Mnichovský masakr: Od útoku teroristů na olympiádě uplynulo 50 let. Pozůstalí budou pietní akt ignorovat

Zanedlouho přišli o život dva Izraelci – trenér Moshe Weinberg, který na únosce zaútočil při přesunu z jednoho bytu do druhého, a vzpěrač Yossef Romano, který jednoho z vetřelců vážně zranil. Zbylých devět členů izraelské výpravy teroristé shromáždili v jedné místnosti. Svázaní se museli dívat na to, jak Romano, otec tří dětí, postupně vykrvácel. Izraelcům z jiných bytů se podařilo utéct a zavolat policii.

Neúspěšné vyjednávání

Šokující zpráva o přítomnosti teroristů a zajetí izraelských sportovců se přes mnichovskou policii, ministra vnitra a izraelského velvyslance dostala až k izraelské vládě. Velmi brzy ráno teroristé oznámili svou totožnost i své požadavky. Chtěli propustit více než dvě stě palestinských vězňů držených v Izraeli a také Andrease Baadera a Ulrike Meinhof, spoluzakladatele ultralevicové organizace Frakce Rudé armády. Kromě toho požadovali, aby mohli bezpečně opustit Německo. To vše se mělo stát do deváté hodiny ranní.

Kdybychom ustoupili, pak by si nikdy nikde na světě nemohl být žádný izraelský občan jist svým životem. (Golda Meir)

Izraelská vláda v čele s premiérkou Goldou Meir oznámila, že na žádnou dohodu s Palestinci přistoupit nehodlá. „Kdybychom ustoupili, pak by si nikdy nikde na světě nemohl být žádný izraelský občan jist svým životem,“ uvedla Meir. Jejich jednání označila za „vydírání nejhoršího druhu“.

Veškeré vyjednávání s únosci tak bylo na straně Německa, které odmítlo i vyslání izraelské armády vycvičené k boji s terorismem. Němci tvrdili, že vše zvládnou. Vůdce teroristů zvaný Issa na jejich žádost prodloužil lhůtu na propuštění Palestinců do poledne. Jednali s ním postupně německý a bavorský ministr vnitra. Někteří němečtí představitelé se dokonce nabízeli jako rukojmí místo zajatých Izraelců. Vše bylo marné. Dařilo se jim alespoň postupně prodlužovat vyjednávací lhůtu. 

V této době olympiáda pokračovala, navzdory vraždám a držení rukojmích, ke kterým docházelo nedaleko odtud. Policisté uzavřeli budovu obsazenou teroristy, v olympijském parku bylo nadále rušno. Až na nátlak veřejnosti, zejména Izraelců, rozhodli pořadatelé o přerušení her. 

Pokusy o záchranu ztroskotaly

Zatímco probíhalo neúspěšné vyjednávání, pokoušeli se němečtí představitelé rukojmí několikrát zachránit. Jenže bavorská policie nebyla na takový zásah dostatečně vybavena. Narychlo sestavené komando se krátce po poledni dostalo na střechu domu, kde teroristé rukojmí drželi. Jenže únosci policisty viděli v živém televizním vysílání a plán selhal. 

Ultimátum bylo ze strany Palestinců stále prodlužováno. Při jednom z jednání Issa požádal německou stranu o dvě letadla s tím, že i s rukojmími odletí do Káhiry a krizi vyřeší tam. Po dvaadvacáté hodině skupina únosců a rukojmích nastoupila do autobusu, který je převezl k nedalekým vrtulníkům. Těmi se měli dopravit na Fürstenfeldbrucké vojenské letiště a poté odletět do Káhiry. Němci ale nikdy neměli v plánu letadla ze země pustit, s požadavky palestinské strany souhlasili pod záminkou toho, že teroristy na letišti přemohou. I tento plán se ale pokazil. 

Zásahové komando, které mělo vše na letišti provést, bylo sestavené narychlo. Měli také mylné informace o počtu teroristů, množství odstřelovačů tak nebylo dostatečné. Když vrtulníky přistály na Fürstenfeldbruckém letišti, šli Issa společně s dalším teroristou zkontrolovat připravené letadlo. Při jejich návratu dostala německá policie rozkaz k palbě.

