Od kytary v Koblížcích až po rave rap. Mé tracky jsou generační výpovědí, říká Pawlie Poizn

„Začali jsme spolu felit, až mi jednoho dne zavolal Josef (Vařeka, frontman kapely Koblížci, pozn. red.), jestli nedorazím na zkoušku, že shání nového baskytaristu. To byl rok 2015. Pak se to bohužel na čas rozpadlo, ale v roce 2021 mi zavolal znovu. Tentokrát jsem věděl, že to bude jiný,“ uvedl nyní plnohodnotný člen tělesa po jeho restartu. Pop-punková legenda bude vystupovat 21. října v Šumperku, což Pavel popsal jako pořádnou rychtu.

Smrt Lil Peepa

Paralelně s tím se však u Pavla budila sympatie k rapu, k němuž tíhnul zhruba od svých 18 let. Skatepark, hulení, trap, to bylo jeho. A když si následně poslechl Lil Peepa a $uicideboy$, jejichž originální spojení punku a trapu vyvolalo hiphopovou revoluci, měl jasno.

„Přišlo mi to jako další logická vývojová etapa. Hlavně se mi na rapu líbí to, že se v něm můžu víc textově vyjádřit a mít absolutní svobodu. V kapele je to přece jen o nějakém kompromisu, několik kohoutů na jednom smetišti,“ uvádí umělec, jenž si nejprve říkal Lil Pawlie. Prvním trackem, který nahrál, byl tribute po smrti Lil Peepa. Zde zjistil, jak kreativní je česká hiphopová posluchačská základna.

„Někdo to sdílel na stránce DOUP BOJ ODBOJ, kde lidi hejtují cringe věci. Dostal jsem tam hroznou bídu,“ vypráví s tím, že uznává, že ten song byl minimálně po zvukové stránce příšerný. Něco zlé ale bylo nakonec i k něčemu dobré. „Shodou okolností to viděl i Steve Sniff, kterej mi na základě toho napsal. Potkali jsme se a tak to všechno nějak postupně začalo,“ popisuje začátek druhé hudební kariéry.

Lil Pawlie měl úspěch, jelikož několik tracků se dostalo do vysokých tisíců přehrání. Se svým alter egem se ale úplně nesrovnal. Potřeboval něco osobnějšího, co praští do očí. „Někde jsem kdysi četl citát: ‚V rukou moudrého člověka se jed stává lékem. Pošetilý člověk však lék promění v jed.‘ Přišlo mi to tenkrát hrozně deep a líbil se mi ten kontrast,“ dodává, proč si z přezdívky vypreparoval Lil a přidal Poizn. 

Smysl jeho hudby je různorodý. Rád by jí léčil a pomáhal lidem, na druhou stranu by občas i rád provokoval. Různorodost je evidentní stopa od stopy, jelikož nesnáší škatulky. „Dělám, co mě baví. Nemyslím si, že interpret musí dělat konzistentní tvorbu. Já mám třeba každou chvíli náladu na něco jiného, proto tak switchuju žánry,“ objasňuje směsici trapu, ravu, dnb a dalších různorodých vlivů na svou muziku.

„Jak jsem již zmínil, při jednom se mají lidi jen tak odreagovat v moshpitu, něco je víc na zamyšlení a zároveň jim to má připomenout, že na svoje problémy nejsou sami. Když mi někdo napíše, že mu moje texty pomohly, je to pro mě nejvíc, co může být,“ uvádí s myšlenkou, že by chtěl brzy vytvořit hyperpopový track. 

Beef s Herdynem a inspirace

Jakmile člověk získává na popularitě, přichází také zádrhely. Pawlie Poizn měl první větší problém s českým streamerem Herdynem, což nám při rešerši neuniklo. „No jo, hroty. Nečekal jsem, že první beef budu mít zrovna se streamerem, ale tak co už,“ krčí rameny. „Pochopil jsem, jakou sílu může mít internet a nenávist. Pro spoustu jeho fans jsem byl najednou největší nepřítel,“ vzpomíná.

