Charles Manson se narodil v listopadu roku 1934 v americkém státě Ohio do problematické rodiny. Biologického otce nikdy nepoznal a ani s matkou nestrávil mnoho času. Teprve šestnáctiletá Kathleen Maddox měla totiž často pletky s policií, a když bylo Mansonovi pouhých šest let, odsoudili ji spolu s jejím bratrem za krádež k pěti letům ve vězení.
Charles Manson toužil ze všeho nejvíc po uznání. Chtěl se stát slavným muzikantem a ke splnění jeho snu mu měl dopomoct Dennis Wilson, bubeník už tehdy slavných Beach Boys. Mansonovi se nejdříve dařilo Wilsonem jednoduše manipulovat, muzikant mu napůjčoval stovky tisíc dolarů, a kapelu dokonce přiměl, aby nahrála jednu jeho skladbu. Podlý kriminálník chtěl ale víc. Chtěl nahrávací smlouvu, slávu, bohatství a vztahy mezi Wilsonem a Mansonem se začaly vyostřovat.
Kapela Beach Boys nakonec Mansonovi odebrala autorská práva na jeho píseň, distancovala se od něj a kriminálníkovi nepomohlo ani to, že Wilsonovi vyhrožoval zabitím. Sny o slávě se mu rozplynuly.
Konec šedesátých let jako nový začátek
Do Kalifornie proudily tisíce lidí, začala éra hippies a spolu s ní i společenská revoluce. Představy o spořádané rodině, bílém domku s krátce střiženým trávníkem a zlatým retrívrem na terase začaly narážet na realitu a také na to, co od života chtěla tehdejší mladá generace. Ta bojovala nejen za ukončení války ve Vietnamu, ale také za práva Afroameričanů, prosazovala se nová náboženství, myšlenkové směry a zemí zmítaly protesty hnutí hippies. Najednou existovalo tolik možností, myšlenek a idejí. Ulice Kalifornie byly plné kazatelů a proroků, čehož se rozhodl využít také Charles Manson, vzrůstem drobný kriminálník s velkým charismatem.
Svatý muž? Nikoliv. Rasista, který ctil pouze bílou rasu
A tak přišel s vlastním proroctvím i Charles, zakladatel tzv. Manson Family, a takřka ihned si získal desítky učedníků. Vystupoval jako svatý muž, avšak filozofie nebyla tak čistá, jak říkal. Kriminálník uměl manipulovat s lidmi, nenápadně je nabádal k rasismu a do hlav jim vtloukal, že již brzy začne rasová válka, kterou vyhrají černí Američané, „násilničtí divoši“, a bílá rasa zanikne. Ti, kteří se k Mansonovi přidají, však budou uchráněni, neboť je vůdce odvede do podzemního města, kde se stoupenci promění v nejrůznější fantastické bytosti. Když pak válka odezní, vynoří se z podzemí a vládu od Afroameričanů převezmou.
Ke svým proslovům Manson používal také píseň Helter Skelter od Beatles, která podle něj obsahovala skrytou zprávu o páchání násilí. „Mohou za to Beatles a jejich hudba, kterou vydávají. Tyto děti tu hudbu poslouchají a přijmou z ní zprávu, která je subliminální. Není to má hudba. Jen poslouchám, čeho se týká. Říká to: ‚Povstaň. Zabij.‘ Proč bych za to měl nést vinu já? Já tu hudbu nenapsal,“ ospravedlňoval Manson později svoje činy před soudem. Manson byl přímo posledlý celým Bílým albem (White Album), které Beatles vydali v roce 1968.
„V Beatles viděl věci, po kterých tak zoufale toužil: celosvětový respekt a slávu a samozřejmě peníze. Nic z toho jakožto ‚umělec‘ potýkající se s problémy neměl. Koncem 60. let se v LA zoufale snažil prorazit v hudebním průmyslu. U soudu se hájil tím, že nic neudělal, že děti poslouchaly hudbu, a ta jim řekla, co mají dělat,“ uvedla tehdejší federální státní zástupkyně Lisa Wiehl.
