Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Dubnový FRESH RAP ovládl producent tělem i duší.
Rapový posluchač si často v tuzemských textech, zejména v těch, které se obvykle snaží vyvolat nějaký rozruch, vyslechne fráze o tom, že „slov už bylo dost“ a že „přehršel slov je zbytečnou ztrátou času“, což je, přiznejme si, trochu oxymóron. Pomineme-li však, že si dobrovolně podkopávají podstatu své práce a opravdu se nad tím zamyslíme, zjistíme, že po odfiltrování slov často dostaneme ono gró písně. To, co nás u ní drží, proč je návyková a proč nás baví.
V době, kdy většina freestylových představení dává smysl jen v kolečku pro kamarády po osmi pivech, je o to víc třeba ocenit všechny, kteří vkládají svůj hudební um pod rapperovy myšlenky. Jedním dechem však dodáváme, že rap dokáže existovat bez hudby, ale ruku na srdce – měl by bez ní v dnešní době (komerční) úspěch?
Svět produkce je navíc s každým přibývajícím rokem kouzelnější, barevnější a zajímavější. Není tedy nejmenší důvod, abychom do našeho FRESH RAPu nepozvali někoho, kdo právě nyní mává s domácí produkcí. Duben proto patří moravskému producentovi, jehož jméno je čím dál více slyšet.
Zdroj: Filip Matějů
FRESH RAP je seriál, který ti již déle než rok představuje ty nejzajímavější mladé rapové interprety z celého Česka. Pokud máš zájem si přečíst stories patnácti rapových osobností, jejichž kariéry brzo zasáhnou (pokud ještě nezasáhly) i tvé uši, klikni sem.
K tomu jsme nedávno začali vydávat i týdenní updaty k tomu, co nového se děje u českých rapových person na come-upu. Takže pokud ještě nesleduješ FRESH RELEASE, klikni sem.
Slova jsou jen kapky deště, slyšeli jsme v českém popu. Do rapové subkultury však z východu přichází melancholický orkán plný různorodých melodií. Martin Kožucharov alias rainer je hudebník ze Zlína, pro nějž tvorba nemá žádné hranice. Než se stal sound engineerem na plný úvazek tak, jak jej známe dnes, jeho tóny měly spíše smutnější charakter.
„Ze začátku jsem dělal prakticky jen melancholickou hudbu, s veselejším vibem koketuju sotva rok,“ vysvětluje pro REFRESHER. „Jeden kamarád mi řekl, že moje beaty zní jako déšť a moji přítelkyni (zpěvačka Nanashi, pozn. red.) napadlo to personifikovat,“ osvětluje původ svého pseudonymu.
Přezdívka má ale i kulturní přesah. „Až časem jsem zjistil, že se tak jmenuje postava z Pokémonů, která jako první vyvinula Eevee ve Vaporeona, což je shodou okolností můj oblíbený vodní pokémon,“ dodává.
Martin je součástí neméně talentovaného kolektivu, o kterém už minimálně díky našemu FRESH RAPu víš. Jmenuje se TheyLuvSteez a zmiňovali jsme jej ve spojitosti s Cédricem, jenž byl hostem našeho lednového dílu. rainer při svém představení na něj, společně se Siem nebo Zodim, nezapomíná.
Mladý hudebník koketoval s muzikou ještě dříve, než začal mluvit. Alespoň to tvrdí. „Naši mě nedokázali uspat bez toho, aby mi pustili Shape of my heart od Stinga. A když jsem začal mluvit, mlel jsem jen o tom, že chci kytaru,“ uvádí. V umělecké rodině to nebyl problém, malý Martin byl hned zapsán na hodiny zpěvu a pak do kytary.
Chytlo ho to, přestože byl předpoklad takový, že zdědí talent po své výtvarnické rodině. „Už na základce bylo jasné, že to u mě bez hudby jen tak nepůjde. Když jsem pak dostal looper, úplně jsem ztratil zájem o okolní svět a dokud jsme se Siem nezaložili v sedmé třídě kapelu, tak jsem ani moc neměl chuť ani důvod se socializovat,“ míní.
Uzavření se před světem vyústilo v ovládnutí kytary, klavíru, basy a zčásti i bicích. „Ty jsem ale nahradil Machinem, na kterém teď na většině shows hraju live bicí k beatům,“ říká. Hudebníkovo srdce však prahlo po dalších instrumentech.
„Vždycky jsem chtěl umět na cello a saxofon, primárně se ale snažím zdokonalovat v tom, co už umím a co reálně využívám k produkci a koncertování,“ ventiluje svou praktičnost. „Nejvíc teď ale makám na hardwarových synťácích, kterým jsem poslední dobou úplně propadl,“ neskrývá podobný rys s inspirací, kterou mimo jiné nachází i v tvorbě Andrew Huanga.
