Medvěd Wojtek byl vojenským důstojníkem, nosil dělostřelecké granáty a pil pivo. Spojencům pomohl vyhrát bitvu u Monte Cassina

Válka s sebou přináší spoustu emocí; drtivá většina z nich je negativní, toho nejhrubšího zrna, na které chce každý zapomenout, malá hrstka z nich je ale i neuvěřitelných v pozitivnějším slova smyslu. A příběh, který ti chceme povyprávět, má od každého něco.

Jeho hlavní postava se proslavila v jedné z nejkrvavějších bitev druhé světové války, na italské frontě, kde věrně sloužila se svými druhy ve zbrani. Jediným rozdílem mezi ní a jimi, byla skutečnost, že nebyla člověkem. Historie zná několik zvířat, která dokázala činy, jež jsou v lidském světě považovány za neuvěřitelné. Desátník Wojtek, medvěd a veterán z bitvy u Monte Cassina sloužící v polské armádě, byl jedním z nich.

Doporučeno

Fungování psychologické války: upír a AIDS jako nástroje propagandy velmocí 3. března 2022 v 16:30

Bratři ve vyhnanství

Wojtekova cesta do polské armády začala, možná trochu překvapivě, až v Persii. Psal se totiž rok 1942 a nacistické Německo dosahovalo největší rozlohy od začátku války. Sovětský svaz vedený Josifem Stalinem, do tehdy ještě nedávné doby velký spojenec Adolfa Hitlera, došel k prozření – i přes pakt Molotov-Ribbentrop se musel po operaci Barbarossa bránit houževnaté invazi Wehrmachtu, kterému se podařilo získat velká území Moskvě na dohled. 

V té době hledal Sovětský svaz podporu na druhé straně barikády, u armády Spojenců, jimž se samozřejmě v boji s nacisty hodila každá ruka. A to jak sovětská, tak třeba i ruka zajatců, jež do té doby Stalinův režim věznil. Sovětští bolševici se proto dostali do svízelné situace; ač nelibě, začaly se v jejich gulazích formovat armády států, jejichž suverenitu napadli oni sami. Nyní však jako noví spojenci, což byl právě případ Poláků.

Podobné sympatie byly ale přirozeně oboustranné. Zajatci nemohli a ani nechtěli bojovat v řadách rudé armády, přestože se s tím původně počítalo. Ať už z praktických důvodů, kdy Poláci nebyli dobře zásobováni zbraněmi, ani jídlem, tak si samozřejmě dobře pamatovali na bolševickou krvavou řež spáchanou o rok dříve na jejich území – útok ze dvou stran na suverénní stát, rozdělení území a zejména povraždění tisíců osob polské vojenské i civilní inteligence během Katyňského masakru a dalších válečných zločinů.

Doporučeno

Šárka chová včely a farmaří na italském venkově. „Místní si vás musí oťukat, cizincům nejprve dají podřadnou práci,“ říká 7. července 2024 v 8:00

Bojové oddíly Poláků včetně velkého počtu civilních obyvatel se proto v roce 1941 odebraly z nuzných podmínek na Sibiři na cestu do britské Palestiny. Jejich kroky vedly perským koridorem přes území dnešního Íránu, kde se přesně před 80 lety, 8. dubna 1942, událo osudové setkání. Jak píše TIME, polská armáda v tamních horách objevila mládě medvěda syrského. 

Vyrůstání v armádě

Mohlo to být způsobeno čímkoliv. Možná se jim jen zželelo malého mláděte, které bylo ve světě opuštěno podobně jako oni sami na začátku války, možná to byla jen náhoda. Ale když přišel k vojákům pasáček ovcí, jenž nosil medvídě ve vaku poté, co jeho matku zastřelili lovci, rozhodli se, že s ním zvíře smění.