové scény?

První roky byly pomalý, začínal jsem točit videoklipy s Fosco Almou, hodně mě to bavilo a myslím, že on ve mně viděl potenciál. Přes něj jsem se dostal k dalším interpretům. Všechno je to skrz interprety a kontakty. Není to ale tak, že nějaký interpret uvidí tvojí práci a hned ti píše. On se o tobě třeba něco dozví, má tě v paměti, ale napíše ti třeba až za dlouhou dobu. Vím, že to takhle bylo u spousty lidí, se kterýma jsem potom v budoucnu spolupracoval. Blakkwood records label mi hodně pomohl a za to jim patří velký díky.

Ty točíš i režíruješ, kdy se k tvojí činnosti přidala i režie?

Momentálně teď hlavně režíruju. Interpreti tady nemají úplně důvod dávat za videoklipy velký částky. S tím musíš umět pracovat a vytvořit i za těchhle podmínek co nejlepší věc. Když se snažíš ušetřit, tak nemáš možnost rozhazovat penězi a platit si kameramany, režiséry, střihače, barviče, runnery a zkrátka celý štáb. Máš nějaký budget a s ním musíš pracovat. Já jsem začínal tak, že jsem dostal budget a musel se o něj postarat.

V té době nešlo penězi úplně rozhazovat, takže jsem si musel obstarat jen to nejnutnější, pouze potřebný věci, správná technika a potom mít na sebe. Tím jsem se v podstatě naučil spoustu profesí ze štábu zastat sám a takhle jsem se vlastně dopracoval i k režii. V klipech je to zároveň většinou tak, že je režisér a kameraman v jedný osobě. Ve velkých štábech třeba v reklamách nebo u velkých klipů máš jako režisér vizi a tu předáváš kameramanovi. U videoklipů si ale většinou vizi vytvoříš za tou kamerou sám.

Je pro tebe lepší s někým takhle spolupracovat a tu vizi předat, nebo si to raději děláš všechno sám?

Určitě je pro mě v tuhle chvíli lepší spolupracovat s dalšíma lidma. Každá ta profese přináší do natáčení nějakou kreativitu a má svojí úlohu. Každý od režiséra, technika, osvětlovače až po kameramana do toho klipu dává nějaké procento svých jedinečných schopností a svojí kreativity, a když to sloučíš, máš ve výsledku mnohem propracovanější a lepší výsledek, než když to dělá jeden člověk. Je to určitě lepší protože všichni lidi ve výrobě videoklipů mají zkrátka svojí vizi, kterou do toho dávají.

Jak vypadá proces, kdy vzniká klip?

První věcí je, že dostávám track, ke kterýmu bych měl eventuelně točit videoklip. Chci, aby mě to hlavně bavilo. Když jsem s tím spokojenej, tak se s interpretem potkáme, řešíme nějakou jeho vizi a vibe, a to jak to vnímá on. Potom, co si potvrdíme scénář, tak si já potvrzuji svoje lidi, u kterých chci, aby na tom se mnou dělali. Na každej projekt mám spoustů svých kolegů, bez kterých to nejde. Když si to všichni potvrdíme, vyberem natáčecí den, a pak už je samotný natáčení a poté postprodukce, kdy to buď dávám střihačovi, nebo to stříhám sám.

Točíš i něco jiného, nebo zatím jenom hudební klipy?

Zatím jenom videoklipy, mám naplánované nějaké menší reklamy ale to chci nechat plynout správným časem.

Je pro kameramana důležitý mít vkus a estetický cítění, nebo je to řemeslo, co se dá naučit?

Určitě vkus i estetický cítění, myslim si, že je potřeba mít taky správnej „vibe” “. Musíš vnímat a prožívat hudbu. Videoprodukce je pro mě zajímavá tím, že ji v osmdesáti procentech případů spojuješ s hudbou. Takže musíš dvě úplně různá odvětví spojit dohromady a vytvořit z toho třetí věc.

Takže musíš mít i hudební sluch?

Bez toho by to nešlo. Kdybych měl od dětství rád něco jiného než hip hop a rap, tak by to mělo dneska určitě jiný výsledek.

Pracoval jsi někdy v nějaké produkci, nebo jenom sám na sebe?

Ne, pracuji pouze na sebe.

Kdyby po tobě dva interpreti chtěli natočit diss track, musel by sis mezi nimi vybrat, nebo seš na scéně považovaný za neutrálního člověka?

Nešel bych do toho ani jednomu. Myslím, že jsem měl nějakou takovou situaci, která byla trochu na hraně, že jsem měl dobrej vztah s oběma raperama, kteří mezi sebou zrovna měli nějaký lehčí problém a oni věděli, že jsem mezi nima. Žádný diss tracky ale naštěstí nebyly. 

Co všechno bys odmítnul?

Hlavně to, co by mě nebavilo a diss track mezi interpretama asi taky. Natočil jsem ale diss tracky na politiky. Jeden byl Refew a track se jmenuje Vítejte v Čechách, a potom jsem točil s Hugo Toxxem klip k tracku Dominik Feri, což je podle mě strašná bomba k aktuální situaci.

V tenhle moment odmítám už docela dost věcí, ale předtím to zas tak častý nebylo, ale někdy jsem prostě musel. Buď na to nebylo dost času nebo něco jiného, má to hodně bodů, který jsou podstatný.

Vzpomínáš jaký klip byl technicky nejnáročnější?

Asi moje poslední projekty, buď Kontrafakt, nebo Ektor. Všechno je to na podobné úrovni, ale Reklama na rap byla asi nejnáročnější, protože to bylo v cizí zemi, kde jsme dost věcí neznali dobře. Techniku jsme si navíc přivezli z Česka, protože tam je složitější si něco půjčit. Přípravy tak daly dost práce i proto, že tam je každou dvacátou vteřinou jiná scéna. Nejtěžší ale bylo zorganizovat všechno tak, jak jsme chtěli. To bylo nejtěžší.

Máš ve videu nějaký prvek, o kterém by se dalo říct, že je to tvůj „signature touch”?

Ty máš jako kameraman nebo režisér pocit, že tvůj signature je celý ten klip. Možná záběry z ruky, který má každej kameraman jiný a dodáva to tomu ten signature touch.

Mají rapeři často hodně nesplnitelných požadavků, je to hodně o diplomacii?

Je to hodně o diplomacii. Ti rapeři, co to platí, chtějí mít za ty peníze co největší komfort a ty jim potom musíš nějakým způsobem oznamovat, že třeba něco není reálný, ale je to hodně o kompromisu a je to hodně dané budgetem. Na natáčení s Kontrafaktem jsme měli třeba robota, který stojí desítky tisíc za pronájem, kdybychom na to neměli, tak víme už od začátku, že musíme pracovat s něčím jiným.

Jaký jsou tvoje cíle dál?

Cíle mám, ale prozrazovat je nebudu. Zatím se chci posunout ve tvorbě dál, omezit počet videoklipů a budovat nové kontakty v zahraniči.

Na co jsi nejvíc hrdý?

Jsem hrdej na to, že se mi v určitým časovým období povedlo seznámit se správnýma lidma.