Vyzkoušej si, jak dobře si pamatuješ historické události, loga, hlášky nebo texty písní.
Pamatuješ si na oblíbené kreslené seriály s Bugsem Bunnym, kačerem Daffym nebo Sylvestrem a Tweetym? Zkus si vzpomenout, jak se „vesmír“, ve kterém se animované grotesky odehrávaly, jmenoval. Mnoho lidí by do vyhledavače napsalo výraz „Looney Toons“, správnou variantou je ale Looney Tunes. Pokud patříš k těm, kteří by pohádku hledali pod prvním heslem, nejspíš nejsi ojedinělý případ.
Popletený název Looney Tunes, stejně jako jméno seriálové rodiny Flintstones (nikoliv Flinstones), patří ke klasickým příkladům paměťového zkreslení, označovaného jako Mandelův efekt, Mandela efekt nebo efekt Nelsona Mandely. S podobným paměťovým zkreslením se setkala velká část lidí, ať už se budeme bavit o špatně zapamatovaných hláškách, logách společností, nebo historických událostech. Po jedné takové události je ostatně Mandelův efekt také pojmenován. Ještě než se dostaneme k některým konkrétním příkladům, pojďme se podívat, kdy tento druh paměťového zkreslení vlastně vznikl.
Původ Mandelova efektu a teorie paralelních vesmírů
Přestože je Mandelův efekt jako specifické paměťové zkreslení skutečný, jeho základy jsou spíš pseudovědecké. Jako první si totiž své vlastní falešné vzpomínky všimla pseudovědkyně Fiona Broom. Ta popisovala, jak barvitě si pamatuje zprávu v televizi o smrti mírového vůdce Nelsona Mandely v roce 1980, který měl v tomto roce zemřít ve vězení. Mandela ale ve skutečnosti odešel až v roce 2013 a z vězení byl jihoafrický bojovník proti apartheidu propuštěn již v roce 1994.
Broom tehdy zkoumala, jak je možné, že si ona a – jak později zjistila – také zástupy dalších lidí pamatují Mandelovu smrt v zajetí. Všichni, kteří o svém překvapení z Mandelova života psali, si zprávy pamatovali stejně barvitě a o „své pravdě“ byli stejně přesvědčeni. Výzkumnice nakonec našla vysvětlení v teorii paralelních vesmírů. Důvodem, proč si lidé pamatovali Mandelovu smrt, byla podle ní existence paralelních vesmírů.
Podle pavědeckého přístupu Broom existuje více realit, které se vzájemně překrývají. Falešnou vzpomínku tedy dle jejího vysvětlení způsobila právě tato překrytí „naší“ a alternativní reality, kde Nelson Mandela skutečně zemřel ve vězení v roce 1980.
Monopoly a monokly
Mandelův efekt coby paměťové zkreslení nerámuje jenom historické události. Dost často se týká také rozporu mezi skutečnou podobou log a symbolů, které většina z nás moc dobře zná. Je asi jenom málo lidí, kteří by neznali legendární hru Monopoly. Od jejího vzniku v roce 1943 vyšla řada různých variací a speciálních edicí. Všechny ale spojovala postavička bohatého pána s hůlkou, cylindrem a hustým mrožím knírem.
Mandelův efekt si můžeme ukázat i na této deskovce a jejím logu. Schválně si zkus, jestli se Mandelův efekt v případě Monopolů týká i tebe, a představ si, jak maskot této deskovky vypadá. Klíčovou otázkou je: Má kromě cylindru a knírku také monokl (brýle) na oku?
Část lidí se nechá zmást logickou úvahou. Ke klobouku, vousům a pytli plném peněz přece monokl patří. Doplňuje přece tradiční vzhled bohatého anglického bělocha. Pravda je ale taková, že strýček Pennybags, jak se ústřední postava deskové hry jmenuje, žádné zvětšovací sklíčko na oku nemá. A nikdy ani neměl. A to ani přes to, že jej tak fanoušci hry často zobrazují v rozličných grafických úpravách, komiksech nebo se za něj převlékají.
Mandelův efekt v Pokémonech
Dalším příkladem, kde se u lidí efekt paměťového zkreslení projevuje, je pravděpodobně nejslavnější Pokémon Pikachu. Seriál o Pokémonech sledují generace lidí a unikátní kartičky, které se dodnes sbírají, se prodávají za statisíce dolarů. Když ale otestuješ své znalosti, možná se ukáže, že si populárního Pikachu pamatuješ trochu jinak, než jak jej tvůrce doopravdy nakreslil. V obrázku níže najdeš dvě varianty Ashova kamaráda. Tvým úkolem je zodpovědět, na jaké z nich je Pikachu nakreslený správně.
