Po 7. epizodě si už nedokážeme představit nic, co by tento seriál zachránilo.
Byli jsme trpěliví, ale víc už se to nedá. Po prvních částech seriálu Rings of Power jsme si ještě říkali, že se to zlepší, že se pomalé tempo rozjede a že tvůrci v prvních částech jen seznamují diváky s kouzelným světem Středozemě. Oni v tom však pokračují napříč celou první sérií a příběh, který vyprávěli, by režisér Peter Jackson zvládl efektněji natočit a vyskládat během první půlhodiny Pána prstenů.
Toto není recenze seriálu, která přijde až příští týden, ale komentář rozzlobeného a zklamaného fanouška Středozemě a filmů z tohoto světa, který od největší seriálové produkce v historii čekal více než průměrné fantasy s podprůměrným scénářem.
Seriál za miliardu dolarů šetřil na scenáristech
Společnost Amazon zaplatila za první sérii údajně více než 700 milionů dolarů (společně se zakoupením práv na tvorbu seriálu téměř miliardu), ale potom dostala nápad, že najmout na pozici tvůrců seriálu úplné nováčky je správným řešením. Bylo to však nesprávné rozhodnutí. J. D. Payne a Patrick McKay mají zkušenosti s psaním scénářů, v životě ale nevytvářeli seriál a už vůbec ne tak obrovský. Zástupce Amazonu si však získali svým návrhem příběhu.
Po první sérii si nedokážeme představit, jaké otřesné návrhy měli ostatní scenáristé, pokud Amazon považoval tento za nejlepší. První série je dlouhá více než 9 hodin, ale děje se v ní toho žalostně málo. Člověk by si pomyslel, že zrod Mordoru, probuzení Balroga v Khazad-dûmu a odhalení Númenoru budou epické momenty zdobící velkolepý fantasy příběh. Ve skutečnosti jsou jen světlými momenty v jinak temné a kruté realitě.
Probuzení Balroga navíc přišlo v bodě, kdy nás už seriál ani moc nezajímá a nedokáže nás nadchnout ani skvělými momenty, protože jsme otráveni z nepovedených částí. Stačilo nám 5 minut s hobity a znovu jsme začali doufat, že je do jednoho vyvraždí nějaká bestie nebo toulající se skřeti. Tak zbytečnou, nezajímavou, irelevantní a bezduchou dějovou linii jsme v seriálovém světě už dlouho neviděli.
Zabijte už někdo, prosím vás, ty hobity
Hobiti působí v seriálu nuceně a nemají v příběhu žádné místo. Jejich jediný význam se skrývá ve spojení s tajemným mágem. Tvůrci chtějí být sentimentální a ukázat nám, že i malí bezbranní lidé s dobrým srdcem dokáží sebrat odvahu a změnit osud světa.
Díky šesti filmům od Petera Jacksona to už ale víme a nepotřebujeme se na to dívat znovu. Nepomáhá ani to, že hobiti jsou otravní, jejich postavy docela ploché a vůbec nezapadají do událostí zbytku seriálu.
Elfové řeší budoucnost své umírající rasy, trpaslíci našli objev tisíciletí a žijí v napjaté situaci s elfy, lidem v South Lands se zahrádky proměnily v Mordor, Númenořané vypluli do Středozemě a čelí obratu ve vnitřní politice země a skřeti bojují o svoji budoucnost. A hobiti? Ti jsou na túře, smějí se a sbírají jablka. Tvůrci si navíc ani nedali práci s tím, aby jejich scény pasovaly do atmosféry poslední epizody a nesrážely její tempo.
Sedmá epizoda začíná depresivním pohledem na zničenou vesnici, odtržené končetiny lidí, pláč dětí a hořících nešťastníků. O 5 minut později se scéna přepne na zpívající a smějící se hobity. Vážně?
Dovedeš si představit, že bychom na konci snímku Společenstva prstenu sledovali Boromirův boj o život proti uruk-hai a režisér Peter Jackson by se v polovině scény rozhodl, že je načase podívat se, jak se v Kraji daří Samově lásce Rosie, která pracuje v hospodě?
