Proč studenty stresuje návrat do škol?

Ty mohou být způsobeny i špatnými vztahy ve třídě nebo zkušeností s šikanou. V případě, že studenty tyto obtíže začínají v životě obtěžovat, je podle Davídka vhodné vyhledat pomoc odborníka, který člověku pomůže zjistit, odkud pověstný vítr fouká a jak může tísnivou situaci řešit. Zmíněné problémy a projevy jsou totiž, jak zdůrazňuje, ryze individuální. 

Základní věc, kterou může student dělat, je o problému mluvit. S přáteli, s rodinou nebo s kýmkoliv blízkým.

„Stres ale nemusí být jen o vztazích a změnách. Děti mohou trápit například i obecné negativní myšlenky nebo negativní sebehodnocení. Znám děti, které mají skvělé známky, ale zažívají obrovský stres a intenzivní emoce ne kvůli tomu, že by reálně selhávaly, ale myšlenka na selhání pro ně představuje ohrožení a vyvolává v nich strach,“ říká Davídek. Tento strach může plynout například z vnímání úspěchu v rodině, ve které špatné známky představují selhání nebo ve které se na dítě kladou přehnané nároky. Děti pak mohou mít problém s negativním sebehodnocením i v dospělém životě. O tom, jak s těmito pocity nakládat, si můžeš přečíst v našem článku.

Když autorita není oporou

Právě stres z množství učiva a strach z vlastního selhání jsou jedny z klíčových problémů, který naši čtenáři v anketě uváděli. K tomuto typu psychické zátěže mohou přispívat i samotní učitelé a jejich role je podle Davídka naprosto klíčová. Pokud podle něj pedagog poskytuje žákům dostatečnou podporu, dává například možnost si známky vylepšit a je na něm patrné, že stojí na straně svých studentů, množství stresu v lavicích bude o poznání menší.

„Ve škole tráví děti ohromné množství času, který má logicky vliv i na jejich dospělý život. Pokud k nim ale z nějakého důvodu učitelé nepřistupují laskavě, mohou se s nimi problémy táhnout až do dospělosti. To se týká například studentů, kteří jsou impulzivnější nebo emotivnější. Takoví žáci se mohou například ve chvílích zvýšené únavy a bez jakéhokoliv špatného úmyslu zachovat impulzivně a dostat negativní nálepku ve smyslu, že jsou špatní,“ říká psycholog. Pokud děti navíc podobné nálepky dostávají pravidelně, může se to negativně projevit v jejich dospívání a dospělosti. Například při jejich sebehodnocení, nastavování hranic nebo vytváření vztahů.

„I učitele může něco naštvat a může být ve stresu. Je normální, že cítím vztek a nepohodu. Oproti tomu je ale profesionální tyto emoce komunikovat vhodným způsobem, a ne dítě jako osobu negativně hodnotit a veřejně ponižovat. Vystresovaný student navíc podává i horší výkony,“ upozorňuje Davídek.

Je důležité si uvědomit, že přepracovaný učitel nemá své problémy ventilovat ve třídě a děti nejsou povinné toto snášet. Podle Davídka je tedy důležité, aby ve škole fungovalo poradenské pracoviště, které studenty vyslechne a dá laskavou zpětnou vazbu učiteli. Ne vždy ale škola podobné pracoviště má. 

Šikana může přijít velmi rychle, a to i v rámci několika dnů.

„Základní věc, kterou může student dělat, je o problému mluvit. S přáteli, s rodinou nebo s kýmkoliv blízkým. Už jen to, že není v pasivní roli a nedrží svoje pocity v sobě, může pomoci. Navíc mu další strana může poskytnout nový pohled a kontext celého problému nebo podporu při jeho řešení. Může mu třeba říct: ‚Hele, ten učitel může být naštvaný, ale neznamená to, že jsi hloupý.‘ I tato věta někdy dokáže hodně ulevit,“ nabádá psycholog.

Odpovědnost za šikanu někdy házíme na oběť

Dobře zapadnout do kolektivu je jednou z nejdůležitějších věcí, se kterou se studenti musí vypořádat. Podle Davídka může mít ukotvení se v kolektivu na škole vliv například na budoucí utváření blízkých vztahů. Jeho vliv ale sahá ještě hlouběji. Kolektiv dává člověku pocit bezpečí a toho, že se může vracet někam, kde ho nikdo nevyčleňuje nebo v horším případě nešikanuje. Pokud kolektiv nefunguje správně, může se to na člověku projevit více způsoby.

„Problematické chování se v kolektivu, ve kterém zažívají ohrožení, může stát ještě intenzivnějším. Jiné děti se zas mohou začít izolovat a hledat způsoby, jak do školy nechodit. Další častou variantou je, že se dítě chová pasivně, jako by k agresi ani nedocházelo,“ přibližuje Davídek.