Experimentální tendence mu kapela nepovolila
Než se stal z rainera producent, prošel si „kapelovou fází“, během níž poslouchal alt-rock, pop punk, metalcore a podobné žánry. „Někdy v prváku na střední slyšel v jedné kavárně Prisms od 65daysofstatic, což mi úplně zpřeházelo vnímání hudby,“ vzpomíná na dobu, kdy podle svých slov prostě musel zkusit něco nového. „Moje tehdejší kapela moc nesouhlasila s mými experimentálními tendencemi, takže jsem si stáhl FLko, koupil zvukovku a už to jelo,“ popisuje.
Zdroj: se souhlasem rainera
Přes „zaglitchované nesmysly“, jak své první pokusy popisuje, se přes Yung Leana, Bonese a Lil Peepa dostal až k rapu. „Svůj umělecký vývoj vnímám jako postupný propad do neustále se rozšiřující rabbit hole formování zvuku do hudby. Hlavně poslední dobou zkoumám texturu zvuku,“ jde na to vědecky. Uvědomuje si však, že se nejedná zrovna o mainstreamový způsob získání fanoušků, jimž se obvykle líbí jedna specifická poloha. „Já se cítím hrozně pohodlně v tom, že každý den dělám něco jiného,“ vzkazuje.
Proto se hned nabízí otázka, jak vlastně funguje jeho tvůrčí proces. „Poslední zhruba dva roky, co dělám hudbu full time, nemám úplně čas na to dělat beat packy a podobné věci. Většina mých produkcí vzniká na sessions s umělcem,“ popisuje proces, který má podle svých slov rád, jelikož se v něm otiskne práce obou stran.
„Pak se to dost liší interpret od interpreta. Někdo si na session donese napsanou skladbu s kytarou nebo klavírem, případně typebeatem, tam nahrajeme demo, smažeme základ a já kolem toho pak skládám instrumentál,“ říká. Druhý způsob připomíná nepopsaný papír. „Na začátku řekneme, jaký je zhruba záměr, já pak začnu vytvářet instrumentál a interpret během toho píše a nahrává. Je to takové combo improvizovaného jamu a brainstormingu,“ popisuje metodiku práce.
A pro zainteresované uvádí i software, který používá. „Začal jsem v FLku (Fruity Loops, pozn. red.), v němž se cítím, i přes některé nedostatky, jako doma. Proto občas něco dělám v Abletonu nebo v Auditionu,“ komentuje umělec, který k hudbě ještě občas zvučí reklamy nebo krátké filmy. Na spontánní hudbu zase využívá software Maschine 2, který „se kamarádí“ s jeho MPC. „Nebýt něj, asi už komplet přejdu na Ableton,“ krčí rameny.
Zdroj: se souhlasem rainera
Jsem zvědavý, co budu dělat za měsíc
Aby se celá kopa softwaru a hardwaru přetavila v med do uší, je potřeba mít notoricky známou múzu. „Nejvíc mě inspiruje tvůrčí proces jako takový,“ zamýšlí se rainer, jenž však dokáže vyjmenovat i pěknou řádku konkrétních kreativců.
„Hodně se mi líbí, jakým způsobem fungují třeba Clams Casino, Andrew Huang, Take a Daytrip, Mike Dean nebo lidi kolem Drain Gangu a Sadboys, zároveň v sobě ale nejvíc cítím vliv The 1975, Bring Me the Horizon, Massive Attack, Nothing,nowhere a celkově artists vydávající na kanále Astari,“ rámuje obrázek svého vibu.
Vysvětlil jej slovy je totiž poměrně složité. Změny větru určující žánrový směr u něj totiž přichází až nečekaně rychle. Co je tedy pro něj signifikantní? „Dlouho to byl hyperpop, který je už z podstaty věci otevřený každé kravině, která mě zvukově napadne,“ jmenuje. Kořeny ale změnit nelze; s pokračujícím časem se vrací i k pomalejším, melancholičtějším a zasněnějším věcem.
„Většina lidí tohle vnímá jako můj vibe a já se v tom asi taky cítím nejlíp. Zároveň ale začínám kombinovat tyhle dvě věci s tvrdší kytarou a upřímně jsem vlastně dost zvědavý, co budu dělat za měsíc,“ směje se.
Turbulentní změna je hold někdy třeba. Proč to říkáme? Nejenom v zahraničí, ale i v Česku se často hovoří o tom, že producenti, v porovnání s rapery, nedostávají dostatečný prostor na slunci, kredit a jsou přehlíženi. Když už jsme se bavili o různorodosti žánrů, chtěli jsme se zeptat i na různorodost názorovou.