Logiku zapomněli již ve Valinoru
Mimochodem, proč se vlastně Theo s Galadriel oddělili od celé vesnice? Tvůrci chtěli ukázat důležitý moment mezi nimi a řekli si, že nikoho nenapadne, že absolutně nedává smysl, jak se k němu dopracovali. Takových momentů je v seriálu víc. Podobně jako jedna Elrondova replika, ve které se osopí na trpasličí lordy, že v životě nedal slib, který nedodržel.
Dej nám high five, pokud sis tehdy i ty vzpomněl na poslední epizodu s Elrondem, ve které porušil svatou přísahu svému „bratru“ Durinovi o existenci mithrilu. Elfské dialogy jsou někdy tak samolibé, až si škodí. Scenáristé se snaží přiblížit se Tolkienovu stylu, ale zapomněli při tom, že v seriálu mohou rozhovory s příliš poetickými větami vyznít hloupě.
Celá první série působí jako prolog k něčemu velkému. Něco jako sekvence v Kraji s Gandalfem a hobity předtím, než se vydali na výpravu. Namísto 30 minut ve filmu to tady ovšem trvá 9 hodin. Nemluvě o tom, že na pokračování budeme čekat asi rok a půl. Seriály musí mít jinou strukturu než filmy a tvůrci by si neměli tak dlouho zahrávat s očekáváními a trpělivostí diváků.
Mysteriózní čaroděj není zajímavý, ale nudný
Platí to obzvláště v případě mysteriózního čaroděje, ze kterého by se mohl vyklubat i samotný bůh vesmíru a už by nás to netrápilo. Po sedmi částech nám připadá spíše jako pomatený Copperfield na prášcích než jako významný mág Středozemě. Dějová linie o zmatené, velmi silné bytosti s nečekanými schopnostmi je ve fantasy žánru nesmírně obehraná. Když ji však tvůrci natahují napříč celou první sérií, je to ještě únavnější.
Velkým zklamáním byl i příchod Númenoru do Středozemě. Z hlediska historie víme, že do Středozemě přijede s mnohem větším zastoupením a zcela znemožní Sauronova vojska. I tak jsme ale čekali, že do velké bitvy proti silnému nepříteli pošlou více než 300 vojáků (asi proto, že majestátní Númenor má dohromady 5 lodí...). Nemluvě o tom, že reálně jsme jich bojovat viděli asi 30.
Největší bojová scéna v první sérii, která stála více než 700 milionů dolarů, je tak velkým zklamáním. Samo o sobě se na ni dívá dobře, ale v kontextu nejdražšího seriálu všech dob a osudových střetů dobra se zlem je to chabé. To je bohužel způsob, kterým se na tento seriál musíme dívat. Některé jeho prvky jsou zcela nadprůměrné, respektive „fajn“.
Jakmile si však vzpomeneme, že výroba stála více než všechny filmy Avengers dohromady (Marvel přitom vyplatil stovky milionů dolarů pouze hercům, což v případě tohoto seriálu nehrozilo), nechápeme, kam je tvůrci dali a proč se za ně nedalo vytvořit něco ohromujícího a epičtějšího.
Pro srovnání, 4. série Stranger Things stála Netflix přibližně 320 milionů dolarů, takže polovinu toho, co natočení Rings of Power. Největším problémem seriálu je ovšem jeho pomalé tempo a nezajímavý děj. Největší fantasy na světě čerpalo z Druhého věku Středozemě, kdy se událo množství zajímavých událostí, ale my místo toho sledujeme trampoty hobitů, matku Bronwyn s jejím synem Theem, kteří jsou už stejně otravní a z nějakého důvodu odmítají umřít.
I to nám na seriálu zčásti vadí. Postavy neumírají a z obyčejných třetích postav se tvůrci snaží vytvořit klíčové opory vyprávění děje. Asi si řekli, že první série bude sloužit výhradně jako úvod, a je-li cenou za to bezcílné točení se v kruhu, bude to stát za to... ono to za to ale nestojí.