Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Kliknutím na tlačítko tě přesměrujeme na news.refresher.cz
Refresher Česko
Otevřít v aplikaci Refresher
Stáhnout
X
31. srpna 2022 11:00
Čas čtení 8:07
Anna Koucká

Dvacet let od pražských povodní. „Karlín se díky nim posunul, vzpomínky ale lidem nevrátíte,“ říká bývalý starosta

Dvacet let od pražských povodní. „Karlín se díky nim posunul, vzpomínky ale lidem nevrátíte,“ říká bývalý starosta
Zdroj: Praha
ZAJÍMAVOSTI ČESKO PRAHA
Uložit Uložené

V srpnu 2002 došlo v Praze k ničivým povodním. Ani po dvaceti letech však některé objekty nejsou opraveny. Ačkoliv ničivá voda přinesla městu impuls k novému začátku, mnoho obyvatel kvůli ní přišlo o nejcennější vzpomínky.

Je to teprve dvacet let, ale jako by se to odehrálo na úplně jiné planetě. Představ si rok 2002 –⁠ frčí capri kalhoty, potítka na zápěstí a za 25 tisíc je Nokia 7650 první mobil s foťákem, který se u nás dá sehnat. V lednu vzniká na brněnském VUT fakulta informatiky, v květnu česká mutace Wikipedie. Prezidentem je Václav Havel a v červnových volbách do Poslanecké sněmovny vítězí ČSSD s 30,2 % hlasů. V červenci se koná úplně první ročník Colours of Ostrava a do kina se chodí na Spider-Mana s Tobeym Maguirem. Největším hitem roku 2002 je písnička Complicated od Avril Lavigne a Finn Wolfhard ze Stranger Things se narodí v prosinci...

Anketa:
Pamatuješ si rok 2002?
Jako by to bylo včera.
Byl*a jsem dítě, ale něco si pamatuju.
Nepamatuju si nic.
Ještě jsem se nenarodil*a.
Jako by to bylo včera.
41 %
Byl*a jsem dítě, ale něco si pamatuju.
41 %
Nepamatuju si nic.
4 %
Ještě jsem se nenarodil*a.
13 %

V srpnu se ale pozornost celé republiky obrací k předpovědi počasí a k hladinám řek. Kvůli nadprůměrným srážkám, které se začátkem srpna před dvaceti lety strhly nad Českou republikou, došlo k povodním takového rozsahu, že některé části republiky byly zasaženy takzvanou pětisetletou až tisíciletou vodou. Jedná se o záplavu, u které meteorologové předpokládají, že se stane jednou až dvakrát (v případě pětisetleté) za 1000 let. Nikdo ale nedokáže odhadnout, kdy přesně k ní může dojít.

Situace je nadmíru výtečná

Ničivá povodeň, která v roce 2002 zasáhla Českou republiku a připravila o život 17 lidí, v nebývalé síle udeřila i na Prahu. Některé městské části, jako jsou Karlín či Holešovice, byly poničeny natolik, že tato přírodní katastrofa navždy pozměnila jejich podobu. Ačkoliv jsou v určitých částech republiky rozsáhlé povodně častější záležitostí, konkrétně Praha záplavy v takové síle dlouho nezažila, a neměla proto dostatečná opatření. Technologická omezení té doby navíc neumožňovala ani přesnou předpověď, a nikdo tak netušil, v jaké míře bude hlavní město zasaženo. 

13. srpna, kdy se povodňová vlna blížila maximu a v centru města se přerušily dodávky elektřiny, ale optimistický zůstával málokdo. Snad kromě tehdejšího primátora Igora Němce, který legendární hláškou v rozhovoru s novinářkou Norou Fridrichovou (tehdy Novákovou) zhodnotil situaci jako „nadmíru výtečnou“. V té chvíli už bylo zaplaveno 10 městských částí a o den později voda zatopila i metro.

Pokud se ti video spouští od začátku, rozhovor začíná v čase 3:55.

„Nejvíce zasažený byl, jak je všeobecně známo, Karlín a byly zasaženy i Holešovice a pak další části při soutoku Berounky jako Lahovice, Lahovičky, části Velké a Malé Chuchle a i část Zbraslavi a Troja. Tam byly velké škody například v zoologické zahradě,“ říká urbanista Jaromír Hainc z institutu plánování a rozvoje.


