Lifestylový obsah, který inspiruje, vzdělává i baví, najdeš na webu Refresher.
Články o módě, hudbě, sportu či jiných zajímavostech najdeš na webu Refresher. Čti rozhovory se zajímavými osobnostmi, otestuj se v kvízech, načerpej inspiraci, co sledovat, poslouchat nebo jaké trendy právě letí. Sleduj lifestylový obsah na webu Refresher.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Sdílet článek:Sdílet:
Odkaz byl zkopírovaný.
Zdroj:
Refresher/Ivan Koribanič
Odborník vysvětluje, jak postupovat v případě nebezpečí během útoku střelnou zbraní. Podle něj je možné, že útočník inspiruje další.
„Radikalizovaní lidé, kteří jsou ovlivněni nějakými konspiračními teoriemi ultrapravicové filozofie, útočí v Evropě často. Ještě před pár lety to byl nejčastější typ veřejného masového útoku. Proces odhodlání a plánování útoku netrvá týden, ale spíše měsíce či roky,“ vysvětluje v rozhovoru kriminolog.
Pavel Houdek je český odborník na moderní sebeobranu, právník a kriminolog. Vzhledem k aktuální úkladné dvojnásobné vraždě před kavárnou Tepláreň na Zámecké ulici v Bratislavě jsme si s ním povídali i o tom, co dělat a jak postupovat v případě nebezpečí během útoku střelnou zbraní.
V článku se dozvíš, jak by kriminolog popsal povahu útočníka v centru Bratislavy, čeho chtěl dosáhnout tím, že po vraždě komunikoval přes Twitter, zda je možné, že by případ mohl inspirovat k podobnému útoku další lidi, a proč by v takových případech podle něj nepomohlo odzbrojení společnosti.
Co dělat v případě ozbrojeného útoku, který se stal ve středu v centru Bratislavy?
V takových situacích, kdy už víme, že útočník je ozbrojený a střílí, zaplaví tělo člověka adrenalin a jeho inteligence a schopnost racionálně uvažovat se sníží klidně i na úroveň 10letého dítěte. V takovém momentě je přemýšlet už pozdě. Proto je třeba, aby lidé věděli dopředu, jak postupovat.
První pravidlo je, abyste se na pár vteřin zastavili. Samozřejmě tehdy, když útočník nestojí ve vaší bezprostřední blízkosti a nemíří na vás zbraní. A to proto, abyste si udělali nějakou evaluaci situace; zjistili, co se vůbec děje, odkud to jde, kde se nachází útočník, a zorientovali se.
Často připomínáte i tři základní pravidla, která radí i ozbrojené složky: Utíkej! Schovej se! Bojuj!
Ano, to je obecně velmi dobrá rada. Já bych to klidně přehodil a jako první dal Schovej se!, protože utíkat v momentě, kdy nevidíme útočníka a nevíme, kde se nachází, může znamenat, že mu vlastně můžeme utíkat naproti. Útočník zároveň nemusí být jen jeden, což není žádná výjimka. Jeden vás může vyplašit a běžet můžete k druhému. Schovat byste se měli za nějakou překážku nebo dveře, které je dobré zabarikádovat například nábytkem.
Při úkrytu je třeba vzít si telefon, vypnout vyzvánění, a pokud je to možné, zavolat pomoc, policii a řídit se pokyny. Důležité je neopustit místo úkrytu, dokud vás k tomu nevyzve operátor linky 158, protože v zahraničí bylo množství případů, kdy pachatelé chodili po budově, klepali na dveře a tvářili se, že jsou policisté. Lidé vylezli a byli zastřeleni.
Utíkej! platí v momentě, kdy vidím útočníka a on vidí mě. V tomto případě se vyplatí utíkat ne rovnou od útočníka, protože tehdy jsme statický terč, který se jen zmenšuje, ale raději do strany, protože trefit pohyblivý terč je náročné i pro průměrně trénovaného střelce.
Ve kterých případech je třeba bojovat?
Když se schováte, ale pachatel se k vám stejně dostane, nebo se nemůžete schovat ani utéct. V takovém případě je třeba držet se oficiálních doporučení ozbrojených složek a policie, a tedy vzít do rukou nějaký předmět, který máte po ruce – hasicí přístroj, židličku, šroubovák, zkrátka cokoli, čím se dokážete bránit, a ideálně ze zálohy zezadu zaútočit. Ačkoli to může znít jakkoli nechutně a brutálně, jde o situaci „kdo s koho“.
Může pomoci i hra na mrtvého nebo komunikace s útočníkem ve snaze dostat se mu do hlavy a vymluvit mu útok?
Hra na mrtvého se nemusí vyplatit, protože velmi často při takových incidentech pachatelé chodí po místě činu a do ležících těl střílí tzv. „ránu jistoty“. Není to ideální taktika, protože si tím snižujete šanci na přežití.
Co se týče komunikace s útočníkem, to obecně spíše nedoporučuji, protože člověk, který se již odhodlal k takovému útoku a začal se střelbou, není psychicky vůbec ve stavu, kdy by byl schopen vnímat řeč. Komunikace by mohla potenciálně pomoci v případě, kdy je pachatel ozbrojený, ale jde zatím jen o výhrůžky.
Kdo nejčastěji střílí?
Přidej se do klubu REFRESHER+
Co se dozvíš po odemčení?
Jak by kriminolog popsal povahu útočníka v centru Bratislavy.
Čeho chtěl dosáhnout tím, že po vraždě komunikoval přes Twitter.
Jak dlouho zpravidla trvá proces naplánování takového útoku.
Zda je možné, že by případ mohl inspirovat k podobnému útoku další lidi.
Zda je namístě, aby byla společnost po včerejším incidentu opatrnější.