V kostce: Jednalo se o problém s písní RaKeťák, k níž Pawlie užil bez vědomí producenta Foxe Stevensona jeho instrumentál. Herdyn na to upozornil, což vyvolalo pozdvižení. 

„Dnes s odstupem času si myslím, že to bylo hlavně celkový nedorozumění a sociální sítě z toho udělaly trochu nafouklou bublinu a sh*tstorm. Neříkám, že jsem se zachoval zrovna dospěle, ale jednal jsem dost v afektu vzhledem k tomu, jakým způsobem to podal na svém streamu a jak to snitchoval i samotnému Foxovi. Bylo to zkreslené,“ hodnotí zpětně své reakce na Instagramu a vzájemné nepěkné vzkazy po síti.

„Abych to uvedl na pravou míru, Fox má credits i v názvu, z tracku nijak neprofituju a neporušuju autorská práva. Všechno se naštěstí nakonec vyřešilo v klidu, a to je nejdůležitější,“ připomíná urovnání sporu. Zajímalo nás, jestli mu ta publicita na začátku kariéry něco přinesla. „Tohle byla zrovna taková krátká publicita, která neměla dlouhého trvání. Přijde mi, že si to jinak buduju postupně a pozvolna,“ reaguje.

„Lidé mě začínají poznávat čím dál víc, ale spíše v různých subkulturách. Stále jsem undergroundový umělec, což mě na jednu stranu fakt baví. A asi mě zatím poznávají spíše jako rappera než kytaristu, jelikož jsem se tak posledních pár let prezentoval více,“ dodává k tomu všemu.

Pozice undergroundového umělce nás nepřekvapuje. Tracky Pawlieho Poizona jsou raw, surové, často rychlé, hlučné a s ne úplně dokonalým zvukem, na druhou stranu jsou chytlavé, člověk se u nich odreaguje a v klubu dokonale nabudí. Také jsme v nich slyšeli hodně stories o drogových dýcháncích. „Ty drogové dýchánky, to je dost často nadsázka,“ udává na pravou míru Pawlie, „ale neříkám, že jsem svatej. Dost jsem si jednu dobu ulítnul, vlastně docela dlouho,“ uznává.

Ulítnutí ale utnula psychoterapie v podobě hudby a pár dobrých přátel. „Navíc teď ještě dodělávám školu a pracuju i v normálním zaměstnání, tak na nějaký úlety už není tolik čas. Jsem teď víc nohama na zemi, což ale neznamená, že občas nedokážu pořádně zakalit,“ říká s tím, že se snaží hledat inspiraci i jinde než ve schématu sex, drogy a trap. „Na posledním EP s Medoozou se snažíme nakousnout téma dospívání i zařazení do společnosti, víc deep témata. V tom chci pokračovat,“ ujišťuje.

Úspěch

Příběhy, které vypráví, mají úspěch. Na rappera, který nesází na spolupráce s velkými tuzemskými jmény, má velkou poslechovost i sledovanost. Příčinu nezná. „Možná proto, že ty tracky, co mají velké počty zhlédnutí, přišly ve správný čas,“ přemítá. „Je to taková generační výpověď. Navíc podobná hudba byla v určité době trend, což asi taky hrálo roli,“ argumentuje.

„Views jsou sice fajn měřítko, ale není to všechno. Dneska je důležité dělat i jiný content, na čemž chci do budoucna zamakat. Až překonám svůj mírný strach z mluvení na kameru, začnu možná natáčet videa na TikTok. To by mě bavilo,“ mají se na co těšit fanoušci. Ostatně fanbase je něco, na co je Poizn hrdý.

„Musím říct, že mám úžasný fans. Je to pro mě taková menší komunita podobně smýšlejících lidí a jsem fakt šťastnej, že se mnou vajbujou. Hlavně při posledních shows cítím neskutečné souznění a je to super,“ usmívá se. Fanoušci mu již nyní vytváří fanpages. 