Voda v pražských ulicích přitom dosahovala do několikametrové úrovně. „V Karlíně byla voda do úrovně celého přízemí, někde to zasahovalo i výše a bylo to nad úroveň běžně vysokého člověka, což znemožňuje jakýkoliv pohyb,“ říká Hainc.


Právě Karlín byl podle Haince nejvíce zasažen proto, že se nachází v povodňové oblasti, a to i v současnosti, kdy čtvrť dosáhla zcela jiného statusu, než tomu bývalo před dvaceti lety. „Do doby před povodněmi nebyly v Karlíně protipovodňové ochrany. Ale i když se podíváte na mapy a územní plán, stále vidíte, že je část Karlína v povodňovém území, jen už je teď chráněný. Město totiž do protipovodňové ochrany investovalo hodně peněz a tím pádem kdokoliv, kdo na toto území po povodních přišel a investoval, měl automaticky větší hodnotu svého majetku, protože už byl více chráněný,“ vysvětluje urbanista.  

Povodeň v centru Prahy, 15. srpna 2002.
Povodeň v centru Prahy, 15. srpna 2002. Zdroj: Wikimedia Commons/Effenberger

Starosta kvůli evakuaci málem skončil ve vězení

Ve vedení Prahy 8 byl v roce 2002 Josef Nosek. Ten na povodně vzpomíná jako na velmi zásadní událost nejen politické kariéry, ale i svého života. „Povodeň tenkrát přišla ve dvou vlnách. Problematické ale bylo, že v té době jsme neměli tak dobré meteorologické informace a správa povodí Vltavy nebyla o přesném stavu plně informována. Já jsem v té první vlně nařídil evakuaci, což bylo velmi problematické, jelikož jsem v podstatě vyhnal lidi z jejich domovů, což se nelíbilo tehdejšímu ministru vnitra panu Grossovi, který se mě poměrně drsným způsobem snažil přesvědčit, aby byla evakuace ukončena. Bylo tenkrát před volbami, takže do toho z vyšších pater politiky zasahovalo hodně populistických kroků,“ vzpomíná na začátek povodní v Praze Nosek. 


Dostat tisíce lidí ze dne na den z jejich domovů však nebylo nic jednoduchého. Především v kontextu doby, kdy telefonické a internetové pokrytí nebylo v takové míře, jako je tomu dnes, byl celý proces o poznání zdlouhavější a složitější.


„Evakuaci jsme dělali přes televizi, televizní stanice nám vyšly tenkrát vstříc a vysílaly zprávu o tom, že byla v Praze 8 vyhlášena dobrovolná evakuace osob. S Policií ČR jsme se také domluvili na tom, že změní dopravní značení. V celém Karlíně a Dolní Libni tak šlo ze čtvrti pouze vyjet, ale nedalo se do ní dostat. Začali jsme také odtahovat vozidla z ulice. Skoro všichni lidé odešli, ale některým se nechtělo, měli jsme tam i takové, kteří se na protest někde přivazovali a nechtěli pryč. Z velké části se nám ale povedlo v klidu lidi poslat z města, pokud by totiž došlo k následné evakuaci, už bychom je asi museli tahat z domů a odvážet je proti jejich vůli. Bylo to tenkrát dohromady asi 25 tisíc lidí, kterých se to týkalo. Většina z nich odjela na chaty anebo dostali ubytování v kulturních domech a tělocvičnách různě po Praze,“ popisuje Nosek průběh záchranné akce. 


Právě rychlá evakuace byla, jak se později ukázalo, naprosto klíčová. Ačkoliv totiž byla Praha velmi zasažena, záplavy si nevyžádaly žádné ztráty na životech. Podle Noska ale byly momenty, kdy se zdálo, že byla evakuace chybou. 


„V jednu chvíli se stalo, že většina lidí z oblasti odjela a najednou přestala voda stoupat. To byl pro mě hodně silný moment, jelikož pokud by deště v té chvíli opravdu skončily, evakuace by byla zbytečná a pro mě by to znamenalo, že bych mohl jít až na dvanáct let do vězení. V té době mi bylo 35 let a znamenalo by to, že ztratím strašně důležité roky života. Ten pocit byl strašný. Najednou jsem stál v prázdné čtvrti, kde nikdo nebyl, ale voda nestoupala. Jen jsme si vyměňovali pohledy s policajty, kteří ze mě myslím měli hroznou srandu,“ říká Nosek.  

