Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Recenze filmu Střídavka.
V České republice máme komedie rádi. Letní, romantické, párové, rodinné, bláznivé, černé, hořké, sladké i kyselé. Považujeme se za krále bodrého humoru, a není proto divu, že filmové komedie přebíjí i slavné hollywoodské bijáky. Ať už mluvíme o letošním úspěchu snímku Vyšehrad: Fylm, nebo skvělé návštěvnosti Prvoka, Šampóna, Tečky a Karla minulý rok.
Kult komedie je v nás jako v koze, k čemuž přispěla cenzura minulého režimu a fakt, že jsme si na tehdejší produkci tak trochu zvykli. Vystoupit ze zóny bezpečného humoru se nepodaří každému a prostor pro realizaci originálních nápadů se i v rámci komediálního žánru hledá vážně špatně. Rodinná dramata obohacená dávkou vtípků se pravděpodobně budou tvořit i nadále. A to nemusí být špatně. Dobrá rodinná komedie nás může bavit napříč generacemi.
Zástup doposud vzniklých komediálních snímků nyní rozšiřuje film Střídavka od režiséra Petra Nikolaeva, který stojí za úspěšnými a povedenými díly, jako jsou Lidice nebo Příběh kmotra. Jeho nejslavnějším snímkem jsou ale stále Báječná léta pod psa, zachycující dospívání a rodinný život v šedivé totalitě. Právě vrcholnému Nikolaevovu dílu by se měla Střídavka dle slov režiséra ve své náladě podobat.
Zdroj: Bontonfilm
Oproti Nikolaevovým úspěšným filmům nestojí za příběhem ani Michal Viewegh (Báječná léta pod psa), ani Jaroslav Kmenta (Příběh kmotra) nebo Zdeněk Mahler (Lidice). Lucie Konečná, která k filmu napsala scénář, je podepsaná například pod seriálem Ordinace v růžové zahradě nebo filmem Rodinka, pokračováním sitcomu Taková normální rodinka.
Když střídavá péče zamotá vztahy
Střídavka zachycuje příběh dvou rozvedených párů, které musí najít způsob, jak skloubit péči o děti. Nejen kvůli komunikačnímu šumu se totiž vyzvedávání potomků ze školy, doprava na kroužky a rodičovské schůzky dají sladit jen těžko. Kromě dětí je navíc třeba postarat se o již dementní babičku (Eva Holubová) a neztratit u toho rozum. A tak Honza (Martin Hofmann) vymyslí unikátní časový rozvrh v podobě synchronizovaného kalendáře, který by měl celý proces zjednodušit.
Není překvapením, že život na tabulky nehraje a pečlivě naplánovaný harmonogram brzy naruší porod, rozcházení, scházení a další strasti všedního dne.
Na Honzovi, jeho partnerce Zuzaně (Kristína Svarinská), bývalé manželce Adéle (Jitka Čvančarová), jejím současném partneru Robertovi (Jiří Vyorálek) a jeho bývalé ženě Katce (Anna Polívková) je tedy vyřešit jak šílenou střídavou péči, tak i tyto partnerské vrtochy během devadesát minut.
Zachováváme tradiční hodnoty
Tvůrci Střídavky velmi přesně míří na svou cílovou skupinu a ještě před začátkem filmu je znát, pro koho je určená. Film s Martinem Hofmannem, Jitkou Čvančarovou a Annou Polívkovou dává pocit „bezpečného zážitku“ již z plakátu. První záběr z dronu na Prahu vystřídaný v autě telefonující Adélou (Jitka Čvančarová) pak přesně říká: „Díváš se na odpočinkovou rodinnou komedii, takovou přece znáš, není třeba přepínat kanál.“
Ve zbytku příběhu scénář Lucie Konečné servíruje postupně nadávkovaná partnerská dramata, odvyprávěná skrz natvrdlé chlapy a ženy, které k nim bezmezně vzhlíží nebo je chtějí přechytračit. Balíček letní komedie obohacuje také moudrost babiček, myšlenka, že kluci jsou kluci a že největší touhou žen je vdát se.
Spory mezi mužským a ženským světem jsou patrné již od začátku a stereotypy se filmu v podstatě nepustí. Honza je „opravdový“ chlap, který zapomene na narozeniny přítelkyně a matky svého miminka. Ruku k dílu nepřiloží a společně s bývalou ženou Adélou a jejím manželem neuroticky lpí na dodržování rozvrhu střídavé péče. Bez ohledu na to, že Zuzana před pár týdny porodila své jediné vlastní dítě, stále musí podle rozvrhu vyzvedávat ostatní potomky (včetně Robertových, což je Adélin současný manžel) ze školy a ideálně v mezičase uklidit a uvařit kuře na paprice.
To by jako součást příběhu mohlo vyznít dobře a s pomocí nadsázky některým mužům osvětlit, že si někdy opravdu nevidí do pusy a ani na seznam svých nároků. Škoda ale je, že Zuzana tu vypadá jako hysterka, kterou ve finále nejvíc trápí, že ji Honza ještě nepožádal o ruku.
V tu chvíli přichází klasické ospravedlnění ve stylu „kluci jsou kluci“ a „má tě přece rád“ a Honza díky poukázce na pobyt v lázních z celé situace vychází jako muž roku. Vlastnosti Zuzany s potenciálem stát se uvěřitelnou postavou se pak zužují na „zamilovanou ženu“, kterou definuje vlastně jenom láska k partnerovi a touha po kompletní rodině.
