Prostor pro požadavky na důstojný život po demonstraci Proti chudobě zaplavily spekulace o tom, jak by měli chudí lidé vypadat a žít, abychom je mohli brát vážně. Výsměch však odvádí pozornost od špatné životní úrovně a nemožnosti se z ní vymanit.
Po shromáždění odborových svazů z minulého týdne se sociální sítě hemží fotografiemi lidí, již na Václavském náměstí demonstrovali za regulaci cen potravin, energií nebo zvýšení minimální mzdy. Specifické na komentování fotografií z demonstrace Proti chudobě je, že dle diskutujících nebyli demonstranti od pohledu „dostatečně chudí“, a proto jsou tedy pokrytci.
Většině uživatelů online platforem stačí málo k tomu, aby vyfotografované lidi zkritizovali. Někomu k odsudku stačí cigareta, jiným dokonce boty, které vypadají jako ty od Dr. Martens, a najdou se i tací, kteří si s blahobytem spojují obezitu.
„Hlavně že mají na cigarety a pivo,“ virtuálně si odplivl jeden diskutující. Jiní se zase podivovali nad postavami demonstrantů stojících vedle Josefa Středuly. „Asi mají nafouklá bříška z hladu,“ nebo: „Nožičky té krasavice nemohou, zdá se, tu chudobu už unést a nějak se vymykají z pantů,“ napsal jiný komentující. Šach mat, socioekonomická úzkosti.
Vždyť mají internet
Doby, kdy obezita znamenala blahobyt, skončily už dávno před Trautenberkem a Krkonošskými pohádkami. Od 90. let minulého století se tento jev v postkomunistických zemích naopak otočil a obezita, jakožto civilizační choroba, postihuje velmi často lidi z nízkopříjmových domácností. Jedná se přitom o fenomén vyspělých zemí. V rozvojových zemích je kalorická spotřeba a obezita vyšší u lidí s lepšími životními podmínkami. Argument: „Proč jsou tak tlustí, když nemají na jídlo,“ je tady proto úplně lichý. Vyvolává spíše protiotázku: „Proč to diskutující nevědí, když mají internet.“
Lidé žijící ve vyspělých zemích, a přesto v chudobě, jsou obecně náchylnější k obezitě než jejich finančně lépe situovaní spoluobčané. Je to proto, že lidé s nízkými příjmy mají často omezený přístup k udržení zdravého životního stylu. Obezita se navíc netýká jen těch, kteří se neustále stravují ve fast foodech. U rodin s nízkými příjmy je vyšší pravděpodobnost, že budou mít nedostatek potravin a ne vždy mají finance na pravidelné stravování.