„Na jednu stranu s tím souhlasím, na druhou si za to můžeme trochu sami,“ sype popel na hlavu Martin. „Máme tak zajímavou práci... Ale na internet hážeme natočenou obrazovku z Dropboxu. Hlavně, že kluci, kteří to skládají jak puzzle z loopů, tlačí svůj proces, jak to jen jde,“ zmiňuje.
„Lidi pořád moc nechápou, co to vlastně ta produkce je. Navíc v Česku, kde vlastně není ještě tak známý proces vzniku skladby. Je tam interpret, který to napíše a nazpívá, ale taky někdo, kdo vytvoří hudbu, kdo to celé zmixuje a udělá master,“ upřesňuje producent, který se domnívá, že pro veřejnost jsou to stále abstraktní pojmy.
Co s tím? „Kdyby to producenti trochu demystifikovali tím, že by šli s kůží na trh a ukázali, jak ty věci opravdu vznikají, lidi by nás víc vnímali. Já takovéhle věci občas točím a kolikrát to má mnohem větší ohlasy a dosah než samotný song, kterého se to týká,“ prozrazuje svůj tip.
(ne)rap
Jak je vidět s posledního hypu kolem, sociálních sítí a hlavně hudby, rainer dělá naopak všechno proto, aby o jeho produkci slyšet bylo. Se skladbou Hazy společně s Terrou vyhráli Startér na Radiu Wave, single Raz dva s True Gabem zase posbíral miliony views a ze vzorů se stávají kolegové. „Mezi první české projekty, které jsem měl fakt rád, patřilo VR/Nobody a najednou s Václavem vydáváme single,“ upozorňuje na práci s Václavem Roučkem, což je také jeden ze spousty spoluprací, které mu umožňují, aby se z koníčku stal full time job.
Zdroj: se souhlasem rainera
Který z projektů je ale tím, jímž by se představil? „Tohle je asi nejtěžší otázka a hodně by záleželo na tom, kdo se ptá,“ míní. „Hlavně je teda trochu blbý, že většina těch, co mě momentálně baví nejvíc, ještě nejsou venku,“ vysvětluje.
Každopádně za song dostatečně vystihující vibe označil Nashledanou za obzorem/ Hipíci jsou back s Hey Yendo, dále Hořím s True Gabe, Twice se Sofií, PJTJ se Zodim, Sbohem s Václavem Roučkem, Dým se Salvim a Zodim a All In se Siem a Resetem. „Spíš bych jim ale pustil na shuffle svůj jedenáctihodinový producentský playlist,“ uvedl nejjednodušší řešení.
Zastavíme-li se ještě u interpreta Hey Yendo, rainer by jej označil za nejvíc hot rapovou akvizici posledních dní. „Nejradši bych teď vyjmenoval všechny kámoše, které produkuju, pokud mám ale vypíchnout fakt jednoho, co do toho vráží nejvíc energie a čas, je to on,“ říká. Mluvíme ale o žánrovém měřítku. „Přijde mi, že se tak dnes označuje všechno, co má trapové hi-hats. Ani jeden ze svých producentských projektů nepovažuju za rapový,“ tvrdí.
Zbývá nám už tedy probrat pouze budoucnost. „Mám toho teď nachystaného hodně. Vlastně v tom začínám mít bordel, protože teprve teď vychází většina věcí, které jsme vytvářeli během lockdownu,“ snaží se objasnit hudební smršť. Kromě sběru materiálu na producentské album totiž chystá koncem měsíce releasy s Yendou, Cédricem a EP s Willishigh, instrumentální singly, vaří se tvorba s Čabou Lacigou a dokonce další projekty, „větší placementy“, o nichž nechce moc hovořit.
Kromě toho taky přijdou i vystoupení. „Koncerty beru jako takovou malou dovolenou, vidět pod stage lidi, který to baví je úplně něco jiného než mít miliony views,“ myslí si.
A neboj, nezapomněli jsme se zeptat ani na obligátní radu, jak na to, když chci začít s producentskou kariérou. „Hlavně je důležité mít hudební sluch a cit pro hudbu. Není úplně potřeba znát teorii; sám se ji, i když dělám hudbu celý život ,učím až teď,“ motivuje a dává „nejlepší radu, kterou potřeboval na začátku sám slyšet“: „Dělej svoje věci a nekopíruj, co už existuje. Dělej to, protože tě to baví, ne kvůli penězům. Protože když budeš dělat generické věci z loopů jen proto, aby se to prodalo na Beatstars, moc dlouho ti to nevydrží a nikdy nevytvoříš nic výjimečného.“
Ve stejném nádechu se ostatně nese i vzkaz čtenářům. „Fuck Putin, mějte se všichni rádi a neztrácejte čas věcmi, které vás nedělají šťastnými,“ uzavírá Martin.