Následovala několikahodinová přestřelka. Teroristé stříleli všude kolem, zmateně se ale chovala i německá strana. Bavorské orgány se navíc dopustily řady dalších fatálních chyb. Odstřelovači neměli vysílačky, takže nemohli jednat koordinovaně. Kalibr jejich zbraní byl nedostatečný, někteří střelci neměli pušky s dalekohledy a žádný z nich infračervený zaměřovač, helmu nebo neprůstřelnou vestu. Neznali ani polohu ostatních střelců.

Když se zpožděním přijely na letiště obrněné vozy, teroristé se báli přesily. Jeden z nich hodil granát do vrtulníku, kde okamžitě zahynula část rukojmích. Další terorista pak samopalem zastřelil rukojmí v druhém vrtulníku. Střelba ustala po dvou hodinách boje zhruba o půl jedné ráno.

Naše nejhorší obavy se naplnily dnes v noci. (...) Všichni jsou mrtví.

Média nejprve kvůli mylným informacím sdělovala, že sportovci byli zachráněni. Jedním z těch, kdo jako první ohlásil úmrtí všech rukojmích, byl reportér ABC Jim McKay, který o situaci informoval nepřetržitě několik hodin. „Když jsem byl malý, můj otec mi říkával, že naše největší naděje a naše nejhorší obavy se zřídkakdy naplní. Naše nejhorší obavy se dnes v noci naplnily. Z jedenácti rukojmích byli dva zabiti ráno ve svém pokoji. Dalších devět přišlo o život dnes večer na letišti. Všichni jsou mrtví,“ uvedl v emotivním vysílání.

Došlo k zabití pěti teroristů, tři byli zajati. O život přišel německý policista Anton Fliegerbauer. Při přepadení na ubytování zemřeli rozhodčí Yossef Gutfreund a trenér Moshe Weinberg. Zbylých devět Izraelců zemřelo na letišti. Byli to vzpěrači David Berger a Zeev Friedman, zápasníci Eliezer Halfin a Mark Slavin, trenéři Amicur Šapira, Andrej Spitzer, Kehat Šorra, Josef Gutfreund a rozhodčí Jakov Springer.

„Olympiáda musí pokračovat.“

Vzpomínkový akt za oběti se konal na olympijském stadionu hned 6. září. Tam prezident Mezinárodního olympijského výboru Avery Brundage oznámil, že hry se nebudou klanět teroru. „Olympiáda musí pokračovat a my i nadále musíme usilovat o to, aby si uchovala čistotu, ryzost a čestnost a aby se sportovní chování šířilo ze závodišť i do jiných oblastí,“ řekl. Názory na to, zda to bylo správné rozhodnutí, se různí. Mnichovské hry sice pokračovaly, ale ve zbývajících dnech už nebyly veselé. Mnozí sportovci na protest proti neukončení her dějiště opustili.

Šéf mnichovské policie M. Schreiber později na tiskové konferenci oznámil, že z německé strany nedošlo k žádným chybám a nic nešlo udělat lépe. Obvinil naopak Izrael z toho, že vynesla nad rukojmím rozsudek smrti tím, že odmítla přistoupit na požadavky teroristů. Z Německa se navíc brzy dostali i tři přeživší teroristé. V říjnu 1972 unesla Lidová fronta pro osvobození Palestiny (LFOP) západoněmecké dopravní letadlo. Jeho pasažéry vyměnila právě za strůjce masakru v Mnichově. 

Přezkoumání toho, jak celá událost proběhla, se nikdy nestalo. Vyšetřovací spisy mají podle serveru Deutsche Welle zůstat pod zámkem až do roku 2047. Přestože se pozůstalí snažili případ otevřít, jejich žádosti byly zamítnuty. Jen několik podrobností k případu jim úřady poskytly v roce 1992. Spolková republika Německo sice rodinám vyplatila odškodné, oficiálně ale vinu nikdy nepřiznala. Podobně jako Izrael. 

Pozůstalí kromě snahy získat další odškodné a dostat se ke klíčovým spisům oznámili, že vzpomínkový akt k 50. výročí útoku, který Německo naplánovalo, budou ignorovat. O totéž požádali izraelského prezidenta Isaaca Herzoga.