V Kalifornii to jen vířilo večírky, Manson a jeho spojenci často vycházeli do ulic a jeho sekta již brzy skýtala stovky stoupenců. Byli to lidé, kteří neměli dobré zázemí, neměli kde složit hlavu a snáz se nechali naverbovat. Doma je zkrátka nic nedrželo. Většina z nich byly mladé ženy, některé lákala i uvolněná atmosféra, sexuální svoboda a otevřené možnosti, pročež svého vůdce dobrovolně následovaly na ranč George Spahna, kde se sekta usadila.
Se svými „dětmi“ manipuloval drogami i sexem
Právě ranč George Spahna byl tím klíčovým místem, kde docházelo k proměně a odpojení následovníků od běžného života. To vše za pomoci halucinogenů a intimních kontaktů. „Měli jsme stovky a stovky tripů. Cílem bylo zbavit se svého já, zbavit se sám sebe. Někdy jsme pak zdrogovaní inscenovali scénu ukřižování. Bylo to velmi realistické. Na konci, když Charlese coby Ježíše sejmuli z kříže, nám říkal: ,Umřel jsem za vás. Umřete i vy za mě?‘ “ vypověděly bývalé členky sekty Patricia Krenwinkel a Leslie Van Houten. Sám Charles Manson si přitom LSD dával jen výjimečně. Musel se totiž plně soustředit na to, aby své poskoky ovládl tak, že zapomenou na okolní život.
K tomu mnohdy využíval i sex a intimitu. „Hodně z nás mělo problémy se sebevědomím. Když se mnou Charlie spal, měla jsem pocit, že jsem krásná a milovaná,“ vzpomíná Van Houten.
Ačkoli se Manson sbližoval s většinou svých následovníků, některé z dívek jej zaujaly více. Jednou z nich byla třiadvacetiletá Mary Brunner, která měla vlastní dům a stálý příjem, čímž si vůdce ihned získala. Ovlivněná dívka se dala na kriminalitu, zatímco Manson verboval další stoupence. Podobně blízký vztah měl vůdce také s teprve čtrnáctiletou Dianne Lake, která do sekty vstoupila se souhlasem svých rodičů, kterým nevadilo ani to, že má dívka s Mansonem sexuální poměr.
Mansonovi následovníci pozabíjeli 8 lidí
S postupem času začal Manson brát své „děti“ na tzv. strašidelné vycházky. Poručil jim, ať si vezmou černé oblečení, nasednou do auta a odjedou na procházku. Během ní se pak členové sekty vkrádali spícím rodinám do domů, tam přesouvali nábytek, aby se obyvatelé po probuzení vyděsili. Strašidelné vycházky se ale stupňovaly a Mansonovi následovníci začali krást jídlo a drobné cennosti.
Pak svým „ovečkám“ nařídil vraždit. Rasová válka ne a ne přijít, a tak chtěl Manson své „proroctví“ popohnat. Děsivé vraždy tak měly vypadat, jako by je spáchali právě Afroameričané, které Manson tolik nesnášel. Nařídil, aby oběti zemřely velmi krutým způsobem a také, aby jejich vykonavatelé krví zavražděných napsali na stěny domu slova jako „politické sv*ně“ nebo „Černí panteři“ (tehdejší politická organizace pro emancipaci Afroameričanů). Páchat zlo vyjížděli jak muži, tak vůdcovy fanynky, kterým mnohdy bylo pouhých 20 let.
První jejich obětí byl hudebník Gary Hinman, který otevřel náruč i svůj dům každému, kdo jen potřeboval. Doplatil na to, když se seznámil s Charlesem Mansonem. Ve svém domě ubytoval několik Mansonových „oveček“, a když v létě 1969 plánoval cestu do Japonska, Manson si začal myslet, že je Gary bohatý. Svému přívrženci Bobbymu Beausoleilovi nařídil, ať Hinmana okrade o 1 000 dolarů. Hudebník ale žádné peníze neměl, a zhrzený Beausoleil proto zavolal Charlese Mansona. Ten v návalu vzteku Hinmanovi mečem usekl ucho a odjel. Beausoleil zpanikařil a Hinmana zabil. Jeho krví pak na zdi napsal „politické sv*ně“, aby si policie myslela, že vraždu spáchali právě Černí panteři. Zmást vyšetřovatele se mu ale nepovedlo a Beausoleil zanedlouho skončil ve vězení.
