Téměř polovina svobodných mužů v průzkumu uvedla, že spí ve stejném nevypraném povlečení až čtyři měsíce. 12 % dokonce přiznalo, že jej pere, až když si vzpomene. Tudíž možná i déle.
V novém průzkumu mezi 2 250 dospělými Brity, na který odkazuje server BBC, se ukázalo, že téměř polovina svobodných mužů nemění své ložní prádlo až čtyři měsíce v kuse. Podle údajů společnosti vyrábějící lůžkoviny jsou na tom svobodné ženy lépe, 62 % z nich mění své lůžkoviny každé dva týdny. Páry pak tvrdí, že tak činí každé tři týdny.
Podle odborníků bychom si přitom měli měnit povlečení jednou týdně nebo maximálně jednou za dva týdny. A to hlavně kvůli potu. „Pot se dostává do povlečení, které nejen odporně zapáchá, ale také se dost zanáší,“ uvedla psycholožka, neurovědkyně a odbornice na spánek Lindsay Browning.
V potaz bychom ale podle ní neměli brát jen pot, ale i odumřelé kožní buňky, které se v povlečení hromadí. Což zní hrozně, ale může to být ještě horší. Těmito nahromaděnými buňkami se totiž mohou živit roztoči, kteří způsobují nepříjemné kožní vyrážky.
„Nebudete spát jen ve špíně z potu a odumřelých kožních buněk, ale také v roztočích,“ dodala Browning.
Jaký to má smysl?
A jaké může mít tedy někdo důvody spát v nevypraném povlečení i déle než čtyři měsíce? Na to se pokoušel nalézt odpověď server VICE, který tyto „špindíry“ vyzpovídal.
Sedmadvacetiletý Johnny se svěřil, že pokud postel nesdílí s někým dalším, nevidí důvod, proč by ji měl udržovat v přílišné čistotě. „Jaký to má smysl? Do postele si každý večer vlezu jenom já, tak co bych z toho měl, kdybych měnil povlečení častěji?“ uvedl. Podle Laury Baillie, docentky společenských věd na Open University, se v tomto případě může jednat o tzv. „zneužívanou neschopnost“.
„Zneužívaná neschopnost obecně znamená, že muži předstírají bezmocnost, aby mohli v domácnosti dělat méně věcí. Věří, že když budou předstírat, že něco neumí, jejich partnerka bude frustrovaná, úkol za ně převezme a nebude o něj žádat znovu,“ vysvětlila. Podle ní se muži, kteří mají nechutné povlečení, vždy spoléhali na to, že se o ně postarají jiní.
Nemusí ovšem jít vždy o lenost. Devětadvacetiletý Will, který si obvykle mění ložní prádlo jednou týdně, uvedl, že když není v dobrém psychickém rozpoložení, praní povlečení je to poslední, na co myslí. „Věděl jsem, že je to nechutné, ale cítil jsem se tak ztracený a tak málo si sám sebe vážil, že mi to bylo jedno,“ popsal.
„Duševní zdraví mužů je samozřejmě vážný problém, protože tři čtvrtiny všech sebevražd jsou spáchány muži. Ale vážně říkáme, že muži jsou depresivnější než ženy, a proto jsou méně hygieničtí? To neobstojí proti skutečným datům,“ dodala Baillie s tím, že na ženy se kladou jiné společenské nároky než na muže – a sice, aby nebyly nečistotné a smradlavé.
