Od 12 let v rapu na pódiu. Baví mě zažívat věci, v nichž si až sáhnu na život, a pak se z toho vypíšu, tvrdí Dreamdivenboy

Ať už ale mluvíme o jakémkoliv alteregu nebo postavě, která vyplňuje já moravského rapera, jedno je jisté – pro rap se Dreamdivenboy, jak si dnes umělec původem ze Slovácka říká, narodil. Zajímavá je totiž jedna věc. Přestože se vlastně jedná o úplně nové jméno, on sám na scéně oslavil již dekádu. Rapu se věnuje od 12 let.

„To, že jsem dřív dělal freestyle, ví málokdo. Scéna byla úplně malinká,“ vysvětluje interpret, jenž si úplně původně přezdíval Melon. „Začal jsem v roce 2008. Poslouchal jsem Resta, Battlenighty, Strapa, ale i třeba Johnyho Machettu. Zbattloval jsem všechny lidi, vyhrál jsem, a pak už mi to přišlo ohrané,“ usmívá se při vzpomínce na své začátky. Posun však přišel znenadání.

„Vyskytla se mi příležitost dělat předkapelu ve Veselí nad Moravou ve Zlíně nebo v Holíči na Slovensku. Vystupoval jsem před Kontrafaktem, Moja Reč, H16, Orikoule nebo před Ektorem, když vydal Tetris,“ mluví o svých nasbíraných zkušenostech.

Malé město na východě republiky bylo pro Filipa málo. „V tu dobu jsem žil takový ten dream. Mám vystoupení, koncerty a dělám, co mě baví. Dělal jsem to při střední škole a lidi od nás mě znali. Pak jsem ale přešel na střední do Brna, protože mi to město vadilo – nešel jsem tam ale kvůli škole, ale proto, že jsem chtěl větší město, získávat víc kontaktů a jít víc do rapové hloubky,“ prozrazuje svou motivaci.

„Sebedestruktivní efekt“

S velkým městem přichází velké možnosti, ale i potenciální starosti, kterým šel Dreamdivenboy tak trochu naproti. „Nějak se to víc semlelo. Začal jsem víc hulit, ponořovat se spíše do hloubky textu než do volnomyšlenkářských freestylů a víc jsem se doma potil u textů o víkendu poté, co jsem během týdne zažíval punklife,“ osvětluje. Vzestupy a pády jsou jeho doména.

„Strašně mě baví, když zažiju něco, kde si prakticky až sáhnu na život nebo spadnu na držku a pak se z toho můžu vypsat,“ říká. Zeptali jsme se tedy na motiv toho všeho. „Já, když jsem hodně happy, tak mi přijde, že se mi nechce o ničem psát. Byla by to akorát nostalgická věc. Se vším bych byl tak spokojený, že by mě nic nes**lo a netrápilo. Takže si to v podstatě dělám sám,“ přiznává.

„Já jsem živel a jak drogy, tak jiné věci dělám kvůli psaní, protože mě to tak baví. Baví mě tak žít život. Ale ne, že bych si hrál na to, že to musím žít, abych měl o čem psát. Mě prostě baví ten punkáčský život,“ řekl nám. 

Proto nás zajímalo, co konkrétně bylo tím aspektem, jenž způsobil, že se drží jednoho snu od 12 let a zároveň je ochotný mu podvolit nejen svůj osobní a pracovní život, ale i své zdraví. „Stejně jako si někdo ve 12 oblíbí sport a je to pro něj celý život, tak pro mě to byla hudba. Našel jsem v tom to, že si vyliju srdíčko, nebo že jsem za frajera. A hlavně jsem v tom dobrej,“ dodává.

Proč tedy neuspěl již jako Filio, když mu fanoušci vyjadřovali pro vycházejícího neznámého rapera před 5 lety poměrně nebývalou podporu? „Já si myslím, že by Filio určitě vyšel, kdyby se snažil. V tu dobu jsem ani já necítil, že to dělám s úsilím a křičím, že jsem tu a že to tu máme spolu rozbít. Bylo to o tom, že jsem se chtěl jen vypsat, nahrát to a někam to dát,“ upřesňuje.

Syndrom Explodující Hlavy

Dnes už je to ale o něčem jiném. Raper, jehož poznávacím znamením je obrovský motýl na krku, se seriózně rozhodl svou kariéru nakopnout. „Symbolizuje můj butterfly efekt, což vypovídá o změně, kdy jsem se rozhodl, že už se vys**u na Filipa a že ze mě vyjde na povrch  Filio, který je uvnitř. O tom je taky má první deska Syndrom Explodující Hlavy,“ staví oslí můstek ke svému prvnímu projektu a zároveň zastřešuje své dvě osobnosti v jednu. 