Podle něj je v rámci fungování kolektivu důležitá opět role učitele. Ten by měl skrze pozitivní vztahování se k dětem a skrze systematické aktivity se třídou podporovat její pozitivní klima. Dle Davídkových slov je důležité vytyčit laskavé hranice a vytvořit ve třídě prostředí, kde mohou žáci projevit svůj názor a nebudou za něj pranýřováni nebo ponižováni. Klíčová je podle něj i podpora prosociálních vzorců chování. V okamžiku, kdy se tak neděje, mohou se tím stavět naopak základy pro šikanu a agresivní chování.

„Šikana může přijít velmi rychle, a to i v rámci několika dnů. Agresor, když je ve stresu, může své oběti využívat jako jistý hromosvod,“ vysvětluje Davídek.

Pokud jsou ale normy ve škole dobře nastavené, učitel nebo samy děti se proti agresorovi mohou vymezit. K nápomoci zde může být právě i školní psycholog nebo výchovný poradce, kteří budou situaci dobře monitorovat a ve vhodnou chvíli přijdou za žákem s nabídkou pomoci i v podobě konkrétních kroků. Důležitá je v tuto chvíli především diskrétnost daného poradce. Pomoc by přitom měla přijít aktivně buď ze strany psychologa, rodiče, učitele, nebo i spolužáka. Především dospělí ale někdy očekávají, že děti své nepříjemné zkušenosti budou sdílet aktivně.

Nikdo nemá právo ti ubližovat. V případě hlubších problémů se vyplatí vyhledat odbornou pomoc.

Psycholog Davídek přibližuje začarovaný kruh šikany takto: „Dospělí někdy předpokládají, že děti přijdou a svou zkušenost s šikanou budou sdílet, a vlastně tím hází odpovědnost na oběti. Jedním ze znaků šikany je i nerovnováha sil oběti vůči agresorovi. Když jste v pozici, že nemáte kapacitu se moc bránit, oběti samy někdy v pozdějších fázích šikany začínají váhat a zpochybňovat samy sebe, což může přispět k jejich pasivitě. Pokud šikana ještě není v pokročilém stadiu, mohou mít pocit, že se sdílením jejich pozice ještě zhorší, protože ztratí kontrolu nad situací. Aktivní roli by tedy neměla mít jen oběť, ale i rodiče a škola, která by měla mít dobře postavenou prevenci a intervenci. Pokud je dobře postavené má, školní poradenské pracoviště by mělo mít i mechanismy, jak šikanu monitorovat a pro dítě bezpečným způsobem ji řešit,“ přibližuje Davídek.

Je důležité děti i studenty učit říkat, co je jim příjemné a co ne. V tu chvíli může podle Davídka agresivní chování přestat. Pokud se ale jedná o šikanu, agresor na jejich požadavky nemusí (a nejspíš ani nebude) brát zřetel. „Jedním z podpůrných mechanismů při prevenci šikany může být, když si děti ve skupině nastaví vlastní pravidla, sdílí svoje názory a spolu s učitelem si odhlasují, co je pro ně norma a co už je za hranou. Není to ale řešení již probíhající šikany, kdy agresor zpravidla hranice oběti nerespektuje,“ uzavírá Davídek.

Co proti šikaně dělat?

Obecně platí, že problém je zapotřebí řešit co nejdříve. Může se ale stát, že ti škola ani domov neposkytne to správné prostředí. Pokud se se šikanou nebo agresivním chováním setkáváš, můžeš ale využít i některých anonymních linek. Mezi ty patří například Linka bezpečí.

„Co se týče Linky bezpečí, tak děti nás mohou kontaktovat i přes mail nebo chat, což pro ně může být ještě přirozenější, a to i u toho e-mailu, kdy odpověď nedostávají hned. Nemusí se tam obávat, že se rozbrečí, bude se jim třást hlas nebo cokoliv jiného. Přesto jsou ale telefonáty nejčastějším způsobem, jak se s námi spojují,“ řekla Lucie Zelenková z Linky bezpečí v rozhovoru pro REFRESHER.

Na podobných linkách může opadnout i stres z toho, že se s problémem svěřuješ člověku, který tě pozná a bude tě soudit. „U nás hodně pomáhá, že jsme anonymní, a když je druhý den potkáme na ulici, nebudeme si na ně ukazovat a říkat: ‚To je ten, co nám včera volal.‘ Zároveň nejsme v pozici, kdy bychom se dětí moc vyptávali nebo na ně jakkoliv tlačili a něco zakazovali,“ řekla Lucie. Měj na paměti, že chyba nebývá na tvé straně a že nikdo nemá právo ti ubližovat. V případě hlubších problémů se také vyplatí vyhledat odbornou pomoc.