Aneta Kernová nasbírala spoustu pracovních i životních zkušeností v Americe a uplatňuje je ve své tvorbě.
Anetě Kernové je teprve 26 let, ale už stihla procestovat svět a uspět v divadle i ve světě filmu. Je to herečka, režisérka a scenáristka, kromě toho také tančí, zpívá, maluje, fotí, a dokonce chystá vlastní módní brand. V roce 2020 natočila video o rouškách, které se dostalo na obrazovky televizí jako BBC nebo CNN. Zásadní pro ni byl pobyt v Americe, který jí přinesl nový rozhled i pracovní příležitosti.
Životopis Anety je bohatý a za všechno, čeho dosáhla, na sebe může být patřičně hrdá. Ostatně téma hrdosti a překonávání překážek Aneta promítla i do nového krátkého filmu, který režírovala ve spolupráci se značkou Pilsner Urquell a který se promítal na filmovém festivalu v Karlových Varech. Anety jsme se zeptali nejen na nový film, ale i na to, jak se liší filmový svět v Čechách a v Hollywoodu a kam budou její kroky směřovat dál.
Plní se sny v Hollywoodu rychleji?
Aneta vystudovala herectví na Janáčkově konzervatoři a během studií hrála v Národním divadle v Ostravě. Její kariéra nabrala nový směr, když vyhrála konkurz na hlavní roli ve hře ADAPT! v divadle The Wilma Theather ve Filadelfii. „Byla to velká role a já ani neuměla pořádně anglicky. Jen jsem je nějak dokázala přesvědčit a stalo se, co se stát mělo,“ vzpomíná. Právě díky této roli Aneta dospěla k rozhodnutí přestěhovat se do Ameriky, čímž si otevřela dveře do nové životní kapitoly. Nakonec ji osud zavedl z Filadelfie až do Los Angeles, kde okusila slávu a lesk Hollywoodu.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Díky pobytu v Americe má Aneta zkušenosti jak z českého, tak z amerického divadelního a hereckého prostředí a může oba světy porovnat. A nás samozřejmě zajímalo, jak je to s tím Hollywoodem. Opravdu tam každý najde slávu a peníze? „Je to hodně individuální. Mám kamarády, kterým se podařilo prosadit třeba až za 6 let, a pak takové, kterým se to povedlo už po roce. Obecně je ale v Americe víc možností. Jakmile se vám povede jeden film, studia už se vám ozývají samy a zvou vás na castingy,“ popisuje Aneta.
Americké prostředí je pro ty, kteří se chtějí uplatnit u filmu, podle Anety příznivější a otevřenější. „V Česku mezi sebe tvůrci moc nepouští nové lidi, je to tu takový rybníček. V Americe neustále hledají nové tváře a talenty,“ vysvětluje. V Čechách se také Aneta občas setkala s tím, že ji někdo podceňoval kvůli věku, nebo dokonce pohlaví. Co pro ni tady bylo nevýhodou, ale jinde naopak ocenili? „Když jsem byla v Americe, všichni říkali, jak je super, že jsem takhle mladá režisérka a ještě žena. Moc režisérek tam není, takže se snaží tyhle menšiny protlačit,“ říká.
Velký rozdíl mezi českým a americkým prostředím spatřuje také v přístupu k práci na filmu. Říká, že když je v Čechách někdo třeba dobrý zvukař nebo kameraman, tak se tím živí a pracuje pouze za honorář. V Americe je spousta nových talentů, kteří se chtějí prosadit, a vzájemně tak spolupracují i bez peněz, aby prostě jen ukázali, co v nich je. Jedna věc ale podle Anety v Hollywoodu přece jen chybí – tradiční český humor, kterého by do Ameriky ráda trochu přinesla.
