Příběh, který se odehrál v pokoji číslo 1046 v kansaském hotelu President, budí hrůzu i dnes. Vrah, který umučil nebohého muže, nebyl nikdy dopaden.
V rámci našeho článkového seriálu Nevyřešené vraždy se tentokrát podíváme na záhadu pokoje číslo 1046 v hotelu President. V něm se v roce 1935 ubytoval jistý Roland Owen, na kterého personál vzpomíná jako na „podivína“. Jen o pár dní později byl Owen nalezen ve svém pokoji v zuboženém stavu, s mnohočetnými bodnými ranami. Krátce po převozu do nemocnice zemřel. Jak se později ukázalo, nebyl tím, za koho se vydával. Jeho i vrahova identita zůstávají až dodnes zahaleny tajemstvím.
V hotelu President se ubytoval bez zavazadel
Příběh končící záhadnou vraždou se začal psát 2. ledna 1935. V hotelu President v centru Kansas City se v odpoledních hodinách ubytoval osamělý muž jménem Roland T. Owen, který hned na první pohled upoutal pozornost personálu. Do hotelu si totiž přišel stěžovat na nehorázné ceny vedlejšího ubytovacího zařízení, v rukou svíral pouze hřeben a zubní kartáček a vyžádal si pokoj, který bude v jednom z nejvyšších pater hotelu. Přidělen mu byl pokoj s číslem 1046 v 10. patře hotelu. Jakmile se v něm Owen ubytoval, vyrazil ven.
Jeho chování připadalo tamnímu personálu velmi podivné. Téměř nikdy nevycházel z pokoje, a když ano, choval se zvláštně. Personál nad tím ale mávl rukou. Přece jen byl zvyklý na to, že se tehdy v hotelu ubytovávala spousta obchodníků, kteří si do pokojů zvali společnice a čím méně se do toho zaměstnanci pletli, tím lépe pro ně i pro celý podnik.
Hned o den později, tedy 3. ledna 1935, navštívila Owena hotelová pokojská, aby uklidila jeho pokoj. Bylo to zhruba kolem poledne, kdy většina hostů vyrážela ven, ale on byl uvnitř, zamčený. Když pokojská zaklepala, Owen jí otevřel, a i když jej ujišťovala, že může přijít kdykoli jindy, pustil ji dovnitř. V pokoji měl úplnou tmu, žaluzie byly stažené, aby do místnosti nešel ani paprsek světla, a rozsvícená byla pouze malá stolní lampa. Během úklidu zmínil, že za ním za chvíli přijde kamarád, ale ještě předtím se půjde projít a pokojská má nechat pokoj odemčený.
Když se pak o čtyři hodiny později pokojská vrátila, aby hostovi donesla čerstvě vyprané ručníky, pokoj byl stále odemčený. Owen v něm ležel oblečený na ustlané posteli a údajně se zdálo, že spí. Na nočním stolku měl položený lísteček se vzkazem: „Done, vrátím se za 15 minut. Počkej tady.“
Ani následující den neprobíhal v pokoji číslo 1046 klidně. Pokojská se v něm zastavila kolem půl 11 dopoledne, aby ustlala postel, a zjistila, že dveře od Owenova pokoje jsou zamčené zvenku. To nasvědčovalo tomu, že z pokoje odešel, avšak když pracovnice vstoupila dovnitř, uviděla Owena, jak sedí v rohu místnosti, ve tmě.
Když se pak vrhla do úklidu, hostovi zazvonil telefon, do kterého prohlásil: „Done, já nechci jíst. Nemám hlad, právě jsem snídal. Vážně nemám hlad.“ Poté zavěsil a začal se pokojské vyptávat na její práci a hotel. To bylo poprvé, co s ženou vedl dialog, ale údajně se měl ptát jen na to, kolik je v hotelu pokojů, jací hosté v něm bydlí a znovu zmínil, že ceny ve vedlejším zařízení jsou příliš vysoké. Pokojská rychle dokončila úklid a Owena nechala v místnosti samotného. Po cestě zpět na recepci jí došlo, že muže musel v pokoji někdo zamknout…
Velký hluk a nadávky
Pokojská během úklidu odnesla z pokoje všechny ručníky, a když je posléze chtěla nahradit novými, překvapilo ji, že z místnosti slyší dva hlasy. Za dveřmi proto zahlásila, že nese čisté ručníky, avšak hlasitý a hluboký hlas jí odpověděl, že jich mají dost. Žena věděla, že to není pravda, ale nechtěla se vměšovat do rozhovoru, který se zdál být citlivý a soukromý.
Téhož dne hotel President přivítal dva nové hosty. Jean Owen (shoda jmen je náhoda), která byla ubytována v pokoji číslo 1048, a hotelového poslíčka, který měl tu noc službu a potřeboval někde přespat.
Oné noci prý Jean Owen z pokoje číslo 1046 slyšela opakovaný ruch. „Slyšela jsem velký hluk a nadávky. Jednalo se o hlasitý rozhovor mužů a žen. Chtěla jsem zavolat recepčního, ale nakonec jsem to neudělala,“ vypověděla později.
