Medvěd Wojtek byl vojenským důstojníkem, nosil dělostřelecké granáty a pil pivo. Spojencům pomohl vyhrát bitvu u Monte Cassina

Okamžitě se o něj začali starat. Od začátku mu byl nejblíž polský voják Dymitr Szawlugo, jenž ve svých pamětech sepsaných jeho synem Andresem vzpomínal na to, jak jej například museli krmit kondenzovaným mlékem v lahvi od vodky.

I přes starosti s mládětem byl však medvěd oblíbeným společníkem. Dostal příhodné jméno Wojtek, polskou zdrobnělinu slovanského jména, jehož etymologický původ leží taktéž v armádě. Jak píše Vladimíra Darvašová v bakalářské práci Slovanská antroponymie v zrcadle etymologie, jeho nositel je symbolickým „těšitelem voje, tedy útěchou a posilou vojska“.

V Palestině se setkal se členy 22. zásobovací roty dělostřelectva 2. polského armádního sboru, se kterými následně strávil několik let, nejčastěji však ve společnosti Szawluga a Henryka Zacharewicze ze 4. čety.

Přestože by se mohlo zdát, že zvíře mohlo v polních podmínkách strádat, údajně tomu tak nebylo; Wojtek se choval jako pravý voják, rád hledal jídlo v kuchyni, jedl ovoce a hledal sladké, se svými druhy pil víno i pivo a dokonce měl rád i cigarety. Ty však přijal jen v momentě, pokud byly zapálené. „Obvykle si jednou potáhl a poté cigaretu rozkousal a spolkl,“ vzpomíná Szawulgo.

Medvěd ale dostával výcvik i v bojové rovině. Když vyrostl, s pár vojáky, kteří se nebáli, se často přetahoval, z čehož jeho lidští protivníci často odešli s potrhanou uniformou a pěknými škrábanci. Wojtek nicméně věděl, kdy se přetahovaná dostává za hranu a nikdy nikomu vážně neublížil. O tom, že je jeho vzezření užitečné, pak přesvědčil vojáky ještě v Palestině, kdy ochránil munici před zlodějem.

„Wojtek chytil zloděje, který se vloupal do muničního skladu, kde spal. Arab byl tak šokován tím, že jej konfrontoval medvěd, že následný vzruch, který v táboře vyvolal, vedl k jeho zatčení,“ tlumočil zážitky otce Andres Szawlugo. Spokojení byli vojáci i medvěd, který za chycení zloděje dostal plechovku piva.

Wojtek vojákem

Čím větší však Wojtek byl, tím těžší byl jeho přesun směrem na evropskou frontu. Z Palestiny se totiž 22. zásobovací rota dělostřelectva přesouvala do Egypta, odkud již pod velením legendárního generála Władysława Alberta Anderse pokračovala do Itálie. Logistický problém jeho lidští druzi řešili, jak jen mohli – Wojtek se totiž stal maskotem, podobně jako opice Kasha nebo pes Kirkuk a nechtěli jej opustit.

Narozdíl od Wojteka však tato zvířata do Evropy nedorazila – ani jeden z nich nepřežil těžké válečné podmínky. Kasha se usoužila kvůli smrti jejího mláděte, Kirkuk zase přišel o život kvůli bodnutí škorpionem. Wojtek byl také bodnut, avšak díky péči Zacharewicze se z nebezpečné život ohrožující situace dostal. 

V roce 1943 ale nastal jiný problém, a to administrativní. Zvířata totiž nemohla doprovázet armádu během boje, ke kterému se vojáci chystali. Dvaadvacátá rota to tak vyřešila poměrně jednoduše: Wojtek, jakožto neoddělitelná součást roty, dostal vlastní číslo, hodnost a výplatní knížku, aby bylo zřejmé, že je vojákem, a nakonec se i přes menší problémy přes Středozemní moře dostal jako vojín. 

Poláci se posléze zapojili do ofenzivy s cílem dobýt Řím. Proto se Wojtek zúčastnil i výše zmíněné bitvy u Monte Cassina, která vzešla do historie jako jedna z nekrvavějších. Druhý polský armádní sbor si společně s Wojtekem prošel každým vítězstvím i neštěstím a nutno dodat, že medvěd nebyl pouze do počtu. Na jeho službu vzpomíná Dymitr Szawlugo. 

„Během konfliktu byl Wojtek na pozici přímo u děl. Byl viděn, jak si pohrává s bednami s granáty poblíž auta, kde byl přivázán. V ten moment byl ale Henryk, který se měl o něj starat, přiřazen k protiletecké obraně a musel nechat Wojteka samotného,“ vyprávěl Szawlugo. „Medvěd rád kopíroval to, co viděl kolem sebe. Všiml si, že všichni kolem něj bedny odnáší blíže k dělům. Tak se rozhodl, že to bude dělat taky,“ dodal.

Přestože se nacházel v ohlušujícím prostředí, kterým dělostřelecká linie bezesporu je, výstřely jej údajně nijak neomezovaly v tom se do boje zapojit nošením použitelné munice k dělům. Dle Zachariewiczova vyprávění však pouze odnášel použité bedny od střeliva. T

Tuto skutečnost pro REFRESHER potvrdil i historik a expert na dějiny česko-polských vztahů Jiří Friedl. „Uvádí se, že při bojích u Monte Cassina nosil i bedny s municí. Nebyl k tomu cvičen, ale prostě to odkoukal od vojáků. Ti ho časem k tomu chtěli více povzbudit různými pamlsky, protože medvěd se sám rozhodoval, kdy a jak dlouho bude pracovat – to jest nosit bedny s municí,“ dodal.

Ať tak či tak, stal se ikonou 22. zásobovací roty dělostřelectva, která přijala jeho podobiznu nesoucí dělostřelecký granát v tlapách za oficiální symbol na uniformách.

Wojtek také bitvu u Monte Cassina přežil, narozdíl od desetitisíců Spojenců a Němců, kteří u italského kláštera takové štěstí neměly a o život přišly. 

Důchod v Edinburghu

Za své činy u Monte Cassina byl medvěd posléze povýšen do hodnosti desátníka. Zbytek války dosloužil u 22. zásobovací roty dělostřelectva až do roku 1945, kdy se jeho cesta s většinou spolubojovníků začala rozcházet.

Polští vojáci byli posláni do skotského Berwickshiru, kde procházeli procesem demobilizace a Wojtek se stal na chvíli obyvatelem vesnice Hutton. Nadále bavil lidi, stále se s nimi pral a jedl jejich jídlo, což ale nemohlo vydržet napořád.

Jeho domovem se místo armádní kolony stala zoologická zahrada v Edinburghu, kde jej čas od času jezdili navštěvovat jeho polští spolubojovníci. V té době ale v Polsku vládl komunistický režim, což znamenalo, že navrátilce do vlasti už nikdy nespatřil. „Nebylo mu tam ale moc dobře, neboť byl zvyklý na lidi a neměl tam mnoho prostoru ve výběhu,“ komentoval Wojtekovu situaci Friedl. Dožil 21 let a 2. prosince 1963 našel klid právě v hlavním městě Skotska.

Napsalo se o něm několik knih, komiks, v roce 2011 se o něm natočil film Wojtek: The Bear That Went to War, v roce 2015 Wojtek – the Soldier Bear a po světě bylo na jeho počest odhaleno několik soch. Jedna taková se nachází právě v místě jeho skonu, druhá zase v Duns na jihu Skotska, v Itálii nebo v polském Krakově či Poznani.