Pokud tvůj tip byl, že je pro slavnou příšerku typický ocas s černou špičkou, bohužel se pleteš. I zde se jedná o časté zkreslení a typický příklad Mandelova efektu v popkultuře. Logika věci nabádá, že když má Pikachu černě zakončené obě uši, bude ocas vypadat podobně. Ten je ale až na hnědé zbarvení na svém začátku čistě žlutý – jak v kreslených seriálech, tak na kartičkách i v hraném filmu z roku 2019.
Když si z tebe firma vystřelí
Přítomnost Mandelova efektu se týká i firem a produktů, se kterými se běžně setkáváš. Jedním z často udávaných příkladů je pomlčka mezi slovy na tyčinkách KitKat (která mezi nimi není), v Americe je to modrý nos tygra Tonyho na cereáliích, o kterém si část lidí myslí, že je ve skutečnosti černý.
Některé společnosti si existenci paměťového zkreslení uvědomují a na jeho základě se nebojí ze svých zákazníků vystřelit. Během letošního aprílu změnil známý výrobce oblečení Fruit of The Loom své logo tak, aby odpovídalo představám většiny lidí. Ti se již roky domnívali, že ovoce, které má Fruit of The Loom v logu, vypadává z jakéhosi rohu. Pravdou je, že logo výrobce textilu žádný roh neobsahuje. Během aprílového vtípku si jen málo lidí všimlo, že společnost změnila svoje logo, právě proto, že jej „znali“ již z minulosti.
We are the champions of the world?
K záměně celkem běžně dochází při zpěvu slavné písně od kapely Queen. Freddie Mercury v jejím refrénu opakovaně zpívá: „We are the champions of the world.“ Jedinou výjimkou, kde poslední tři slova nezazní, je právě poslední refrén, který končí pouhým konstatováním, že jsme šampioni. Bez jakéhokoliv dalšího přiblížení.
Ať už máme jakékoliv nutkání tam ono „of the world“ dozpívat, nepatří tam. Takže až budeš příště chtít písničku správně dokončit, mysli na to, ať se nestaneš další obětí Mandelova efektu.
Hlášky, které milujeme, si pamatujeme špatně
Další oblastí, kde k paměťovému zkreslení dochází poměrně často, je naše „znalost“ hlášek z filmů a seriálů. Běžní milovníci Star Wars si budou velmi dobře pamatovat slavnou scénu, kde proti sobě bojuje Luke Skywalker s Darth Vaderem. V této scéně totiž zazní legendární hláška: „Luke, I'm Your Father.“ Až na to, že nezazní. Darth Vader ve skutečnosti mladého Skywalkera neosloví. Na osočení z vraždy Lukova otce odpoví prostě: „No, I'm Your Father.“
Mimochodem, třešničkou na dortu paměťového zkreslení v případě Star Wars je i pomatený robot C-3PO. Přestože je celý zlatý, má jednu nohu stříbrnou, čehož si nevšímají ani někteří fanoušci filmové série, ani třeba výrobci některých hraček.
Podobně na tom je i stará disneyovka o Sněhurce. Scénu, kde zlá královna stojí před zrcadlem a ptá se jej, kdo je v zdejší zemi nejkrásnější, si část z nás pamatuje špatně. Nabízí se říct: „Zrcadlo, zrcadlo kouzelné“ nebo „Mirror, Mirror on the wall“ v originální verzi pohádky. Ve skutečnosti se ale toto dvojí oslovení kouzelného zrcadla ve scéně nevyskytuje. Královna ve skutečnosti ducha zrcadla oslovuje slovy: „Zrcadlo, ty kouzelné...“ nebo v angličtině: „Magic mirror on the wall...“ Samotná verze s dvojím oslovením existuje v některých verzích pohádky, ale do Disneyho provedení, které patří mezi nejznámější, rozhodně nepatří.