Že jsi ten název někde slyšel? Jde totiž o opravdový zdravotní stav. „Syndrom explodující hlavy je jev, který se ti stane, když trpíš nespavostí, vysadíš ze dne na den antidepresiva nebo různé věci, které mají vliv na tvé mozkové receptory,“ vysvětluje Filip. „Ten, kdo to vysadí, potom slyší v hlavě výstřely. Ale ne jako když ti křupe páteř. Já jsem osobně slyšel magneticky se nabíjející pole a do toho jsem ve tmě viděl v očích světlo. Koule, jako slunce,“ popisuje své zážitky.

Shodli jsme se na tom, že sedmistopý projekt SEH, jak se název desky zkracuje, je plný emo-power rapu. O čem je? „Mé texty jsou navíc o tom, co žiju, co cítím, dávám do toho 100% svých emocí. A taky popisuju to, co se děje kolem mě. Písnička Faded je například o tom, že mám kolem sebe spoustu lidí, kteří trpí mnohem horší sebedestrukcí než já,“ představuje svůj projekt, jenž naplnily i požitky z drog.

Dreamdivenboy bere drogy jako prostředek ke svému uvědomění, samotné texty píše střízlivý nebo v kocovině. „Jednou jsem na houbách zkoušel vytvořit text a napsal jsem, že modrá je fialová,“ směje se. 

Za vším stojí příběh

Že by se inspiroval ještě něčím dalším, než tím, co zažije, odmítá. „To je prostě život, máš to v sobě. Mnohdy se mi stává, že já začnu psát text a až v půlce první sloky si uvědomím, že je to něco, co jsem zažil v týdnu. Píše se mi to samo,“ doplňuje. Některé z osobních prožitků jsou opravdu na prášky na utišení. 

„Je tam několik stories. Já jsem v podstatě shrnul veškerý crazy život, který jsem žil v Brně. Prolíná se tam rozchod, spoustě lidem jsem tam vysvětlil, jak jej beru já,“ vypráví. „Zmiňuju tam squad a hustle. Blbnul jsem tam tři měsíce., Byl to takový plesnivý sklepní byt, kde jsem žil s jednou kámoškou, která brala perník… Šílený, vrátil jsem se z Německa, přivezl si spoustu peněz, tak jsem si řekl: ‚Pojďme je utratit!',“ vzpomíná dnes s úsměvem.

„Nejvíc bolesti jsem zaznamenal ale v JEN S TEBOU JSEM HIGH, kde jsem se otevřel pořádně, zmiňuju tam svý sebedestruktivní sklony,“ pokračuje. „Já osobně ale beru jako nejlepší pecku SÁM V 5AM, kde popisuju život Filipa a Filia,“ uvádí track, kterým by se sám uvedl a zároveň upozorňuje na signifikanci ve videoklipu.

 „Jako Filip se cítím uvězněnej, začne převládat Filio a pak mám deprese z toho, že někteří lidi nedokážou pojmout mou upřímnost. Přitom podle mého je upřímnost největším darem. Spousta lidí si to nebere k srdci. Radši se na tebe nas**ou, z čehož mám takové výčitky svědomí, které jsem tam popsal,“ zmiňuje.

Dreamdivenboy a jeho Playground

Kvalitně vypadající vizuály společně s Filipem vytváří kolektiv, kterému přezdívá Playground. „V první řadě je to Lukáš Černý, který funguje jako scénárista a producent, pak je tam Jonathan Momchev, který stříhá a natáčí klipy, Verča Jambrichová fotí a Adélka Bártová dělá runnerku,“ nezapomíná zmínit ještě Luxa z bratislavského Balance labelu, který se stará o zvuk. 

Když se ale člověk podívá na playlist desky, není zde ani jedna spolupráce na mikrofonu. „Jsem tomu otevřený, ale nemám zatím nikoho v plánu. Než abych se do scény tlačil, tak si počkám, nebo si vytvořím vlastní,“ konstatuje. Je zde ale jeden kolektiv, který by oslovil hned. „FNL Zone jsou třída! I když je evidentní, že jsme odlišní, tak by mi nedělalo vůbec problém zaj**at punchlines. To jsou boys, který žerou. Frajeři. Fandím jim,“ doplňuje.

Co se dá tedy od mladého brněnského interpreta, jehož baví i hyperpop a jenž za nejžhavější talent na domácí scéně považuje Téčka z Dogma Family, čekat? „Makám na dalším, větším albu, které půjde koupit i fyzicky. Makáme na studiu, makáme na klipech, jelikož SEH má mít celkem 4 klipy. Makám i na singlech, které navazují na problémy z EP,“ dodává.

A co víc? Chystá se i premiérový koncert. Kdy a kde se dozvíš brzy. Na závěr přidal Dreamdivenboy malý vzkaz: „Pokud ses dostal až na konec článku a trochu ti to zlepšilo den, tak jsem rád. Dělej, co tě baví. Nezapomeň, že kolik energie dáš, tolik se ti vrátí zpět a nevzdávej to!“ motivuje.