Běžná selhání odkrývají to, na co společnost zapomíná (Recenze)

Když se hroutí svět, vidíš na obloze polární záři

Právě motiv záhadných explozí společně s několika technologickými hračkami (robotický pes) může napovídat, že se jedná o sci-fi drama. Těch několik málo vědecko-fantastických motivů ale Běžná selhání spíš jen vkusně a nenápadně rámuje. Daleko důležitější je chirurgicky přesná dramaturgie a budování osobního příběhu, které ve filmu tvůrkyně s veškerou citlivostí ukazují. 

Svá běžná selhání každý řeší především v sobě samotném a Vlasáková s Grosan ukazují, že film nepotřebuje záplavu dialogů k tomu, abychom se do nitra jednotlivých postav dostali.

Běžná selhání jsou daleko víc psychologickým dramatem plným symboliky. Se symboly se tu hraje vlastně celou dobu. Hluboké a opomíjené problémy v hlavních hrdinkách podtrhují atmosférické záběry na hořícího dřevěného ptáka, planoucí telefon jako symbol komunikace a odloučení nebo náhle vzplanuté praporky narozeninové dekorace. To vše vidíme na kulisách brutalistní architektury města, nad kterými se klene polární záře. U ní si lze vzpomenout třeba na seriál Calls, kde se polární záře spojuje s koncem světa. („Když se hroutí svět, vidíš na obloze polární záři.“)

Podobně symbolické a obrazné jsou i samotné herecké projevy. Už jen casting trval poměrně dlouho a režisérka Grosan vybírala hlavní hrdinky opravdu pečlivě. Podle vlastních slov viděla před obsazením role Terezy celkem sedm set hereček, než pro roli zvolila Noru Klimešovou. Pečlivý proces obsazování se vyplatil a hlavní herečky ve filmu předvádí skvělý výkon.

O to pozoruhodnější je, že se z většiny odehrává v jejich tvářích a beze slov. Svá běžná selhání každý řeší především v sobě samotném a Vlasáková s Grosan ukazují, že film nepotřebuje záplavu dialogů k tomu, abychom se do nitra jednotlivých postav dostali. Tatiana Medvecká v tváři skvěle reaguje na nabídku společnosti muže z terapie (Luboš Veselý), na trapně zinscenovanou rozlučku v práci a ještě trapnější dárek od šéfové nebo na neprofesionálního policistu v obchodním centru. Bez nadsázky a s klidným svědomím můžeme konstatovat, že role Hany je pro Tatianu Medveckou jednou z nejlepších, ve kterých se před kamerou dosud objevila.

Minimalismus v dialozích a interakcích mezi postavami se v Běžných selháních skvěle kloubí s dokonalou uvěřitelností a hloubkou jednotlivých postav, a to jak hlavních, tak i vedlejších.

Mimo Medveckou ale rozhodně stojí za to všimnout si také drobných nuancí v projevu Nory Klimešové, ze které čiší beznaděj, zmatení i vteřiny před pláčem v drtivé většině filmu. Bude určitě velmi zajímavé sledovat, kam se její kariéra ještě posune.

Minimalismus a dokonalá komplexnost

Samotné dialogy mezi hlavními postavami pak jejich mimické schopnosti jen skvěle a přirozeně doplňují. Naopak ale mírně pokulhávají u rozhovorů mezi vedlejšími postavami a některé repliky třináctiletých dívek na oslavě narozenin občas působí trochu strojeně. Ani u nich se ale nedá říct, že by ve sledování příliš rušily a rozum nad nimi stát rozhodně nezůstává.

Minimalismus v dialozích a interakcích mezi postavami se v Běžných selháních skvěle kloubí s dokonalou uvěřitelností a hloubkou jednotlivých postav, a to jak hlavních, tak i vedlejších. Je příjemné sledovat, že se v české filmové tvorbě někomu podařilo vytvořit komplexní ženské postavy, které nedefinuje jen a pouze jejich vztah k rodině, mateřství nebo partnerovi. Testem Bechdelové, který mapuje, jak často se mezi sebou dvě pojmenované ženské postavy baví o něčem jiném než o mužích, by snímek bezpochyby prošel. I když je smutné, že v kontextu české tvorby bude nejspíš patřit mezi světlé výjimky.

Film, který potřebuješ vidět

Běžná selhání jsou opravdu povedeným filmem, který má velké šance zapsat se nejen jako český, ale i jako evropský snímek. Autorky přistoupily ke svým postavám s maximální citlivostí, záběry na brutalistickou Prahu je radost pozorovat a jednotlivé herecké výkony protagonistek jsou dokonalým médiem mezi divákem a propracovaným scénářem. 

Doporučeno

10 nejlepších českých hororů 29. června 2022 v 11:30

Tvůrkyně si vzaly za úkol dát prostor často opomíjeným tématům, která by sama o sobě na první pohled možná nedokázala příběh utáhnout, ale jejich spojení a dokonalá symbolika jednoduše nutí dívat se dál. Především proto, že odhalují tlaky okolí, které kolektivně neustále ospravedlňujeme a přehlížíme. Ať už je to představa ostatních o truchlení, dospívání, partnerství, nebo rodičovství.

Snímek není ale jenom o mikrosvětech jednotlivých postav v nějakém alternativním vesmíru. Výborně reflektuje současné události a náš vztah k nim. Pokud ti připadá, že tváří v tvář ekonomické či ekologické krizi nebo válce za humny nikoho nic nezajímá a ve společnosti panuje spíše neochota cokoliv měnit, po zhlédnutí se budeš cítit o něco míň sám*a. Mystická série výbuchů a nové začátky pak dodávají určitý pocit naděje v neštěstí a ujišťují, že naše selhání a dramata jsou stejně důležitá jako celospolečenské otřesy. A to je potřeba vědět.