Je to feminismus. Ženy hrají ragby!
Podobně plochá je i většina dalších ženských charakterů. Katka je opuštěná zdravotní sestřička (jak jinak), která chce zpátky svého manžela, vedlejší postava Pepiny (Halka Třešňáková) je ragbistka, která tahá basy piv a kvůli lásce se vzdala sportovní kariéry. Výjimkou je v tomto případě jen Jitka Čvančarová, která v nemnohých scénách ukazuje kromě mateřství (pokud jej budeme počítat jako vlastnost) i jistou vyzrálost a moudrost.
Zdroj: Bontonfilm
Kontrast mezi kvalitou jednotlivých postav tvoří i o poznání uvěřitelnější mužské charaktery. Především Honza, který ukazuje něžnost a lásku (byť svým divným způsobem), zároveň drsnost, ale i schopnost poučit se a poslouchat ostatní.
Tři páry stačí, drahoušku
Střídavka poměrně přehledně kloubí zdánlivě chaotický příběh s několika zapletenými linkami, z nichž by každá vydala na samostatný film. Ať už by byl o mužské nevěře a ženské rezignaci v kontextu páru ve středním věku, zoufalosti matky s nesvéprávnou babičkou na krku, na kterou manžel kašle a snaží se napravit svoje chyby lacinými gesty, nebo o neplánovaném těhotenství nezletilých studentů střední školy.
Možná právě kvůli potenciálu každé z linek je ale občas Střídavka trochu zkratkovitá a linky zůstávají útržkovité. Poměrně hezky zachycuje mezigenerační spory, pozoruje běžné partnerské konverzace a dokáže rozesmát i dojmout. Toto pozorování jde ale často na úkor příběhu i postav, které ztrácí svou uvěřitelnost a místy i motivaci a někdy působí dost zbytečně. Například scéna o konfliktu rodičů, kdo se synem vyřeší problematiku masturbace, je snad v každém filmu a vůbec by nevadilo, kdyby ve Střídavce chyběla.
Nenaplněný potenciál nám paradoxně ukazují nejvíce scény, kde se postavy stávají lidštějšími a které dělají film lepším. Příkladem může být okamžik přiznání nevěry, která tu je vyobrazena tak, že po čtyřicítce a v druhém manželství může být méně trýznivá než v prvním vztahu, a dále jde třeba o rozhovor mezi rozvedenými manžely, v němž je vidět, jak hezký mohou mít i na první pohled paličatí lidé vztah, byť už dávno ne milostný.
Zdroj: Bontonfilm
„Střídavka je komedie, ale chtěli bychom ve filmu obsáhnout různé emoce, neměla by to být jen legrace za každou cenu. Ve své náladě by se měl film podobat třeba Báječným létům pod psa,“ říká o filmu Petr Nikolaev. A mohl by mít pravdu, pokud by ve filmu bylo víc výše zmíněných prvků a méně ukřičených dialogů, které sice podtrhují chaos daných situací, ale když se objeví popáté během pár minut, jsou otravné.
Zanedbané děti, zaopatřená cílovka
Stejně tak celistvost a přirozenost nabourávají naroubované reference na minulá díla některých herců nebo jejich rodičů. Věty „Měla sis vzít natěrače“, kterou říká Martin Hofmann Jitce Čvančarové, nebo „Musíme si pomáhat“ z úst Anny Polívkové by mohly být kořením dialogů, avšak vyznívají poměrně krkolomně a na sílu.
V konečném důsledku může být ale Střídavka pěknou letní rodinnou komedií, které nelze upřít skvělé obsazení ani cit pro situační humor. Lze v ní najít mnoho vtipných momentů i hřejivých scén. Bohužel často trpí rozpolceností a zkratkovitostí, když zrovna neví, na kterou dějovou linku se chce zaměřit, a ve finále všechny tak trochu zanedbá, stejně jako postavy tak trochu zanedbávají své děti pro vlastní pohodlí.
V kontextu českých komedií se jedná o dobře naplněný standard, který se může postavit vedle svých předchůdců, aniž by se mezi nimi ztratil. Herecké výkony jsou pěkně vyvážené a například Tomáš Dalecký skvěle zastupuje novou hereckou generaci. Dialogy jsou vcelku přirozené a není mnoho řemeslných věcí, které by narušovaly filmový zážitek.
Komediální filmy jsou již dlouhou dobu nedílnou součástí české kinematografie a bez ohledu na hodnocení kritiků i veřejnosti jsou také divácky nejúspěšnější. Tvůrci Střídavky si to pravděpodobně uvědomují a se svou cílovou skupinou vlastně velmi dobře pracují. Pokud chceš vidět odpočinkovou komedii, která splní nenáročné očekávání a na devadesát minut tě vytrhne z hektického pracovního života, dá ti Petr Nikolaev, Lucie Konečná a herecké obsazení nejspíš to, co hledáš.
Je ale trochu škoda, že stejně jako drtivá většina ostatních děl, spadá Střídavka do šablonek, které jsme už tisíckrát viděli a ještě asi tisíckrát uvidíme. Stejně tak trochu říká, že stereotypní postavy mužů a žen se z žánru jen tak nedostanou, i když je už dávno na čase.
