Odborník vysvětluje, jak postupovat v případě nebezpečí během útoku střelnou zbraní. Podle něj je možné, že útočník inspiruje další.
„Radikalizovaní lidé, kteří jsou ovlivněni nějakými konspiračními teoriemi ultrapravicové filozofie, útočí v Evropě často. Ještě před pár lety to byl nejčastější typ veřejného masového útoku. Proces odhodlání a plánování útoku netrvá týden, ale spíše měsíce či roky,“ vysvětluje v rozhovoru kriminolog.
Pavel Houdek je český odborník na moderní sebeobranu, právník a kriminolog. Vzhledem k aktuální úkladné dvojnásobné vraždě před kavárnou Tepláreň na Zámecké ulici v Bratislavě jsme si s ním povídali i o tom, co dělat a jak postupovat v případě nebezpečí během útoku střelnou zbraní.
V článku se dozvíš, jak by kriminolog popsal povahu útočníka v centru Bratislavy, čeho chtěl dosáhnout tím, že po vraždě komunikoval přes Twitter, zda je možné, že by případ mohl inspirovat k podobnému útoku další lidi, a proč by v takových případech podle něj nepomohlo odzbrojení společnosti.
Co dělat v případě ozbrojeného útoku, který se stal ve středu v centru Bratislavy?
V takových situacích, kdy už víme, že útočník je ozbrojený a střílí, zaplaví tělo člověka adrenalin a jeho inteligence a schopnost racionálně uvažovat se sníží klidně i na úroveň 10letého dítěte. V takovém momentě je přemýšlet už pozdě. Proto je třeba, aby lidé věděli dopředu, jak postupovat.
První pravidlo je, abyste se na pár vteřin zastavili. Samozřejmě tehdy, když útočník nestojí ve vaší bezprostřední blízkosti a nemíří na vás zbraní. A to proto, abyste si udělali nějakou evaluaci situace; zjistili, co se vůbec děje, odkud to jde, kde se nachází útočník, a zorientovali se.
Často připomínáte i tři základní pravidla, která radí i ozbrojené složky: Utíkej! Schovej se! Bojuj!
Ano, to je obecně velmi dobrá rada. Já bych to klidně přehodil a jako první dal Schovej se!, protože utíkat v momentě, kdy nevidíme útočníka a nevíme, kde se nachází, může znamenat, že mu vlastně můžeme utíkat naproti. Útočník zároveň nemusí být jen jeden, což není žádná výjimka. Jeden vás může vyplašit a běžet můžete k druhému. Schovat byste se měli za nějakou překážku nebo dveře, které je dobré zabarikádovat například nábytkem.
Při úkrytu je třeba vzít si telefon, vypnout vyzvánění, a pokud je to možné, zavolat pomoc, policii a řídit se pokyny. Důležité je neopustit místo úkrytu, dokud vás k tomu nevyzve operátor linky 158, protože v zahraničí bylo množství případů, kdy pachatelé chodili po budově, klepali na dveře a tvářili se, že jsou policisté. Lidé vylezli a byli zastřeleni.
Utíkej! platí v momentě, kdy vidím útočníka a on vidí mě. V tomto případě se vyplatí utíkat ne rovnou od útočníka, protože tehdy jsme statický terč, který se jen zmenšuje, ale raději do strany, protože trefit pohyblivý terč je náročné i pro průměrně trénovaného střelce.
Ve kterých případech je třeba bojovat?
Když se schováte, ale pachatel se k vám stejně dostane, nebo se nemůžete schovat ani utéct. V takovém případě je třeba držet se oficiálních doporučení ozbrojených složek a policie, a tedy vzít do rukou nějaký předmět, který máte po ruce – hasicí přístroj, židličku, šroubovák, zkrátka cokoli, čím se dokážete bránit, a ideálně ze zálohy zezadu zaútočit. Ačkoli to může znít jakkoli nechutně a brutálně, jde o situaci „kdo s koho“.
Může pomoci i hra na mrtvého nebo komunikace s útočníkem ve snaze dostat se mu do hlavy a vymluvit mu útok?
Hra na mrtvého se nemusí vyplatit, protože velmi často při takových incidentech pachatelé chodí po místě činu a do ležících těl střílí tzv. „ránu jistoty“. Není to ideální taktika, protože si tím snižujete šanci na přežití.
Co se týče komunikace s útočníkem, to obecně spíše nedoporučuji, protože člověk, který se již odhodlal k takovému útoku a začal se střelbou, není psychicky vůbec ve stavu, kdy by byl schopen vnímat řeč. Komunikace by mohla potenciálně pomoci v případě, kdy je pachatel ozbrojený, ale jde zatím jen o výhrůžky.
Kdo nejčastěji střílí?
Co se dozvíš po odemčení?
- Jak by kriminolog popsal povahu útočníka v centru Bratislavy.
- Čeho chtěl dosáhnout tím, že po vraždě komunikoval přes Twitter.
- Jak dlouho zpravidla trvá proces naplánování takového útoku.
- Zda je možné, že by případ mohl inspirovat k podobnému útoku další lidi.
- Zda je namístě, aby byla společnost po včerejším incidentu opatrnější.
- Proč by při takových případech podle něj nepomohlo odzbrojení společnosti.