Nevyčíslitelné škody

Největší problémy ale paradoxně přišly až poté, co záplavy opadly a byly plně vidět škody, které napáchaly. „Ta situace nebyla tenkrát ideální. Voda v Karlíně začala téct zespodu z kanálů a také tam byla ta chyba, že nebyl spuštěn ochranný systém v metru, takže se zaplavilo. Největší problém ale nastal v momentě, kdy ta voda opadla a my jsme viděli, v jakém je to stavu. Najednou jsme viděli všechno to bahno a nepořádek a také to, kolik budov má poničenou statiku, anebo už dokonce spadlo,“ popisuje Nosek momenty po povodni.

Povodňová značka v metru na Palmovce.
Povodňová značka v metru na Palmovce. Zdroj: Wikimedia Commons/Shadster


Coby starostu tak najednou Noska čekalo plno důležitých rozhodnutí, která nikdy předtím nedělal. „Musel jsem lidem říct, že se nemůžou vrátit domů, protože už dům nemají, anebo že do něj nesmí, protože není bezpečnostně adekvátní, a museli jsme jim hledat náhradní bydlení,“ říká. 


Kromě hledání náhradních bytů a vyplácení peněz poškozeným se však s koncem povodně odkrylo i mnoho smutných lidských příběhů. „Nejhorší na tom všem bylo to, že tam plno lidí ztratilo věci, které se nedají vyčíslit. Ať už šlo o paní, která měla v bytě kočku, anebo o starého pána, který se snažil vrátit do porušeného domu, protože v něm byl šicí stroj, což byla jediná věc, která mu zbyla po jeho zesnulé manželce. Zrovna v tomto případě jsem mu ten šicí stroj vyzvedl sám, protože jsem si nechtěl vzít na triko, že tam někoho pustím, ten barák spadne a zabije ho to,“ vzpomíná Nosek.


„Jsou ale věci, které nenahradíte. Jsou to fotky, lístek do kina z prvního rande. Pozitivní na tom alespoň bylo to, že díky té evakuaci nikdo neutrpěl vážná zranění anebo nezemřel. Ale ty sentimentální věci byly především třeba pro některé seniory psychicky likvidační. Bohužel jsme s tím nemohli nic dělat, i když nám to bylo moc líto,“ dodává. 


Ani po dvaceti letech, kdy už ve čtvrtích došlo k revitalizaci, ale stále nikdo nemůže říct, v jakém přesném rozsahu škody byly. „Co se týče těch majetkových škod, přesnou částku asi už nikdo nezjistí, ale jsou to miliardy korun,“ říká Nosek. 

Karlín po povodni 2002.
Karlín po povodni 2002. Zdroj: Wikimedia Commons/Sachabrunel


Podobný pohled na škody má i Jaromír Hainc. „Co se týče škod, tak jsou to v dnešních cenách miliardy korun, nicméně ta škoda byla mnohem větší, protože se některé nehmotné věci nedají vyčíslit a ocenit. Mnoho objektů bylo zdemolováno a strženo a došlo k určité změně v přístupu, jak se s tím územím pracuje. Například v zoo došlo k přesunu mnohých pavilonů do oblastí, které jsou nahoře a nebyly by podobnou povodní postižené. Je ale nutné dodat, že třeba pro Karlín to byla velká ztráta a výhra zároveň, protože to byl impuls k rozvoji,“ říká urbanista pro Refresher.  

Změna chápání území

Právě Karlín se za posledních dvacet let radikálně změnil a z opomíjené a neoblíbené čtvrti se stal jednou z nejžádanějších pražských lokalit. „Po povodních ale došlo k určité změně v pojetí a chápání Karlína. To, že se stal dnes atraktivní čtvrtí, je ale dáno i jeho historickou polohou, jelikož to bývala první čtvrť za hradbami, která vznikla už po napoleonských válkách,“ vysvětluje Hainc.


