V lese, podobně jako na křižovatce, znamená červená Stop!
Sychravý začátek září představuje skvělou příležitost pro ostřílené houbaře k nasbírání jedlých hub. Příjemná teplota, dostatečně vydatné srážky a stále docela dlouhé dny však lákají do lesů i méně zkušené hledače hub, kteří teprve budují své poznatky. Naučit se rozpoznávat všechny houby našich lesů přitom není zdaleka jednoduché.
Mezi tradiční postrachy houbařů patří jedovatý hřib satan. V košíčcích nezkušených houbařů končívá poté, co si ho v dobré vůli zamění s modrákem, dubákem nebo například hřibem smrkovým. I když je satan jedovatý, určitě nepatří mezi nejnebezpečnější houby.
Satan, po muchomůrkách asi nejznámější ze stovek jedovatých hub, roste na našem území od července do září. Má rád prostředí prosvětlených listnatých lesů a roste zejména v bukovém, dubovém a habrovém porostu na vápencových podkladech. Kromě Česka a střední Evropy jej najdeme většinou na jihu kontinentu.
Při bližším prozkoumání satany rozpoznáme podle světlého šedobílého klobouku, který může nabývat stříbřitého, případně špinavě olivového zbarvení, a charakteristické síťkované struktury na třeni. Jeho dužina má bělavou barvu, ale při stlačení či proříznutí rychle modrá.
Pošramocená pověst
Hřib satan (Rubroboletus satanas), navzdory nevlídnému označení, nepatří k nejobávanějším zabijákům a neměli bychom jej srovnávat s mnohem jedovatější muchomůrkou zelenou (Amanita phalloides). Na rozdíl od ní je satan navíc jedovatý jen v syrovém stavu.