Úspěšné krátké filmy
Z Anetiny režisérské a scenáristické tvorby se můžeš podívat třeba na krátké filmy Forbidden Fruit (2020) nebo Fancy Frequency (2018), se kterými soutěžila v rámci prestižního filmového festivalu 48 Hour Film Project ve Washingtonu. „Chtěla jsem se účastnit, dokud to nevyhraju. Minulý rok to bylo myslím po čtvrté a vyšlo to, takže si to můžu odškrtnout,“ mluví o svém úspěchu.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Jedním z posledních kousků Anetiny tvorby je krátký film pro Pilsner Urquell, který se točí kolem tématu hrdosti. Poselstvím filmu je inspirovat lidi k tomu, aby si vzájemně pomáhali překonávat překážky a říkali si, za co jsou na sebe hrdí. Ukazuje, že to nemusí být jednoduché, ale stačí si s kamarádem jen tak vzájemně říct, za co jste na sebe hrdí a zlepší vám to den. „Hrdost je jedna z nejdůležitějších vlastností, která se ovšem dá trénovat,“ říká Aneta. „V Americe si většina lidí, než jde spát, vyjmenuje, za co vše jsou vděční a na co jsou hrdí. Myslím, že bychom se od nich tímto mohli inspirovat.“
Nápad na film vznikal postupně a než se vyladil k dokonalosti, stálo to Anetu spoustu práce. „Na schválení do Pilsner Urquell jsem poslala 4 jiné náměty na téma hrdost. Myslela jsem si, že jsou geniální a extrémně originální, ale vždy se mi vrátily ze schvalovacího týmu se slovy, že by bylo skvělé to udělat více osobní,“ vzpomíná.
„Dlouho jsem se nad tím trápila, aby film zasáhl co nejvíce lidí a pak jsem se s kamarády procházela po Vyšehradě a prostě to přišlo. Obyčejné příběhy ze života, které řeší každý: sociální sítě, vztahy a sebepřijetí,“ popisuje Aneta, jak vznikal scénář. „Nakonec ty nejjednodušší záležitosti dokážou ohromit úplně nejvíce, proto jsem vděčná schvalovacímu týmu, že mě nenechali udělat alternativní a extrémně originálním film, ale vlastně obyčejný snímek, který ovšem může zarezonovat se spoustou lidí,“ dodává.
A za co je na sebe nejvíc hrdá? „Jsem velmi hrdá na to, že se nebojím změn, že se stále učím novým věcem, že dokážu dobře přijmout kritiku, že pracuji na sobě a svých problémech. Jsem hrdá na to, že poslouchám svou intuici, a hlavně jsem hrdá na to, že když přijde těžká situace, tak se z ní nezhroutím, ale hledám východisko a časem se tomu i zasměju,“ shrnuje.
Od krátkých filmů k celovečerákům a palmám
Nakonec jsme se Anety zeptali, co chystá dál. I přes mezinárodní úspěch se pravděpodobně ke krátkým filmům vrátit nehodlá. „Mám to ráda. Je to dost punk, většinou prostě vezmu kamarády, kteří mají zrovna čas, a pracujeme za minimální budget. Ale myslím, že už jsem si to odžila,“ vysvětluje. Dodává, že už má scénáře na celovečerní filmy, na které se snad brzy můžeme těšit. Chystá také vlastní značku oblečení, která ponese prvky vlastnoručně malovaných obrazů.
Kromě toho se těší na návrat do milovaného Mexika, kde si začíná vytvářet prostředí pro spokojený život. „V Mexiku jsem si vytvořila druhý domov. Utekla jsem tam před covidovou dobou a našla ráj na zemi,“ říká. „Je to místo, kde se cítím svobodná a plná života, místo plné přátel, dobrého jídla, ryb v oceánu a surfařů na vlnách, dennodenní oslavy života, místo, kam se vracím, když je v Evropě zima, a místo, kde jsem si koupila pozemek v džungli a postavím si tam cool dům. Navíc je to kousek od LA, kam budu jezdit vydělávat penízky. Už mě tam čeká moje čtyřkolka a obytná dodávka zaparkovaná pod palmama.“
