V lese, podobně jako na křižovatce, znamená červená Stop!
Sychravý začátek září představuje skvělou příležitost pro ostřílené houbaře k nasbírání jedlých hub. Příjemná teplota, dostatečně vydatné srážky a stále docela dlouhé dny však lákají do lesů i méně zkušené hledače hub, kteří teprve budují své poznatky. Naučit se rozpoznávat všechny houby našich lesů přitom není zdaleka jednoduché.
Mezi tradiční postrachy houbařů patří jedovatý hřib satan. V košíčcích nezkušených houbařů končívá poté, co si ho v dobré vůli zamění s modrákem, dubákem nebo například hřibem smrkovým. I když je satan jedovatý, určitě nepatří mezi nejnebezpečnější houby.

Satan, po muchomůrkách asi nejznámější ze stovek jedovatých hub, roste na našem území od července do září. Má rád prostředí prosvětlených listnatých lesů a roste zejména v bukovém, dubovém a habrovém porostu na vápencových podkladech. Kromě Česka a střední Evropy jej najdeme většinou na jihu kontinentu.
Při bližším prozkoumání satany rozpoznáme podle světlého šedobílého klobouku, který může nabývat stříbřitého, případně špinavě olivového zbarvení, a charakteristické síťkované struktury na třeni. Jeho dužina má bělavou barvu, ale při stlačení či proříznutí rychle modrá.
Pošramocená pověst
Hřib satan (Rubroboletus satanas), navzdory nevlídnému označení, nepatří k nejobávanějším zabijákům a neměli bychom jej srovnávat s mnohem jedovatější muchomůrkou zelenou (Amanita phalloides). Na rozdíl od ní je satan navíc jedovatý jen v syrovém stavu.
Nevolnost a otravu však způsobuje už jen malý kousek houby. Otrava se projevuje křečovitými bolestmi žaludku a zvracením, které může trvat až 6 hodin. U nepozorných strávníků se může vyskytnout i průjem, dehydratace, dušnost, třes a celkové podráždění organismu.

MUDr. Štefan Palúch pro deník SME říká, že při otravě satanem nedochází k úmrtí pacienta, ale varuje, že „toxické látky, které hřib obsahuje, mohou trvale poškodit játra a úporné zvracení při odvodňování organismu postiženého může vyvolat rozvrat vnitřního prostředí organismu s dlouhodobými následky“.
Toxicky aktivní složkou je silný cytotoxický glykoprotein s názvem bolesatin. Satany obsahují v malých množstvích také alkalický jed známý z muchomůrky červené – muskarin. Jeho koncentrace je ale podle First Nature na otravu příliš nízká.
Při podezření z konzumace satana doporučuje pro iDNES mluvčí české záchranné služby Petra Effenbergerová vyvolání zvracení pomocí projímadel nebo živočišného uhlí. „Uhlí na sebe dokáže navázat škodlivé látky a existuje naděje, že zmírní jejich vstřebávání do těla.“

K vyplavení toxických látek z těla pomáhá i zvýšený příjem tekutin (vody a čaje), který zabrání i dehydrataci způsobené zvracením a průjmem. Záchranářka radí, aby se otrávený člověk určitě vyhnul konzumaci mléka a alkoholu, které už stejně zkoušený trávicí trakt jen zbytečně zatěžují.
Při podezření na otravu houbami je nutno ihned kontaktovat lékařskou pomoc a uchovat vzorek houby. Pokud u sebe houbu nemáš, pro určení diagnózy je prospěšné sbalit si vzorek stolice nebo zvratků, ze kterého se analýzou zjistí přesný toxin, a nařídí se tak léčba.
I když po dlouhém vaření ztrácí satan svoji jedovatost, jídlu dodává nepříjemnou, příliš hořkou pachuť. V žádném případě jej proto nelze doporučit ani ke konzumaci. Pekelnou konotaci přisoudil hřibu v roce 1831 německý mykolog Harald Othmar Lenz, který se po jeho požití sám otrávil.

České „ďábelské“ jméno hřib satan odvozené od latinského názvu Boletus satanas je vzhledem k téměř stoprocentní prognóze přežití otrávených možná trochu nezasloužené. V lidové slovesnosti si vysloužil i jiná nelichotivá pojmenování: hřib krvavý, krvák, bliják nebo umrdlák.
Jak ho rozeznat?
Záměně s modrákem, dubákem či hřibem smrkovým můžeš zabránit jednoduše: jemným stiskem povrchu, při kterém se na satanu objeví modré tóny. „Satana“ poznáme podle světle šedého klobouku a tmavě červeného zavalitého třeně, který je pokryt jemnou načervenalou síťkou.

Klobouk satana není shora nikdy červený a zdola bývá pórovitý. Jeho průměr má 8 až 20 centimetrů. Kloubek je jasně oddělený, pevný a podsaditý. Je zbarven do žluta až tmavě červena a měří 4 až 10 centimetrů. Vrchol bývá žlutý, střední část karmínově červená a spodek špinavě žlutý až okrový.

Uživatelé největší slovenské mykologické komunitní stránky nahuby.sk si satan nejčastěji pletou s jedlým a také červeným hřibem kovářem. Jeho klobouk je však v porovnání se satanem tmavě béžový až tmavě hnědý a na rozdíl od satanovy charakteristické síťky je jeho noha jakoby obsypaná červenými kaňkami.

Nejrizikovější pro nezkušené sběratele jsou vizuálně mimořádně atraktivní satanovy mladé plodnice. Ty starší se dají rozeznat mnohem snadněji i díky silnému odpudivému zápachu, podobnému hnijící cibuli.
Při určení druhu hraje roli i lokalita nálezu. Obavy ze záměny s hřibem kovářem či hřibem červeným jsou opodstatněné pouze v teplejších oblastech a listnatých lesích. Najít satan je nepravděpodobně v jehličnatých lesích.
Satanovi poručníci
Ve stejných lokalitách jako satan mohou číhat i jiné zdroje jedovatého mykologického překvapení: hřib Le Galové, hřib horský a hřib žlučník, které mají kromě lokalit výskytu se satanem společné i modrání povrchu.

Jediné červené jedlé houby z našich lesů, u kterých hrozí záměna se satanem, jsou hřib siný a již zmíněný hřib kovář. Pokud je oželíš a vyhneš se konzumaci všech červených hub, měl bys být před satanem v bezpečí. Ještě stále ti zůstane přes 150 druhů jedlých hub.

Pokud máš nadále pochybnosti, při jakékoli nejistotě neváhej konzultovat prezenční i online mykologické poradny. A jen tak mimochodem, při utržení satana riskuješ kromě nepříjemné otravy i jinou nepříjemnost. Jelikož jde o zákonem chráněnou houbu, hrozí ti pokuta až ve výši 50 tisíc korun.