„Co se týče fanpage, tak to taky potěší. Rád bych vypíchnul jednu, která se jmenuje pawliepoizn.citaty. Totální sh*tposting, ani nevím, kdo to přesně vytváří, ale je to čistá dekadence, úryvky mých textů vytržené z kontextu a zasazené do fotek, u kterých ani nevím, jak se k dotyčnému dostaly. Ale občas se nad tím i celkem zasměju. Nevadí mi si ze sebe udělat p*del,“ nebere se vážně.

K nárůstu popularity u něj mohla ale přispět i další věc, jíž je zajímavý výběr komparzu ve videoklipech. V písni Dej si to naposled s NIKØTINem, o němž se dočteš zde, vystupuje snad nejznámější Češka na OnlyFans Valerie Holáková alias xholakys.

„Valerie je skvělá slečna s dobrým srdcem. Velmi zajímavá osobnost, nebojí se říct, co si myslí, a má obrovský charisma. Mega rád jsem ji poznal,“ sděluje se vzkazem, že doufá, že v Clash of the Stars „knockoutuje tu divnou, nesympatickou typku“. Společnou spolupráci nedokáže odhadnout. „U mě musí věci vznikat spontánně, a ne na sílu. Když bude správná příležitost, třeba spolu nahrajeme i track nebo něco na OnlyFans, whatever,“ nebrání se.

Hudba, sny a plány

Zvláštním úkazem v době, kdy je člověk nezávislým interpretem a má velká čísla, je absence vlastního kanálu na YouTube. Mysleli jsme si, že je to právě příklad Pawlieho, jelikož většinu tvorby nalezneme na kanále Stevea Sniffa. „Já mám vlastní YouTube kanál, ale je celkem neaktivní. Jde o to, že mě moc nebaví být sólový hráč. Radši pracuju v týmu,“ odpovídá jednoduše.

Poizn spolupracuje s lidmi z labelu W$TD nebo Higher Ground a také rád poznává nové mladé umělce, se kterými jej baví spolupracovat. „Baví mě ta volnost. Aktuálně se snažím hlavně pushovat můj Spotify, kde podle mě v současné době poslouchá hudbu nejvíce mladých lidí,“ sděluje svůj záměr. Ona svoboda dohromady s úsilím v hudbě jsou motory, jež jej ženou dále.

Multižánrový Pawlie, jenž nemá vyhraněný styl v tvorbě ani v poslechu, údajně preferuje hudbu, která má v sobě tu správnou emoci a je dělaná od srdce. „To už tak nějak vycítím, nemám rád hudbu, která je vykalkulovaná a dělaná na sílu,“ tvrdí. Co se snů týče, s jeho přesvědčením tak nějak korelují.

„Můj hlavní sen je živit se hudbou. Pak taky to, ať jsme všichni zdraví, šťastní a spokojení,“ přeje si. „Chtěl bych více cestovat, poznávat jinou kulturu. Co se týče peněz, nejde mi ani tolik o materiální hodnotu, láká mě na tom spíš ta svoboda a možnost dělat si, co chci. Takže věřím, že to bude už jenom lepší,“ vyjmenovává. Dokonce nevylučuje, že by se jednou mohl stát obyčejným mužem se ženou, dětmi, domácími mazlíčky a velkým barákem.

Mezitím zmiňuje i konkrétní plány. Jedním z nich je nadcházející EP s názvem Na to vem jed. „První singl SLAY by měl vyjít někdy na podzim. Už je to nahrané a teď jen řeším věci ohledně klipu, vydání atd. Dříve jsem to dost flákal, tak bych se na to chtěl zaměřit a konečně dodělat nějaký projekt do konce. Motivace je veliká, teď jen nepolevit,“ sype si popel na hlavu.

Svým fanouškům a čtenářům by rád popřál, ať si jdou za svými sny a dělají to, co je dělá šťastnými. „Já vím, zní to jako hrozný klišé, ale o čem jiném ve výsledku ten život je? Každý si může najít to, co ho naplňuje,“ vysvětluje. „Já se snažím už nepřemýšlet nad p*čovinama. Žádný overthinking. Důležité je se soustředit jen na to, co je důležitý, a žít přítomným okamžikem. Nic není nemožný a můžete dokázat naprosto cokoliv. Manifestace myšlenek funguje,“ loučí se.