Povodně ale podle něj změnily charakter mnoha pražských čtvrtí. „Myslím si, že nejvíce zásadní změnou, kterou Praha po povodních prošla, byla změna chápání prostoru a tradičních prostorů a budov. V historických čtvrtích dostala své místo i moderní architektura, změnilo se pojetí a přemýšlení o výškových budovách a také se začaly stavět i jiné typy budov než tradiční objekty s vnitrobloky, které do té doby Praze dominovaly,“ popisuje.


Ačkoliv ale došlo v Praze k rozvoji, některé budovy stále nejsou v předpovodňovém stavu. „Do dneška nebyla opravena Invalidovna, ale ta už naštěstí svůj projekt má. Ale v původní Invalidovně sídlil archiv architektury a povodeň zničila mnohé historické a pamětnické výkresy a skici, které se týkaly architektonického dědictví. Naštěstí se je povedlo speciálními metodami restaurovat, ale bylo to velmi nákladné a složité. Stejně tak bylo složité opravit nějaké staré objekty, jako je třeba kostel na Karlínském náměstí, jelikož při stavbě takových památek byly použity úplně jiné materiály, než jsou ty dnešní,“ říká Hainc.

Značka hladiny povodně 2002 na Malé Straně v ulici Nosticova.
Značka hladiny povodně 2002 na Malé Straně v ulici Nosticova. Zdroj: Wikimedia Commons/Matěj Baťha


Je však jisté, že současná podoba a rychlost vývoje postižených čtvrtí by byla bez povodní zcela jiná. „Myslím si ale, že nebýt povodní, tak by Karlín dopadl svým vývojem velmi podobně. Například Danube House na Rohanském nábřeží, který byl vlastně jedním z prvních velkých developerských projektů v této oblasti, byl během povodní už v hrubé stavbě. Už před povodněmi tam tedy byl záměr vystavit nějaké velké kancelářské budovy, což byl vlastně takový začátek transformace Karlína. Třeba Holešovice nebo Bubny by asi na svůj rozvoj čekaly déle. Ale podle mé hypotézy se právě povodněmi nastartoval jakýsi potenciál těchto čtvrtí a došlo k jejich rychlejšímu rozvoji,“ říká Hainc.


Zda se ale Praha změnila tak, že by ji už velká voda v takovém rozsahu dnes neovlivnila, nejde podle urbanisty s jistotou říct. „Jakou škodu by velká voda v podobné síle způsobila dnes, je velmi těžké odhadnout. Samozřejmě, že díky všem opatřením, které Praha proti povodním v posledních dvaceti letech podnikla, by dopad nebyl takový, čemuž dost přispívají i moderní technologie a větší rozšíření mobilní a internetové sítě, díky čemuž bychom byli schopni rychleji reagovat než právě před lety,“ říká Hainc.

Protipovodňová opatření a velký úklid

Právě co se protipovodňových opatření týče, Praha do tohoto sektoru v posledních dvou dekádách velmi investovala. „Například pro mosty jsou mnohem přísnější podmínky, protože musí být hodně vysoko. Vytvořila se jak trvalá, tak i mobilní protipovodňová opatření. Byly postaveny valy, upravily se stanice metra a také kanalizace. Další protipovodňová opatření se ještě plánují, především na Rohanském ostrově a u Libeňského mostu,“ říká Hainc. 


Navzdory všemu městskému a územnímu plánování však podle Haince nemůžeme zapomínat na to, že ne všechno můžeme ovlivnit. „Povodeň nám připomněla poznání, že člověk není všemocný, příroda má velkou sílu a je potřeba ji poslouchat. Co se týče města, tak myslím, že nám všem došlo, že i město pro ochranu musí něco dělat a také je důležitý ten celek. Že sice možná jednotlivec nebude chtít, aby nějaká z protipovodňových bariér zasahovala na jeho pozemku, ale je to věc, která pomůže společnosti a lidem, kteří ve stejné oblasti žijí. A pro plno částí to také byl velký úklid a byl to nový impuls do života zasažených čtvrtí a také ke vzniku nové výstavby. Samozřejmě to ale ve finále bylo celé velmi drastické, především co se týče v rovině osobních příběhů jednotlivých lidí,“ říká Jaromír Hainc závěrem.

Domů
Sdílet
Diskuse