Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Recenze filmu Běžná selhání.
Trapný vyhazov z práce, krize identity, perfekcionistická matka, úzkost z rodičovství. Poměrně běžné životní zkušenosti, které tu a tam komplikují život většině z nás. A možná právě pro svou všednost to jsou zkušenosti, které u druhých lidí přehlížíme. „To bude dobrý, přejde to, nic si z toho nedělej,“ přecházíme často problémy ostatních, aniž bychom si uvědomili, jak hluboko vlastně sahají. Podobné věci si přece potřebujeme prožít všichni, ne?
Opomíjeným životním zkušenostem se věnuje druhý film (vyjma těch krátkometrážních) rumunsko-maďarské režisérky a vizuální umělkyně Cristiny Grosan Běžná selhání podle scénáře Kláry Vlasákové. V povídkovém pásmu sleduje jeden den v životě tří žen třech různých generací poté, co záhadný výbuch otřese blíže nespecifikovaným středoevropským městem (film se natáčel v Praze a v Plzni).
Zdroj: Bonton Film
Běžná selhání zaznamenala poměrně velký úspěch ještě před oficiálním uvedením do českých kin. Na festivalu v Benátkách za něj Grosan dostala cenu Autrici under 40 Valentina Pedicini.
„Za svěžest projektu s ambiciózními vyhlídkami, za schopnost autorky prosadit se jako harmonická koordinátorka díla a za to, že se na natáčení filmu podíleli mladí lidé, zejména kameraman a scenáristka. Zapojení ženských postav a jejich vzájemná podpora při drobných – ale mimořádně velkých – neúspěších každodennosti umocňují pocit sesterství, který roste od záběru k záběru,“ odůvodnila porota svůj výběr. Vřelého přijetí se film dočkal i ze strany Filmové nadace, která ocenila scénář Kláry Vlasákové. Podle distributora se jedná o psychologické sci-fi drama z dystopického prostředí.
Život, který se sype pod rukama
O tom, že ale půjde spíš o osobní film než o mystický thriller, nás tvůrkyně přesvědčují vlastně hned na začátku, a to skrze asi nejsilnější postavu celého filmu. Editorka Hana (Tatiana Medvecká) se má na radu své dcery vyrovnat na terapii se ztrátou manžela. Ne že by si sama myslela, že potřebuje truchlit. Když z terapie odchází, začne jí život házet pod nohy ani ne klacky, ale spíš přímo špalky. Během jediného dne zažije trapně cynický vyhazov z práce a její robotický pes sloužící jako vzpomínka na zesnulého muže vypoví funkci. Když zvláštní série explozí ve městě způsobí i to, že z kohoutku teče špinavá černá voda, nad závadou už se ani nepozastaví.
Přece jen je potřeba být vyrovnaným rodičem, aby mohlo dítě správně růst.
Třináctiletou Terezu (Nora Klimešová) vedle toho v den narozenin svírají představy její matky (Vica Kerekes) o tom, jak by měla „správná holka“ vypadat, chovat se nebo jaké kamarády by si měla hledat. Z pout falešných představ jí nepomáhá ani fakt, že její kočka právě porodila a lze jen těžko říct, kolik koťat svůj první den života přežije, pokud vůbec nějaké. Kamarádky, které do škatulky správných holek zapadají a její identitu zrovna nepřijímají, jsou pak jako hořká třešeň na narozeninovém dortu.
Zdroj: Bonton Film
V jiné části města mezitím prožívá Sandra (Beáta Kaňoková) krizi rodičovství. Syn ji označuje za zlou mámu, vychovat ho je těžké a skupina přepjatých matek jí doporučuje vyhledat psychologickou pomoc – aby mohlo dítě správně růst, je potřeba být hlavně vyrovnaným rodičem. Nával úzkosti Sandru donutí nechat Davida v dětském koutku a aspoň na chvíli prostě žít.
Tři zdánlivě nesourodé příběhy spojuje výbuch v okolí obchodního centra, ve kterém se hlavní hrdinky potkávají. Sice jen na chvilku, ale tato chvilka hraje v jejich špatných dnech opravdu velkou roli. Prolnutí jednotlivých linek a zásah shůry (mimochodem vizuálně velmi podobný Fight Clubu) ukazují, že je možná tak trochu načase nechat staré pořádky za sebou a vyjít vstříc novým začátkům.
Přidej se do klubu Refresher+ již od 125 Kč 25 Kč
Recenze přinášíme i díky tobě. Co se dozvíš po odemknutí?
Čím je snímek v českém kontextu výjimečný.
Jak se filmu daří komunikovat skrze symboly.
Kolik stovek hereček prošlo castingem, než tvůrkyně obsadily jedinou roli.
Právě motiv záhadných explozí společně s několika technologickými hračkami (robotický pes) může napovídat, že se jedná o sci-fi drama. Těch několik málo vědecko-fantastických motivů ale Běžná selhání spíš jen vkusně a nenápadně rámuje. Daleko důležitější je chirurgicky přesná dramaturgie a budování osobního příběhu, které ve filmu tvůrkyně s veškerou citlivostí ukazují.