V neposlední řadě ukazuje přítomnost Mandelova efektu také kultovní thriller The Silence of the Lambs. Mnoho lidí se domnívá, že při prvním setkání Hannibal Lecter v podání Anthonyho Hopkinse osloví vyšetřující Jodie Foster jako Clarice Starling slovy: „Hello, Clarice.“ Do třetice všeho dobrého se ani tato hláška, ze které naskakuje husí kůže, ve filmu neobjeví. Hannibal při jejich prvním setkání říká prostě: „Good Morning,“ při posledním setkání pak: „Good Evening, Clarice.“
Nejen hlášky jsou ale obětí našich kreativních myslí a děravých či zkreslených pamětí. Slavná scéna z filmu Risky Business s Tomem Cruisem zachycuje hlavního hrdinu, jak ve spodním prádle a košili tancuje na písničku Old Time Rock and Roll. Navzdory tomu, že mu část lidí nasazuje k trenkám, rozepnuté košili a vysokým ponožkám také sluneční brýle, je Cruise ve scéně nenosí. V paměti lidí je ale tato jeho podoba natolik ukotvená, že se objevila i v několika jejích dalších zpracováních. S brýlemi tancuje například Homer Simpson, mimozemšťan Alf nebo Nails v sitcomu The Nanny.
Příkladem z jiné oblasti kinematografie může být také seriál Sex ve městě, který pravděpodobně znáš. Možná ale nevíš, že jeho originální název není Sex in the City, ale Sex and the City. Tato záměna se navíc netýká jen Čechů. Špatně seriál pojmenovávají i někteří rodilí mluvčí.
Prolínají se tedy paralelní vesmíry?
Sledovat Mandelův efekt na filmech, seriálech, reklamách nebo událostech v historii je určitě zábavné. Stejně tak zábavné je zkoušení přátel zapeklitými otázkami, které otestují jejich paměť a kritické myšlení. Teorie o paralelních vesmírech je ale podle současných poznatků od reality na míle vzdálená.
I přesto, že se v médiích objevují zábavné kvízy s titulky ve stylu „Týká se tě Mandela efekt? Možná žiješ v alternativním vesmíru!“, je vysvětlení tohoto zkreslení daleko pozemštější, než jak si jej Fiona Broom vysvětlovala. Přestože možná není tak zábavné jako paralelní vesmír.
Navzdory tomu, že si to o sobě mnoho mozků může myslet, není centrum naší nervové soustavy dokonalé. I paměť toho nejchytřejšího člověka na světě se může sem a tam mýlit a sama sebe utvrdit v určitých přesvědčeních. K takovým zkreslením přitom dochází často a snadněji, než bychom si mohli myslet. Falešné vzpomínky sledovali vědci Deese – Roediger – McDermott, podle kterých se v psychologii mluví o DRM paradigmatu.
Během jednoho ze svých výzkumů sestavili sémanticky podobná slova. Když se pak zeptali, které z nich na seznam nepatřilo, lidé uváděli takové příklady, jež se na něm neobjevovaly vůbec. Některé z těchto falešných vzpomínek se přitom zkoumaných lidí dokázaly držet i šedesát dní.
Lidé si zkrátka přirozeně přetváří věci tak, aby pro ně byly srozumitelnější, což popisuje také Frederic Bartlett v knize Remembering. Proces popisuje jako snahu mozku dávat věcem význam. Věci, které význam mají a dohromady dávají smysl, jsou pro nás totiž zapamatovatelnější než útržky informací, jež dohromady nic neříkají. Server Independent toto uvádí na příkladu vnímání předmětů v kanceláři psychologa. Lidé si podle něj daleko více všímají věcí, které do pracovny přirozeně patří (polička s knihami). Oproti tomu ignorují například piknikový koš, který by u svého terapeuta nehledali.
Jak se Mandela efektu vyhnout?
Je třeba si uvědomit, že Mandela efekt je přirozenou součástí naší nedokonalé psychiky a paměti. Náš mozek jen k některým událostem najde snadné vysvětlení, které se v něm ukotví, protože mu nikdo nepředložil žádné lepší. Přestože Mandelův efekt sdílí část příznaků s některými neurologickými nemocemi, nepředznamenává je.
Pokud tedy máš vzpomínku na událost, film nebo produkt a pochybuješ o ní, nejjednodušším způsobem je ověřit si ji na relevantních zdrojích. Nebo si o vzpomínce můžeš promluvit s přáteli a společně třeba najdete další zábavné příklady, kdy vám paměť neposloužila na 100 % a kde váš „Nelson Mandela“ ve vězení skutečně zemřel.
