Recenze nového filmu Spolu.
Cesty života jsou někdy nepředvídatelné. Nejdůležitější, co nakonec v životě máme, je rodina, která by měla držet spolu v dobrém i ve zlém. Zní to trochu pateticky, pravdou ale je, že překonat některé překážky je těžší než jiné. Vykreslit příběh vdovy, která se stará o pětadvacetiletého syna s autismem, a její dcery, která kvůli náročné péči musela i se svými problémy na druhou kolej, se snaží nový film Spolu od Martina Müllera a Davida Laňky.
Podobně jako Rain Man si snímek klade nelehké otázky. Je lepší nechat člověka s autismem žít v odborné péči? Nebo se o něj raději postarat sám, i když to může znamenat obětování osobního života i života ostatních členů rodiny? Jak vlastně vypadá pohled na svět člověka, který s autismem žije?
Když do sebe všechno zapadne, může vzniknout citlivé drama s potřebným společenským přesahem, jež pomůže demytizovat lidi s diagnózou, napomůže společnosti nalézt pochopení, nevysmívat se a podat pomocnou ruku tím způsobem, který je vhodný. Problémem poměrně složitého tématu ale je, že může velmi snadno sklouznout ke stereotypizaci i karikatuře, a předsudky v důsledku naopak prohloubit. Spolu rozhodně není prvním jmenovaným případem. Nedá se ale říct, že by byl i tím druhým.
Minimalistické drama z obýváku
Po komedii Modelky s. r. o. a psychologickém thrilleru Poslouchej se Laňka s Müllerem pokusili natočit sondu do domácnosti s autistickým členem a rozhodně se jedná o velký posun ve srovnání s předchozími dvěma filmy. Dost možná díky tomu, že na tvorbu scénáře tentokrát nebyli sami. Spolu vychází ze stejnojmenné divadelní hry Fabia Marry, která byla přeložena do několika jazyků a pyšní se také dvěma nominacemi na divadelní cenu Molière za nejlepší ženský výkon a objev roku pro mladého herce.
Spolu vypráví příběh vdovy (Veronika Žilková), která se za každou cenu chce postarat o svého nemocného syna Michala (Štěpán Kozub), zaplavuje jej často až medvědí láskou a snaží se mu vytvořit alespoň náznak toho, co bychom mohli popsat jako normální život. O ten ale přichází dcera Tereza (Kamila Janovičová), která postupně z domácnosti odchází a razí názor, že ústavní péče je jedinou cestou, jak Michalovi a potažmo i matce doopravdy pomoci.
Co se dočteš po odemknutí?
- Co se filmu nepovedlo.
- V čem je problematické obsazení.
- Proč měla režie raději herce brzdit.
- Největší přešlapy v logice.
- Co byl nejepičtější WTF moment.
- Díky čemu ale film funguje.
- Za co si tvůrci zaslouží i pochvalu.