Vražda těhotné Sharon Tate otřásla celým světem
Manson tak přišel naoko s plánem, jak svého kumpána osvobodit – spáchat další podobný zločin a svést tak policii ze stopy. Ve skutečnosti ale Charles Manson panikařil, nedařilo se mu prosadit se v Hollywoodu, členů sekty nikterak výrazně nepřibývalo a brutální kriminálník se rozhodl dokázat, jak velkou má nad svými následovníky kontrolu. Nařídil jim zaútočit v losangeleském sídle na Cielo Drive. To měl tolik spojené s hollywoodským úspěchem, kterého nedosáhl. Dříve dům totiž obýval producent Terry Melcher, který Mansonovi pomáhal s kariérou muzikanta. Vůdce sekty již několikrát Melcherovi údajně vyhrožoval vraždou a až nyní se svá slova rozhodl vyplnit.
V honosném domě už však nebydlel Melcher, ale režisér Roman Polanski s manželkou Sharon Tate. Manson to sice věděl, ale protože měl dům spojený se vším, po čem toužil, chtěl se pomstít komukoliv, kdo se v něm nachází. Svým stoupencům nařídil, ať na této adrese zabíjí každého, koho najdou. Předtím je ale nezapomněl náležitě zdrogovat. Devátého srpna se tak Mansonova Rodina dopustila vraždy, která šokovala celý svět.
Onoho osudného večera se v losangeleském sídle nacházela těhotná Sharon Tate, která měla jen pár týdnů před porodem, kadeřník Jay Sebring, fotograf Wojciech Frykowski a jeho přítelkyně Abigail Fogler. Čtyři členové Rodiny dostali jasný úkol – zmasakrovat všechny přítomné tím nejhorším možným způsobem.
Stoupenci přijeli před nemovitost a Mansonova „pravá ruka“ Tex Watson vylezl na telefonní stožár, kde přestřihl dráty, čímž oběti odpojil od okolního světa. Poté autem sjeli zpět pod kopec a vrátili se po svých. Přelezli plot a Watson dívkám, které jej doprovázely (Susan Atkins, Patricia Krenwinkel a Linda Kasabian), řekl, ať zabijí každého, koho uvidí. V tu chvíli se ke skupině vrahů blížil Steve Parent, který byl v rezidenci na návštěvě u správce domu Williama Garretsona. V okamžik, kdy výpravu míjel, se ze stínu vyřítil Watson a nebohého muže staženým okýnkem bodnul do levé paže a čtyřikrát na něj vystřelil z pistole.
Kasabian se zatím vrátila k bráně hlídat a zbytek skupiny vlezl do domu oknem. V obývacím pokoji spal fotograf Wojciech Frykowski, kterého Watson omráčil kopnutím a Atkins mu svázala ruce za zády. Atkins se následně vydala prozkoumat zbytek domu, ve kterém našla Abigail Folger a Sharon Tate, která si zrovna povídala s Jayem Sebringem. Mansonova oddaná následovnice všechny zmíněné přivedla do obývacího pokoje. Nutno podotknout, že všichni útočníci z Mansonovy rodiny byli pod vlivem různých drog, ale právě Susan Atkins posléze přiznala, že si vraždy užívala.
Watson Sebringovi svázal ruce, jednu smyčku mu uvázal kolem krku a její druhý konec omotal kolem trámu u stropu. Pak začal vázat lano kolem krku Tate, proti čemuž se Sebring ohradil a Watson jej postřelil do břicha. Následně Watson své vězně vyzval, aby mu dali všechny své peníze. Když však zjistil, že se v domě nachází pouze 70 dolarů, rozčílilo jej to a v návalu hněvu začal bodat do Sebringa. Pak všem oznámil, že zemřou.
