Recenze filmu Běžná selhání.
Trapný vyhazov z práce, krize identity, perfekcionistická matka, úzkost z rodičovství. Poměrně běžné životní zkušenosti, které tu a tam komplikují život většině z nás. A možná právě pro svou všednost to jsou zkušenosti, které u druhých lidí přehlížíme. „To bude dobrý, přejde to, nic si z toho nedělej,“ přecházíme často problémy ostatních, aniž bychom si uvědomili, jak hluboko vlastně sahají. Podobné věci si přece potřebujeme prožít všichni, ne?
Opomíjeným životním zkušenostem se věnuje druhý film (vyjma těch krátkometrážních) rumunsko-maďarské režisérky a vizuální umělkyně Cristiny Grosan Běžná selhání podle scénáře Kláry Vlasákové. V povídkovém pásmu sleduje jeden den v životě tří žen třech různých generací poté, co záhadný výbuch otřese blíže nespecifikovaným středoevropským městem (film se natáčel v Praze a v Plzni).
Běžná selhání zaznamenala poměrně velký úspěch ještě před oficiálním uvedením do českých kin. Na festivalu v Benátkách za něj Grosan dostala cenu Autrici under 40 Valentina Pedicini.
„Za svěžest projektu s ambiciózními vyhlídkami, za schopnost autorky prosadit se jako harmonická koordinátorka díla a za to, že se na natáčení filmu podíleli mladí lidé, zejména kameraman a scenáristka. Zapojení ženských postav a jejich vzájemná podpora při drobných – ale mimořádně velkých – neúspěších každodennosti umocňují pocit sesterství, který roste od záběru k záběru,“ odůvodnila porota svůj výběr. Vřelého přijetí se film dočkal i ze strany Filmové nadace, která ocenila scénář Kláry Vlasákové. Podle distributora se jedná o psychologické sci-fi drama z dystopického prostředí.
Život, který se sype pod rukama
O tom, že ale půjde spíš o osobní film než o mystický thriller, nás tvůrkyně přesvědčují vlastně hned na začátku, a to skrze asi nejsilnější postavu celého filmu. Editorka Hana (Tatiana Medvecká) se má na radu své dcery vyrovnat na terapii se ztrátou manžela. Ne že by si sama myslela, že potřebuje truchlit. Když z terapie odchází, začne jí život házet pod nohy ani ne klacky, ale spíš přímo špalky. Během jediného dne zažije trapně cynický vyhazov z práce a její robotický pes sloužící jako vzpomínka na zesnulého muže vypoví funkci. Když zvláštní série explozí ve městě způsobí i to, že z kohoutku teče špinavá černá voda, nad závadou už se ani nepozastaví.
Přece jen je potřeba být vyrovnaným rodičem, aby mohlo dítě správně růst.
Třináctiletou Terezu (Nora Klimešová) vedle toho v den narozenin svírají představy její matky (Vica Kerekes) o tom, jak by měla „správná holka“ vypadat, chovat se nebo jaké kamarády by si měla hledat. Z pout falešných představ jí nepomáhá ani fakt, že její kočka právě porodila a lze jen těžko říct, kolik koťat svůj první den života přežije, pokud vůbec nějaké. Kamarádky, které do škatulky správných holek zapadají a její identitu zrovna nepřijímají, jsou pak jako hořká třešeň na narozeninovém dortu.
V jiné části města mezitím prožívá Sandra (Beáta Kaňoková) krizi rodičovství. Syn ji označuje za zlou mámu, vychovat ho je těžké a skupina přepjatých matek jí doporučuje vyhledat psychologickou pomoc – aby mohlo dítě správně růst, je potřeba být hlavně vyrovnaným rodičem. Nával úzkosti Sandru donutí nechat Davida v dětském koutku a aspoň na chvíli prostě žít.
Tři zdánlivě nesourodé příběhy spojuje výbuch v okolí obchodního centra, ve kterém se hlavní hrdinky potkávají. Sice jen na chvilku, ale tato chvilka hraje v jejich špatných dnech opravdu velkou roli. Prolnutí jednotlivých linek a zásah shůry (mimochodem vizuálně velmi podobný Fight Clubu) ukazují, že je možná tak trochu načase nechat staré pořádky za sebou a vyjít vstříc novým začátkům.
Recenze přinášíme i díky tobě. Co se dozvíš po odemknutí?
- Čím je snímek v českém kontextu výjimečný.
- Jak se filmu daří komunikovat skrze symboly.
- Kolik stovek hereček prošlo castingem, než tvůrkyně obsadily jedinou roli.
- Proč se pečlivý výběr hrdinek vyplatil.
- Zda tu funguje sázka na minimalismus.
- Proč si tento film nesmíš nechat ujít.
- Jak se můžeš cítit po jeho zhlédnutí.