Svá běžná selhání každý řeší především v sobě samotném a Vlasáková s Grosan ukazují, že film nepotřebuje záplavu dialogů k tomu, abychom se do nitra jednotlivých postav dostali.
Běžná selhání jsou daleko víc psychologickým dramatem plným symboliky. Se symboly se tu hraje vlastně celou dobu. Hluboké a opomíjené problémy v hlavních hrdinkách podtrhují atmosférické záběry na hořícího dřevěného ptáka, planoucí telefon jako symbol komunikace a odloučení nebo náhle vzplanuté praporky narozeninové dekorace. To vše vidíme na kulisách brutalistní architektury města, nad kterými se klene polární záře. U ní si lze vzpomenout třeba na seriál Calls, kde se polární záře spojuje s koncem světa. („Když se hroutí svět, vidíš na obloze polární záři.“)
Podobně symbolické a obrazné jsou i samotné herecké projevy. Už jen casting trval poměrně dlouho a režisérka Grosan vybírala hlavní hrdinky opravdu pečlivě. Podle vlastních slov viděla před obsazením role Terezy celkem sedm set hereček, než pro roli zvolila Noru Klimešovou. Pečlivý proces obsazování se vyplatil a hlavní herečky ve filmu předvádí skvělý výkon.
Zdroj: Bonton Film
O to pozoruhodnější je, že se z většiny odehrává v jejich tvářích a beze slov. Svá běžná selhání každý řeší především v sobě samotném a Vlasáková s Grosan ukazují, že film nepotřebuje záplavu dialogů k tomu, abychom se do nitra jednotlivých postav dostali. Tatiana Medvecká v tváři skvěle reaguje na nabídku společnosti muže z terapie (Luboš Veselý), na trapně zinscenovanou rozlučku v práci a ještě trapnější dárek od šéfové nebo na neprofesionálního policistu v obchodním centru. Bez nadsázky a s klidným svědomím můžeme konstatovat, že role Hany je pro Tatianu Medveckou jednou z nejlepších, ve kterých se před kamerou dosud objevila.
Minimalismus v dialozích a interakcích mezi postavami se v Běžných selháních skvěle kloubí s dokonalou uvěřitelností a hloubkou jednotlivých postav, a to jak hlavních, tak i vedlejších.
Mimo Medveckou ale rozhodně stojí za to všimnout si také drobných nuancí v projevu Nory Klimešové, ze které čiší beznaděj, zmatení i vteřiny před pláčem v drtivé většině filmu. Bude určitě velmi zajímavé sledovat, kam se její kariéra ještě posune.
Minimalismus a dokonalá komplexnost
Samotné dialogy mezi hlavními postavami pak jejich mimické schopnosti jen skvěle a přirozeně doplňují. Naopak ale mírně pokulhávají u rozhovorů mezi vedlejšími postavami a některé repliky třináctiletých dívek na oslavě narozenin občas působí trochu strojeně. Ani u nich se ale nedá říct, že by ve sledování příliš rušily a rozum nad nimi stát rozhodně nezůstává.
Zdroj: Bonton Film
Minimalismus v dialozích a interakcích mezi postavami se v Běžných selháních skvěle kloubí s dokonalou uvěřitelností a hloubkou jednotlivých postav, a to jak hlavních, tak i vedlejších. Je příjemné sledovat, že se v české filmové tvorbě někomu podařilo vytvořit komplexní ženské postavy, které nedefinuje jen a pouze jejich vztah k rodině, mateřství nebo partnerovi. Testem Bechdelové, který mapuje, jak často se mezi sebou dvě pojmenované ženské postavy baví o něčem jiném než o mužích, by snímek bezpochyby prošel. I když je smutné, že v kontextu české tvorby bude nejspíš patřit mezi světlé výjimky.
Film, který potřebuješ vidět
Běžná selhání jsou opravdu povedeným filmem, který má velké šance zapsat se nejen jako český, ale i jako evropský snímek. Autorky přistoupily ke svým postavám s maximální citlivostí, záběry na brutalistickou Prahu je radost pozorovat a jednotlivé herecké výkony protagonistek jsou dokonalým médiem mezi divákem a propracovaným scénářem.
Tvůrkyně si vzaly za úkol dát prostor často opomíjeným tématům, která by sama o sobě na první pohled možná nedokázala příběh utáhnout, ale jejich spojení a dokonalá symbolika jednoduše nutí dívat se dál. Především proto, že odhalují tlaky okolí, které kolektivně neustále ospravedlňujeme a přehlížíme. Ať už je to představa ostatních o truchlení, dospívání, partnerství, nebo rodičovství.
Snímek není ale jenom o mikrosvětech jednotlivých postav v nějakém alternativním vesmíru. Výborně reflektuje současné události a náš vztah k nim. Pokud ti připadá, že tváří v tvář ekonomické či ekologické krizi nebo válce za humny nikoho nic nezajímá a ve společnosti panuje spíše neochota cokoliv měnit, po zhlédnutí se budeš cítit o něco míň sám*a. Mystická série výbuchů a nové začátky pak dodávají určitý pocit naděje v neštěstí a ujišťují, že naše selhání a dramata jsou stejně důležitá jako celospolečenské otřesy. A to je potřeba vědět.