V tu chvíli se Frykowskému podařilo uvolnit si ruce a napadl Atkins. Z domu utekl, ale na trávníku upadl, Watson jej dohnal a ubodal ho k smrti. Z domu se pokusila utéct také Folger, kterou doběhla Krenwinkel, několikrát ji bodla a Watson pak její brutální práci dokončil. Pak se útočníci vrátili k Sharon Tate, která je prosila o život nenarozeného dítěte. Slibovala, že pokud vrazi počkají dva týdny, sama se jim po porodu odevzdá, aby ji mohli zabít. Brutální sektu však neobměkčila. Atkins Sharon popadla a Watson do ní i nenarozeného dítěte začal bodat nožem. Poté Atkins hereččinou krví popsala dům podobnými slovy, jako se našly na místě vraždy Garyho Hinmana.
Brutální útok přežil jediný člověk. Zmíněný správce William Garretson bydlel v zahradním domku u nemovitosti a celý útok prospal. Policie jej proto chvíli podezřívala, že právě on by mohl být vrahem. Důkazy však hovořily jasně a Garretson byl krátce po útoku očištěn.
Jen den po masakru v domě Sharon Tate se Mansonova rodina dopustila dalších vražd. Vloupali se do domu manželů LaBiancových, které svázali, oloupili o vše cenné a pak je každého odvedli do jiného pokoje. Leno LaBianca zůstal v obývacím pokoji, kde jej Watson začal bodat, a když to uslyšela Rosemary, kterou mezitím Patricie Krenwinkel a Leslie Van Houten odvlekly do ložnice, dala se na útěk. Watson i obě zmíněné útočnice ji však dohnali a 41 ranami ji ubodali. Watson se pak vrátil za Lenem a dokončil svoji práci. Na břicho obchodníka následně vyryl nápis „válka“ a do břicha mu zabodl vidličku.
Los Angeles ovládla panika a strach. Pak ale spadla klec
Policie si nejdříve brutální vraždy s podivnou skupinou okolo Mansona nespojila. V zimě roku 1969 byli ale Manson a další členové sekty odvezeni na policejní stanici, a to v souvislosti s krádeží aut, která byla nalezena na jejich ranči. Rodina měla být propuštěna, ale Susan Atkins si v cele pustila pusu na špacír a chlubila se tím, že právě ona a její kumpáni jsou zapleteni do letních vražd, které otřásly celými Spojenými státy.
Čtyřiadvacet osob včetně Mansona bylo vzato do vazby a 15. června 1970 začal soudní proces, který se vlekl několik měsíců. Policie vyslýchala desítky svědků, zkoumala důkazy, otisky prstů z místa činu a také vražednou zbraň. V lednu roku 1971 byl pak Charles Manson spolu s Watsonem, Atkins a Krenwinkel odsouzen k trestu smrti, který byl později zmírněn na doživotí.
Soud s Mansonovou Rodinou byl jedním z nejsledovanějších v historii. Obvinění během soudního procesu dělali opičky, smáli se a chovali se jako celebrity. Konečně měli pozornost, po které tak toužili, a zájem médií si užívali.
Manson se až do roku 2012 hned několikrát pokoušel o podmínečné propuštění, neboť mu nikdy nebylo prokázáno, že by se osobně zúčastnil některé z vražd, avšak nesetkal se s úspěchem. V listopadu 2017 pak zemřel v nemocnici v důsledku delší nemoci.
„Symbol Helter Skelter jsem použil jako metaforu k jízdě shora dolů – vzestup a pád římského impéria. Bylo to o zániku, o sestupu dolů. Mohli jste to považovat za spíše poněkud roztomilý název, ale od té doby se kolem toho motaly všechny zlověstné podtexty, protože si to Manson vybral jako svou hymnu,“ popsal Paul McCartney ve svojí knize Many Years from Now.
Tento brutální příběh se nesmazatelně propsal do popkultury. Inspiroval nespočet knih a několik filmů včetně nejpopulárnějšího zpracování od režiséra Quentina Tarantina z roku 2019. Kontroverze také vyvolala kapela Nine Inch Nails, která si dům na Cielo Drive pronajala a natočila v něm kromě alba i hudební videoklip.
Vraždy Mansonovy Rodiny jako by předznamenaly zánik celé jedné generace hippies, volné lásky a bezstarostnosti. Atmosféra ve Spojených státech už nikdy nebyla tak uvolněná, volnomyšlenkářská, a z ulic se dokonce vytratili i samozvaní duchovní, vůdci a kazatelé.