Proč by při takových případech podle něj nepomohlo odzbrojení společnosti.
Obecně takové případy nejsou ničím novým. Radikalizovaní lidé, kteří jsou ovlivněni nějakými konspiračními teoriemi ultrapravicové filozofie, útočí v Evropě často. Ještě před pár lety to byl nejčastější typ veřejného masového útoku. V posledních letech ho však předběhl terorismus s náboženským kontextem.
Ten vzorec je pořád stejný. Takový člověk si čte množství informací, které pramení z ultrapravicové ideologie, a radikalizuje se. Taková hnutí se prezentují myšlenkou „leaderless resistance“, tedy odpor bez vůdce.
Tato myšlenka dokáže motivovat útočníka až k tomu, že vezme zbraň, vybere si tzv. měkký cíl (místo s vysokou koncentrací osob, které je snadno přístupné a nemá velké zabezpečení proti případnému útoku, pozn. red.) a jde se pomstít.
Jak byste popsal povahu útočníka v centru Bratislavy?
Těžko se dá popisovat charakter včerejšího útočníka, protože mám, jako většina lidí, informace jen z médií a ty mohou být v tomto stadiu vyšetřování zavádějící.
Když však analyzujeme takové pachatele, pravidelně jde o člověka, který je osamělý, nemá příliš mnoho společenských kontaktů, většinou se realizuje tím, že si čte fóra na internetu a přispívá do nich, logicky v životě není moc úspěšný a nemá vybudovanou velkou kariéru.
Zpravidla ten proces odhodlání a plánování útoku netrvá týden, ale spíše měsíce či roky. Stejně jako v tomto případě to dá předtím najevo a vyvěsí někde nějaký manifest. Na adresu skupiny, kterou považuje za nepřátelskou, začne psát nenávistné komentáře typu „oběste je“, „zastřelte je“, až to vyeskaluje do momentu, že to udělá on. Většinou to není impulzivní, ale útočníci se na to připravují, dokonce si udělají zbrojní průkaz, chodí trénovat na střelnici, pořídí si neprůstřelnou vestu a podobně.
Může být tedy problémem i to, že se dá příliš jednoduše dostat ke zbrani?
Těžko říci, protože tyto případy se dějí napříč celou Evropou, a to i ve státech, kde je politika týkající se zbraní dosti restriktivní. Tento typ útoku, který se udál včera, souvisí s tím, že se na to pachatel dlouhodobě připravuje.
Troufám si říci, že je velká šance, že ten člověk by si zbraň nějakým způsobem pořídil, kdyby byla politika zbraní jakkoli přísná. V tomto případě se mluví o tom, že ji údajně vzal svému otci, ale klidně by si ji v případě těžší dostupnosti dokázal koupit i na černém trhu nebo si ji dal vyrobit. Dostupnost zbraní usnadňuje spíše impulsivní záležitosti, nikoli plánované útoky.
Nepomohlo by tedy odzbrojení společnosti?
V takových případech, o kterých se bavíme, spíše ne. Tento typ útočníků to nezastaví a tu cestu ke zbrani si najdou.
Údajný vrah z Bratislavy psal těsně po vraždě na Twitteru, že necítí žádnou lítost, vysmíval se policistům a komunikoval s lidmi, kteří mu psali komentáře. Čeho tím chtěl dosáhnout?
To je poměrně běžné v takových případech. Vzhledem k tomu, že v dnešní době máme více možností sdílení informací online, tak se k tomu mnozí útočníci uchylují, a dokonce mnozí přímo přes sociální sítě živě vysílají, jak vraždí. Ta motivace je provést nějaký velký čin pro své přesvědčení.
Jelikož v tom často jde ruku v ruce i nedůvěra v média, je snaha ukázat lidem přímo svůj vlastní pohled. Pro takové lidi vraždící z přesvědčení moc nedává smysl provést vraždu, aniž by se o tom nikdo nedozvěděl. On chtěl vyburcovat společnost, ukázat, že je hrdina, dát příklad ostatním, změnit běh dějin a šířit své vlastní poslání.
Proč podle vás po provedení vraždy sám spáchal sebevraždu?
V takovém případě je to často sentiment typu „mě nedostanou a já se jim nevzdám“.
Údajný útočník z centra Bratislavy šířil neonacistická prohlášení a obdivoval několik masových vrahů včetně Nora Anderse Breivika nebo Američana Paytona Gendrona, který po rasově motivovaném útoku v květnu letošního roku zabil deset lidí v Buffalu. Je možné, že i tento slovenský případ by mohl inspirovat k podobnému útoku další lidi?
Je a je to velmi pravděpodobné. Funguje tam mechanismus sociální nákazy, že když se něco takového stane, lidé na podobné trajektorii se to mohou snažit napodobit. Určitá část lidí bude po včerejším útoku pachatele velebit a obdivovat. Odsledovali jsme to i u případů ze zahraničí, že když se něco takového stane, pravděpodobnost dalších útoků vzroste.
Je namístě, aby byla společnost po včerejším incidentu opatrnější?
Spíše opatrnější ve výrocích. Extrémní polarizace společnosti, kterou všichni cítíme poslední měsíce a roky, může mít tragické následky ve fyzické realitě. Jsou lidé, kteří mají nějaké publikum a myslí si, že jsou to jen slova, když mluví o tom, že je třeba převzít moc do vlastních rukou, nebo když podporují utlačování některých marginalizovaných skupin.
Vidíme však, že se potom mohou najít lidé, kteří to vezmou doslova. Tito názoroví vůdci pak od toho paradoxně dávají ruce pryč a říkají, že nikoho nevyzývali k násilí a mysleli to obrazně. Ale právě oni nesou velkou část zodpovědnosti za takové chování.